Pro slova, co neztratila význam, jedem přes půl republiky

Prý: „Nepiš ten článek moc dlouhý, nikdo už nemá čas a sílu to číst. Maximálně na dvě áčtyřky…“ To jsem slýchával před pár lety. Pak byl žádoucí už jen jeden odstavec. Hlavně s poutavým titulkem – a obrázky. Dnes se spokojíme jen s těmi obrázky. Zkrátka – drtivé vítězství emocí nad rozumem, formy nad obsahem. Přestalo být důležité, co říkáme, podstatným se stalo, jak často to opakujeme, jak se při tom tváříme.

Ideální představa o demokracii jako o svobodném setkávání a utkávání idejí, jako o permanentní hluboké diskusi, při níž se společně přibližujeme pravdě – tato představa dostává na frak.

Přijímaný obraz toho, jak má dnešní forma společenské debaty vypadat, vzal liberální demokracii její základní pracovní nástroj – slovo – tím, že znehodnotil jeho obsah a zbavil ho skutečného významu. Myšlenky jsme nahradili emocemi, názory jsme vyměnili za dojmy.

V české politické realitě ilustrují tuto smutnou skutečnost termíny zcela zbavené původního obsahu, ale vyfutrované emocemi. Stačí přece zřetelně vyslovit „KALOUSEK“ nebo „SOROŠ“ – a netřeba dál ztrácet čas přemýšlením. Stačí dostatečně často opakovat „kampaň“ a není nutno dál se ptát po detailech… Tím se debata přenesla do iracionálních sfér a stala se z ní čistá magie… Slova zbavená významu se mění v zaklínadla pro zhypnotizované publikum.

A jaké ideální protagonisty do takového bezobsažného spektáklu obsadit? Pro jaké lidské typy je toto angažmá jejich životní rolí? Hledáme přeci takového ministra, který má především „tah na branku“, „maká“, „pracuje šestnáct hodin denně“ a je ten správný „lídr“ a „manažer“. Zajímalo by snad ještě někoho, na jakou branku to ten člověk vlastně táhne? Pro koho maká a co smysluplného těch šestnáct hodin dělá? Nepodstatné detaily…

Nebýt nedávného úspěchu Zuzany Čaputové, propadal bych snad trudnomyslné představě, že to ani jinak nejde: Že namachrovaného samce může porazit jen samec ještě namachrovanější, že opakuje-li někdo stokrát „kampaň“, musí jeho oponenti zakřičet své argumenty tisíckrát. Že je potřeba protivníka přeřvat, že hrubému pytli sluší jen hrubá záplata – a dostaneš-li ránu po čumáku, musíš ji vrátit s dvojnásobnou silou.

Před pár dny jsem sledoval pokus o debatu na veřejnoprávní televizi. Na jedné straně stolu hlavoun z vládního hnutí, proti němu předsedové opozičních pidistran (všichni chlapi, ve stejných košilích bez kravat, se stejnými tmavomodrými sáčky). Překřikovali se z obou stran stolu. Chvíli jsem se snažil sledovat nit argumentace, ale ztrácela se mi, šmodrchala se, pak se vytratila docela. Když mi došla trpělivost a vypnul jsem zvuk, byl to pohled ještě tristnější – jako když mopslíci na sebe ňafají, jeden přes druhého, všichni proti všem. Moderátor se dobře bavil. Probíhal zápas ve volném stylu a divák chtěl vidět krev, jinak hrozilo, že přepne na jiný kanál…

Proč Zuzana Čaputová mohla zvítězit? Nenechala si totiž svými oponenty vnutit styl hry a její pofiderní „pravidla“. Nenastoupila do ringu, odmítla ten wrestling bez regulí. Mluvila věcně, klidně a s rozvahou. Smířlivě i vůči oponentům. Laskavě, empaticky… Její slova dávala smysl.

Ukázalo se, že laskavost nemusí být znakem slabosti a že podstatná část občanů ještě neztratila smysl pro skutečný význam slov. A chtějí to uvěřitelné slovo slyšet, třebaže by bylo o nepříjemných věcech a ukazovalo nám nahou pravdu o nás samých, i o našich slabostech, obavách a strachu. Slovo, které dokáže reálné obavy umenšit už tím, že je pojmenuje, poctivě hledá jejich zdroj a cestu k řešení.

Česká Čaputová se nám zatím neukázala. Ale je jich jistě mnoho mezi námi. Byli bychom totiž společností bez budoucnosti, pokud bychom se smířením vzali za fakt, že musíme vybírat jen z toho, co je momentálně na stole… Poptávka přeci musí vyvolat nabídku.

„Pumpuju do nich peníze a oni stále víc reptají,“ tak nějak se dal slyšet premiér. Babiš není Tvůrce, není Trpělivý sadař, Dobrý pastýř ani Poctivý hospodář. Babiš je Lovec. A s mentalitou predátora nemůže pochopit, že mu někteří nechtějí krýt při lovu záda, přestože jim slibuje podíl na kořisti. Jeho vidění světa odráží jen část české reality. Jsou zákoutí, do kterých nedohlédne. A pokud dohlédne, nepochopí a pochopit nemůže. Existují slova, jejichž skutečný význam „babišové“ neznají.

Po letenské demonstraci jsem zaslechl v tramvaji: „Jedu sem až od Šumavy. Obě děti jsem vzal s sebou a zpáteční jízdenka mě stála skoro tisícovku. Ale chtěl jsem, aby to moje děti slyšely…“ Na tohohle pána koblihová aritmetika neplatí. Přijel si do Prahy přes půl republiky poslechnout slova, která ještě neztratila svůj význam. Snad začínají znovu zaznívat.

Červen 2019

publikováno: 29. 6. 2019

Kameel Machart

Kameel Machart

grafik a nakladatel / Narozen 1972. Studoval filmovou a televizní grafiku na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze u profesorů Miloslava Jágra a Jiřího Barty. Následně se věnoval užité grafice a ilustrování knih pro děti. Provozuje grafické studio a rodinné nakladatelství. Věnuje pozornost společenské a politické situaci, kterou se snaží ovlivnit nejen "dramaturgií" svého nakladatelství, ale i příležitostným publikováním vlastních textů.

NEJNOVĚJŠÍ články


V režii československých oligarchů – dokonáno

V Česku žijeme v oligarchickém systému. Píše o tom ve svém čerstvém zásadním textu Jan Jandourek. Má pravdu …

Kultura zas jako rukojmí

Pražský primátor Hřib si ze „sesterské smlouvy“ s Pekingem přeje odstranit bod o souhlasu Prahy s politikou jedné …

Justice není spravedlnost

Na podobu zákonů má vliv především momentálně vládnoucí moc, idea, s jejíž pomocí svou vládu legitimuje, …

Výstavka úspěchů národního… „chozjajstva“

Tak jsem včera zase slyšel, že Babiš je úspěšný premiér. Dokonce nejlepší za posledních 20 …

Venkov jsme nepotřebovali, tak je skoro po něm

Odborník na zemědělství, František Havlát, říká, že stojíme na prahu změny, která by pro naši …

Helikoptérová aféra

Je obecně známo, že dostat se za oponu, od roku 1946 zvanou železná, bylo velmi …

Žádné „dobro“ neomlouvá zlo

Dumat nad vztahem dobra a zla je dosti ošidné, neboť se svým způsobem jedná o individuální, intimní …

Sami si diagnostikujte arogantního blbce, aneb o hybris a Nemesis

Nedělej ty vánočky tak kolosální, aby se ti nerozpadly vlastní mocností, prý říkávala Werichova babička …