Past jednostranné optiky

Na Facebook jsem napsal: „Fendrych píše, že se Vondra změnil. Že je jiný, než když pracoval pro Havla. Změnil se spíš Fendrych. Z kdysi kritického, lehce ironického komentátora, se stal moralistický kazatel, vytratil se humor, nadhled. Jednostrannou optikou připomíná ty, vůči nimž se nejvíce vymezuje. Okamuru, Klause ml. ….“

Přátelé se do mě pustili, že už jsem stejný jako Vondra, že chci všechno zakonzervovat, nic neměnit. Celkem zbytečně jsem jim odpověděl:

Pokud to hodně zjednoduším, z pohledu tradiční čínské medicíny charakterizuje nemocný organismus především nerovnováha dvou protikladných energetických principů, jinu a jangu. Cílem terapie je tuto rovnováhu obnovit. Je-li problém vážnější, chronický, rovnováha se obnovuje velmi těžko, problém, který těžkosti způsobil, je často ukryt velmi hluboko. Je třeba léčit obezřetně, abychom nenapáchali víc škody než užitku. Tlačíme-li příliš na pilu, většinou dosáhneme opak zamýšleného.

Na společenské úrovni je to obdobné, možno se dočíst i v Tao Te Tingu. Konzervativní přístup se snaží jakousi rovnováhu udržovat, změnám se nebrání, jen je třeba se neukvapovat, vývojovým tempem je určitá zdrženlivost. A také: myslet si, že něco ovlivníme, někoho přesvědčíme, nějakou polemikou, psaním článků či na FB, je pošetilé a naivní.

To, jak a co si myslíme, ovlivňují hluboké proudy naší psyché, záleží, na který z těch proudů jsme naladěni. Snažit se své bližní o něčem přesvědčit je poněkud marné, což naznal i Stanislav Komárek, který se rozhodl ukončit svou žurnalistickou činnost a s čtenáři se rozloučil takto:

„S přibývajícími lety je mi také stále jasnější, že selektivní podporou jedné z polarit se cokoli, společnost zejména, povážlivě vychyluje z rovnováhy. Snad je to letitým zapletením se súfijskými mystiky a básníky typu Dželáluddína Rúmího či Hadžího Bektaše, kteří často ve svých verších zpívávali o sjednocení protikladů, tom, čemu evropští alchymisté říkali coniunctio oppositorum: „jsem plamen i můra, jsem zloděj i žandarm, jsem světlo i temnota“. Analogicky bych dnes musel psát cosi ve smyslu, že „jsem imigrant i nacionalista, jsem environmentalista i korporátník“ atp.. Laskavý čtenář jistě nahlédne, že takto se žurnalismus dělat nedá. Ba právě naopak, doba si žádá jasných a pádných odpovědí: „Jsi pro Mongoly, nebo proti Mongolům!? Řekni to jasně!“ Odpověď typu, že jak proti kterým, jak v čem a jak kdy, uspokojí málokoho. „Ale vždyť Mongolové přece pasou i v neděli, rouhají se svobodnému trhu a nekupují zubní pastu Perlička!“ (příklad) Doba si naopak žádá jasných stejtmentů připomínajících někdejší: „A už, soudruhu, vaše pracovní skupina zaujala stanovisko k poslední rezoluci Ústředního výboru?“ Podobně při letním koncertu u rybníka všichni žabáci naráz vykřiknou: „Kvak!“ Všechny společnosti dostatečně „ustáté“ a etablované jsou si čímsi podobné a nemělo by mne to překvapovat. Proto lidé konec konců stárnou a nakonec umírají, protože už toho pamatují příliš mnoho…“ (Stanislav Komárek, Sloupek na rozloučenou)

publikováno: 23. 11. 2019

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Počty mrtvých jako argument nevkusu

Věděli jste, že vybombardování Drážďan bylo: Jako u ostatních měst v cestě na Berlín pro ulehčení postupu Rudé armády vyžádáno Stalinem na Jaltě. Zničením vojensky důležitého cíle uzlového nádraží a vojenských …

Křesťanský brutalismus

Žula, diorit, záměrně zanechané stopy hornickými kangy, velikostní akcentace dlaní a prstů, další stopy po řezání elektrickými vidiovými kotouči a další atributy spjaté se socialistickým brutalismem. Lze vysledovat, že podjedinný …

Proč Západ tolik toleruje netoleranci islámu?

Na otázku, zda je islám náboženství míru, odpovídá Ayaan Hirsi Ali záporně. Volá po změně náboženské doktríny islámu, která stojí především na násilí. Přehlížením tohoto faktu mají podle ní obyvatelé …

Za vraždění na hranicích

Štrougal a Jakeš se třeba dostanou k soudu, díky úsilí kolektivu Platformy evropské paměti a svědomí a jeho bývalé ředitelky paní Neely Winkelmannové, ale měli bychom uchovat v paměti naivní, nebo zrádnou, každopádně dodnes neblaze …

Jak Billy s cejchem ADHD začal mít školu rád

Článek pana Honzáka „Jak dusit skřivánky“ mě přiměl k napsání článku o americkém Billym. Kdysi ke mně chodíval do ateliéru malý baculatý pihovatý kluk, jmenoval se Billy. Do školy totiž rád nechodil, …

Hysterie na sítích jsou nejnebezpečnější virus

Někteří se ohradili proti mé glose, v níž porovnávám koronavirus s několika jinými nemocemi. Samozřejmě že by se žádná infekční nemoc neměla podcenit. Přestože má každá epidemie svoji „křivku”, může se stát, že …

Hlavně nehrotit! Palogika srabů.

Volbu Křečka za ombudsmana provázelo výmluvné mrlání: „Kdyby to tak nehrotili.“ Prý hrozba demonstracemi Milionu chvilek v případě zvolení Křečka na některé poslance zapůsobila tak, že mu dali svůj hlas. …

Pro jedno ano ne se bít

Zdeněk Bořek-Dohalský z Dohalic ve vzpomínce Ferdinanda Peroutky: Jeho největší politickou výchovou byla znalost českých dějin, a uprostřed drobné všední práce nikdy nepřestával toužit po velkém činu. Jako do duše nikoho jiného …