Zhodnocení Impulsu 99 a co dál (J. Šmídová, T. Halík, J. Pehe)

V roce 1999 se k vaší iniciativě Impuls 99 přihlásily stovky lidí a měla i spoustu odpůrců. Jak byste dnes vyložili její význam? Co zůstalo živé?

Tomáš Halík: V té době opoziční smlouva znamenala zásadní přelom v polistopadovém vývoji. Vytvořila kartel moci, ohrozila přirozenou dynamiku demokratické soutěže vlády a opozice. To otevřelo dokořán brány pro korupci a také občanskou lhostejnost a deziluzi. Chtěli jsme především v občanech probudit vědomí zodpovědnosti za veřejné dění. Zaskočil nás nečekaně velký ohlas ve společnosti. Lidé se k této iniciativě hlásili, ale očekávali, že se Impuls promění v konkrétní politickou sílu na způsob nové politické strany. Toho se také velmi obávali představitelé opoziční smlouvy, a proto proti nám rozpoutali hysterickou kampaň. My jsme však nic takového neplánovali a neměli v úmyslu, chtěli jsme především otevřít veřejnou diskusi o důležitých otázkách společnosti, protože tuto veřejnou diskuzi jsme považovali za předpolí a biosféru demokratické politiky. Volání po občanské aktivitě a zodpovědnosti je stále aktuální a například hnutí Milion chvilek pro demokracii je v určitém smyslu navázáním na tuto snahu. I my jsme hledali určitou koordinaci našich aktivit s prozápadními a proevropskými politickými stranami, tehdy Čtyřkoalicí, ty však byly podobně málo schopné jako dnešní opozice a jejich spojenectví se brzy rozpadlo.

Jiří Pehe: Byl to pokus vyburcovat českou společnost v době, kdy se v podobě opoziční smlouvy, která podvazovala některé demokratické mechanismy, spojily dvě největší strany s cílem rozdělit si mezi sebe moc ve státě a potlačit menší strany. Jedním z cílů bylo také upozornit, že Česká republika zaostává za jinými kandidátskými zeměmi ve svém úsilí plnit kritéria vstupu do EU. A byl to též pokus oživit v té době ještě dosti pasivní občanskou společnost tak, aby nejen nastavovala kritické zrcadlo politice, ale také ji inspirovala. Odpůrce měla iniciativa zejména proto, že většina politiků a jejich voliči byli přesvědčeni, že občanská iniciativa je jakousi konkurencí, snahou uchvátit politickou moc.

Impuls tehdy v konfrontaci s politiky příliš neuspěl, ale přesto ukázal, že se lidé nemají bát občanské angažovanosti. Že bez občanské společnosti politika bude degenerovat. Což se později ostatně potvrdilo.

Jana Šmídová: Byla to v první řadě reakce na takzvanou opoziční smlouvu. ČSSD a ODS nabyly dojmu, že jsou hegemony domácí politické scény, pokusily se opanovat mocenské struktury a vyšachovat ze hry menší partaje. Vzedmula se vlna nesouhlasu a v jejích kulisách se objevily pokusy o artikulaci požadavků občanské společnosti, která v té době tak trochu spala na polistopadových vavřínech. A jedním z těch pokusů byla i iniciativa Impuls 99. Byli jsme různorodá skupina intelektuálů, jíž mimo jiného ležela na srdci evropská a transatlantická role naší novopečené demokracie. Vzbudili jsme určité naděje, ale dnes je mi jasné, že jsme přesvědčovali přesvědčené. Možná jsme měli být razantnější a otevřenější i jiným proudům. Objevovaly se rovněž návrhy na založení nějaké politické platformy. Podle mě je ale dobře, že jsme tak neučinili. Pokusili jsme se, s nevelkým úspěchem, oživit občanskou společnost. A od té doby je mi jasné, že v tomhle úsilí je třeba neúnavně pokračovat. Navzdory neúspěchům, prohrám a posměškům.


Jak byste formulovali dnešní výzvu – program Impulsu 2019, když už vnější cíle – vstup do EU a NATO – jsou splněny?

Tomáš Halík: Naše přítomnost v EU a NATO – tento nejdůležitější plod polistopadového vývoje – nesmí končit formálním vstupem. Je třeba, aby tato naše přítomnost a účast byla mnohem aktivnější než dnes, a k tomu potřebuje aktivní podporu občanů. Bohužel, vidíme pravý opak – ruská propaganda a politické síly, které se snaží obrátit kormidlo naší zahraniční politiky směrem k nedemokratickým mocnostem Východu, jsou velice aktivní a mají značný úspěch. Populisté a extremisté pravice i levice se spojují a zdvihají hlavy, cítí podporu z nejvyšších politických míst našeho státu. Je třeba nadále bránit svobodu veřejnoprávních médií a usilovat o právní kulturu.

