Vyhazov z práce za názor proti funkcionářům

„Můj otec pochází ze Slovenska, moje matka je z Rumunska. Do Čech dorazili se svými rodiči po válce. V Čechách tehdy moc Romů nezůstalo, možná pár stovek – většinu jich vyvraždili v českých a německých koncentrácích. Já jsem první generace českých Romů, kteří se tu narodili. Naše etnikum pochází z Indie, a když má člověk zájem, může si spoustu věcí dohledat. Ne všichni Romové ale tohle vědí, dokonce sami sebe nazývají cigány s g, aby pro ně už tak dehonestující situace byla snesitelnější.

Označením cikáni se má ovšem na mysli sociální skupina, nikoliv etnikum,“ říká romský aktivista František Lacko, který u nás soustavně a dlouhodobě poukazuje na odmítání Romů většinovou společností. Navrhuje konkrétní změny, které by mohly současnou situaci zlepšit a zároveň neváhá kritizovat ty zástupce romské menšiny, jejichž „řešení“ situaci Romů naopak ještě zhoršuje. Více o tom v následujícím rozhovoru.

 

Vy si v sobě z minulosti nesete velmi osobní zkušenost s násilím, urážkami a diskriminací. Je v tomto ohledu už situace lepší?
S násilím, urážkami a diskriminací se bohužel setkávám dodnes. Jako romský aktivista mám dojem, jako by se negativní až násilné názory vůči Romům už staly normou této společnosti, a to počínaje vládními činiteli, obyčejnými lidmi konče. V minulosti jsem byl aktivní v boji v ulicích Prahy proti skupinám neonacistů, které se tu po sametové revoluci vyrojily… Několikrát jsem byl na ulici zbit neofašisty a konečně byla touto formou nenávisti postižena i naše rodina, když zemřel náš příbuzný Milan Lacko, otec šesti dětí. Tehdy se vyšetřování jeho smrti nesmírně táhlo, protože jej prodlužovaly dva zažité postoje tehdejší české společnosti: nenávist vůči Romům a bezmezná loajalita policistů vůči svým kolegům.[1]

 

Co by podle Vás mohlo zlepšit vztahy mezi Romy a majoritní společností?
To by se muselo změnit víc věcí, těžko to říct jedním slovem. Muselo by se začít změnou ve školství a už ve škole učit, že v této republice máme i nějaká jiná etnika. Chtělo by seznámit společnost s různými odlišnostmi. A hlavně by se musela změnit rétorika našich politických představitelů, kteří se do politiky dostávají díky tomu, že poukazují na negativní příklady, ne na ty pozitivní. A konečně by se musel změnit i pohled nás Romů na majoritní společnost – ten bohužel také není dobrý díky zažitým stereotypům. Prostě zbavit se předsudků, a to na obou stranách tábora.

 

Dodržujete romské tradice, nebo se jich naopak snažíte zbavit?
Tradice už nedodržujeme. Natolik jsme se už asimilovali, až náš otec striktně vyžadoval, aby se nemluvilo romsky, abychom se distancovali od romské komunity a abychom – jak vždy říkal, „čí chleba jíš, takovou píseň zpívej“ – nevyčnívali z řady. Ale není se čemu divit, ten strach je v naší komunitě stále, takže hodně Romů jde tímto směrem a od romského národa se distancuje. Na druhou stranou jsou tady i rodiny, které tradice velmi striktně dodržují, za což jsem velmi rád.

Obecně ale v romské komunitě panuje strach z násilí, strach z odsouzení za nějakou odlišnost, strach z budoucího postihu… To všechno je tu stále přítomné. Romy tu nikdy nikdo neuznával. Například za Masaryka se řešilo „potírání cikánského zlořádu“[2]. A tohle v tradici našeho státu stále přetrvává. Jestliže se od zrodu republiky, přes válku a komunismus  přístup k Romům nezměnil, pak nemůžeme očekávat změny během jedné generace…

 

Žije se jinde Romům lépe? Co třeba v Maďarsku, znáte nějaké Romy tam?
Pár Romů v Maďarsku znám, protože cestuji i dál než jenom do Maďarska, ale třeba i do bývalé Jugoslávie, kde jsou Romové taky. Myslím, že Romové tam žijí podle toho, jak jim situace a systém dovolí, podobně jako tady. Takže nic valného to není. Momentálně je to tam pro Romy dost špatné – zvýšená aktivita nacionálního myšlení, nesnášenlivost vůči všemu cizímu…

