Žalobou na prezidenta a novými volbami na vládu… ale co má přijít?

Jak hodnotíte chování prezidenta Miloše Zemana, který odmítá naplnit ústavou předepsané kroky při personálním složení vlády?

Miloš Zeman už delší dobu cílevědomě usiluje o posílení prezidentských pravomocí a tiché rozšíření mandátu, který mu dává Ústava České republiky. V jeho posledním sporu s vedením ČSSD už vůbec nešlo o relativně málo významný post ministra kultury, ale zcela zásadně o to, že si prezident vyhrazuje právo veta při jmenování a odvolávání ministrů (viz už předtím případ Miroslava Pocheho, a to šlo o velevýznamný rezort zahraničí). Vzhledem k tomu, že si stále vede svou, je zapotřebí, aby rozhodla instituce k tomu kompetentní, Ústavní soud. Může tak ale učinit jen tenkrát, když na prezidenta podá ústavní žalobu podle článku 65 odst. 2 Ústavy Senát PČR, a tu žalobu schválí Poslanecká sněmovna. Veřejnost má právo a povinnost to od obou komor parlamentu žádat. Poraženecké řeči nejsou na místě. Za prvé, není nepředstavitelné, že Senát žalobu opravdu podá, a Poslanecká sněmovna se pak ocitne ve velmi nepříjemné situaci. A za druhé, veřejný tlak je namístě a bude namístě i poté, když třeba Parlament v této věci napoprvé neuspěje.

To je požadavek KODu číslo jedna.

 

Lze v této souvislosti mluvit o tom, že je premiér Babiš vlastně před Zemanem podivně slabý?

Premiérova pozice vůči prezidentovi je opravdu slabá. Náš český Sluha národa už přece jen ztratil hodně ze svého lesku, problémy s Čapím hnízdem a se střetem zájmů se už řeší i na celounijní úrovni. Zároveň ovšem platí, že pan prezident i premiér Babiš jsou bytostně spřízněni svým podílem na budování „Nových pořádků“, které čím dál tím víc nahrazují naši polistopadovou demokracii. Pan Babiš je „Nových pořádků“ spolutvůrce a ani dost dobře nemůže jít proti panu Zemanovi. Jeho „slabost“ je daná způsobem rozdělení moci a přímou volbou prezidenta. Není čas ani pana Babiše podceňovat, ani ho snad dokonce litovat nebo počítat, že by ho bylo možné získat pro „Staré pořádky“ (tj. pro polistopadovou demokracii). Oba páni patří dohromady jako ty dvě orlí hlavy na znaku staré monarchie.

 

Kdo je vlastně v naší zemi nebezpečnější. Teď se mnoho lidí shoduje v tom, že je to prezident Zeman. Jaký je váš názor?

Na to jsem vlastně právě odpověděl: není dobré se ptát, kdo je nebezpečnější, protože v takové odpovědi říkáme zároveň taky, že jeden je neškodnější či snad umírněnější. Správná odpověď zní: situace se nezměnila ani teď v tom nejzákladnějším. Totiž v tom, že nebezpečnější jsou oba.

 

Co bude v této politické krizi podnikat Klub na obranu demokracie?

Částečně už jsem odpověděl: budeme v rámci našich sil, a doufáme že i s dalšími, setrvale a vytrvale usilovat o to, aby Parlament ČR podal ústavní žalobu na prezidenta podle článku 65 Ústavy ČR. To za prvé.

A za druhé: nejde jen o tento jeden jediný problém. Politické uspořádání se nám mění pod rukama.

KOD jen v posledních dvanácti měsících protestoval proti přejmenování svátku 17. listopadu. Poukazovali jsme na to, že se tím zastírá jeho zásadní význam, oslava pádu totalitního režimu a dne, kdy se otevřela cesta k polistopadové demokracii.

Protestovali jsme proti dodatečnému zdanění náhrad církvím, které nejprve stanovil řádně přijatý zákon a řádně uzavřené smlouvy mezi státem a církvemi, a poté zpětně změnila novela zákona. Tím se nabourávají právní jistoty, na nichž stojí demokratické uspořádání naší společnosti.

A protestovali jsme proti usnesení PS PČR, v němž se deklaruje, že při privatizaci v letech 1992-2005 došlo ke zločinům za stamiliardy a že vláda má navrhnout takovou změnu trestněprávních předpisů, které umožní stíhat tyto zločiny bez ohledu na promlčení. Získali jsme pro to vše dohromady několik tisíc podpisů. Politická opozice se v těchto věcech neprosadila, masové protesty je nezaznamenaly, zůstali jsme bohužel sami.

