O zastavování nelidskosti

Kdy jsme od našich politiků slyšeli, že bychom na druhých měli hledat spíš to, co s nimi máme společného než to, v čem se od nich odlišujeme? Kdy jsme naposledy slyšeli něco o snášenlivosti, o níž psal například Komenský takhle (PH):

Co to je snášenlivost a jaký je její způsob?

„Ale bude užitečno dbáti v této věci i rady filosofa Epikteta, který praví: Každá věc má dva kraje; jeden, za který se dá chytit, druhý, za který nedá. A lidé ve vzájemném styku chybují, že se obyčejně chápou toho kraje, za který se nemohou navzájem držeti; to jest, přihlížejí vždycky k tomu, čím se od sebe liší, a na jiných si všímají chyb, které nenávidí; tak se sobě navzájem odcizují. Je-li to pravda (a je až příliš!), ó, přestaňme dělat tu chybu! A když my všichni lidé máme navzájem kraje podobnosti a nepodobnosti, pusťme se druhého, chopme se prvého! Odložme, prosím, ohled na rozdílnost, uchopme se zřetele na shodu! Milujme všichni na všech to, co máme všichni, obraz Boží, i jiné různé stránky, podobně a štědře přidané darem Božím.

Proč se máme navzájem snášeti? ptá se Komenský. Poněvadž jsme všichni lidé, vysazení nedostatkům:

„Buďme v té věci tím opatrnější, čím snazší je tu mýlka; neboť snadno upadáme v samolibost, kdokoli věříme, že máme před jinými nějakou přednost. Menší početnost, nižší úděl, odlišný domov, národ neb jazyk a cokoli podobného dává snadno příležitost, abychom znevažovali jedni druhé. Ale tyto předsudky musíme odložit ve věci tak svaté, a musíme se střežit zdání, že pro nějakou okolnost jedni druhými pohrdáme. Je zlou překážkou smíření (k němuž směřujeme snášenlivostí), vidí-li nebo podezírá-li jedna z obou stran (neb jedna mezi několika), že je vydána štítivému pohrdání.

***

Všeobecná porada o nápravě věcí lidských, část šestá, kapitola osmá O zastavování nelidskosti, to jest vzájemného nerozvážného jednání a odtud vznikajících rozporů, nenávistí a křivd. Při čemž se pojednává o smazání minulosti, snášenlivosti a vzájemném smíření.

publikováno: 25. 6. 2019

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Komu patří státní pocty? Zvolíte svědomí nebo pohodlí?

Svědomí podle Jiřího Suchého je hlodavec. Podle výstižnější definice je to něco, co nám sice nezabrání hřešit, ale nedovolí nám mít z hříchu plné potěšení. O umělcích se říká, že jsou …

Zůstanu svůj! Na tom nejvíc…

Většina lidí si svou potřebu konformity ani neuvědomuje. Žijí v klamné představě, že sledují své vlastní myšlenky a sklony, že jsou individualisté, že dospěli k svým názorům na základě svého vlastního myšlení – a že jen shodou okolností jsou jejich názory stejné …

Nobelovky mluví o nás

Udělení Nobelových cen prozrazuje i jistou logiku dnešního uvažování o tom, čím se lidstvo má zabývat a čím trpí. Letošní výsledky ukazují, že zájem lidstva míří k: evoluci kosmu a jeho objevování (cena za …

Pochybovat před prezidentem?

Na prezidenta Masaryka vzpomíná Sylva Macharová (vedoucí naší první ošetřovatelské školy v letech 1923–1931). Její pochybování před prezidentem o vlastních slabých silách může dnes někomu znít až bizarně. Vždyť bereme už za …

Werich „hysterický“ dávno před Gretou?

Víte, my můžeme kácet lesy, je-li to bezprostředně nutné. Je ale čas zkoncovat s jejich ničením! Lesy naříkají pod sekyrou, doupat divoké zvěře ubývá, hnízda ptáků osiřují.   Řeky se …

Kdo jste byl, Mistře, a co po Vás přemenujem?

Náš patron medu a dětinskosti se jednou v Německu vzepřel zaběhlé mašinérii produkce pro místní babitschky. Jedna z nich mu na koncert přinesla dokonce zlatou cihlu neznámého původu. Přemluvil producenty, že si natočí …

Keď si už Jánošík nazbíjal, dofrasa s tým všetkým

Praktici života udávají tón a zažívají velkolepé žně. Jejich guru jim ukazuje, kam až lze posouvat hranice vkusu a studu, respektive nevkusu a nestudu. Od chvíle, kdy vyšlo najevo, že mu prošel i únos …

Vymytí, šťastní čínští studenti?

„Učený hlupák je jednou z největších civilizačních pohrom“ napsal Karel Čapek. Dnes se podívejte, jak soudruzi v Číně vychovali svou „bezzávadovou vysokoškolskou mládež“, která jediná smí na studia do svobodných zemí …