Paradox komunismu

Stále žijeme v paradoxu. Jak to tak bývá, nemůže být pravda pro i proti. Komunismus je prý zlo. Jenže jsme zvolili komunisty, aby nás reprezentovali v místních i evropských orgánech. Dnes nám vládne bývalý kariérní komunista a estébák, s otevřenou podporou komunistické strany a prezidenta, který obdivuje komunistickou Čínu a bývalého důstojníka KGB v čele Ruska. To je nejen výsměch, ale i facka všem obětem komunistické zvůle.

Komunismus je myšlenkové schéma. Jeho dědictví je stále patrné všude, kam se podíváte. Právě proto nepotřebují dnešní komunisté a nacionalisté nic předstírat. Právě proto odmítají společný evropský projekt a naši příslušnost k Západu.

Nemáte toho komunistického paradoxu po třiceti letech plné zuby?

Vzpomenout si na oběti komunismu a připomenout si minulost nestačí. Doplňme vzpomínku na oběti komunistického režimu osobním předsevzetím, které zatím nenaplňujeme: nepodejme žádnému komunistovi ruku, donuťme Babiše k odstoupení a hledejme v KSČM každou stopu, která může vést k jejímu poškození a likvidaci. A ze všeho nejvíce, přesvědčme toho vedle nás, aby ty komunisty nevolil.

Ze svobody do nesvobody to není vůbec tak daleko. Právě proto, vzdor tvrzení dědků z Hradu, je náš odpor proti nešvarům na místě ne pouze jednou za čtyři roky, ale pořád. Na Letné, dnes tady a zítra. Jen takhle konečně vystoupíme ze stínu minulosti do budoucnosti bez paradoxu.

***

Tato glosa byla inspirována textem Petra Havlíka Vysvědčení komunistů. Autor je iniciátor a sponzor pomníku Milady Horákové u Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. 

publikováno: 28. 6. 2019

Martin Jan Stránský

Martin Jan Stránský

vydavatel Přítomnosti / Martin Jan Stránský se narodil v New Yorku, do České republiky se vrátil po revoluci v roce 1989. Přednáší na LF UK a je aktivním primářem. Je také spoluzakladatelem a přednostou Polikliniky na Národní v Praze. Založil a vede Kancelář Ombudsmana pro zdraví. Kromě toho obnovil časopis Přítomnost a je jeho vydavatelem. Martin Jan Stránský pochází z významné české rodiny. Adolf Stránský, jeho praděd, byl ministrem v první československé vládě a také založil Lidové noviny. Děda Jaroslav by ministrem spravedlnosti a školství a vydával Přítomnost. Jeho otec Jan byl poslancem.

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Komu patří státní pocty? Zvolíte svědomí nebo pohodlí?

Svědomí podle Jiřího Suchého je hlodavec. Podle výstižnější definice je to něco, co nám sice nezabrání hřešit, ale nedovolí nám mít z hříchu plné potěšení. O umělcích se říká, že jsou …

Zůstanu svůj! Na tom nejvíc…

Většina lidí si svou potřebu konformity ani neuvědomuje. Žijí v klamné představě, že sledují své vlastní myšlenky a sklony, že jsou individualisté, že dospěli k svým názorům na základě svého vlastního myšlení – a že jen shodou okolností jsou jejich názory stejné …

Nobelovky mluví o nás

Udělení Nobelových cen prozrazuje i jistou logiku dnešního uvažování o tom, čím se lidstvo má zabývat a čím trpí. Letošní výsledky ukazují, že zájem lidstva míří k: evoluci kosmu a jeho objevování (cena za …

Pochybovat před prezidentem?

Na prezidenta Masaryka vzpomíná Sylva Macharová (vedoucí naší první ošetřovatelské školy v letech 1923–1931). Její pochybování před prezidentem o vlastních slabých silách může dnes někomu znít až bizarně. Vždyť bereme už za …

Werich „hysterický“ dávno před Gretou?

Víte, my můžeme kácet lesy, je-li to bezprostředně nutné. Je ale čas zkoncovat s jejich ničením! Lesy naříkají pod sekyrou, doupat divoké zvěře ubývá, hnízda ptáků osiřují.   Řeky se …

Kdo jste byl, Mistře, a co po Vás přemenujem?

Náš patron medu a dětinskosti se jednou v Německu vzepřel zaběhlé mašinérii produkce pro místní babitschky. Jedna z nich mu na koncert přinesla dokonce zlatou cihlu neznámého původu. Přemluvil producenty, že si natočí …

Keď si už Jánošík nazbíjal, dofrasa s tým všetkým

Praktici života udávají tón a zažívají velkolepé žně. Jejich guru jim ukazuje, kam až lze posouvat hranice vkusu a studu, respektive nevkusu a nestudu. Od chvíle, kdy vyšlo najevo, že mu prošel i únos …

Vymytí, šťastní čínští studenti?

„Učený hlupák je jednou z největších civilizačních pohrom“ napsal Karel Čapek. Dnes se podívejte, jak soudruzi v Číně vychovali svou „bezzávadovou vysokoškolskou mládež“, která jediná smí na studia do svobodných zemí …