Nenechat se udolat

Děkuji Petru Havlíkovi za jeho články, které jsou vždycky velmi dobře napsané. Zejména poslední jeho článek mne velice rozveselil, bravo!

Jde na mě smutek z toho, jak to u vás dopadá po 30 letech. Jak jsme byli pyšní na prezidenta Havla, kterého si tady v Americe i ve světě vážili! Byl to slušný člověk, který nechtěl jít cestou násilí… Ovšem gaunery – zejména komunistické „předáky“, kteří jen převlékli kabáty a využívali nadále svých konexí – bylo tehdy potřeba odsoudit tak, jako se tomu stalo v Norimberském procesu a komunistická strana se měla prohlásit za zločineckou.

Není ještě pozdě, ne tak docela. Vždycky se dají věci napravovat. Hlavně nezmalomyslnět a připomínat si, jak to bylo a jak by to už být nemělo. Lidé jsou všude stejní – chtějí mít klid. Ale pro ten musí taky něco udělat. Demokracie není jen slovo. Ani tady v Americe. Musí se na ní pracovat a najít zastupitele, kteří za demokracií opravdu stojí. A nenechat se udolat!

Tak doufejme, že to lidem dojde, u vás i u nás. Je zoufalé, že to nejde hned. Není divu, že pak nastane revoluce a lítají třísky… ale to už známe. Je lepší a civilnější cesta ke svobodě. Vždyť jsme všichni jenom lidi a „za kolik to máme“? Naši mocipáni nám komplikují život, vyvolávají konflikty.

Nechápu dodnes, kolik osobní moci má váš Babiš a náš americký president Trump. A jak toho využívají! Jeden i druhý, samolibě diskutují bez ohledu na druhé, kteří se bojí postavit se jim. Jak je vidět, nepoučeni, dopouštíme se stejných, STEJNÝCH chyb. Jak to zastavit? Je mi z toho smutno, zažila jsem rok ’69, prožívala zde rok ’89 a máme rok 2019 a je to tu znovu…

Je noc, u vás taky, hvězdy svítí, ale ne ty rudé. Přejme si, aby bylo dobře.

Eva z New Yorku. 

publikováno: 16. 6. 2019

Eva Dřízhalová

Eva Dřízhalová

/ Narozena v roce 1951 v Praze, přeživší komunismus a vyhozena konečně v roce 1979 za rodinou do Spojených států. Pracovala jako číšnice, malovala, kreslila a stala se nezávislou umělkyní, inspirována přírodou, vědou, poezií a životem. Napsala a ilustrovala knihu Twinkle Twinkle Red star o životě za železnou oponou. Poslední dobou se zajímá nejen o politickou situaci tam, kde žije, ale i o politické dění v Evropě , neb považuje za svou povinnost jako umělec odrážet, co se děje kolem nás.

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Počty mrtvých jako argument nevkusu

Věděli jste, že vybombardování Drážďan bylo: Jako u ostatních měst v cestě na Berlín pro ulehčení postupu Rudé armády vyžádáno Stalinem na Jaltě. Zničením vojensky důležitého cíle uzlového nádraží a vojenských …

Křesťanský brutalismus

Žula, diorit, záměrně zanechané stopy hornickými kangy, velikostní akcentace dlaní a prstů, další stopy po řezání elektrickými vidiovými kotouči a další atributy spjaté se socialistickým brutalismem. Lze vysledovat, že podjedinný …

Proč Západ tolik toleruje netoleranci islámu?

Na otázku, zda je islám náboženství míru, odpovídá Ayaan Hirsi Ali záporně. Volá po změně náboženské doktríny islámu, která stojí především na násilí. Přehlížením tohoto faktu mají podle ní obyvatelé …

Za vraždění na hranicích

Štrougal a Jakeš se třeba dostanou k soudu, díky úsilí kolektivu Platformy evropské paměti a svědomí a jeho bývalé ředitelky paní Neely Winkelmannové, ale měli bychom uchovat v paměti naivní, nebo zrádnou, každopádně dodnes neblaze …

Jak Billy s cejchem ADHD začal mít školu rád

Článek pana Honzáka „Jak dusit skřivánky“ mě přiměl k napsání článku o americkém Billym. Kdysi ke mně chodíval do ateliéru malý baculatý pihovatý kluk, jmenoval se Billy. Do školy totiž rád nechodil, …

Hysterie na sítích jsou nejnebezpečnější virus

Někteří se ohradili proti mé glose, v níž porovnávám koronavirus s několika jinými nemocemi. Samozřejmě že by se žádná infekční nemoc neměla podcenit. Přestože má každá epidemie svoji „křivku”, může se stát, že …

Hlavně nehrotit! Palogika srabů.

Volbu Křečka za ombudsmana provázelo výmluvné mrlání: „Kdyby to tak nehrotili.“ Prý hrozba demonstracemi Milionu chvilek v případě zvolení Křečka na některé poslance zapůsobila tak, že mu dali svůj hlas. …

Pro jedno ano ne se bít

Zdeněk Bořek-Dohalský z Dohalic ve vzpomínce Ferdinanda Peroutky: Jeho největší politickou výchovou byla znalost českých dějin, a uprostřed drobné všední práce nikdy nepřestával toužit po velkém činu. Jako do duše nikoho jiného …