Stále žijeme v paradoxu. Jak to tak bývá, nemůže být pravda pro i proti. Komunismus je prý zlo. Jenže jsme zvolili komunisty, aby nás reprezentovali v místních i evropských orgánech. Dnes nám vládne bývalý kariérní komunista a estébák, s otevřenou podporou komunistické strany a prezidenta, který obdivuje komunistickou Čínu a bývalého důstojníka KGB v čele Ruska. To je nejen výsměch, ale i facka všem obětem komunistické zvůle.
Komunismus je myšlenkové schéma. Jeho dědictví je stále patrné všude, kam se podíváte. Právě proto nepotřebují dnešní komunisté a nacionalisté nic předstírat. Právě proto odmítají společný evropský projekt a naši příslušnost k Západu.
Nemáte toho komunistického paradoxu po třiceti letech plné zuby?
Vzpomenout si na oběti komunismu a připomenout si minulost nestačí. Doplňme vzpomínku na oběti komunistického režimu osobním předsevzetím, které zatím nenaplňujeme: nepodejme žádnému komunistovi ruku, donuťme Babiše k odstoupení a hledejme v KSČM každou stopu, která může vést k jejímu poškození a likvidaci. A ze všeho nejvíce, přesvědčme toho vedle nás, aby ty komunisty nevolil.
Ze svobody do nesvobody to není vůbec tak daleko. Právě proto, vzdor tvrzení dědků z Hradu, je náš odpor proti nešvarům na místě ne pouze jednou za čtyři roky, ale pořád. Na Letné, dnes tady a zítra. Jen takhle konečně vystoupíme ze stínu minulosti do budoucnosti bez paradoxu.
***
Tato glosa byla inspirována textem Petra Havlíka Vysvědčení komunistů. Autor je iniciátor a sponzor pomníku Milady Horákové u Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
publikováno: 28. 6. 2019
Martin Jan Stránský
vydavatel Přítomnosti / Martin Jan Stránský se narodil v New Yorku, do České republiky se vrátil po revoluci v roce 1989. Přednáší na LF UK a je aktivním primářem. Je také spoluzakladatelem a přednostou Polikliniky na Národní v Praze. Založil a vede Kancelář Ombudsmana pro zdraví. Kromě toho obnovil časopis Přítomnost a je jeho vydavatelem. Martin Jan Stránský pochází z významné české rodiny. Adolf Stránský, jeho praděd, byl ministrem v první československé vládě a také založil Lidové noviny. Děda Jaroslav by ministrem spravedlnosti a školství a vydával Přítomnost. Jeho otec Jan byl poslancem.
