Jsme před divochy jako chudáci

„Prostota a neotesanost je vhodnou podmínkou, aby se svědectví člověka stalo důvěryhodným.

Lidé ducha vybroušeného postřehnou sice víc věcí a vnímají je mnohem zvědavěji, ale glosují je; aby svůj výklad uplatnili a přesvědčili vás jím, poněkud události pozmění, aniž jsou s to se tomu ubránit: nikdy vám nepředloží věci v čirém stavu, postaví je do nějakého světla a upraví je podle tvářnosti, v níž je zastihli; a v tom jistém směru látku rádi nadnesou, rozšíří ji a nafouknou, aby svému úsudku dodali víry a přivedli vás k němu.

Je však třeba buď člověka velmi přesného nebo tak prostomyslného, aby v sobě neměl co vymýšlet a dodávat umělým dohadům pravděpodobného zdání; a aby ničemu nestranil. Takový byl ten můj člověk; a mimoto mi několikrát ukázal řadu námořníků a obchodníků, které během své cesty poznal. Proto se spokojuji jeho zprávou o lidech Nového světa, který byl v našem století objeven a nedbám o to, co o věci povědí zeměpisci.

Potřebovali bychom místopisce, kteří by nám podali jednotlivá vylíčení míst, kde pobyli. Jim však nestačí, že nad námi mají výhodu, že viděli Palestinu: chtějí této výsady využít a napovídat nám novinek i z celého ostatního světa.

Chtěl bych, aby každý vypsal, co ví, a jen to, co ví, a to nikoli pouze v tomto oboru, nýbrž ve všech: vždyť leckdo může mít nějakou určitou zvláštní znalost nebo zkušenost o povaze té či oné řeky nebo toho či onoho pramene, a přitom vůbec nevědět věci, jež ví každý. Má vám odevzdat tuto svou trošku, sveze vám s ní nicméně a vnutí vám celou fyziku. Z této neřesti plyne řada velikých nevýhod…

Nuže, abych se zase vrátil k věci, v oněch (objevených) národech, pokud mi byly líčeny, není podle mého názoru barbarského ani divokého nic, až na to, že každý nazývá barbarstvím vše, nač není sám zvyklý, jakož se vůbec zdá, že nemáme jiné měřítko pravdy a rozumnosti než příklad a představu názorů a obyčejů země, v níž žijeme. V té je vždycky domovem to dokonalé náboženství, dokonalá správa, dokonalý a dovršený způsob čehokoliv. Divochy jsou jmenovaní národové přesně v tom smyslu, v němž říkáme, že divoce vyrostly plody, které vytvořila příroda sama od sebe a svým platným během: vpravdě bychom měli nazývat divokými spíše ty plody, které jsme svým umělým zásahem pozměnili a vyňali z pravidla. V oněch žijí a silně působí pravé, nejužitečnější a nejpřirozenější ctnosti a vlastnosti, které jsme zvrhli v těchto, jen abychom je přizpůsobili rozkoši své zkažené chuti. A přece si v chutnosti a jemnosti různých plodů oněch krajin, ačkoliv nebyly pěstěny, naše mlsnost nadmíru libuje, srovná-li je s našimi. Není nijak rozumné, aby byla umělosti poskytována čestná přednost před naší velikou a mocnou matkou Přírodou. Zatížili jsme krásu a bohatství jejích děl tolika vlastními výmysly, že jsme ji zcela udusili. Avšak všude tam, kde zazáří ve své ryzosti, zahanbí svým divem naše marné a plytké snahy:

Et veniunt ederae sponte sua melius,
surgit et in solis formosior arbutus antris
et volucres nulla dulcis arte canunt.

Břečťanu se lépe daří, roste-li sám od sebe,
v samotě hvozdu krásněji pučí i planika,
a ptáci nepějí nikdy sladčeji, než nejsou-li cvičeni.

