Grospičoviny a Zemanovice – Co mají společného?

Dělají naschvál to, co je jejich nepřátelům k nasrání – jinak se to nedá říci. Slovo naštvání je nejen slabé, ale hlavně neodkazuje ani ke kvalitě ani charakteru vyřčeného. Vyčůránci i vychcani počínají si stále stejně. Cokoli může zmnožit nenávist, to se hodí.

Morálka demagogů – komunistů i fašistů – přiznaných nebo skrytých – je stejná. Netrápí je jejich prokazatelná ani prokázaná nečestnost, podlost, bídáctví. Nehnusí se jim žádný prostředek k jejich cíli. Řečeno s Ronaldem Reaganem: „Jedinou etikou, kterou uznávají, je to, co podpoří jejich věc, a v tom smyslu si vyhrazují právo spáchat jakýkoli zločin, lhát, podvádět, aby toho dosáhli.“

Pavel Kosatík k témuž: „Když Grospič mluví o roce 1968 jako o roce autonehod, nasírá to spoustu lidí. Což je škoda a chyba. Komunisti jsou z podstaty nasíračským hnutím. Někdy se tímhle způsobem dostanou až k moci, někdy to skončí jenom těmi žvásty. Rozumějme, že jsou to z podstaty zase jenom nasírací žvásty.

Soudruh Grospič, zákonodárce, nás ve vysílání ČRo seznámil se svým názorem, že v roce 1968 se nejednalo o okupaci, ale o tragický omyl.
Jsem velice zvědav, co by na takovou argumentaci týkající se vstupu wehrmachtu, který nás vzal 15.3.1939 pod ochranu, řekl soud.“

Radkin Honzák napsal: „Myslím, že tohle bylo opravdu příliš a že je třeba nahlas říci NE!“

Stojí nám ta jejich hra za to? Pro koho se máme ohrazovat? Kdo z nerozhodnutých to může neprokouknout?

Podívejte se na obrázky letošních laureátů hradní trachtace, už jenom být tam mezi nimi je za trest. To ve Vladislavském sále, kde sněmovala česká šlechta a král, tohle jsou dnešní páni a dámy. Tomáš Klvaňa má v jedné věci pravdu, „je to věc vkusu“. Ano, dnes rozhoduje vkus, ani „zdravý selský“, ani jiný rozum, ani důvody, ani důkazy viny, ani soudy, ani policie.

Dnes nic než vkus!

Komu se, ne zcela, ale víc nelíbí Havel, než Zeman s Klausem?

Komu se nezvedá žaludek z Okamury a Filipa?

Kdo může poslouchat Babišovo vytí a výt s ním?

Vkus je rozhodující, máme ho vypěstovaný za život, je to sukus naší zkušenosti se světem, víc než rozum na baterky a pomíjivé city.

Vkus to rozhoduje, a proto Zeman a jiní jemu podobní, vědomi si svého handicapu, na něj útočí všude. Touží jej pomluvit a znevěrohodnit, jako když Zeman posměšně vzkázal Zaorálkovi, aby nedělal „z ministerstva kultury ministerstvo dobrého vkusu“. Trvalým výsměchem nemateriálním, neekonomickým, ušlechtilým zájmům.

Když mohl katolický kněz na Gottově pohřbu tvrdit, že je zpěvák v nebi, a jeho arcibiskup a kardinál církve oslovovat mrtvolu „mistře“ (jako kdysi učedníci svého Pána), troufnu si říci, že jsem na těch fotkách z Vladislavského sálu zahlídl peklo. Ne mrazivě krásné satanáše, ne perfidní rachomejtle, ale tupé držky nařvaných blbců a rozkydlé ohyzdy. Tyhle lačné prázdné ksichty jsou jako proroctví budoucí éry.

Peklo ani nebe nedělají kulisy, je to hlavně společenství. Vtipem se praví, že „do nebe se prý jde za zásluhy, ale do pekla za dobrou společností“ – tahle společnost, ale není dobrá, je to opravdové peklo. Možná jsou ale spolu takhle rádi a netrpí.

Staří Řekové, a po nich scholastici a obrozenci stran estetiky a vkusu, tvrdili a měli za měřítko, že nic nemůže být dobré, když to není samo krásné. Nemyslím tak „krásné“ jako flitrové sako z Ein Kessel Buntes nebo plážová selfí paní Babiš, ale třeba jako Stará stanová kůže Jacka Crabba nebo olejová skvrna v louži.

Tedy: co je krásné, stojí za to zkoumat, jestli je i dobré; co není, je ztráta času. Zemani jsou ztráta času.

publikováno: 4. 11. 2019

David Bartoň

David Bartoň

Šéfredaktor Přítomnosti /

NEJNOVĚJŠÍ články


Nemáme klíč – seznam agentů KGB ČSSR

Sověti si své satelity hlídali velmi důkladně. Nikdy jim zcela nedůvěřovali. Právě proto neponechávali nic …

Nerušeně konzumovat, tak si dnes vykládáme svobodu!

„Pohřbívat ateistickou celebritu v katedrále mě irituje,“ říká Vojtěch Razima (1968), aktér demonstrací, jež předcházely sametové …

Svět ve stavu nouze

Planeta se kvůli lidskému působení nachází ve stavu klimatické nouze, a pokud se státy v nejbližší době …

Kultura 3.0 a literatura jako věda o člověku

Když člověk v zapadlém koutě světa zavítá do špeluňky, a může to být putyka, taverna, guesthouse, bar, …

Divokým Kurdistánem

Kurdistán jsem navštívil mnohokrát. Turecký, irácký, íránský i syrský. Navštívil jsem relikty kurdského osídlení v Arménii a Ázerbájdžánu. …

Duté oslavy jako kamufláž eklsrabu

To, že se oslavují státní svátky, je běžné všude na světě. Nejde ovšem jen o to, …

Ve stručnosti je síla, básněte

Mám rád přirozené dorozumívání, mluvenou a psanou řeč. Mám rád češtinu. Mám rád i jiné jazyky, protože …

Za co medajli čínské bohemistce?

Vyznamenávat propagátory české kultury v jiných zemích je skvělý nápad. Tedy byl by, kdyby se ho …