Jiří Pehe: Osobně bych ji formuloval podobně, jako to dělá dnešní hlavní tahoun občanských protestů – Milion chvilek pro demokracii. Tedy obrana právního státu a Ústavy proti politickému voluntarismu. A snaha donutit k odchodu z politiky lidi, kteří jsou morálně zdiskreditovaní nebo jsou dokonce na štíru se zákonem. Také si myslím, že občanská společnost u nás má dnes před sebou úkol, jaký zvládla ta slovenská – tedy vygenerovat do příští přímé volby kandidáta, který může vyhrát.

Jana Šmídová: Vlastně jsem to již zmínila. Opatrovat a chránit demokratické výdobytky a budovat akceschopnou občanskou společnost. To je hlavní cíl, k němuž bychom se dnes měli upnout.


Máte nějakou představu o tom, co můžeme očekávat od chystaných akcí kolem 17. listopadu?

Tomáš Halík: Je třeba přejít od protestů proti Babišovi a Zemanovi – jakkoliv jsou stále oprávněné – k sjednocení občanských iniciativ, jasné formulaci politického programu a profilování důvěryhodných vůdčích osobností. Konečně se v masových demonstracích tohoto roku ukázalo, že zdaleka nejde jen o postoji občanů velkých měst.

Jiří Pehe: Budou se jistě konat vzpomínkové akce, ale Milion chvilek naváže i na jarní demonstrace proti současnému politickému establishmentu. Přes léto hnutí ztratilo něco ze své dynamiky a bude tedy dost záležet na tom, zda se vynoří nějaký nový „katalyzátor“, kupříkladu zda bude do 17.11. publikován audit EK o Babišově střetu zájmů nebo zda nejvyšší státní zástupce rozhodne o kauze Čapí hnízdo.

Jana Šmídová: Jsem optimistka a především z celého srdce se svými nejbližšími, a doufám, že i vzdálenými, že oslavím 30. výročí sametové revoluce. To byla skutečně „naše hvězdná hodina“. A pokud to budou mít občané na paměti, určitě se naše země vrátí na správnou cestu bez korupčních politiků a neomalených populistů všeho druhu.


Impuls 99 s nadpisem Pozvání k celospolečenské diskusi o směřování společnosti byl dokument z 22. července 1999, který podepsali jako mluvčí iniciativy sociolog a theolog Tomáš Halík, politolog Jiří Pehe a novinářka Jana Šmídová. Obsahem byla propagace evropské integrace a tzv. občanské společnosti. Jako jeden ze sponzorů a aktivistů iniciativy vystupoval v roli administrátora MUDr. Martin Jan Stránský. 

Do dne zveřejnění výzvu podepsalo „186 většinou veřejné známých osobností“. Do 9. srpna 1999 podepsalo výzvu asi 1700 lidí, za tři měsíce bylo nashromážděno přes 5000 podpisů.

publikováno: 18. 11. 2019

NEJNOVĚJŠÍ články


Němci, šlechtici, katolíci a navrch kněžouři u nás neprojdou! Kristovy milice versus Česko

Přestože o otázce vrácení majetků Řádu německých rytířů naše média poslední dobou neinformují natolik, jako tomu …

Rozdělená společnost? Naložme si různost. „Válka bude, víc vám neřeknu.“

Láska k sjednotitelům je prastarého data. Různí králové, císařové a generálové nedůležitých jmen přežívají v učebnicích dějepisu především …

Straka je tak drzá, jak blbá je opizice

Předpokládám, že pirát Michálek dostal děkovný mail od Marka Prchala za jeho kádrovací střelu do …

Pravdivost maleb a nicotnost lidí venku

Jan Zrzavý kdysi vzpomínal na Giottovy fresky v Padově, na to, jak prázdný se mu jevil …

Diagnóza Babiš

Zprávy jsou nyní plné sporů v kauzách kolem premiéra Babiše. Když nastane jakýkoliv politický trapas, tak …

Okraj společnosti je prostě zajímavější než střed

V.S.: Tvá nová kniha Lobotomík se zčásti odehrává v psychiatrické léčebně stejně jako jedna povídka z tvého …

Porno, internet a děti. A co ještě?

O dopadu sociálních sítí na děti a mladistvé se mluvilo na panelové diskusi Jak přežít na …

Jak se máme díky EU bohatí i chudší

V Evropě bude horko. Chladnému počasí navzdory. Pod praporem visegrádské čtyřky vytáhlo 16 členských států …