Chraňme si své mikrosvěty

Stavil jsem se dnes ve své oblíbené hospůdce na jídlo a dvě plzínky. Dal se tam se mnou do řeči můj pravidelný čtenář. Komentoval můj poslední text. Říkal, že mám pravdu v tom, že nejde ani tak o nějakého Babiše a Zemana, ale o většinové postoje českého národa. A podle něj to není nic nového. Už se zase lidi bojí, už zase lžou, už zase chytračí, už zase mluví jinak v soukromí a jinak na veřejnosti. Ukončil to tím, že našel staronový recept, jak z toho ven. Podle něj je jediným řešením nebýt součástí systému. Nevstoupit do něj, anebo z něj rychle prchnout. Je to žití mimo hlavní proudy v novodobém undergroundu mimo ten stádní povinný optimismus. Ten řez společnosti není nepodobný normalizaci. Zase se dělíme na my a oni. A nečekejme zásadní změnu od nástupu nové generace. Ti schopní odejdou a ti méně schopní se přizpůsobí. Zůstane jen pár rebelů.

Vzpomněl jsem si na jiný nedávný rozhovor s kamarádem, kterému bylo před těmi 30 roky taky těch třicet jako mně. Já jsem mu říkal, že jsme se v mnohém vrátili do normalizačních schémat, že to mnohým nejen nevadí, nýbrž i vyhovuje. My jsme měli před těmi 30 lety naději, a teď nemáme ani to. On správně poznamenal, že můžeme přijít nejen o tu naději, ale doslova o všechno. V tom vyspělém socialismu měli podle tehdejší propagandy všichni všechno, ale ve skutečnosti nikdo nic. Dnes mají po třiceti letech někteří třeba i prosperující firmy, osobní majetek a určitou formu osobní svobody. To všechno nám soudruzi dříve vzít nemohli, protože jsme to neměli, ale dnes mohou, i s tou nadějí, která mizí v nenávratnu. V tom je ta situace dnes ještě horší a nebezpečnější. Dnešní fasádní demokracie má svoje podporovatele zejména v zaměstnancích státu a u těch, kteří jsou nějak na stát nasáti. On si každý dlužník rozmyslí, zda jít či nejít do střetu se svým věřitelem.

Zůstává nám jen jeden jediný skutečný zdroj síly a energie, třeba i ke vzdoru, a tím je náš mikrosvět, naše rodiny, naši blízcí… Chraňme si své mikrosvěty. Bude to potřeba. Sdílejme je se svými spřízněnými spojenci. Nenechme si vnutit novodobou podobu třídního boje, v němž se sešikoval proletariát za svými milovanými oligarchy. Je to absurdní. Ale co jiného lze očekávat od absurdistánu? A oni? Oni se diví, že se tomu divíme. Pro ně je správné jen to, co je pro ně výhodné. Tady a teď. Divná doba v divné zemi. Kulisy režimů se mění, ale grunt zůstává. Bohužel. Dílčí prohry však ještě neznamenají prohru definitivní. Některé střety jsou a budou věčné. Třeba ty o podobu (a de facto existenci) právního státu. Právní stát nemá vítězit ani prohrávat, ale má existovat. To by stačilo. Ztráta právního státu je i ztrátou demokracie a svobody, byť bude oficiální vládnoucí propaganda tvrdit pravý opak. Právě proto je dnešní situace tak osudová. Jedni z toho profitují, jiní mlčí a někteří vzdorují. Pokud navždy převládne pohodlná většina z prvních dvou částí společnosti, pak nás čeká budoucnost, kterou jsme si před třiceti roky nepředstavovali ani v nejčernějších snech. Nejsme od ní již daleko.

publikováno: 22. 9. 2019

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Naše inteligence bude umělá

Kdo se dnes připravuje na staronové zápasy třicátých let minulého století, toho nepochybně překvapí útok na svobodu ze zcela jiné strany… Proto bychom měli za každý dolar investovaný do umělé …

Pustíte si domů Mikuláše i čerta s andělem?

Antibabiš, Antizeman jsou jako antičerti. Antičert ale není rovnou anděl, a my bychom se neměli nechat strhnout k dávnému bludu, že synové světla bojují nesmiřitelně se syny temnoty, jinak bludné myšlení budou …

Považuji Beneše téměř za génia (ke glose I. Stránského o roku 1939)

Na rozdíl od pana Ivana si ještě poslední roky druhé světové války dobře pamatuji. Po tom, co naši rodinu Slováci vyhodili z Trenčína proto, že se otec nechtěl stát Slovákem, jsme …

Chceš zachránit planetu? Neměj děti!

Vždycky, když se vám zdá, že větší blbost už vymyslet nejde, dočkáte se dalšího překvapení. Že nemáme jen dvě pohlaví, ale přinejmenším šedesát (v OSN se už projednává návrh na …

Pravidla revoluce – laskavé, veselé a elegantní

Dnes se říká, jak bylo třeba radikálnější zametení se všemi členy komunistické státostrany. Z tehdejší doby je tu vzkaz tohoto znění od právě propuštěného politického vězně (DB): *** Probíhá laskavá, veselá …

K rozkradené zemi

Lidé jsou spíše rozčarováni ze způsobu privatizace a z korupce, která ji provázela, ze sociálního propadu dost velké části populace. A bohužel to vytvořilo živnou půdu pro šíření strachu, strachu z uprchlíků, …

Pomáhat ohroženým dětem je normální!

Vezměme 40 dětí z uprchlických táborů, vyzývá zakladatel iniciativy ČEŠI POMÁHAJÍ Jaroslav Miko (PH). Píše: „Pane ministře Hamáčku, vím, že tato má SMS nemá žádný valný smysl, ale přesto. Vy nejspíše …

Kde se bere „blbá nálada“ a nárůst „hrdosti“

Bylo by jednak chyba a jednak projev alibismu, kdyby si lidé nesoucí hlavní díl zodpovědnosti za dnešní situaci, „elity“ (politici, novináři a publicisté, ti, co se angažují v nezávislých aktivitách, tj. např. i já) …