Neslušné návrhy a Mee too

Minule jsem se tu svěřil, že pozapomenuté poznámky z návštěvy Walhally (které se později staly mým zatím posledním příspěvkem do Přítomnosti) jsem nalezl ve složce „nepublikované texty“. Ta ovšem obsahuje i množství jiných poznámek, textů o textech budoucích (řečeno s právníky a jejich jazykem) a různých zlomků, jimiž jsem pro vlastní potřebu (i když přiznávám, že někdy také s myšlenkou na jejich možné budoucí využití) komentoval události, které mě nějakým způsobem zaujaly. Po vzoru sběratele suvenýrů z druhdy slavné písně Jiřího Suchého Suvenýr (vy starší, dokážete si vzpomenout, o čem se tam zpívá, ač nejste zrovna členy Jonáš klubu?) jsem podvědomě tušil, že by mi snad jednou mohly přijít vhod.

A skutečně. Není to tak dávno, co jsme s jednou dobrou známou seděli kdesi u nápojů a vedli řeči. Dobře jsme se bavili a shodli se prakticky na všem, než se řeč stočila na kampaň Me too. Kamarádka se ukázala být její přesvědčenou sympatizantkou a razantní obhájkyní, zatímco já nebyl schopen dostatečně silné argumentace, abych jí vysvětlil, proč k ní mám značné výhrady a přesvědčil ji, že se ze mě během doby, kdy jsme se neviděli, nestalo tupé sexistické hovado.

Dovolil jsem si totiž pochybovat o čistých úmyslech náhle se rozvzpomenuvších obětí dvacet let starých sexuálních ataků a zpochybňovat argumentaci, že onu dobu pouze sbíraly odvahu na útočníka ukázat prstem. Když jsem podotkl, že výstižnější by byl obrat „ukázat na něj peněženkou“, byl naší dobře započaté konverzaci a s ní i konzumaci rychle konec. Cestou na tramvaj mě v hlubokém a neradostném zadumání napadlo, že už jsem se jednou na podobné téma pokusil vyjádřit a že moje možná odpověď je nejspíš uložena rovněž ve složce nepublikované texty.

Když jsem ji doma otevřel, rozhodl jsem se, že ji své rozčílené kamarádce pošlu. Nejen proto, že jsem ale od té doby záměrně v anonymitě drženou, dosud relativně mladou ženu neviděl, volím namísto osobního mailu cestu jakéhosi „otevřeného dopisu“, ve snaze objasnit svůj postoj co nejvíce ženám (a pochopitelně nejen jim) najednou.

 

Neslušné návrhy

Veškeré násilí je mi odporné. Jak by ne, prožil jsem třicet osm let života v tupém a násilnickém klimatu státu ovládaném „komunistickou“ stranou, která hrubě a bez jakýchkoli náznaků o zastírání takové skutečnosti zneužívala postavení „vedoucí síly společnosti“, do níž se sama pasovala pomocí zastrašování obyvatelstva, vedoucímu k nepřímé, ale velmi účinné manipulaci voleb. Mimo jiné.

Nejen proto jsou mi mimořádně hnusní i sexuální agresoři, kteří k dosažení svých cílů zneužívají postavení, neváhají se uchýlit k zastrašování, vydírání nebo dokonce využít fyzické převahy či jiných „donucovacích prostředků“. Psychicky zdravé muže, kteří nejsou hendikepováni mimořádně odpudivou fyziognomií (což není v žádném případě omluva, ale pouhý odkaz k příčině), a přesto neváhají využít zmíněný modus operandi, už nechápu vůbec. Jaké uspokojení jim asi podobná „vítězství“ mohou přinášet, nepočítám-li prostý fakt fyzického uvolnění, k němuž si bez ztráty důstojnosti mohou v akutním případě snadno pomoci sami? To říkám hned na začátek, aby nedošlo k nedorozumění. Někdy je ale velmi těžké rozhodnout, kdo je vlastně obětí, nebo přinejmenším nepociťovat stejné zhnusení nad ní i predátorem. Zřejmě proto jsem si 22. listopadu 2014 ze Seznamu.cz stáhl tuto zprávu:

Sedmasedmdesátiletý komik Bill Cosby se vrací na americké obrazovky. Jeho kariéru baviče však teď ohrožuje obrovský skandál, který z něj činí sexuálního maniaka s násilnickými sklony. Z pohlavního zneužití ho totiž obvinilo už několik žen, nejnověji herečka Louisa Moritz, již známe z filmu Přelet nad kukaččím hnízdem.

Ve zprávě se dále uvádí, že za pomoc s televizní a filmovou kariérou požadoval v roce 1971 od v roce 2014 již osmašedesátileté herečky jako protislužbu orální uspokojení. Dějištěm „neslušného návrhu“ bylo natáčení televizního pořadu Tonight Show s Johnny Carsonem, kde také ke „zneužití“ v zákulisí studia došlo. Nemohu se zbavit dojmu, že jeho návrh mohla dramatická umělkyně snadno odmítnout a nádavkem chlívákovi ještě nafackovat. Nedovedu si totiž představit, že ji pan Cosby ječící vláčel za vlasy před zraky technického personálu do zákulisí, kde ji následně učinil „obětí svých nejnižších pudů“, jak se hezky říkávalo v sešitech Červené knihovny. A ke všemu bez obav, že by mohl být pokousán na velmi citlivém místě (čímž rozhodně nemyslím zákulisí). Pokud byla Louisa Moritz připravena akceptovat návrh, jenž jí měl přinést řečené výhody, může jen těžko popsat očekávatelný výsledek své ochoty následovat pana Cosbyho do zákulisí za zneužití. Daleko přiléhavější by totiž bylo označení obchodní dohoda.

