Hoďte Babišovi jeho noviny na hlavu

Paní ministryně Benešová je stále arogantní a považuje nás za děti, které nerozeznají rozdíl mezi žalobcem a soudcem, popř. tvrdí, že jsme placeni temnými silami. Nejsme děti a nejsme nikým placeni. K protestům nás vede naše svědomí a smysl pro společenskou spravedlnost. A navíc, máme za sebou dlouhou tradici učitelů občanské odpovědnosti.

T. G. Masaryk nás v Prohlášení nezávislosti Československé republiky 18. října 1918 označil za národ Komenského. Z českých dějin připomenul postavu, která spojuje filosofy, pedagogy i teology, herce a režiséry, knihovníky a žurnalisty, techniky a přírodovědce, řemeslníky, farmáře, dělníky, instalatéry, i popeláře ze seriálu Most! Všichni lidé mají pro něj stejnou důstojnost. (Orbis pictus) Komenský snil o Světovém parlamentu, kde budou křesťané, Židé i muslimové, uruguajští Indiáni i bílí členové Ameriky, též zástupci černé Afriky i dálné Asie. Jeho učení vede k uznání plurality názorů a náboženství, a je tedy strůjcem počínajícího novověkého multikulturalismu. Ve století náboženských válek uznával všechna ostatní náboženství. Světový parlament vznikne, bude-li justice spravedlivá, budou-li politici podřízení právu, budou-li kněží a pedagogové ctít svobodu svědomí. Proto u Komenského čteme: „Na soudních dvorech a na shromážděních ať není dovoleno, aby vládla lest a moc, nýbrž právo.“ Komenský se vícekrát ohradil proti machiavelismu, podle nějž musí úspěšný politik lhát a podvádět, aby dosáhl svého cíle. Dnes by to formuloval tak, že je proti manipulativnímu pojetí státu jako velké firmy, řízené šéfem a jeho mediálními strukturami, jak se o to pokouší premiér Andrej Babiš. Jiný machiavelistický expert prezident Zeman zase kreativně vykládá ústavu. Ani on nepracuje ve prospěch obecného blaha, ale pouze ve prospěch svůj a svých vyvolených.

Česká filosofka Božena Komárková, vyznamenaná presidentem Václavem Havlem za celoživotní zápas o lidská práva, by ocenila jako moudré politické řešení, že se občané ozývají proti politické lsti a lži. Tvrdila, že společnost je budována právem a je zásadně ohrožena lží a nespravedlností. V osobním rozhovoru mi kdysi připomenula slova Komenského: Práva jsou pojítkem lidské společnosti, jestliže se jich správně užívá. Jsou-li jednou rozvrácena, nemůže lidská společnost zůstat nerozvrácena.

T. G. Masaryk byl věřící člověk – jeho kniha Ideály humanitní to dokazuje. Spisovatel Karel Čapek debatoval s Masarykem a vznikla z toho pěkná učebnice kritického myšlení o demokratických principech: Hovory s TGM. V této linii pokračovali lidé, hlásící se k Chartě 77 v době totality. A také my dnes pokračujeme v této chartistické linii úsilím o mediální pravdu a společenskou spravedlnost.

Já jako zástupce staré generace chci vyjádřit vděčnost za náročnou práci organizátorům Milionu chvilek pro demokracii. A také bych chtěl poděkovat desítkám solidních investigativních novinářů v naší zemi. Netaktizují a nemlží, nepředávají chaotické informace. Nejsou zapojení do mediálního impéria předsedy vlády. Stačí jmenovat Hospodářské noviny, Deník N, týdeník Respekt, měsíčník Reportér či týdeník The Guardian weekly. Měli bychom být informačně nezávislí na mediálním impériu pana premiéra. Mírně klesající zájem Pražanů o jeho noviny Metro jsou toho dobrým příslibem.

Facebook, Twitter, a další elektronická média jsou dnes velmi důležitá. Dávají rychlý vhled do každodenního dění. Stejně nezbytné je ovšem fundované poučení od investigativních novinářů v tištěných médiích. Nabízejí argumenty k jednotlivým kauzám a my můžeme do společenské debaty zasáhnout v rubrice Dopisy čtenářů nebo vlastními analýzami. V dnešní době se zápas o pravdivé informace může povést zejména díky tištěným médiím, kde jdou novináři se svou kůži na trh, a jejich svědectví se může stát jedním z argumentů pro zahájení kárného či trestního řízení s provinilými, nebo naopak mohou být za své výroky obžalováni a odsouzeni, jako třeba hradní nactiutrhači novináře Ferdinanda Peroutky. Mediální zápas o svobodu slova je každodenní úkol a nelze ho podceňovat. To je praktická politika všedního dne.

Milion chvilek pro demokracii kráčí po cestě spravedlnosti spolu se svými předchůdci, a proto nejsme malé, nepoučené děti. Víme, že je nutné každý den znovu usilovat o spravedlnost a bránit se proti machiavelistickým lžím a intrikám, dbát na ryzost zákonůusilovat o spravedlivou justici. Jde nám o veřejnou debatu, která se nebojí vyložit karty na stůl a hrát férovou hru. Skutečně nejsme děti.

Děkuji za pozornost.

Příspěvek za chalupáře chrudimského okresu, Chrudim, Milion chvilek pro demokracii, 11. 6. 2019 otištěn v revue Protestant.


Celá věc se dá říci i takhle:

publikováno: 10. 7. 2019

NEJNOVĚJŠÍ články


Pravdivost maleb a nicotnost lidí venku

Jan Zrzavý kdysi vzpomínal na Giottovy fresky v Padově, na to, jak prázdný se mu jevil …

Diagnóza Babiš

Zprávy jsou nyní plné sporů v kauzách kolem premiéra Babiše. Když nastane jakýkoliv politický trapas, tak …

Okraj společnosti je prostě zajímavější než střed

V.S.: Tvá nová kniha Lobotomík se zčásti odehrává v psychiatrické léčebně stejně jako jedna povídka z tvého …

Porno, internet a děti. A co ještě?

O dopadu sociálních sítí na děti a mladistvé se mluvilo na panelové diskusi Jak přežít na …

Jak se máme díky EU bohatí i chudší

V Evropě bude horko. Chladnému počasí navzdory. Pod praporem visegrádské čtyřky vytáhlo 16 členských států …

Kdo chce kýč hledat, najde

Forbes přináší zprávu o tom, jak v anglosaském světě dramaticky stoupá prodej básnických sbírek, kdežto u nás někteří …

Někdy sním o tom, jak přepisuji samizdaty (dnešní studenti k roku ’89)

Jak vnímají události 17. listopadu 1989 studenti, kteří jsou na prahu plnoletosti? Zeptali jsme se …

Předčasné Vánoce ve formátu „Čau lidi“

Jeden můj známý mi přeposlal pravidelnou nedělní chvilku propagandistických manipulací Marka Prchala, které jeho zaměstnavatel …