Pomezná – od ministeriálů k dnešku

Přímo na hranici Chebska a Bavorska se ještě po druhé světové válce nacházelo množství sídel s bohatou historií a památkami upomínajícími na ministeriální minulost oblasti. Poválečný odsun a následné vztyčení železné opony ale proměnil jednu z nejlidnatějších oblastí Československa v zalesněnou krajinu. Vesnice, které stávaly příliš blízko ostře střežené hranice, byly zcela zbořeny a postupně pohlceny vegetací. Takovým příkladem je i Pomezná, původním názvem Markhausen.

První zmínky o obci pocházejí z roku 1225, kdy se v dobových pramenech objevují bratři Konrád a Berthold z Markhausen, pravděpodobně příslušníci chebské ministeriální šlechty. Zde obývali panské sídlo dnes již neznámého rozsahu. Poté, co se rod Markhausenů na začátku 14. století vytrácí z písemných pramenů, se v držení zdejší tvrze, některé prameny hovoří dokonce o hradu, střídá řada velkých hráčů tehdejšího Chebska – například rody Sparnecků, nebo Nothaftů. Vzhledem ke strategické poloze byla tvrz několikrát dobyta a spolu s vesnicí i vypálena. Jak nám napovídají archeologické průzkumy provedené v posledních letech, nejspíše na sklonku 14. století byla tvrz pobořena a tím definitivně ztratila svoji rezidenční a vojenskou funkci. Pravděpodobně jediná zachovaná stavba – čtyřhranná gotická věž – pak byla zapojena do nově vzniklého statku jako sýpka. Statek pak přečkal bez zásadnějších stavebních změn dalších 600 let, osudným se mu stalo až turbulentní 20. století. Po odsunu německého obyvatelstva, které tvořilo 100 % obyvatel obce, byla ještě vesnice v druhé polovině 40. let částečně dosídlena. Po roce 1951, kdy byl schválen Zákon o ochraně státních hranic, ale spadla Pomezná, stejně jako řada podobných obcí, do zakázaného pásma. To znamenalo odsun všech dosídlenců dále od hranice a kompletní demolici všech budov nevyužitelných pro nově konstituované jednotky Pohraniční stráže. Pod radlicemi buldozerů takto skončily podél bavorských hranic tisíce staveb. V Pomezné v tuto dobu pravděpodobně zmizely všechny budovy s výjimkou statku č. p. 1 s gotickou věží, jenž byl využíván jako provizorní rota PS. Po vybudování přehradní nádrže Skalka na začátku 60. let pak ztratila zdejší lokalita význam i pro vojska PS. Přehradní jezero totiž zatopilo frekventovanou útěkovou trasu podél toku řeky Ohře směrem na bavorský Hohenberg. Rota byla zrušena a poslední statek zdemolován, naštěstí s výjimkou gotické věže. Ta byla ponechána uprostřed divočiny jako zřícenina bez střechy a podlah a celý areál postupně zarůstal vegetací. V roce 1976 byla obec úředně zrušena.

Proč samotná věž unikla bourání, není dodnes zcela jasné. Roli mohla sehrát masivnost stavby (v přízemí mají zdi tloušťku 120 cm) v kombinaci s faktem, že v nově zcela odříznuté lokalitě už jednotky PS nepovažovaly torzo věže za bezpečnostní riziko. Poškozená a zcela zarostlá věž tak de facto náhodou přežila oba dva odsuny místních obyvatel i kompletní demolici zdejší vesnice.

S postupnou rekonstrukcí bylo možné začít až v roce 2015, kdy se po dlouhém úsilí podařilo oficiálně zbouranou, a tedy pro úřady neexistující stavbu, opět zapsat do katastru nemovitostí. Velkou pomocí byl paradoxní fakt, že úředně neexistující stavba byla zapsána v roce 1963 do seznamu státem chráněných památek.[1] V roce 2016 tak mohl být zpracován Ing. arch. Janem Peštou stavebně historický průzkum, na který navázal první záchranný archeologický výzkum Muzea Cheb pod vedením Mgr. Michala Beránka. Kromě vyčištění budovy samotné věže a jejího sklepení byly u západní stěny objektu odkryty pozůstatky chléva s povalovými podlahami a žulovými koryty. Ve stejném roce byly do budovy věže s využitím původních trámových kapes instalovány podlahy, do vstupu pak masivní kované dveře.

Následující rok 2017 přinesl zatím nejnáročnější fázi obnovy – rekonstrukci koruny zdiva. Práce se ujala stavební huť Hartenberg, která se primárně věnuje obnově ministeriálního hradu stejného jména. Jak se v průběhu dostavby ukázalo, horní části věže byly v daleko horším stavu, než se původně zdálo. Místy bylo nutné přezdít a dozdít i tři metry historického zdiva, což bylo vzhledem k odlehlosti lokality a špatné dostupnosti odpovídajícího kamene extrémně náročné. S vypětím všech sil se nakonec podařilo do konce roku věž dozdít do původní výšky a na začátku roku 2018 objekt provizorně zastřešit. Definitivně se tak podařilo zvrátit havarijní stav památky. I díky tomu se nám podařilo v loňském roce zvítězit v anketě Stavby Karlovarského kraje v kategorii Zachráněná památka, v roce letošním nás pak NPÚ v Lokti nominoval na velmi prestižní cenu Patrimonium pro futuro – kategorie Záchrana památky[2]. Samotnou budovu věže čeká v budoucnu ještě spárování zdiva a instalace repliky původního gotického krovu, což bude ale finančně i technicky značně náročné. Momentálně se ale naše úsilí zaměřuje na nejbližší okolí stavby.

