Z odvážného loutku na nitích neuděláš

Článek o ideologii ve mně vzbudil zájem o to, jak to s těmi ideologiemi vlastně je? Z jedné ideologie jsem odešla, do další jsem spadla. Z komunismu do západního světa.

Jak jsem se dočetla, „ideologie je sociálně a historicky omezený souhrn vědomostí o politických normách, hodnotách a myšlenkách“ (pokud se jedná o ideologii politickou). Jsem ráda, že je „omezená“, protože politika, která nedělá změnu a nevytváří nové skutečnosti je neohebná, stagnuje a ani věda se nevyhne tomu, aby nebyla pod vlivem ideologických myšlenek (viz Klaus). Zkušenost z Československa mi stačila, abych okusila tento typ ideologie. Nejhorší doba byla za Stalina v Rusku, kdy ideologie povyšovala polopravdy na jediný platný cíl. Připomíná mi to ovšem lži a polopravdy prezidenta Trumpa (pokud vůbec zastupuje nějakou ideologii), neb jeho způsob přesvědčování za pomoci emocí a víry není rozhodně správný. Každý politik, který hraje na city, by už jenom proto měl být podezřelý. Osobně nesnáším romantizování politických vztahů k rodině, k matce, dětem (v komunistickém slangu „matka-strana“). Považuji to za vydírání, jež se děje ostatně dodnes. Jak říká filosof K. Popper: „Čím menší a ohroženější se cítí menší skupina, tím více ideologie a více dogmat“, jak to pozorujeme z Bílého domu. Přehnaná ideologie je komplexem méněcennosti. Ideologii jde o prosazení a zdůvodnění zájmů, někdy za každou cenu. Neobjektivními informacemi, dogmaty a mýty se v lidech vytváří zkreslená představa světa a vede k mylné politické praxi.

K. Marx pravil, že „ideologie je historicky podmíněné falešné vědomí v dějinách všudypřítomné“. Jak víme, u Lenina došlo k zrůdnému zkreslení této formulace, což vedlo až ke stranickému fanatismu, a Stalin dokázal tuto myšlenku dohnat až k absurditě, že komunistická strana a její vedoucí představitelé jsou neomylní. U prezidenta Trumpa mě děsí to, že se rovněž prohlašuje za neomylného – „absolutního génia“, aniž by se obklopil zkušenými znalci, vědci či diplomaty, a spoléhá jen na svůj instinkt a tak samolibě vytváří vlastní „kult osobnosti“.

Dle mého názoru žádná sebepevnější víra nemůže nahradit kritické myšlení. Je potřeba otevřené a svobodné společnosti, dokázat si přiznat chyby a řešit je. Povrchní masová média rovněž hrají do noty našemu panu prezidentovi. Nikdo z nás nemá dokonalé informace, a proto také nejsme schopni správného posuzování.

Je třeba názory jiných tolerovat, diskutovat je a nepodporovat masy ke slepému fanatismu.

Ideologie dělíme na revoluční, konzervativní a liberální. Obávám se však, že každá skupina vidí politické problémy a i názor na svět jen vzhledem ke svým vlastním potřebám, a tudíž je vidí jednostranně. Bojují mezi sebou, což nevede většinou nikam. Je třeba být více objektivní, což, jak sleduji, se nestává a každá strana prosazuje svoji propagandu. Prezident Trump je zcela neschopný obecného zájmu státu a bije se pouze za svou stranu. Fakta nahrazuje konspiračními myšlenkami a potřásání si rukama s největšími diktátory světa také není diplomacie.

Ve zdejší politické situaci dochází k nedorozumění až k chaosu. Nikdo neví, kdo je kdo, ani pro co.

Je tedy důležité být kompetentní, vzdělaný a mít svůj vlastní názor. A nebýt za to režimem či společností pronásledován, jak se to stávalo u nás.

Existují tu i extrémní strany, jako je ta „zelená“. Otázka ovšem je, co je extrémní. Protest proti klimatizačním změnám a ochraně přírody nepovažuji za extrémní počínání a požadavek na zdravotní pojištění pro každého není ještě socialismus, natož ex-marxismus, jak praví stanice FOX.

