Lidi jsou mravenci

„Věru žasneme nacházejíce u mravenců, těchto bytostí vzezření tak skromného, celý stát, prů­mysl, zařízení, o kterých jsme se domnívali, že jen my máme na ně monopol. U nich vidíme rodinný život s jeho radostmi a námahami, vystavěné budovy, zvětšované, udržované, dále dítky živené, opatrované, čištěné, přenášené s místa na místo, přátele, již si pomáhají nebo přispívají, hřbitovy pro nebožtíky; jsou u nich armády výbojné neb obranné, zuřivé bitvy, dlouhé války, příměří, vítězství a smlouvy, vymezené a uznávané hranice. Jinde jest to národ lupičů, ne­soucí hrůzu a zničení pracovitým kmenům, jimž kradou novorozeňata, aby je odvedli do otroctví; dále vidíme intelligentní pastýře, věnující se chovu dobytka, který jim musí dodávati pokrm, nutný k jich výživě; jinde potkáme žence pracující, aby naplnili přebytkem své stodoly, nebo překvapíme dělníky, jak plejí svá pole a odstraňují z nich byliny neužitečné.

Všude nalezneme ukázky našich starostí, našich prací, našeho vzrušeného nebo klidného života, našich míru­milovných snah nebo brutálních zápasů a výbojů…

Mravenci dorozumívají se řečí mnohem vyšší, nežli jest řeč ptáků, psů, opic a nejvyšších zvířat ze zoologické hierarchie. Majíť pravděpodobně vedle řeči tykadlové také řeč mluvenou . . .

Vidíme v mravencích ve všech ohledech neobyčejný svět, hodný pozornosti zkoumatele; svět zcela odlišný od našeho, ale v kterém rozbor odhaduje intellektuální pochody, které bychom se neodvážili jim připisovati, kdybychom je bedlivě nestudovali.“

Slovutný Flammarion cituje experta na mravence Andréa.

„Malé bytosti, ty myslí!“ (Mravenci, jich život a práce, Praha 1906)

publikováno: 7. 10. 2019

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Výročí s devítkou a statečnost nemnohých

Připomínám jedno malé výročí velké statečnosti. V roce 1939 nás zaplavila vlna rudých praporů s polámanými kříži. Národ byl zdeptán, sražen na kolena a zklamán marnými nadějemi na pomoc zvenčí. A v tuto dobu …

Komu patří státní pocty? Zvolíte svědomí nebo pohodlí?

Svědomí podle Jiřího Suchého je hlodavec. Podle výstižnější definice je to něco, co nám sice nezabrání hřešit, ale nedovolí nám mít z hříchu plné potěšení. O umělcích se říká, že jsou …

Zůstanu svůj! Na tom nejvíc…

Většina lidí si svou potřebu konformity ani neuvědomuje. Žijí v klamné představě, že sledují své vlastní myšlenky a sklony, že jsou individualisté, že dospěli k svým názorům na základě svého vlastního myšlení – a že jen shodou okolností jsou jejich názory stejné …

Nobelovky mluví o nás

Udělení Nobelových cen prozrazuje i jistou logiku dnešního uvažování o tom, čím se lidstvo má zabývat a čím trpí. Letošní výsledky ukazují, že zájem lidstva míří k: evoluci kosmu a jeho objevování (cena za …

Pochybovat před prezidentem?

Na prezidenta Masaryka vzpomíná Sylva Macharová (vedoucí naší první ošetřovatelské školy v letech 1923–1931). Její pochybování před prezidentem o vlastních slabých silách může dnes někomu znít až bizarně. Vždyť bereme už za …

Werich „hysterický“ dávno před Gretou?

Víte, my můžeme kácet lesy, je-li to bezprostředně nutné. Je ale čas zkoncovat s jejich ničením! Lesy naříkají pod sekyrou, doupat divoké zvěře ubývá, hnízda ptáků osiřují.   Řeky se …

Kdo jste byl, Mistře, a co po Vás přemenujem?

Náš patron medu a dětinskosti se jednou v Německu vzepřel zaběhlé mašinérii produkce pro místní babitschky. Jedna z nich mu na koncert přinesla dokonce zlatou cihlu neznámého původu. Přemluvil producenty, že si natočí …

Keď si už Jánošík nazbíjal, dofrasa s tým všetkým

Praktici života udávají tón a zažívají velkolepé žně. Jejich guru jim ukazuje, kam až lze posouvat hranice vkusu a studu, respektive nevkusu a nestudu. Od chvíle, kdy vyšlo najevo, že mu prošel i únos …