 

Funguje tam ale územní romská samospráva, která má své členy zastupující romské zájmy v parlamentu. Neocenil byste tento systém také u nás v ČR?
Určitě bych za to byl rád, jen s tím, že by tam nesměl být nikdo z těch, kteří už působí ve funkcích (např. jako romští koordinátoři nebo v Radě národnostních menšin, do níž si zástupce navrhuje sama minorita). Léta se někteří naši romští takzvaní „zástupci“ a „koordinátoři“ snaží – ale nikdo neví o co! Jsou to povětšinou lidé bez známky vzdělání. S různými neziskovkami „rokují“, ať už o nesmyslné „integraci Romů“ nebo o „spolupráci“. Mám za to, že tito lidé tam jsou hlavně proto, aby vytvářeli iluzi, že s Romy se v ČR jedná. Ale hlavním cílem jejich jednání je, aby si na romskou integraci mohli od EU zažádat gádžové o peníze.

 

Nemáte problém tohle říkat nahlas a veřejně…
Nemám, proto to dělám. Někdo prostě musí. Neříkám, že se nedostavují negativní ohlasy… Už jsem na to doplatil tím, že jsem přišel o práci. Koordinátor Středočeského kraje si stěžoval u mého zaměstnavatele, ten se ho zalekl a já musel „letět“. Takže jak je vidět, stále tady fungují věci jako vyhazov z práce za názor… Kdyby tam ale byli mladí, vzdělaní lidé, kteří nelační po funkcích a kariéře, tak by to bylo dobré. Pak by se mnoho věcí určitě změnilo. Ale bohužel žijeme v době, kdy si žáby sedly na pramen a sedí…

 

Jak ten Váš vyhazov přesně proběhl?
To jsem jednou kritizoval výrok pana C. Kokyho, který si přál, aby se vrátil zpátky pan M. Šimáček, tehdejší ředitel Agentury pro sociální začleňování. Já mu na to na serveru Romea.cz odpověděl, že Agentura nadělala Romům už škod dost a že bych nechtěl, aby se tento člověk vracel. Nehledě na to, že celá „integrační vlna“ Romů je jenom další patvar vymyšlený proto, aby se na Romech mohli přiživit podobní lidé, kteří figurují v různých „integračních proudech“. Mám zato, že integrovat by se měla CELÁ SPOLEČNOST. Nato tento člověk opakovaně volal mému tehdejšímu zaměstnavateli, který mi oznámil, že si nepřeje, abych se někdy někde zmiňoval, kde pracuji – že by mu to v budoucnu mohlo ublížit například při jednání právě s úřady. Ať jim prý nedělám zle. A tak jsem musel letět.[3]

Moje kritika směřovala na všechny tyto „zástupce“. Vždyť sami Romové je ani neznají, jelikož sami nevědí, že nějaké takové posty vůbec jsou! Je to celý aparát různých terénních/sociálních pracovníků, zástupců, koordinátorů, až z toho jde hlava kolem. Ale samotní Romové o nich nic nevědí! Při návštěvě těchto „zástupců“ obdržíte maximálně nějakou brožuru a hotovo! Sedí tam léta – a léta se nic neděje.

Tak takhle jsem přišel o práci. Nevede se mi teď nijak růžově, ale to nevadí. Já se zase oklepu a bude fajn.

 

Udělal byste to zas?
Ano, udělal. Ani v budoucnu nikdy nepřestanu poukazovat na tyto věci a na tyhle praktiky.

 

Mám na Vás poslední otázku. Co říkáte na demonstrace, které začínají hýbat naší společností?
Já jsem velice rád, že se lidé ozývají! Musíme si vážit doby, v níž je možné se ozvat. Pokud tuhle možnost zavrhneme, zle se nám povede.


Otázky položila Jana Anna Secká a Pavlína Havlová. Redakčně upraveno.


