A krade se vesele dál a ruka ruku myje

Asi před měsícem jsem prodal motorku. Měla 280 kg a už mi nevyhovovala. Dlouho si pomýšlím na choper. Našel jsem si jeden na internetu. Byl laciný, „jen“ za 42 tisíc. Prodával ho pan KD, který má statek a staví závodní auta. Přivezl mi ho na přívěsu.

Choper vypadal dobře. Kupní smlouva zaručovala, že je schopný silničního provozu a že má dobrý technický stav. Dal jsem panu KD peníze a ten odjel. Nato jsem zjistil, že choper je přestavěný do stavu, který nevyhovuje STK. Nejsem odborník, ale dle servisu Suzuki např. řídítka, nehomologované součásti stroje, nedovolené úpravy a jiné přední kolo než je v TP atd. Stál údajně 3 roky ve stodole, má uvnitř rezavou nádrž, čísla má v depozitu a prodávající mi je nepřivezl. Když jsem s ním mluvil po telefonu, vymlouval se, že je nemocný a že si motorku odveze, jen neznámo kdy. Vypověděl jsem kupní smlouvu na základě nepřiznaných závad, peníze zpět mi ovšem neposkytl.

Problémy se společenskými vztahy jsou přímo závislé na celkovém klimatu ve společnosti. To, že ve Švýcarsku nikdo neukradne ani nezamčené kolo, není tím, že by tam nebyli zloději. Je to tím, že potenciální zloděj ví, že mu to za to nestojí. Velmi pravděpodobně by se na něj totiž přišlo. A jakmile by byl usvědčen, tak by se společensky znemožnil (v případě cizince by byl okamžitě vypovězen).

Zloději v našem státě ovšem představují společenskou špičku. Ti ostatní jenom trpně přihlížejí s obavou, aby nešlo z jejich strany o mstu, a krčí se někde v hospodě u piva, příp. u bezduchých seriálů. A jede se dál, potokem černým, podél bílých skal.

Ostatně na odírání občanů ČR je tu vypracovaný celý systém (hypotéky za nehorázných podmínek od nebankovních „institucí“ jako je např. Zaplo, Home Credit apod.) Jak tohle může skončit? Jednoduše, třeba jako s indiány v severní Americe. Ostatně Hitler měl podobný plán, jen způsob realizace odpovídal jeho sociální inteligenci.

Během diskuse o listopadu 1989 obhajoval V. Klaus st. privatizaci jako nejlepší způsob, P. Pithart obhajoval jím navržený způsob privatizace (prodej zahraničním zájemcům, podobně jako Škoda Auto) a Z. Jičínský byl neutrální. Nikdo z nich se ani slovem nezmínil, jak byl z hlediska zákonných podmínek drancován národní majetek. Tedy nejenom fondy (Harvard, ale nejen on, například Trend, který byl také vytunelován majiteli), ale i banky, které půjčovaly nekryté peníze svým „spřáteleným“ klientům. Ti si vybrali jednu z houfně vzniklých realitních kanceláří (dva telefony, dva lidé) s tím, že si objednali určitý počet akcií vybrané privatizované firmy. Tento počet byl stanoven tak, aby mohli svolat valnou hromadu. Tam se dostavili jako majitelé dejme tomu 25–30 % akcií a s převahou odvolali současné vedení a jmenovali své zástupce. Tím ovládli celé jmění firmy a s tím už si poradili. (Jednoduchá věc, založí se nové s.r.o. a postupně se vyvede všechno, co má nějakou cenu, na něj.) Tento scénář má jistě řadu variant, ale takto vznikli v podstatě skoro všichni současní milionáři, nebo jejich příbuzní. Část z nich pak výhodně prodala získaný majetek a dnes žijí jako rentiéři. (Např. část bývalé nomenklatury KSČ.) Část podniká s tím, že ruka ruku myje. Ostatně všichni víme, že nomenklaturní kádry za bývalého režimu byly velmi fikaní a rudá knížka jim sloužila jako dobré bydlo, které po sametové revoluci vyměnili za tvrdou měnu. Proč ne. Bankéři, soudci, ředitelé firem, policie, to všechno byli kámoši z bývalé rudé partaje, kterou tak potřebovali.

Je to depresivní? Je. Ale historicky to není nic neznámého. Do roku 1620 byly celé Čechy (nikoliv Česko) evangelické. Byly tu různé protestantské skupiny, s vazbou na Sasko. Po Bílé hoře, porážce českých stavů, vydrancování Prahy a třicetileté válce zbyla v roce 1650 na území Čech jen menšina původních obyvatel, díky nesmyslné nenažranosti českých stavů. Následná rekatolizace se (oproti tvrzení národovců jako třeba Jirásek) ukázala jako ne zcela devastující.

Co se stane s naší zemí vzhledem k naší historické zkušenosti a hlavně zažitému sociálnímu podhoubí? Uprostřed spojené Evropy se z nás pravděpodobně stane národnostní skupina se špatným morálním kreditem. Budeme dvojjazyční, ostatně jako jsme byli vždy. Pamětníci vymřou. Ti noví se přizpůsobí a budou to pokládat za normu. (Jak říkal poručík Lukáš Švejkovi: Švejku, já jsem přece taky Čech, ale musí to snad každý vědět!?)

Takže nic nového pod sluncem. Spějeme pouze k tomu, co máme dáno historicky. Nějakých 8 milionů lidí mluvících málo srozumitelným jazykem a s obecně podezřelou povahou, tíhnoucí k sociálně vyloučeným skupinám. Až na výjimky. Na Romech vidíme kde co. Ale jak vidíme sami sebe?

publikováno: 28. 11. 2019

NEJNOVĚJŠÍ články


Válka v Sýrii pokračuje, a svět to nevidí

Zatímco se světová média soustředí v souvislosti s Ruskem a Tureckem především na dojednání příměří …

Prof. Válková jako případ

Může být „akademická spolupráce“ s justičním vrahem Urválkem nedůležitá ve srovnání s „akademickou činností“ v oblasti „práva“ …

Ztraceni v mlze kulturních válek

Nenáviděná politická korektnost není výplodem západní demokracie, ale leninské diktatury sekretariátu. Otci moderní teorie válečnictví …

Jací jsme?

Údělem každého hluboce filosofického vědomí je schopnost smířit se, ale i nepodlehnout axiomu nejistoty. Non …

Kvalita našich životů na posledním místě programů

Česká politika objevila téma ochrany životního prostředí. Tedy objevila – zaznamenala jeho existenci ve veřejném …

Za monarchii 2020! Plemeno zhovadilé, ďáblem poštívané!

Po pustošivých husitských válkách se v českých zemích ustavilo Království dvojího lidu, kališníků a katolíků, jak jej …

Proměny pedofilie a mistři myšlení

Časy se mění, zpíval v roce 1964 Bob Dylan. Inu, jak se to vezme. Záleží na …

Svatovavřinecké vidění světa

Zemřel filosof Roger Scruton, který viděl jasně i jiskru vína i velkopolní prokletí české krajiny. …