Můj táta má rád jenom „slušný bílý“

Včerejší halloweenská párty v našem městském kulturním centru přilákala mnoho návštěvníků. Přijel na ni i Robin, kamarád mého syna, který bydlí na vsi za městem. Kdyby neměl přespání u nás, nemohl by se párty zúčastnit, a tak jsme se ráno sešli všichni tři u snídaně.

Smějící se kluci mi popisovali události z večírku, a aby řeč nestála, zkusila jsem zjistit, jak vidí svět tihle dva puberťáci, kteří se sotva zapsali na střední. Vzpomínali jsme na „staré“ časy a probírali jsme jejich bývalé spolužáky, s nimiž se kluci už nevídají pravidelně.

Když došla řeč na Honzu, Robin zakřičel: „Tak ten je ale teplej, to jste věděla?!“

Zarazilo mne slůvko ale, a tak jsem se ptala na Honzu dál. Vědí to o něm už opravdu všichni? Jak to nese? Co na to jeho okolí?

Nato začal ze sebe Robin chrlit: „Jak to nese on, to vám nepovím. Ale vím jistě, že kdybych byl teplej já, tak mě by můj táta zabil! Rozhodně bych nesměl už nikdy přijít domů!“

„To si jenom tak myslíš,“ pokusila jsem se situaci zlehčit, „tvůj táta je bývalý policista, který teď učí malé děti dějepis. To on by takhle radikální určitě nebyl…“

Robin si přesto stál na svém: „To neznáte mýho tátu! On nemá teplouše rád. Nemá rád ani lesby. Pak nemá rád Cikány. A ani černý. Taky lidi s piercingem nebo s tetováním. Zkrátka žádný divný lidi. On má rád jenom bílý. ,Bílý, slušný,’ říká vždycky.“

Oněměla jsem. Nevěděla jsem, co na to honem říct? Abych odvedla pozornost jinam, zeptala jsem se: „A co máma, jak ta se má?“

„Máma je v pohodě, teda hlavně od té doby, co podala žádost o rozvod,“ prohodil Robin jakoby mimochodem.

„Cože, oni se budou vaši rozvádět?“ nemohla jsem uvěřit. „Vždyť bylo vždycky všechno v pořádku?“

A tak zasadil Robin mojí naivitě poslední ránu: „No máma před časem zjistila, že táta ji podvádí. Vyšlo najevo, že po vesnici, odkud on pochází, chodí s úplně jinou ženou a dětmi. Vodí si je po návsi jako svoji rodinu!“

Musela jsem mít naprosto nechápavý výraz, takže Robin viděl, že na mě musí polopatě: „No prostě vede dvojí život, chápete? Má dvě rodiny!“

„Chápu,“ pomyslela jsem si, „vždyť je to slušný, bílý muž,“ ale nahlas jsem už neřekla nic.

 

publikováno: 26. 10. 2019

Pavlína Havlová

Pavlína Havlová

/ Narozena v roce 1976 ve Vlašimi. Studovala orální historii na Fakultě humanitních studií UK. Ráda oživuje vzpomínky na to, co je už nenávratně pryč. V rozhovorech se snaží zrcadlit životní příběhy lidí, kteří se nebojí žít.

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Mamonu, nebo republice? Nebudeš sloužit dvěma pánům, nebudeš ve střetu…

Prastaré pravidlo znají vzdělaní lidé. Nevadí, že ho neznají nevzdělanci s tituly i bez nich. Profesor Jan Kysela z Právnické fakulty UK k tomu pravil: „Platí schéma, které najdete v tisíciletých dějinách politického myšlení, které …

Ústavní soud a my mezi Evropou a divokým Východem

Babišovi advokáti, tedy Miloš Zeman a poslanci politické divize Agrofertu, neuspěli u Ústavního soudu se svými námitkami vůči zákonné normě, která upravuje problematiku střetu zájmů. Andrej Babiš druhý den emotivně …

Počty mrtvých jako argument nevkusu

Věděli jste, že vybombardování Drážďan bylo: Jako u ostatních měst v cestě na Berlín pro ulehčení postupu Rudé armády vyžádáno Stalinem na Jaltě. Zničením vojensky důležitého cíle uzlového nádraží a vojenských …

Křesťanský brutalismus

Žula, diorit, záměrně zanechané stopy hornickými kangy, velikostní akcentace dlaní a prstů, další stopy po řezání elektrickými vidiovými kotouči a další atributy spjaté se socialistickým brutalismem. Lze vysledovat, že podjedinný …

Proč Západ tolik toleruje netoleranci islámu?

Na otázku, zda je islám náboženství míru, odpovídá Ayaan Hirsi Ali záporně. Volá po změně náboženské doktríny islámu, která stojí především na násilí. Přehlížením tohoto faktu mají podle ní obyvatelé …

Za vraždění na hranicích

Štrougal a Jakeš se třeba dostanou k soudu, díky úsilí kolektivu Platformy evropské paměti a svědomí a jeho bývalé ředitelky paní Neely Winkelmannové, ale měli bychom uchovat v paměti naivní, nebo zrádnou, každopádně dodnes neblaze …

Jak Billy s cejchem ADHD začal mít školu rád

Článek pana Honzáka „Jak dusit skřivánky“ mě přiměl k napsání článku o americkém Billym. Kdysi ke mně chodíval do ateliéru malý baculatý pihovatý kluk, jmenoval se Billy. Do školy totiž rád nechodil, …

Hysterie na sítích jsou nejnebezpečnější virus

Někteří se ohradili proti mé glose, v níž porovnávám koronavirus s několika jinými nemocemi. Samozřejmě že by se žádná infekční nemoc neměla podcenit. Přestože má každá epidemie svoji „křivku”, může se stát, že …