Propertius, Elegie, I, 2“

Tak kdysi psal Michel de Montaigne.


„Za padesát let indiáni vymizí a etnografové budou zkoumat, jak se lidi chovají v takovýchto nákupních centrech,“ uvažuje dnes v rozhovoru pro Reflex Mnislav Zelený: „Tyhle národy žijou v duchovním světě, jejich životním prostředím je kosmos. Proto jsou tak spokojený. Vědí, jak má život vypadat, jak má začít i skončit. …

Věděl jsem, že je nemůžu chtít dokumentovat, a vůbec ta myšlenka fotit si je a zkoumat jako opice mi zpětně přijde hrozná.

Objevování nových kmenů, zkoumání lidí… V tomhle ohledu se mi antropologie docela zhnusila.

Já chtěl lidi vždycky spíš pochopit než poznat, a to je velký rozdíl.“

 

Chápou indiáni, co u nich vlastně hledáte?

Vůbec ne. Někteří ani o žádné setkání nestojí, třeba právě Kofáni mě nejdřív vyhodili – ale vymyslel jsem na ně lest. Jindy jsem tam jel přes nějaký kontakt. V Limě jsem se třeba seznámil se Španělkou, jejíž otec byl laický misionář, už s nimi žil a pomáhal jim během chřipkové epidemie. Takže s jeho jménem jsem vystoupil z člunu, šel za náčelníkem a zůstal osm měsíců.

 

Jak jste jim vysvětlil, že s nimi chcete žít?

Oni se neptají a já nevysvětluju. Buď jo, nebo ne. Chceš zůstat? Zůstaň. Ukaž se, zda se k nám adaptuješ. Jinak tě vyrazíme. Chceš nám něco dát? Tak dej, to je tvoje věc, nečekej, že ti za to budeme děkovat. To jsou konvence našeho světa – něco za něco. Tihle lidé navíc vytvořili způsob života a filozofii, která je podle mě absolutně nejčistší a ukazuje, proč by tady lidé měli být a jak by měli vypadat.

Rousseau to samozřejmě přehnal, indiáni nejsou vypreparovaní andělé. Jsou to lidé velice jemné nátury a snadno se dají zkazit. Když tam řeknete indián, místní si představí opilého povaleče, ale to je výsledek kontaktu s námi. Jejich původní civilizace je pro mě naprosto dokonalá. Když se do ní totiž my nebudeme plést, vydrží tady vždycky. Jakmile se objevilo zemědělství, akumulace potravin, začala cesta ke zkáze celé civilizace. Oni tu cestu ještě nezačali. Žádná civilizace nikdy nevydržela, čím rychlejší vzestup, tím rychlejší pád. Indiáni tímhle způsobem žijí už tisíce let, nejdou nahoru, takže nemají kam padnout. A proč? Nic nemají a nic nechtějí. Na rozdíl od nás, my se ženeme za žvancem, lepším autem… Oni ani po tom jídle nejdou, jsou věčně polohladoví. Jenže jejich filozofie je prostě úžasná!

 

O co v ní jde?

Indián chce pochopit harmonii světa. A tu vidí nahoře ve hvězdách. Indiáni je znají a sledují – nejen Aztékové či Mayové, ale i tihleti. Mají jména pro čtyři sta hvězd, umějí je najít, vědí, kdy vycházejí a zacházejí, znají dva druhy východu slunce, čtyřicet souhvězdí…

Jsou kmeny, které mají své území vytyčené hvězdami. Podle hvězd stavějí i svoje dlouhé domy. Tohle je jejich životní prostředí! Ne řeky a pole, o které se staráme my jako úplní chudáci. Životním prostředím indiánů je celý kosmos.

 

To už se možná dostáváme k šamanům, ne?