V roce 2018 se podařilo kompletně doodkrýt zbytky budovy chléva, jež navazovala na věž ze západu. Vzhledem k nedbalé demolici se zachoval takřka kompletní interiér této hospodářské stavby s většinou detailů, snad základ budoucí expozice. Před chlévem došlo k odkrytí značně poničeného původního kamenného zápraží. Právě zápraží bychom rádi ještě do konce letošního roku zrekonstruovali do předpokládané původní podoby. Do konce roku 2019 by měl být také dokončen projekt k obnově a rekonstrukci chléva z pera inženýra Jana Kvasničky. Na projektu spolupracujeme s NPÚ v Lokti i Muzeem Cheb, aby se budoucí budova, jejíž hrubou stavbu bychom chtěli dokončit do konce roku 2020, co nejvíce shodovala s předválečnou budovou. Ve stejném roce by měla být do areálu opět přivedena elektřina, snad se nám podaří najít i původní studnu. Naším konečným cílem je obnovit kromě budovy chléva ještě obytnou hrázděnku východně od budovy věže a hrázděnou stodolu a maximálně tak přiblížit podobu usedlosti předválečnému stavu. V areálu bychom rádi otevřeli malé muzeum zdejší lokality. Lokality, která už mnohokrát doplatila na blízkost neklidné hranice. Malou expozici se nám snad v obnovovaném areálu podaří zpřístupnit v roce 2025, kdy uběhne 800 let od první zmínky o zdejší obci v dobových pramenech. Celá akce je samozřejmě extrémně finančně náročná a nikdy bychom nedošli tak daleko, kdyby nás nepodporovalo množství institucí a nadací. Velké poděkování tak patří Karlovarskému kraji, Ministerstvu kultury ČR a Městu Cheb. Z nadací pak Nadaci Občanského fóra, Nadačnímu fondu Historický Cheb a Nadaci Chebský les.

***

Prohlédněte si fotodokumentaci (foto: Petr Jaška):

***

Nadace OF podpořila obnovu tvrze Pomezná v roce 2017.

***

[1]  https://pamatkovykatalog.cz/tvrz-zricenina-20564620

[2]  Obnova tvrze je skutečně jistý fenomén kraje: Národní památkový ústav zařadil obnovu Pomezné do prestižní celostátní soutěže – Patrimonium pro futuro. Tato cena zhodnocuje a vyzdvihuje, co se v oblasti památkové péče podařilo, a oceňuje ty, kteří se o úspěšné dílo přičinili.

publikováno: 10. 9. 2019

NEJNOVĚJŠÍ glosy


K tomu našemu 17. listopadu

Cítím se jako poslední z Mohykánů. Pokud vím, jsem ojedinělým příkladem žijícího člena rodiny, která sloužila přes čtyři generace svobodnému českému a československému lidu. Můj pradědeček Adolf založil Lidové noviny, byl prvním …

Lůzu volí zase jenom lůza

čím dál tím víc mě bolí jak paměť krátkou máme cítím stesk vojáka v poli já nezapomínám jak tu ostnatými dráty bolševická lůza omotala dráty a vysála víru z nás …

Šašek nebyl trapný a vůbec skvělý cirkus

Neváhejte, nečekejte, představení začíná Cítíš tu vůni? To piliny v manéži dýchají a klauni se přitom smějí a děti se radují, že přijde zase klaun a ukáže šaškův um. Vidíš tu …

Evropský pocit schází, solidarita není, je volný handl

Z čeho se v lidech může narodit sounáležitost se svou evropskou vlastí? Sounáležitost přirozená, živá a velkorysá? Rakouský spisovatel odpovídá takto (DB): „Pocit příslušnosti k nadnárodní struktuře se může rozvinout ze dvou zkušeností. Na …

Obrana syrských Kurdů

Na jaře roku 2016 jsem vystoupil na obranu syrských kurdských milicí na plénu EP: Pane předsedající, vloni na podzim jsem navštívil Rodžavu, území severní Sýrie ovládané Kurdy. Byl jsem hostem …

Vážený Měscký Úřade!

V rámci sexuálních experimentů konaných pod vlajkou lických i nelických práv (Grant. č. 8645231245-N564-2020) jsem se rozhodla zakusit sex s kancem divokým a proto se nyní cítím býti sviní divokou, aniž použiju antikoncepci …

Pro a proti stávce učitelů

„Co ti učitelé dnes vůbec chtějí, my jsme taky dělali jenom za tisícovku…“ zaslechl jsem od penzionované učitelky. Ale také následující: „Takže: co si to oni z toho Milionu chvilek vlastně …

Vítěz bere vše

Předseda vlády to má vždy s vlastní mediální prezentací snadnější než ostatní politici. A je-li to premiér doslova posedlý svým mediálním obrazem, tak nám své aktivity všeho druhu servíruje téměř nepřetržitě. Motivem …