František Lacko (roč. 1973) pochází z pražské dělnické rodiny, jeho rodiče jsou nevidomí, stejně jako někteří jeho sourozenci. On sám je postižen slepotou na jedno oko, na druhé vidí špatně. Mnoho let pracoval ve zdravotnictví, kde si doplnil vzdělání. V roce 1989 v době tzv. sametové revoluce byl členem studentského stávkového výboru. Od roku 2010 aktivně spolupracuje s organizacemi zabývajícími se lidskými právy – Amnesty International, jezdí jako „živá kniha“ po školách. Pro Institut Terezínské iniciativy přepisuje archivní záznamy, spolupodílí se na vytváření databáze, spolupracuje na přípravě a organizaci připomínkových a osvětových akcí. Publikuje v Romano hangos, kde se věnuje různým tématům z různých prostředí. Je aktivní na Facebooku, kde propaguje a prezentuje různé lidskoprávní postřehy a je zapojen v různých skupinách. V roce 2019 navázal spolupráci s Filosofickou fakultou Univerzity Karlovy jako hostující lektor. Zasazoval se o likvidaci velkovýkrmny prasat v Letech u Písku, kde organizoval petice i aktivní protestní akce.


[1] http://www.romea.cz/cz/zpravodajstvi/domaci/17-5-1998-orlova-milan-lacko-2

[2] Více k tomu zde: https://www.rozhlas.cz/romove/historie/_zprava/1728724

[3] Šlo o právní neziskovou společnost, která se věnuje právnímu poradenství ve věci zastupování obětí napadených z nenávisti, barvy pleti, vyznání nebo sociálního statusu.

publikováno: 18. 6. 2019

František Lacko

František Lacko

Romský aktivista / Narozen 1973. Mnoho let pracoval ve zdravotnictví, kde si doplnil vzdělání. V roce 1989 v době tzv. sametové revoluce byl členem studentského stávkového výboru. Od roku 2010 aktivně spolupracuje s organizacemi zabývajícími se lidskými právy – Amnesty International, jezdí jako „živá kniha“ po školách. Pro Institut Terezínské iniciativy přepisuje archivní záznamy, spolupodílí se na vytváření databáze, spolupracuje na přípravě a organizaci připomínkových a osvětových akcí. Publikuje v Romano hangos, kde se věnuje různým tématům z různých prostředí. V roce 2019 navázal spolupráci s Filosofickou fakultou Univerzity Karlovy jako hostující lektor. Zasazoval se o likvidaci velkovýkrmny prasat v Letech u Písku, kde organizoval petice i aktivní protestní akce.

Pavlína Havlová

Pavlína Havlová

Editorka Přítomnosti / Narozena v roce 1976 ve Vlašimi. Studovala orální historii na Fakultě humanitních studií UK. Ráda oživuje vzpomínky na to, co je už nenávratně pryč. V rozhovorech se snaží zrcadlit životní příběhy lidí, kteří se nebojí žít.

NEJNOVĚJŠÍ články


Nevíte, kde bych sehnal kus svého mozku?

Fanoušci Formanova filmu Přelet nad kukaččím hnízdem či jeho knižní předlohy Vyhoďme ho z kola ven …

Nemáme klíč – seznam agentů KGB ČSSR

Sověti si své satelity hlídali velmi důkladně. Nikdy jim zcela nedůvěřovali. Právě proto neponechávali nic …

Nerušeně konzumovat, tak si dnes vykládáme svobodu!

„Pohřbívat ateistickou celebritu v katedrále mě irituje,“ říká Vojtěch Razima (1968), aktér demonstrací, jež předcházely sametové …

Svět ve stavu nouze

Planeta se kvůli lidskému působení nachází ve stavu klimatické nouze, a pokud se státy v nejbližší době …

Kultura 3.0 a literatura jako věda o člověku

Když člověk v zapadlém koutě světa zavítá do špeluňky, a může to být putyka, taverna, guesthouse, bar, …

Divokým Kurdistánem

Kurdistán jsem navštívil mnohokrát. Turecký, irácký, íránský i syrský. Navštívil jsem relikty kurdského osídlení v Arménii a Ázerbájdžánu. …

Duté oslavy jako kamufláž eklsrabu

To, že se oslavují státní svátky, je běžné všude na světě. Nejde ovšem jen o to, …

Ve stručnosti je síla, básněte

Mám rád přirozené dorozumívání, mluvenou a psanou řeč. Mám rád češtinu. Mám rád i jiné jazyky, protože …