V prdeli, pán Šaroch!

V roce 2012 nazpívala Bára Poláková s Davidem Kollerem písničku s velmi expresivním názvem i vyzněním – „Jsme v prdeli“. Z textu skladby se dozvídáme, že si za to můžeme sami, protože jsme si je většinově sami zvolili. Jejich tehdejší apel dostává dnes ještě naléhavější podobu.

Téměř všichni stíhaní pachatelé budou tvrdit, že jsou nevinni, že jsou obětí spiknutí a účelovek, ale jen jeden jediný si může nadiktovat verdikt dozorujícímu žalobci, a to z kanceláře ve Strakově akademii. Není to jen o síle peněz.

Ten signál je zprávou

o stavu společnosti,

o řízené destrukci právního státu,

o selektivním uplatňování práva,

o velkopanských praktikách posttotalitní „šlechty“ oligarchů, kteří uchvátili celý stát a smějí se naši kolektivní zbabělosti a naivitě.

Armáda loajálních přisluhovačů nyní zažívá slastné pocity triumfu. Někdo lže ze strachu a jiný se bojí pravdy, a tak lže již ze zvyku, z pohodlnosti, kvůli profitu, plní jen něčí pokyny a příkazy. A díky tomu může sedět na lavičce vítězného týmu, a nosit vodu a ručník. Třeba si ho náčelník všimne a šoupne ho příště na billboard.

Tady přeci nejde jen o nějaký Čapák. Bureš takhle podobně funguje vždy. Těch kauz je na jednoho borce již požehnaně (neúrekom). A k tomu si přidejme fiktivní a předraženou reklamu agrofertí německé pekárny a německé chemičky. Anebo také dotaz na to, odkud vzal AB zdroje, když v jednom krátkém časovém období prý nakupuje za opravdu velké peníze korunové dluhopisy, kupuje Mafru a investuje stovky milionů do volební kampaně ANO. Že by se na něj někdo složil?

Kdo asi?

Pohled na našeho big bosse dělíme jen na to, co už o něm víme, a na to, co se o něm ještě dozvíme.

Den, kdy nikoho tzv. v jeho rodné řeči neojebe, je pro něj dnem marnosti.

Ten dnešní mezi ně nepatří.

Dnes zase prekabátil nás všechny.

To čumítě Čehúni!

Když mu prošel násilný export jeho syna na okupovaný Krym, tak jsem říkal, že už mu projde vše. Dnes jsme se o tom přesvědčili.

Absence odvahy se nám vždy vymstila a zanechává trvalé šrámy na charakteru národa. Tohle se nedá ničím okecat.

Nepotřebujeme nezávislé soudy, když máme závislé ty, kteří to k soudu nepustí. Pozorovatelé naší země nevěřícně kroutí hlavou – spící prezident na Pietě ve Varšavě a autoritářský vykuk v čele vlády.

To bude pěkná oslavička třicátého výročí sametu.

Slavit se bude dnes i v ulici Politických vězňů, jedna z mnoha absurdit českého příběhu.

Po spirále času jsme se vrátili zpět. Vlastně ne, tohle by si ani Husák se Štrougalem nemohli lajznout.

Babišismus se Zemanem vytvořili nový doposud nepoznaný obzor.

Takže, slovy hlavního hrdiny – „nech idě ta ich pravda a láska do pi..“.


P.S. Významným novým věřitelem Agrofertu mezi úvěrujícími bankami je Bank of China. Bez komentáře.

publikováno: 3. 9. 2019

NEJNOVĚJŠÍ články


V režii československých oligarchů – dokonáno

V Česku žijeme v oligarchickém systému. Píše o tom ve svém čerstvém zásadním textu Jan Jandourek. Má pravdu …

Kultura zas jako rukojmí

Pražský primátor Hřib si ze „sesterské smlouvy“ s Pekingem přeje odstranit bod o souhlasu Prahy s politikou jedné …

Justice není spravedlnost

Na podobu zákonů má vliv především momentálně vládnoucí moc, idea, s jejíž pomocí svou vládu legitimuje, …

Výstavka úspěchů národního… „chozjajstva“

Tak jsem včera zase slyšel, že Babiš je úspěšný premiér. Dokonce nejlepší za posledních 20 …

Venkov jsme nepotřebovali, tak je skoro po něm

Odborník na zemědělství, František Havlát, říká, že stojíme na prahu změny, která by pro naši …

Helikoptérová aféra

Je obecně známo, že dostat se za oponu, od roku 1946 zvanou železná, bylo velmi …

Žádné „dobro“ neomlouvá zlo

Dumat nad vztahem dobra a zla je dosti ošidné, neboť se svým způsobem jedná o individuální, intimní …

Sami si diagnostikujte arogantního blbce, aneb o hybris a Nemesis

Nedělej ty vánočky tak kolosální, aby se ti nerozpadly vlastní mocností, prý říkávala Werichova babička …