Z odvážného loutku na nitích neuděláš

Článek o ideologii ve mně vzbudil zájem o to, jak to s těmi ideologiemi vlastně je? Z jedné ideologie jsem odešla, do další jsem spadla. Z komunismu do západního světa.

Jak jsem se dočetla, „ideologie je sociálně a historicky omezený souhrn vědomostí o politických normách, hodnotách a myšlenkách“ (pokud se jedná o ideologii politickou). Jsem ráda, že je „omezená“, protože politika, která nedělá změnu a nevytváří nové skutečnosti je neohebná, stagnuje a ani věda se nevyhne tomu, aby nebyla pod vlivem ideologických myšlenek (viz Klaus). Zkušenost z Československa mi stačila, abych okusila tento typ ideologie. Nejhorší doba byla za Stalina v Rusku, kdy ideologie povyšovala polopravdy na jediný platný cíl. Připomíná mi to ovšem lži a polopravdy prezidenta Trumpa (pokud vůbec zastupuje nějakou ideologii), neb jeho způsob přesvědčování za pomoci emocí a víry není rozhodně správný. Každý politik, který hraje na city, by už jenom proto měl být podezřelý. Osobně nesnáším romantizování politických vztahů k rodině, k matce, dětem (v komunistickém slangu „matka-strana“). Považuji to za vydírání, jež se děje ostatně dodnes. Jak říká filosof K. Popper: „Čím menší a ohroženější se cítí menší skupina, tím více ideologie a více dogmat“, jak to pozorujeme z Bílého domu. Přehnaná ideologie je komplexem méněcennosti. Ideologii jde o prosazení a zdůvodnění zájmů, někdy za každou cenu. Neobjektivními informacemi, dogmaty a mýty se v lidech vytváří zkreslená představa světa a vede k mylné politické praxi.

K. Marx pravil, že „ideologie je historicky podmíněné falešné vědomí v dějinách všudypřítomné“. Jak víme, u Lenina došlo k zrůdnému zkreslení této formulace, což vedlo až ke stranickému fanatismu, a Stalin dokázal tuto myšlenku dohnat až k absurditě, že komunistická strana a její vedoucí představitelé jsou neomylní. U prezidenta Trumpa mě děsí to, že se rovněž prohlašuje za neomylného – „absolutního génia“, aniž by se obklopil zkušenými znalci, vědci či diplomaty, a spoléhá jen na svůj instinkt a tak samolibě vytváří vlastní „kult osobnosti“.

Dle mého názoru žádná sebepevnější víra nemůže nahradit kritické myšlení. Je potřeba otevřené a svobodné společnosti, dokázat si přiznat chyby a řešit je. Povrchní masová média rovněž hrají do noty našemu panu prezidentovi. Nikdo z nás nemá dokonalé informace, a proto také nejsme schopni správného posuzování.

Je třeba názory jiných tolerovat, diskutovat je a nepodporovat masy ke slepému fanatismu.

Ideologie dělíme na revoluční, konzervativní a liberální. Obávám se však, že každá skupina vidí politické problémy a i názor na svět jen vzhledem ke svým vlastním potřebám, a tudíž je vidí jednostranně. Bojují mezi sebou, což nevede většinou nikam. Je třeba být více objektivní, což, jak sleduji, se nestává a každá strana prosazuje svoji propagandu. Prezident Trump je zcela neschopný obecného zájmu státu a bije se pouze za svou stranu. Fakta nahrazuje konspiračními myšlenkami a potřásání si rukama s největšími diktátory světa také není diplomacie.

Ve zdejší politické situaci dochází k nedorozumění až k chaosu. Nikdo neví, kdo je kdo, ani pro co.

Je tedy důležité být kompetentní, vzdělaný a mít svůj vlastní názor. A nebýt za to režimem či společností pronásledován, jak se to stávalo u nás.

Existují tu i extrémní strany, jako je ta „zelená“. Otázka ovšem je, co je extrémní. Protest proti klimatizačním změnám a ochraně přírody nepovažuji za extrémní počínání a požadavek na zdravotní pojištění pro každého není ještě socialismus, natož ex-marxismus, jak praví stanice FOX.