V případě, že jí po odvedené protislužbě slíbenou pomoc s kariérou neposkytl, měla tedy raději operovat nedodrženým slibem. Zkušený právník by pro ni jistě získal slušnou finanční kompenzaci, i kdyby neměl k dispozici písemnou smlouvu. Prozíravější dáma než sl. (pí.?) Moritz by si ji ovšem jistě nechala od pana Cosbyho podepsat dřív, než by započala s felací…

Podle výpovědí ostatních žen je komik zneužíval různě: pod vlivem léků, alkoholu a dokonce i za střízliva (pro upřesnění podotýkám, že intoxikované, přiožralé a střízlivé byly dámy – o stavu predátora zpráva nehovoří). Joanu Tarshis měl znásilnit pod vlivem omamných látek v roce 1969 dokonce dvakrát. Bylo jí tehdy sladkých devatenáct. Ze zprávy však není patrné, zda k opakovanému násilí došlo téhož dne, nebo někdy jindy, když přišla zkusit, jestli by se s panem Cosbym nedalo o kariéře hovořit v šatech, ve stoje a bez násilí.

Tamara Green se stala obětí jeho sexuálního apetitu v sedmdesátých letech, když se zatoužila prosadit jako herečka. Prý jí tehdy namísto medicíny na chřipku podal omamující lék. Snažím se představit si takovou situaci: budoucí herečka přichází do komikova bytu a místo hovoru o kariéře ho rovnou požádá o lék proti chřipce. Zpustlík jí namíchá do nápoje jakési patáky. Tu opouští vědomí, aby se po jisté době „probudila zneuctěna“. Vypadá to jako scéna z němého filmu. Cosbyho však obvinila až roku 2005. Působil snad ten sajrajt tak dlouho?

Supermodelku Janice Dickinson herec znásilnil v roce 1982, opět za pomoci omamujících léků, kdežto Barbaru Bowman zneužil jako sedmnáctiletou adeptku herectví v roce 1985. O drogách a alkoholu se v jejím případě zpráva nezmiňuje. Zato Therese Serignese se zmocnil rovněž v omámení, po jedné ze svých show v Las Vegas. Bylo jí tehdy devatenáct let, zpráva však tentokrát neuvádí, ve kterém roce se na vzdálenost jediného roku přiblížila dvacetinám.

S Andreou Constand, kterou znásilnil v roce 2004, se mimosoudně vyrovnal už dva roky poté. Podle dosavadního počtu poškozených se dá s úspěchem předpokládat, že se postupně budou hlásit i další zneužité ženy, navnaděné vidinou mimosoudního vyrovnání.

Poučení na závěr? Jsou hned dvě – to první velí nežádat pomoc od chlípníků, nejsme-li ochotni zaplatit předem odhadnutelnou cenu. A to druhé – inu, kdo si počká, ten se dočká. Hlavně nic neuspěchat a zaútočit ve skupině. Uděluji velké a hlasité fuj na obě strany podobných soudních sporů. Chybí vám snad v tomto textu nějaká zřetelnější „umělecká stopa“, která bývá obvykle osou mých poznámek, reflexí a komentářů? Pak jste nečetli pozorně, šlo přece v zásadě o pomoc s uměleckou kariérou…

publikováno: 22. 10. 2019

NEJNOVĚJŠÍ články


Peroutkův pohřeb jako svědectví

Plnicí pero, dýmka, zaprášené brýle s polámanou obroučkou, svazeček dopisů, pár zažloutlých fotografií, něčí spolková legitimace, …

„Soudruzi, přátelé! Čína je náš vzor! Pozor!“

Projev generálního tajemníka KS Číny Si Ťin-pchinga k 70. výročí založení ČLR v sobě v kostce obsáhl základní …

Co máme, co si připomínat a co dělat

Nejprve shrnuji to, co jsme získali po listopadu 1989. Jistě, stalo se tak za mimořádně …

Zhodnocení Impulsu 99 a co dál (J. Šmídová, T. Halík, J. Pehe)

V roce 1999 se k vaší iniciativě Impuls 99 přihlásily stovky lidí a měla i spoustu odpůrců. Jak …

Před 30 lety se stal ve střední Evropě zázrak. Nebezpečí ale trvá!

Pád východoevropských režimů v roce 1989 se odehrál s takovou rychlostí, že to bralo dech. Občané, kteří …

Z deníku studentky Umprumky

V roce 1989 mi bylo dvaadvacet let a studovala jsem ve třetím ročníku Vysoké školy umělecko-průmyslové v Praze …

Nevíte, kde bych sehnal kus svého mozku?

Fanoušci Formanova filmu Přelet nad kukaččím hnízdem či jeho knižní předlohy Vyhoďme ho z kola ven …

Nemáme klíč – seznam agentů KGB ČSSR

Sověti si své satelity hlídali velmi důkladně. Nikdy jim zcela nedůvěřovali. Právě proto neponechávali nic …