Stále žijeme v paradoxu. Jak to tak bývá, nemůže být pravda pro i proti. Komunismus je prý zlo. Jenže jsme zvolili komunisty, aby nás reprezentovali v místních i evropských orgánech. Dnes nám vládne bývalý kariérní komunista a estébák, s otevřenou podporou komunistické strany a prezidenta, který obdivuje komunistickou Čínu a bývalého důstojníka KGB v čele Ruska. To je nejen výsměch, ale i facka všem obětem komunistické zvůle.

Komunismus je myšlenkové schéma. Jeho dědictví je stále patrné všude, kam se podíváte. Právě proto nepotřebují dnešní komunisté a nacionalisté nic předstírat. Právě proto odmítají společný evropský projekt a naši příslušnost k Západu.

Nemáte toho komunistického paradoxu po třiceti letech plné zuby?

Vzpomenout si na oběti komunismu a připomenout si minulost nestačí. Doplňme vzpomínku na oběti komunistického režimu osobním předsevzetím, které zatím nenaplňujeme: nepodejme žádnému komunistovi ruku, donuťme Babiše k odstoupení a hledejme v KSČM každou stopu, která může vést k jejímu poškození a likvidaci. A ze všeho nejvíce, přesvědčme toho vedle nás, aby ty komunisty nevolil.

Ze svobody do nesvobody to není vůbec tak daleko. Právě proto, vzdor tvrzení dědků z Hradu, je náš odpor proti nešvarům na místě ne pouze jednou za čtyři roky, ale pořád. Na Letné, dnes tady a zítra. Jen takhle konečně vystoupíme ze stínu minulosti do budoucnosti bez paradoxu.

***

Tato glosa byla inspirována textem Petra Havlíka Vysvědčení komunistů. Autor je iniciátor a sponzor pomníku Milady Horákové u Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. 

publikováno: 28. 6. 2019