Z odvážného loutku na nitích neuděláš

Článek o ideologii ve mně vzbudil zájem o to, jak to s těmi ideologiemi vlastně je? Z jedné ideologie jsem odešla, do další jsem spadla. Z komunismu do západního světa.

Jak jsem se dočetla, „ideologie je sociálně a historicky omezený souhrn vědomostí o politických normách, hodnotách a myšlenkách“ (pokud se jedná o ideologii politickou). Jsem ráda, že je „omezená“, protože politika, která nedělá změnu a nevytváří nové skutečnosti je neohebná, stagnuje a ani věda se nevyhne tomu, aby nebyla pod vlivem ideologických myšlenek (viz Klaus). Zkušenost z Československa mi stačila, abych okusila tento typ ideologie. Nejhorší doba byla za Stalina v Rusku, kdy ideologie povyšovala polopravdy na jediný platný cíl. Připomíná mi to ovšem lži a polopravdy prezidenta Trumpa (pokud vůbec zastupuje nějakou ideologii), neb jeho způsob přesvědčování za pomoci emocí a víry není rozhodně správný. Každý politik, který hraje na city, by už jenom proto měl být podezřelý. Osobně nesnáším romantizování politických vztahů k rodině, k matce, dětem (v komunistickém slangu „matka-strana“). Považuji to za vydírání, jež se děje ostatně dodnes. Jak říká filosof K. Popper: „Čím menší a ohroženější se cítí menší skupina, tím více ideologie a více dogmat“, jak to pozorujeme z Bílého domu. Přehnaná ideologie je komplexem méněcennosti. Ideologii jde o prosazení a zdůvodnění zájmů, někdy za každou cenu. Neobjektivními informacemi, dogmaty a mýty se v lidech vytváří zkreslená představa světa a vede k mylné politické praxi.

K. Marx pravil, že „ideologie je historicky podmíněné falešné vědomí v dějinách všudypřítomné“. Jak víme, u Lenina došlo k zrůdnému zkreslení této formulace, což vedlo až ke stranickému fanatismu, a Stalin dokázal tuto myšlenku dohnat až k absurditě, že komunistická strana a její vedoucí představitelé jsou neomylní. U prezidenta Trumpa mě děsí to, že se rovněž prohlašuje za neomylného – „absolutního génia“, aniž by se obklopil zkušenými znalci, vědci či diplomaty, a spoléhá jen na svůj instinkt a tak samolibě vytváří vlastní „kult osobnosti“.

Dle mého názoru žádná sebepevnější víra nemůže nahradit kritické myšlení. Je potřeba otevřené a svobodné společnosti, dokázat si přiznat chyby a řešit je. Povrchní masová média rovněž hrají do noty našemu panu prezidentovi. Nikdo z nás nemá dokonalé informace, a proto také nejsme schopni správného posuzování.

Je třeba názory jiných tolerovat, diskutovat je a nepodporovat masy ke slepému fanatismu.

Ideologie dělíme na revoluční, konzervativní a liberální. Obávám se však, že každá skupina vidí politické problémy a i názor na svět jen vzhledem ke svým vlastním potřebám, a tudíž je vidí jednostranně. Bojují mezi sebou, což nevede většinou nikam. Je třeba být více objektivní, což, jak sleduji, se nestává a každá strana prosazuje svoji propagandu. Prezident Trump je zcela neschopný obecného zájmu státu a bije se pouze za svou stranu. Fakta nahrazuje konspiračními myšlenkami a potřásání si rukama s největšími diktátory světa také není diplomacie.

Ve zdejší politické situaci dochází k nedorozumění až k chaosu. Nikdo neví, kdo je kdo, ani pro co.

Je tedy důležité být kompetentní, vzdělaný a mít svůj vlastní názor. A nebýt za to režimem či společností pronásledován, jak se to stávalo u nás.

Existují tu i extrémní strany, jako je ta „zelená“. Otázka ovšem je, co je extrémní. Protest proti klimatizačním změnám a ochraně přírody nepovažuji za extrémní počínání a požadavek na zdravotní pojištění pro každého není ještě socialismus, natož ex-marxismus, jak praví stanice FOX.

