Hrozí vybombardování Dejvic

Pomník z roku 1980 je „symbol vítězství“ Rudé armády z roku 1968, skrytou výhrůžkou Maďarskem (1956). V tom samém roce (1980) předešel sovětské okupaci Polska generál Jaruzelski vyhlášením stanného práva.

Pomník Koněva byl postaven v roce 1980, tedy dvanáct let po ruské okupaci naší země, jako „symbol vítězství“.

Pokud by byl postaven řekněme do roku 1955, tak by se s ním jistě velká část občanů i ztotožnila (čistě hypotetické: tehdy jiný kult než Stalinův nebyl možný). Po negaci tohoto osvobození okupací (v roce 1968) dává postavení pomníku úplně jiný význam. Kromě toho by sochu vytvořil respektovaný sochař (Pokorný, Makovský), a ne okrajový helfr Zdeněk Krybus (1923–2007), po roce 1968 zamrzlý stalinský aparátčík Svazu československých výtvarných umělců.

Koněv sám měl pouze plnit rozkazy Stalina, takže se vůbec nejedná o úspěšného velitele, protože původní Stalinův rozkaz zněl tak, že mají skončit v Paříži, v čemž jak vidíme, selhal.

Původní myšlenka Lenina i Trockého, kterou přijal Stalin, základní myšlenka vůbec, byla, že je potřeba zažehnout světovou revoluci, jinak komunismus v Sovětském svazu nebude mít dlouhého trvání. S tím také Stalin připravoval invazi do Evropy a Hitler ho jako spojenec předběhl.

Později se situace vyvinula pro Stalina krajně nepříznivě a on sám dílčí úspěch – dobytí Berlína, Prahy, Budapešti – ani neslavil, protože výsledek války považoval do budoucna za katastrofu. Izolovaný Sojuz a jeho satelity nakonec krachly až po 40 letech, zato definitivně.

Pomník Koněva mi nevadí, já bych ho tam nechal – s vysvětlivkami. Pokud někdo Koněva nesnáší tak, že ho musí polévat barvou, a někdo jiný ho bude zase čistit, tak se asi bude lesknout, až bude oslňovat řidiče.

Z Krakova už jednu Koněvovu sochu převezli do jeho rodného kraje (do Ruska) v roce 1991 a dokonce tam nějaký kreativec nedávno postavil sochu močícího Lenina.

Ticho po pěšině na AVU a na UMPRUM je obzvláště podezřelé. Doposud potvrzovali tito akademičtí funkcionáři svou legitimitu protesty, peticemi či protestními pochody: např. u sochy Tarase Ševčenka na Smíchově či u pomníku letcům z Anglie a II. odboji na Klárově, či pochody kvůli kašně na Senovážném náměstí, či Knížákem vedené procesí studentů na Újezd k pomníku obětem komunismu O. Zoubka. Přitom kvalita těchto figurálních pomníků je z jejich hlediska cca na stejné úrovni jako socha Koněva. Nyní mlčí.

Podle pokynů a dokonce rukověti, kterou vydala UMPRUM, má umělecké dílo ve veřejném prostoru vzbuzovat v občanech interaktivitu a hlavně klást otázky. Umělecké dílo nemusí být dokonce ani hmotné – na rozdíl od strnulých pomníků a soch, které zřejmě žádné otázky v lidech nevzbuzují.

V současné době je tomu přesně naopak. Jakýsi pomník „ponachýlené Chartě 77“ od Dominika Langa nevzbudil naprosto žádnou reakci. Byl samozřejmě autorem vysvětlen a PR kritikem Vitvarem Respektu vychválen, ale otázky nikde. Zato socha Koněva vzbudila nejenom umné otázky, které naskakují lineárním způsobem každý den a to v celém světě.

Happeningy, které okolo této sochy denně probíhají, kupodivu nevyvolávají nadšení na UMPRUM a AVU, kde se podobné věci vyučují. Vždyť vyvoláváním otázek socha Koněva splňuje současný nárok na umělecké dílo ve veřejném prostoru, bez ohledu na kvalitu. Současný záměr radnice vypsat soutěž na pomník osvobození by podle toho, v jaké ráži jsou místní kreativci, mohlo také zapříčinit vybombardování Dejvic.

publikováno: 15. 9. 2019

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Výročí s devítkou a statečnost nemnohých

Připomínám jedno malé výročí velké statečnosti. V roce 1939 nás zaplavila vlna rudých praporů s polámanými kříži. Národ byl zdeptán, sražen na kolena a zklamán marnými nadějemi na pomoc zvenčí. A v tuto dobu …

Komu patří státní pocty? Zvolíte svědomí nebo pohodlí?

Svědomí podle Jiřího Suchého je hlodavec. Podle výstižnější definice je to něco, co nám sice nezabrání hřešit, ale nedovolí nám mít z hříchu plné potěšení. O umělcích se říká, že jsou …

Zůstanu svůj! Na tom nejvíc…

Většina lidí si svou potřebu konformity ani neuvědomuje. Žijí v klamné představě, že sledují své vlastní myšlenky a sklony, že jsou individualisté, že dospěli k svým názorům na základě svého vlastního myšlení – a že jen shodou okolností jsou jejich názory stejné …

Nobelovky mluví o nás

Udělení Nobelových cen prozrazuje i jistou logiku dnešního uvažování o tom, čím se lidstvo má zabývat a čím trpí. Letošní výsledky ukazují, že zájem lidstva míří k: evoluci kosmu a jeho objevování (cena za …

Pochybovat před prezidentem?

Na prezidenta Masaryka vzpomíná Sylva Macharová (vedoucí naší první ošetřovatelské školy v letech 1923–1931). Její pochybování před prezidentem o vlastních slabých silách může dnes někomu znít až bizarně. Vždyť bereme už za …

Werich „hysterický“ dávno před Gretou?

Víte, my můžeme kácet lesy, je-li to bezprostředně nutné. Je ale čas zkoncovat s jejich ničením! Lesy naříkají pod sekyrou, doupat divoké zvěře ubývá, hnízda ptáků osiřují.   Řeky se …

Kdo jste byl, Mistře, a co po Vás přemenujem?

Náš patron medu a dětinskosti se jednou v Německu vzepřel zaběhlé mašinérii produkce pro místní babitschky. Jedna z nich mu na koncert přinesla dokonce zlatou cihlu neznámého původu. Přemluvil producenty, že si natočí …

Keď si už Jánošík nazbíjal, dofrasa s tým všetkým

Praktici života udávají tón a zažívají velkolepé žně. Jejich guru jim ukazuje, kam až lze posouvat hranice vkusu a studu, respektive nevkusu a nestudu. Od chvíle, kdy vyšlo najevo, že mu prošel i únos …