Ráno na šichtu a ze šichty hned zase do korekce

Představujeme vám Miroslava Hampla (nar. 1932), laureáta na cenu Paměti národa 2019:

Jako devatenáctiletý mladík nastoupil v květnu 1952 do jáchymovských uranových dolů, aby si odpracoval roční brigádu v těžkém průmyslu. V dole Svornost pracoval jako kolektor – určoval radioaktivitu rudy pro těžbu. „Když jsem začal fárat, tak mě upozornili, že budu dělat se samými zločinci, ať si dávám pozor.“ Záhy pochopil, že se nejedná o zločince, ale o oběti komunistické zvůle. S mnohými politickými vězni se spřátelil. Poslouchal jejich životní příběhy a rozhodl se jim pomáhat. Doručoval jim dopisy, balíčky či teplé prádlo.

Jednomu z nich pomohl na svobodu – na důl pronesl civilní šaty a převlečeného politického vězně provedl přes bránu. Jemu samotnému se útěk na Západ nepodařil – udal ho kamarád a on putoval na tři roky do lágru Ležnice v Horním Slavkově. V době zatčení v listopadu 1952 vážil 90 kilo, po třech měsících vyšetřování a měsíční samovazbě se z něj stala troska vážící něco málo přes 50 kilo. V takovém stavu nebyl schopen plnit normy a za trest musel do korekce, maličké místnosti bez oken s betonovou podlahou. „Spal jsem mokrý, v zimě, s jednou dekou. Ráno jsem musel na šichtu a ze šichty zase hned do korekce.“

Přežít mu pomohli vězni, kterým jako civilní zaměstnanec pomáhal. S jejich pomocí plnil normy a díky tomu měl lepší stravu. Propustili ho po odpykání poloviny trestu v září 1954. Myšlenky na útěk na Západ se vzdal až poté, co se zamiloval do své budoucí ženy Evženie. Usadili se v Šumperku, kde až do důchodu pracoval jako zedník. Je jedním ze zakladatelů místní pobočky Konfederace politických vězňů.

***

Více se o cenách Paměti národa 2019, které převezmou laureáti z České republiky, Slovenska, Maďarska, Polska a Německa, dozvíte 17. listopadu v Národním divadle v Praze. Přímý přenos sledujte na ČT 2 a ČRO PLUS.

***

Zdroj: Časopis Paměti národa č. 8–10/19. Více zde.

publikováno: 21. 10. 2019

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Co máme dnes

Nové pořádky – Uspořádání, jehož protagonisté se jmenují Andrej Babiš, Miloš Zeman, Tomio Okamura a Vojtěch Filip. A setrvale se posouváme od demokracie (vlády lidu) k autokracii (vládě několika nezodpovědných jedinců), k oligarchii (vládě …

Světová reakce na Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva

Inspirováni naším prezidentem Ing. Milošem Zemanem, který se bez jakékoliv omluvy rozhodl, že bude absolutně ignorovat svátek návratu svobody do naší země (17.11.), se ke stejnému kroku rozhodli i prezident Donald …

Ptačí mozečky

Je to možná ptákovina psát článek o ptácích, když bych měla raději psát o Praze, kterou jsem právě po devíti letech navštívila. Měla bych napsat něco o P-olitice, o P-utinovi nebo o našem/vašem Pa-blbovi ve …

K čemu užít svobody

Mladí by si měli svoji revoltu vybojovat sami. Těším se, až se do toho pustí. Jen ať otřesou tím, co tu prožíváme. Ovšem klimatická výprava s Grétou, to není ono, tudy …

„Nějaký děti tu nebudou…“

(Mohorita, Klausové, Zlámalová, Vondra, Best a další dospěláci) „K Listopadu 89 se vyjadřuje málo reprezentantů tehdejšího režimu,“ zaznělo na Vltavě při referencích 30. výročí. „To musí být nějaká mejlka,“ řeklo by se …

K listopadu 1939 a dál

Blíží se 17. listopad. Protože historická kontinuita sahá poněkud dál než do roku 1989, rád bych se s něčím svěřil. Nikdy jsem neuvěřil adoraci Edvarda Beneše. Člověka, který byl chodícím ztělesněním …

Pohltí hrdost i 17. listopad?

Zahrne nakonec tento způsob hrdosti i 17. listopad? Prvním krokem bylo jeho letošní přejmenování. A zase: bude se hlučně a okázale oslavovat, aby se nemuselo a možná ani nesmělo mluvit o tom, kam jsme se …

K tomu našemu 17. listopadu

Cítím se jako poslední z Mohykánů. Pokud vím, jsem ojedinělým příkladem žijícího člena rodiny, která sloužila přes čtyři generace svobodnému českému a československému lidu. Můj pradědeček Adolf založil Lidové noviny, byl prvním …