Pavla Horáková jako příklad

Nová celebritka literárního pseudosvěta, unavená svojí neustálou sebeprezentací, nám dala lekci na síti.

Otázka (nejen nad Horákovou) nezní, jestli vědci časem dokážou udělat počítač = stroj, který bude myslet jako člověk, ale jestli člověk bude za pár let užívání technologií ještě schopen myslet jinak – lidštěji než počítač.

Román, který Horákovou proslavil, svědčí o tom, že i zralá ženská může být už za pár roků dost děsně přeprogramovaná. Facebookem a jeho manýrami upravená, reaguje Horáková na nevinně připitomělý vzkaz svého „FB přítele“ takhle: Pavla Horáková:

Haló, půlnoční korespondenti! Když už musíte navazovat kontaktáže s cizími ženami, tak u toho nechlastejte. Pak totiž píšete takovýhle 💩💩💩. A já jsem velmi, velmi unavená. Příště sem jde kompletní screenshot a taguju celou rodinu.“ A kopíruje celou zprávu:


To znamená, že reakcí přeprogramovaných lidí na něco třeba jen trochu nepříjemného, je automaticky pohrůžka rozeslání na všechny ostatní? Všem i mimo přátele? A co je „FB přítel“?

Tohle Pavlino chování se líbilo:

205 Martin Nodl, Láďa Nagy a 203 dalším

83 komentářů


Rozdíl mezi lidskou reakcí (třeba zvednutým obočím, nebo špitnutím kamarádce, že dotyčný přebral a je směšný) a reakcí Horákové (cum laude 205 lidí po 8 hodinách) je fatální ve způsobu i následcích pro lidskou komunitu.

Celá sebeprezentovaná Horáková a nejen její FB vystoupení je dobré exemplum, že technologie dráždí dost nepěkné přirozené sklony. Možnost flusnout nebo prásknout na někoho něco masově přes sítě je až děsivě svůdná nejen pro notorické sprosťáky, ale i pro relativně „slušné lidi“. Tak hrozně lákavá je i možnost plnit svou timeline jen odkazy, na kterých mi to sluší, jsem chválen a vypadám dobře.

Pavla Horáková se dočkala minimálně dvou kritických recenzí na svůj velice osobní styl a román (jedna z nich je ode mne). O obou jsem ji na facebooku upozornil, když se vyjádřila tamtéž, že hledá všechno, co se o ní píše. Čekal jsem, že ze své vůle a kvůli svým čtenářům vypořádá nejen oslavné a velebné ohlasy, ale i ty kritické. Byla to donedávna taková „idiotská zvyklost“, že autor, když něco napsal, tak to bral jako svůj příspěvek do debaty. Debata totiž a ne jednotlivé dílo nás přibližuje pravdě a zušlechťuje – tedy dělá se tak to, čemu se říká kultura.

Ne tak Pavla Horáková, laureátka ceny Sodovka Litera, ne tak. Profesionální intelektuálka vyrobila román, dělá mu reklamu a on se prodává. Ji zajímá marketing a potěšeně se probírá „recenzemi“, které jen chválí a lichotkami vděčných čtenářů, jednou po druhé. Vrní a diví se, jak to dělá, že je taková.

Když ani autorčino prostředí nenaléhá na vypořádání námitek kritiky, ani její vlastní důvody ji k tomu nevedou, zakrní. Horáková v tom není sama, daleko slavnější Tomáš Halík taky s kritiky nediskutuje a přehlíží i tak vážné a významné oponentury, jako byla od Patrika Ouředníka nebo skupiny mladých atheistů.

Je pro tuto dobu v Čechách příznačné, že se chceme konfrontovat, ale polemiku a debatování nehledáme? Jak v tom působí zvyky z facebooku a dalších sítí?

Kým se to intelektuálové jako Halík nebo Horáková obklopují, když je jejich společnost „přátel“ jaksi samotíží, nenutí odpovídat na námitky lidí odjinud?

Výsledek je odpudivý. Ješitný, létající guru je bez vážného vypořádávání námitek proti svým myšlenkám a stylu stejně nevěrohodný jako samožerná holka s vysokou školou, co taky už umí citovat kde co…


Autoři zajímaví nejvíc tím, že nevíte, čím jsou zajímaví tolika nekritickým lidem.

Před časem se Pavla Horáková pochlubila větou jednoho svého čtenáře, že mu „na její knize vadí jen to, že mu na ní nic nevadí“. Myslela chudák, že ji ten hoch chválí, což bohužel může i nemusí být pravda zároveň. Ať to on myslel jakkoli, tohle není chvála člověka a jeho vidění světa, to je pochvala předvídatelného, dobře ovladatelného, „uživatelsky příjemného“ programu. Umělá inteligence je tu.

publikováno: 1. 8. 2019

David Bartoň

David Bartoň

Šéfredaktor Přítomnosti /

NEJNOVĚJŠÍ články


Mukl, cirkusák a slavný galerista – tři životy Oskara Krauseho

Název kapitoly připomíná banální hodnocení, ale ve skutečnosti to byl občas thriller, občas komedie dell’arte, …

Neslušné návrhy a Mee too

Minule jsem se tu svěřil, že pozapomenuté poznámky z návštěvy Walhally (které se později staly mým …

Žijeme v době Karla Gotta?

Název článku jsem si vypůjčil z titulku, který se nedávno objevil v příloze Práva. Přidal jsem otazník, …

Nejvyšší čas začít plivat na Václava Havla

Blíží se významná výročí, blíží se čas vzpomínání, rekapitulací, bilancování, hodnocení, přehodnocování a hlavně osobní propagace. …

Tweetová „politika“

Jestli se v něčem dnešní doba liší od té předchozí, pak je to ve způsobu komunikace. …

Strašlivý život Babišův

Důkazů o tom, že Andrej Babiš vědomě devastuje krajinu, likviduje fungující podniky a zneužívá ke svým účelům …

Demokracie neumírají náhodou – puč zpomaleně

Někdy jsou věci jasnější s odstupem; když poodstoupíte od pointilistické malby, tak to, co se zdálo …

Čapkovi mloci jako masoví lidé zničí humanistickou kulturu

V čem tkví Čapkovo proroctví a jeho myšlenky? Samozřejmě, je možné tvrdit, že jako mloci byli …