Nejsme jednotný národ a respektuji individualismus, pokud individualista není blbec (populista), a zároveň respektuji liberála, který chce pomoci jiné skupině lidí. Chápu konzervatismus, ale ne zpátečnictví. Nemusíme mít povinně rádi, co je nové a neznámé, ale můžeme se tolerovat. Ke chtěné nebo nechtěné globalizaci tak jako tak dojde, neb žádný stát již dnes nedokáže v našem ekonomickém světě být soběstačný. Můžeme si ponechat své národní zvyky (i zlozvyky) a USA se nemusí povyšovat nad ostatní národy svou výjimečností, jak prohlašuje prezident Trump. Občan může být ke svému nadřízenému loajální, ale nemusí být zbabělý říct svůj názor. A může být revoluční, je-li potřeba změna, která by se měla dít urychleně – ne překotně a ne šouravě, jak se tomu děje v případě záchrany přírody. Škodíme tak i ostatním živočichům na této planetě, kteří se neumí bránit – ti nemají totiž žádnou ideologii. My lidé tohle moc dobře víme a zneužíváme toho. Ničíme je a zabíjíme mnohdy pro zcela nesmyslné potřeby a pochoutky.

A „kulpové“, jak je zmiňuje pan Martínek, nebudou manipulovat lidmi, pokud budou vzdělaní a dobře informovaní. Na vzdělání a správnou informovanost má každý právo a vzdělání by mělo být každému dostupné i povinné. (V tom bych byla diktátor.) Ovšem ne každý vzdělaný je také morální. Dávám přednost morálnímu člověku před vzdělaným. A na konec mého filosofování ještě dodávám: čím méně ideologie, tím lépe.

Zdraví,

Eva z New Yorku

publikováno: 11. 7. 2019

Eva Dřízhalová

Eva Dřízhalová

/ Narozena v roce 1951 v Praze, přeživší komunismus a vyhozena konečně v roce 1979 za rodinou do Spojených států. Pracovala jako číšnice, malovala, kreslila a stala se nezávislou umělkyní, inspirována přírodou, vědou, poezií a životem. Napsala a ilustrovala knihu Twinkle Twinkle Red star o životě za železnou oponou. Poslední dobou se zajímá nejen o politickou situaci tam, kde žije, ale i o politické dění v Evropě , neb považuje za svou povinnost jako umělec odrážet, co se děje kolem nás.

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Rudá armáda před 80 lety přepadla Polsko

Před 80 lety, 17. září 1939, zákeřně napadl Sovětský svaz Polsko. Učinil tak bez formálního vyhlášení války. Vrazil tak kudlu do zad polské armádě, která se bránila proti německému vpádu …

Chytrý člověk žije hloupě

„Rozděleni svobodou“ – Výsledky průzkumu se převalují od úst k ústům. Sociologie a statistika daly svoje plody. Bohužel nad kategorie „chlebařiny“ a „spokojenosti“ se nedostaly. Štěstí člověka, nebo dokonce nějaký smysl jeho života, …

Proklepněte si věčného poslance

Dne 10. září na Českém rozhlasu v Interview Plus hovořil poslanec Marek Benda s nostalgií o tom, jak se „za našich časů“ (míněno za časů vlády ODS) odstupovalo z mnohem nižších postů než …

Hrozí vybombardování Dejvic

Pomník z roku 1980 je „symbol vítězství“ Rudé armády z roku 1968, skrytou výhrůžkou Maďarskem (1956). V tom samém roce (1980) předešel sovětské okupaci Polska generál Jaruzelski vyhlášením stanného práva. Pomník Koněva byl postaven …

Česko-polská výstava o pádu režimu a disentu

V úterý 1. října rozezvučí starobylou Vodní tvrz v Jeseníku legendární písně Karla Kryla v podání jeho bratra Jana. Zahájí tak dvojjazyčnou výstavu s názvem „Nebyli jsme sami / Nie byliśmy sami“, kterou k 30. …

Cena za to, že Zeman něco plácne

Můžeme podobně jako Karel Schwarzenberg vtipkovat, že na existenci samostatného Kosova se může Zeman poptat u českých fotbalistů, ale zahraničně-politicky to taková bžunda není. … Kosovo rozhodně není příkladem klidné, bezpečné …

Anděl strážný

Nedožité šedesátiny Maria Kotrby (1959–2011) měly být zhodnoceny výstavou v Galerii hlavního města Prahy, ale kulturátoři hlavního města jeho oslavu zrušili ve prospěch výstavy  agenta StB a nonšalantního profesora Bedřicha Dlouhého …

Začínáme dělat správnou zahraniční politiku?

To znamená politiku opačnou než tu, kterou prosazuje Božkov z Hradu? Mám na mysli rostoucí (nejen český) odpor k nekalým praktikám Číny. Začalo to primátorem Prahy Hřibem, který odmítl uznat doktrínu „jedné Číny.“ …