Z toho pro nás plyne: je naprosto iluzorní namlouvat si, že tuto situaci spraví demise toho či onoho ministra, premiéra nebo prezidenta. Jednak jediné, co ji může spravit, jsou nové volby. Volby za půl roku, za rok, za rok a půl, či později. Úmyslně neříkám předčasné, ale nové, to je širší termín. A jednak a hlavně, důležité není jen, kdo a co má odejít, ale kdo a co má místo toho přijít. A také o to chceme v rámci našich sil, a doufáme, že i s dalšími, setrvale a vytrvale usilovat.

 

Podporuje váš klub akce iniciativy Milion chvilek pro demokracii?

Klub na obranu demokracie je technicky vzato jinak zaměřen než Milion chvilek. Naším oborem jsou veřejné diskuse a podpisové akce. Děláme to už sedmý rok a chceme v tom pokračovat. Tím nemá být řečeno, že demonstrace, a zejména tak mohutné jako ty z letošního jara, nejsou zapotřebí, naopak.

Na druhé straně: velmi nám záleží na tom, aby veřejný odpor proti Novým pořádkům neměl povahu monopolní jednoty, ale jednoty v mnohosti: nikoli v jednotě, v pluralitě je síla! Dále jsme přesvědčeni, že to, o co nám jde, není snad nějaká „existenciální revoluce“, ale obroda české politiky. A na politice se musí podílet „občanská společnost“ od politických stran přes spolky, kluby, nezávislé iniciativy až po nezávislá média.

 

A na závěr velká prosba:

Klub na obranu demokracie proto letos na podzim uspořádá tři debaty, v nichž propojí to, čemu se už šest let věnuje: rovinu veřejných diskusí a rovinu podpisových akcí. Jde nejprve o setkání veřejně činných signatářů podpisových akcí KOD, dále o veřejnou diskusi u příležitosti Dne české státnosti a konečně na listopad, ke 30. výročí znovunabytí svobody a demokracie, plánujeme diskusní večer s názvem „Demokracie kontra Nové pořádky“.

Téma zní: jaká je reálná a smysluplná alternativa k Babišovým a Zemanovým Novým pořádkům. Důležité je přitom nejen to, kdo má odejít, ale kdo má přijít. A je třeba se zároveň snažit, aby tu, až nadejde čas, byli někdo a něco, kdo a co dnešní „Nové pořádky“ nahradí. K diskusi chceme pozvat politiky, lidi z nezávislých iniciativ, svobodných médií a odborníky.

Protože tento projekt přesahuje naše dosavadní aktivity a možnosti, obracíme se na čtenáře s prosbou o pomoc: Pokud Vám činnost KOD připadá prospěšná a souhlasíte s našimi stanovisky, prosíme, přispějte nám na pořádání těchto akcí. Přispět můžete na účet 2600479704/2010. Význam pro nás mají i drobné dary, tak jako má význam drobná politická práce.

Forum 24.

publikováno: 26. 7. 2019

NEJNOVĚJŠÍ články


„Intimní rozhovor“ s hlavou Parlamentních listů

Intimního je čím dál míň. Nejen kamerové systémy skoro všude „monitorují“. V těchto mlžných dnech a nocích, …

Mukl, cirkusák a slavný galerista – tři životy Oskara Krauseho

Název kapitoly připomíná banální hodnocení, ale ve skutečnosti to byl občas thriller, občas komedie dell’arte, …

Neslušné návrhy a Mee too

Minule jsem se tu svěřil, že pozapomenuté poznámky z návštěvy Walhally (které se později staly mým …

Žijeme v době Karla Gotta?

Název článku jsem si vypůjčil z titulku, který se nedávno objevil v příloze Práva. Přidal jsem otazník, …

Nejvyšší čas začít plivat na Václava Havla

Blíží se významná výročí, blíží se čas vzpomínání, rekapitulací, bilancování, hodnocení, přehodnocování a hlavně osobní propagace. …

Tweetová „politika“

Jestli se v něčem dnešní doba liší od té předchozí, pak je to ve způsobu komunikace. …

Strašlivý život Babišův

Důkazů o tom, že Andrej Babiš vědomě devastuje krajinu, likviduje fungující podniky a zneužívá ke svým účelům …

Demokracie neumírají náhodou – puč zpomaleně

Někdy jsou věci jasnější s odstupem; když poodstoupíte od pointilistické malby, tak to, co se zdálo …