Ve jménu vlasti, dukáty chrastí

Žila jsem v Československu až do roku 1979 v hrozné to době a na pana Wericha a jeho pokračovatele nedám dopustit. Nejenže nám zpříjemňovali život, ale stavěli se statečně proti režimu s námi doma a já jim za to děkuji.

Neměli jsme Elvise, neměli jsme Sinatru, ale byli to čeští umělci, básníci a spisovatelé, kteří nám pomohli přežit. Pak přijely tanky a zůstali jsme v tom dalších dvacet let. Nikdo nám nepomohl a bylo nám smutno, šeptali jsme hrůzou. A ejhle, zazněla písnička. A byli to umělci, kdo nás pozvedl z prachu. Svět není jen zleva nebo zprava, je obojí – a to je demokracie.

***

Moc vám přeji 23. června 2019 další úspěšnou demonstraci a zdravím vás s písničkou od pana Wericha:

Víno naleje,
do domu dodá,
každému prodá,
kdo co chce a jak.

Ejhle tu muže,
který všechno může,
kdo je ten kolos, zdalipak ho znáš?

Do vína leje
špínu, pomeje,
doma se směje,
že je kabrňák.
Ve jménu vlasti
dukáty chrastí,
kapsu si mastí,
je to darebák.
Vždyť nu jde věru jen o kariéru,
kdo je ten vykuk, zdalipak ho znáš?

Tak tohle ne! To nepude!

(Jan Werich, Konšelská)

publikováno: 22. 6. 2019

Eva Dřízhalová

Eva Dřízhalová

/ Narozena v roce 1951 v Praze, přeživší komunismus a vyhozena konečně v roce 1979 za rodinou do Spojených států. Pracovala jako číšnice, malovala, kreslila a stala se nezávislou umělkyní, inspirována přírodou, vědou, poezií a životem. Napsala a ilustrovala knihu Twinkle Twinkle Red star o životě za železnou oponou. Poslední dobou se zajímá nejen o politickou situaci tam, kde žije, ale i o politické dění v Evropě , neb považuje za svou povinnost jako umělec odrážet, co se děje kolem nás.

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Počty mrtvých jako argument nevkusu

Věděli jste, že vybombardování Drážďan bylo: Jako u ostatních měst v cestě na Berlín pro ulehčení postupu Rudé armády vyžádáno Stalinem na Jaltě. Zničením vojensky důležitého cíle uzlového nádraží a vojenských …

Křesťanský brutalismus

Žula, diorit, záměrně zanechané stopy hornickými kangy, velikostní akcentace dlaní a prstů, další stopy po řezání elektrickými vidiovými kotouči a další atributy spjaté se socialistickým brutalismem. Lze vysledovat, že podjedinný …

Proč Západ tolik toleruje netoleranci islámu?

Na otázku, zda je islám náboženství míru, odpovídá Ayaan Hirsi Ali záporně. Volá po změně náboženské doktríny islámu, která stojí především na násilí. Přehlížením tohoto faktu mají podle ní obyvatelé …

Za vraždění na hranicích

Štrougal a Jakeš se třeba dostanou k soudu, díky úsilí kolektivu Platformy evropské paměti a svědomí a jeho bývalé ředitelky paní Neely Winkelmannové, ale měli bychom uchovat v paměti naivní, nebo zrádnou, každopádně dodnes neblaze …

Jak Billy s cejchem ADHD začal mít školu rád

Článek pana Honzáka „Jak dusit skřivánky“ mě přiměl k napsání článku o americkém Billym. Kdysi ke mně chodíval do ateliéru malý baculatý pihovatý kluk, jmenoval se Billy. Do školy totiž rád nechodil, …

Hysterie na sítích jsou nejnebezpečnější virus

Někteří se ohradili proti mé glose, v níž porovnávám koronavirus s několika jinými nemocemi. Samozřejmě že by se žádná infekční nemoc neměla podcenit. Přestože má každá epidemie svoji „křivku”, může se stát, že …

Hlavně nehrotit! Palogika srabů.

Volbu Křečka za ombudsmana provázelo výmluvné mrlání: „Kdyby to tak nehrotili.“ Prý hrozba demonstracemi Milionu chvilek v případě zvolení Křečka na některé poslance zapůsobila tak, že mu dali svůj hlas. …

Pro jedno ano ne se bít

Zdeněk Bořek-Dohalský z Dohalic ve vzpomínce Ferdinanda Peroutky: Jeho největší politickou výchovou byla znalost českých dějin, a uprostřed drobné všední práce nikdy nepřestával toužit po velkém činu. Jako do duše nikoho jiného …