Nejsme jednotný národ a respektuji individualismus, pokud individualista není blbec (populista), a zároveň respektuji liberála, který chce pomoci jiné skupině lidí. Chápu konzervatismus, ale ne zpátečnictví. Nemusíme mít povinně rádi, co je nové a neznámé, ale můžeme se tolerovat. Ke chtěné nebo nechtěné globalizaci tak jako tak dojde, neb žádný stát již dnes nedokáže v našem ekonomickém světě být soběstačný. Můžeme si ponechat své národní zvyky (i zlozvyky) a USA se nemusí povyšovat nad ostatní národy svou výjimečností, jak prohlašuje prezident Trump. Občan může být ke svému nadřízenému loajální, ale nemusí být zbabělý říct svůj názor. A může být revoluční, je-li potřeba změna, která by se měla dít urychleně – ne překotně a ne šouravě, jak se tomu děje v případě záchrany přírody. Škodíme tak i ostatním živočichům na této planetě, kteří se neumí bránit – ti nemají totiž žádnou ideologii. My lidé tohle moc dobře víme a zneužíváme toho. Ničíme je a zabíjíme mnohdy pro zcela nesmyslné potřeby a pochoutky.

A „kulpové“, jak je zmiňuje pan Martínek, nebudou manipulovat lidmi, pokud budou vzdělaní a dobře informovaní. Na vzdělání a správnou informovanost má každý právo a vzdělání by mělo být každému dostupné i povinné. (V tom bych byla diktátor.) Ovšem ne každý vzdělaný je také morální. Dávám přednost morálnímu člověku před vzdělaným. A na konec mého filosofování ještě dodávám: čím méně ideologie, tím lépe.

Zdraví,

Eva z New Yorku

publikováno: 11. 7. 2019

Eva Dřízhalová

Eva Dřízhalová

/ Narozena v roce 1951 v Praze, přeživší komunismus a vyhozena konečně v roce 1979 za rodinou do Spojených států. Pracovala jako číšnice, malovala, kreslila a stala se nezávislou umělkyní, inspirována přírodou, vědou, poezií a životem. Napsala a ilustrovala knihu Twinkle Twinkle Red star o životě za železnou oponou. Poslední dobou se zajímá nejen o politickou situaci tam, kde žije, ale i o politické dění v Evropě , neb považuje za svou povinnost jako umělec odrážet, co se děje kolem nás.

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Proč Západ tolik toleruje netoleranci islámu?

Na otázku, zda je islám náboženství míru, odpovídá Ayaan Hirsi Ali záporně. Volá po změně náboženské doktríny islámu, která stojí především na násilí. Přehlížením tohoto faktu mají podle ní obyvatelé …

Za vraždění na hranicích

Štrougal a Jakeš se třeba dostanou k soudu, díky úsilí kolektivu Platformy evropské paměti a svědomí a jeho bývalé ředitelky paní Neely Winkelmannové, ale měli bychom uchovat v paměti naivní, nebo zrádnou, každopádně dodnes neblaze …

Jak Billy s cejchem ADHD začal mít školu rád

Článek pana Honzáka „Jak dusit skřivánky“ mě přiměl k napsání článku o americkém Billym. Kdysi ke mně chodíval do ateliéru malý baculatý pihovatý kluk, jmenoval se Billy. Do školy totiž rád nechodil, …

Hysterie na sítích jsou nejnebezpečnější virus

Někteří se ohradili proti mé glose, v níž porovnávám koronavirus s několika jinými nemocemi. Samozřejmě že by se žádná infekční nemoc neměla podcenit. Přestože má každá epidemie svoji „křivku”, může se stát, že …

Hlavně nehrotit! Palogika srabů.

Volbu Křečka za ombudsmana provázelo výmluvné mrlání: „Kdyby to tak nehrotili.“ Prý hrozba demonstracemi Milionu chvilek v případě zvolení Křečka na některé poslance zapůsobila tak, že mu dali svůj hlas. …

Pro jedno ano ne se bít

Zdeněk Bořek-Dohalský z Dohalic ve vzpomínce Ferdinanda Peroutky: Jeho největší politickou výchovou byla znalost českých dějin, a uprostřed drobné všední práce nikdy nepřestával toužit po velkém činu. Jako do duše nikoho jiného …

Evropská komise nepoleví, vědí nyní Poláci

Místopředsedkyně Evropské komise Věra Jourová v úterý ve Varšavě předvedla, že Evropská komise bere vážně svůj závazek dohlížet na dodržování zásad právního státu v členských zemích Evropské unie. Během jednodenní návštěvy se …

Největší škody

Mezinárodní blamáž, kterou Česká republika utržila v očích světové veřejnosti, když její představitelé naletěli jako školáci podvodníkům z CEFC, snad časem vyšumí. Systémové škody ale zůstanou. Rozsáhlé konflikty zájmů, kdy se u některých …