Nejsme jednotný národ a respektuji individualismus, pokud individualista není blbec (populista), a zároveň respektuji liberála, který chce pomoci jiné skupině lidí. Chápu konzervatismus, ale ne zpátečnictví. Nemusíme mít povinně rádi, co je nové a neznámé, ale můžeme se tolerovat. Ke chtěné nebo nechtěné globalizaci tak jako tak dojde, neb žádný stát již dnes nedokáže v našem ekonomickém světě být soběstačný. Můžeme si ponechat své národní zvyky (i zlozvyky) a USA se nemusí povyšovat nad ostatní národy svou výjimečností, jak prohlašuje prezident Trump. Občan může být ke svému nadřízenému loajální, ale nemusí být zbabělý říct svůj názor. A může být revoluční, je-li potřeba změna, která by se měla dít urychleně – ne překotně a ne šouravě, jak se tomu děje v případě záchrany přírody. Škodíme tak i ostatním živočichům na této planetě, kteří se neumí bránit – ti nemají totiž žádnou ideologii. My lidé tohle moc dobře víme a zneužíváme toho. Ničíme je a zabíjíme mnohdy pro zcela nesmyslné potřeby a pochoutky.

A „kulpové“, jak je zmiňuje pan Martínek, nebudou manipulovat lidmi, pokud budou vzdělaní a dobře informovaní. Na vzdělání a správnou informovanost má každý právo a vzdělání by mělo být každému dostupné i povinné. (V tom bych byla diktátor.) Ovšem ne každý vzdělaný je také morální. Dávám přednost morálnímu člověku před vzdělaným. A na konec mého filosofování ještě dodávám: čím méně ideologie, tím lépe.

Zdraví,

Eva z New Yorku

publikováno: 11. 7. 2019

Eva Dřízhalová

Eva Dřízhalová

/ Narozena v roce 1951 v Praze, přeživší komunismus a vyhozena konečně v roce 1979 za rodinou do Spojených států. Pracovala jako číšnice, malovala, kreslila a stala se nezávislou umělkyní, inspirována přírodou, vědou, poezií a životem. Napsala a ilustrovala knihu Twinkle Twinkle Red star o životě za železnou oponou. Poslední dobou se zajímá nejen o politickou situaci tam, kde žije, ale i o politické dění v Evropě , neb považuje za svou povinnost jako umělec odrážet, co se děje kolem nás.

NEJNOVĚJŠÍ glosy


K tomu našemu 17. listopadu

Cítím se jako poslední z Mohykánů. Pokud vím, jsem ojedinělým příkladem žijícího člena rodiny, která sloužila přes čtyři generace svobodnému českému a československému lidu. Můj pradědeček Adolf založil Lidové noviny, byl prvním …

Lůzu volí zase jenom lůza

čím dál tím víc mě bolí jak paměť krátkou máme cítím stesk vojáka v poli já nezapomínám jak tu ostnatými dráty bolševická lůza omotala dráty a vysála víru z nás …

Šašek nebyl trapný a vůbec skvělý cirkus

Neváhejte, nečekejte, představení začíná Cítíš tu vůni? To piliny v manéži dýchají a klauni se přitom smějí a děti se radují, že přijde zase klaun a ukáže šaškův um. Vidíš tu …

Evropský pocit schází, solidarita není, je volný handl

Z čeho se v lidech může narodit sounáležitost se svou evropskou vlastí? Sounáležitost přirozená, živá a velkorysá? Rakouský spisovatel odpovídá takto (DB): „Pocit příslušnosti k nadnárodní struktuře se může rozvinout ze dvou zkušeností. Na …

Obrana syrských Kurdů

Na jaře roku 2016 jsem vystoupil na obranu syrských kurdských milicí na plénu EP: Pane předsedající, vloni na podzim jsem navštívil Rodžavu, území severní Sýrie ovládané Kurdy. Byl jsem hostem …

Vážený Měscký Úřade!

V rámci sexuálních experimentů konaných pod vlajkou lických i nelických práv (Grant. č. 8645231245-N564-2020) jsem se rozhodla zakusit sex s kancem divokým a proto se nyní cítím býti sviní divokou, aniž použiju antikoncepci …

Pro a proti stávce učitelů

„Co ti učitelé dnes vůbec chtějí, my jsme taky dělali jenom za tisícovku…“ zaslechl jsem od penzionované učitelky. Ale také následující: „Takže: co si to oni z toho Milionu chvilek vlastně …

Vítěz bere vše

Předseda vlády to má vždy s vlastní mediální prezentací snadnější než ostatní politici. A je-li to premiér doslova posedlý svým mediálním obrazem, tak nám své aktivity všeho druhu servíruje téměř nepřetržitě. Motivem …