Šamani se vesmírem pohybují, dokážou se dostat do různých dimenzí, ale myslíte, že vám to jen tak přiznají? Když se jich zeptáte, jestli umějí lovit, postavit dům, vždycky řeknou, že ne. Povídal jsem si s jedním indiánem, mluvili jsme o jeho šamanovi, který se umí udělat neviditelný, což mě vůbec nepřekvapilo. Ostatně teď to Američani zkoumají, stačí zlomit světelné paprsky jinam. Ale i tenhle šaman vám řekne, že nic neví, protože si uvědomuje, že v porovnání s vesmírem neví opravdu nic – a jsme u řecké filozofie. Šamani připravují indiány na smrt, oni jim přesně vysvětlí, co se s nimi bude dít a kam půjdou, protože se na ta místa umějí dostat taky. Nic nelámou přes koleno, nechtějí svět předělávat a měnit jako my. Chtějí ho pochopit. Úkolem šamana není léčit tělo, jak si spousta lidí myslí. Když máš umřít, umřeš, smrt k životu patří. Šaman se stará o duši, ať už je v těle, nebo kdekoli jinde. My prizmatem naší morálky šílíme nad lidskými oběťmi, ale oni se na to těšili, protože přesně věděli, co je čeká. Prostě ať naši civilizaci porovnávám s nimi, jak chci, jsme proti nim chudáci.

 

Jestliže indiáni žijí v multidimenzionálním světě, o kterém Západ přinejmenším pochybuje, v jakém světě žijete vy?

Lítám mezi tím. Ale tam je mi nádherně. Oni jenom naslouchají životu a já jsem rád, že se toho můžu zúčastnit.

publikováno: 18. 7. 2019

Mnislav Zelený Atapana

Mnislav Zelený Atapana

/ Vystudoval Vysokou školu zemědělskou a později etnografii na UK. Postgraduálně pak studoval v Peru na univerzitě San Marcos a na Katolické univerzitě. Celý život působí jako kulturní antropolog na volné noze a díky svým pobytům mezi amazonskými indiány se stal nejen uznávaným odborníkem na život a kulturu domorodých etnik Amazonie, ale především jejich přítelem. V roce 1989 Mnislava Zeleného adoptoval kmen Jawalapitiů a jeho duchovní otec šaman Guňitze mu dal jméno Atapana, což znamená List zelené palmy. Zdá se, že se kruh uzavřel. V letech 1996 až 2001 působil jako velvyslanec ČR v Kolumbii a v Ekvádoru. Prostřednictvím své nadace Velká Amazonie se snaží zmírnit zkázu indiánské kultury.

NEJNOVĚJŠÍ články


„Intimní rozhovor“ s hlavou Parlamentních listů

Intimního je čím dál míň. Nejen kamerové systémy skoro všude „monitorují“. V těchto mlžných dnech a nocích, …

Mukl, cirkusák a slavný galerista – tři životy Oskara Krauseho

Název kapitoly připomíná banální hodnocení, ale ve skutečnosti to byl občas thriller, občas komedie dell’arte, …

Neslušné návrhy a Mee too

Minule jsem se tu svěřil, že pozapomenuté poznámky z návštěvy Walhally (které se později staly mým …

Žijeme v době Karla Gotta?

Název článku jsem si vypůjčil z titulku, který se nedávno objevil v příloze Práva. Přidal jsem otazník, …

Nejvyšší čas začít plivat na Václava Havla

Blíží se významná výročí, blíží se čas vzpomínání, rekapitulací, bilancování, hodnocení, přehodnocování a hlavně osobní propagace. …

Tweetová „politika“

Jestli se v něčem dnešní doba liší od té předchozí, pak je to ve způsobu komunikace. …

Strašlivý život Babišův

Důkazů o tom, že Andrej Babiš vědomě devastuje krajinu, likviduje fungující podniky a zneužívá ke svým účelům …

Demokracie neumírají náhodou – puč zpomaleně

Někdy jsou věci jasnější s odstupem; když poodstoupíte od pointilistické malby, tak to, co se zdálo …