Paradox komunismu

Stále žijeme v paradoxu. Jak to tak bývá, nemůže být pravda pro i proti. Komunismus je prý zlo. Jenže jsme zvolili komunisty, aby nás reprezentovali v místních i evropských orgánech. Dnes nám vládne bývalý kariérní komunista a estébák, s otevřenou podporou komunistické strany a prezidenta, který obdivuje komunistickou Čínu a bývalého důstojníka KGB v čele Ruska. To je nejen výsměch, ale i facka všem obětem komunistické zvůle.

Komunismus je myšlenkové schéma. Jeho dědictví je stále patrné všude, kam se podíváte. Právě proto nepotřebují dnešní komunisté a nacionalisté nic předstírat. Právě proto odmítají společný evropský projekt a naši příslušnost k Západu.

Nemáte toho komunistického paradoxu po třiceti letech plné zuby?

Vzpomenout si na oběti komunismu a připomenout si minulost nestačí. Doplňme vzpomínku na oběti komunistického režimu osobním předsevzetím, které zatím nenaplňujeme: nepodejme žádnému komunistovi ruku, donuťme Babiše k odstoupení a hledejme v KSČM každou stopu, která může vést k jejímu poškození a likvidaci. A ze všeho nejvíce, přesvědčme toho vedle nás, aby ty komunisty nevolil.

Ze svobody do nesvobody to není vůbec tak daleko. Právě proto, vzdor tvrzení dědků z Hradu, je náš odpor proti nešvarům na místě ne pouze jednou za čtyři roky, ale pořád. Na Letné, dnes tady a zítra. Jen takhle konečně vystoupíme ze stínu minulosti do budoucnosti bez paradoxu.

***

Tato glosa byla inspirována textem Petra Havlíka Vysvědčení komunistů. Autor je iniciátor a sponzor pomníku Milady Horákové u Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. 

publikováno: 28. 6. 2019

Martin Jan Stránský

Martin Jan Stránský

vydavatel Přítomnosti / Martin Jan Stránský se narodil v New Yorku, do České republiky se vrátil po revoluci v roce 1989. Přednáší na LF UK a je aktivním primářem. Je také spoluzakladatelem a přednostou Polikliniky na Národní v Praze. Založil a vede Kancelář Ombudsmana pro zdraví. Kromě toho obnovil časopis Přítomnost a je jeho vydavatelem. Martin Jan Stránský pochází z významné české rodiny. Adolf Stránský, jeho praděd, byl ministrem v první československé vládě a také založil Lidové noviny. Děda Jaroslav by ministrem spravedlnosti a školství a vydával Přítomnost. Jeho otec Jan byl poslancem.

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Naše inteligence bude umělá

Kdo se dnes připravuje na staronové zápasy třicátých let minulého století, toho nepochybně překvapí útok na svobodu ze zcela jiné strany… Proto bychom měli za každý dolar investovaný do umělé …

Pustíte si domů Mikuláše i čerta s andělem?

Antibabiš, Antizeman jsou jako antičerti. Antičert ale není rovnou anděl, a my bychom se neměli nechat strhnout k dávnému bludu, že synové světla bojují nesmiřitelně se syny temnoty, jinak bludné myšlení budou …

Považuji Beneše téměř za génia (ke glose I. Stránského o roku 1939)

Na rozdíl od pana Ivana si ještě poslední roky druhé světové války dobře pamatuji. Po tom, co naši rodinu Slováci vyhodili z Trenčína proto, že se otec nechtěl stát Slovákem, jsme …

Chceš zachránit planetu? Neměj děti!

Vždycky, když se vám zdá, že větší blbost už vymyslet nejde, dočkáte se dalšího překvapení. Že nemáme jen dvě pohlaví, ale přinejmenším šedesát (v OSN se už projednává návrh na …

Pravidla revoluce – laskavé, veselé a elegantní

Dnes se říká, jak bylo třeba radikálnější zametení se všemi členy komunistické státostrany. Z tehdejší doby je tu vzkaz tohoto znění od právě propuštěného politického vězně (DB): *** Probíhá laskavá, veselá …

K rozkradené zemi

Lidé jsou spíše rozčarováni ze způsobu privatizace a z korupce, která ji provázela, ze sociálního propadu dost velké části populace. A bohužel to vytvořilo živnou půdu pro šíření strachu, strachu z uprchlíků, …

Pomáhat ohroženým dětem je normální!

Vezměme 40 dětí z uprchlických táborů, vyzývá zakladatel iniciativy ČEŠI POMÁHAJÍ Jaroslav Miko (PH). Píše: „Pane ministře Hamáčku, vím, že tato má SMS nemá žádný valný smysl, ale přesto. Vy nejspíše …

Kde se bere „blbá nálada“ a nárůst „hrdosti“

Bylo by jednak chyba a jednak projev alibismu, kdyby si lidé nesoucí hlavní díl zodpovědnosti za dnešní situaci, „elity“ (politici, novináři a publicisté, ti, co se angažují v nezávislých aktivitách, tj. např. i já) …