Venkov jsme nepotřebovali, tak je skoro po něm

Odborník na zemědělství, František Havlát, říká, že stojíme na prahu změny, která by pro naši zem mohla mít fatální důsledky. Varuje před krizí zemědělství, volá po okamžité nápravě českého venkova, ale hlavně navrhuje řešení, za která podle svých slov „ručí vlastní krví“.

Po revoluci jsme si všichni mysleli, že budeme napravovat chyby minulého režimu v hospodaření. Kritizovali jsme minulý režim za jeho špatné hospodaření (zemědělské statky o výměře 1000 až 3000 ha). Bohužel se to však začalo otáčet jiným směrem.

Politici nám tehdy říkali, že do deseti let na tom budeme tak jako v sousedním Rakousku. A dnes vidíme, že jsme tomu na hony vzdáleni!

Zemědělci, kteří si vzali ze zemědělských podniků pozemky a začali na nich podnikat (hospodařit na svém), si mysleli, že je stát bude podporovat. Ale na to nikdy nedošlo. Většině našich zemědělců začali politici podrážet nohy. Dnes máme problém s vodou, potravinami – to jsou trpké plody, které nám tady za tu dobu narostly.

Kromě toho se začalo říkat, že v oblasti zemědělství se nevyplatí cokoliv dělat. Že raději budeme mít golfová hřiště, která budeme jenom sekat. Mysleli jsme si, že všechno budeme mít zadarmo!

Tehdy se také řeklo, že se nebudou chovat ani prasata, ani hovězí dobytek (jejich cena klesala). Nebyla chyba zemědělců, že se zachovali, jak se zachovali, a přestali dobytek chovat! Dávám to za vinu konkrétním politikům. To politici měli vědět (měli praxi!), co a jak udělat. Proč byli proti téhle zemi, proti sobě?

Plíživě se začalo věřit (!) tomu, že zemědělství nikdo nepotřebuje: Venkov nepotřebujeme, protože si všechno dovezeme! A to bylo špatně. Dá se tohle vůbec vrátit a napravit? Dá se to napravit, ale bude to strašně bolet. Musíme vrátit venkov zpět tam, kde má být. Musíme vrátit na venkov lidi, kteří tam budou tvořit hodnoty, za nimiž si budou stát.

Za minulého režimu byli lidé na venkově zaměstnáni v zemědělských podnicích (jeden podnik na cca 3–5 vesnic). Na tisíci hektarech zemědělské půdy zaměstnával takový podnik 100 až 200 lidí. Navíc měly tyto podniky tzv. přidruženou výrobu. Sem patřili např. lakýrníci, natěrači, šití oděvů, oprava zemědělských strojů apod. Tuto přidruženou výrobu jsme si však po roce 1990 zprivatizovali a od zemědělských podniků ji odstřihli. Přidružená výroba přitom vyrovnávala situace, kdy úroda např. nebyla tak hojná.

Chtěli jsme z velkých podniků udělat menší. Ale nemělo se to udělat tehdejším způsobem, že „teď tady zhasneme“. Měli jsme udržet venkov tak, aby na něm lidé rádi (!) pracovali.

Po revoluci šla cena nafty, elektřiny, zemního plynu nahoru. Ale cena prasat, mléka nebo pšenice nahoru nešla! Tímto způsobem dělali politici sociální smír. To venkované to celé drželi. Vstupy rostly, ale zpátky se peníze nevracely. A tak se v zemědělství začalo propouštět…

Po roce 2000 přišla nemoc BSE a my si pozabíjeli 5000 kusů hovězího dobytka, což byl nesmysl. To vůbec nebylo potřeba dělat. Ovšem takové bylo zadání.

Dnes máme vylidněný venkov. Proč? Vždyť lidé za minulého režimu uměli na venkově pracovat.

Po revoluci chtěli tito lidé jediné: zaplaťte nám. Nechtěli dělat zadarmo. A co jim společnost tehdy řekla? Tak to nedělejte, my to po vás nechceme. My si to dovezeme! Odpověď venkovu od politiků po roce 1990 byla: My vás nepotřebujeme!


Ve fotogalerii si prohlédněte, jak funguje zemědělství na švýcarském a rakouském venkově: chovají krávy, prasata, obhospodařují sady a zpracovávají ovoce do konečných produktů. Tohle nám slibovali politici před 30 lety:

Foto: František Havlát


Za Slobodný vysielač kladl otázky Stanislav Novotný. Pro Přítomnost redakčně upraveno (PH). Text přetiskujeme s laskavým souhlasem Františka Havláta. Celý rozhovor z pořadu Na prahu zmien 45 si můžete poslechnout zde.

publikováno: 15. 9. 2019

František Havlát

František Havlát

Odborník na zemědělství, životní prostředí a venkov / Narodil se v roce 1966 v Brně. Část jeho rodiny pochází z Čejkovic na Hodonínsku. Přestože nyní žije na Vysočině, zpracoval koncept, jak vyřešit sucho na jižní Moravě a restartovat hospodaření na venkově. Je poradcem v oblasti zemědělství, životního prostředí, rozvoje venkova, podpory rodinného podnikání a zaměstnanosti na venkově.

Pavlína Havlová

Pavlína Havlová

/ Narozena v roce 1976 ve Vlašimi. Studovala orální historii na Fakultě humanitních studií UK. Ráda oživuje vzpomínky na to, co je už nenávratně pryč. V rozhovorech se snaží zrcadlit životní příběhy lidí, kteří se nebojí žít.

NEJNOVĚJŠÍ články


Fašounem nebo bolševikem pro zisk a pobavení? Možno. Dokdy?

Pětasedmdesát let od konce druhé světové války se znovu ptáme: Jsou formulace v trestním zákoníku týkající …

Neexistující imigranti IV.

Švédští demokraté – co ukazuje jejich příběh?   Úvod Máte před sebou čtvrtou, předposlední část …

Pytlácká hranice (neuvěřitelný příběh)

Další z neopakovatelných životních příhod chirurga a myslivce Otakara Březiny (1919‒2009). Tentokrát ale, milý čtenáři, šťastný …

Kdo se bojí ombudsmana?

Starověká římská republika si za účelem ochrany slabých před zvůlí mocných zřídila institut tribuna lidu, …

Zprávy z mokřadů

Typickým obdobím, kdy ornitologové a milovníci přírody vyrážejí za pozorováním, je spíše jaro a dny, kdy se …

Křeček chycený v rádiu

Stanislav Křeček dává jasně najevo, že ochrana slabších ho nezajímá a jejich diskriminaci v roli ombudsmana řešit …

Pěstování rozlišovacích schopností

Způsob, jak spolehlivě odlišit rákosníka obecného od rákosníka zpěvného, je chytit ho a zblízka prohlédnout. …

Léky u nás chybí, kvůli bezuzdnému kšeftu v Číně

Výpadek dodávek autodílů z Číny kvůli viru přežijeme, ale nenechme si nalhat našimi bolševiky, že za …