Kdo chce kýč hledat, najde

Forbes přináší zprávu o tom, jak v anglosaském světě dramaticky stoupá prodej básnických sbírek, kdežto u nás někteří učitelé češtiny přestali poesii učit a chlubí se tím, že „jsou in“ – vždyť poesie přece skoro nikoho nezajímá.

Obejdeme se bez hrdliččina hlasu Máchova Máje, rovnou se obejdem bez ptáků! Mao Ce-tung už to zkusil, v plné palbě kulturní revoluce, vyhlásil boj „okřídlené metle národa“. Za čas nebylo co číst. Brzy nebylo co žrát.

V pražském Goethe-Institutu představili dvojjazyčné vydání Korneta Rainer Maria Rilkeho. Píseň o lásce a smrti korneta Kryštofa Rilkeho znamená pro naše německy mluvící sousedy něco jako Máchův Máj pro nás. Je to romantická báseň o marné lásce a marné smrti mladého hrdiny.

Kornet byl do češtiny převedený už desetkrát. Teprve Ondřeji Cikánovi se podařilo vystihnout zvláštní rytmus originálu tak, že text „rilkuje“ i v češtině. Překladatel nepoužil zbytečně krásné verše. Z ohleduplnosti k autorovi hledal míru výrazu. Rilke Korneta dvakrát úplně přepsal a tvrdě pracoval na tom, aby báseň nebyla hloupá a kýčovitá.

Ovšem kdo chce kýč hledat, vždy si ho najde. V Máji, Kornetovi nebo třeba v západu skutečného slunce.

Poesie byla a je pohled na svět, který má své tabu. Krásně je recitovala Vlasta Chramostová jako svou devízu slovy Rostandova kavalíra, básníka a kritika Cyrana z Bergeracu:

… v tom, že mi mocný pán poskytne ochranu,

abych se k němu pnul s vroucností břečťanu?

Mám na své příznivce hledět vždy roztomile

a věřit více lsti nežli své vlastní síle?

Ne, díky! – Nebo mám, jak velí běžný vkus,

bankéřům předkládat k podpisu plody múz?

Čekat, až ministr si mého vtipu všimne,

a sklízet za žerty úsměvy neupřímné?

Ne, dík! Mám každý den obědvat úhoře,

slídit, jak výtečně jsem zapsán nahoře,

od věčných pokleků mít skvrny na kolenou,

hledět si jen svých zad, jak uctivě se klenou,

ne díky! Mám plazit se ze schodů do schodů,

před pochlebníky hrát malého vévodu.

Mám se dát provolat papežem od hlupáků

na jejich koncilu v pokoutním zapadáku?

Škrabalům velebit nadání v každém řádku,

být vláčen po stránkách nejpochybnějších plátků?

Spisovat žádosti, jít z návštěv do návštěv?

Ne, dík! Ne, dík! Ne, dík! Já raději mám zpěv,

smích, snění, svobodu, a chvíle o samotě,

svůj zrak, svůj vlastní hlas, jenž patří jen mé notě;

svět, kde bych si, kdy chci, na stranu klobouk dal,

i pro slůvko se bil či napsal madrigal.

A pokud zvítězím, nemuset po činu

Caesarům k nohám klást půl svého vavřínu;

být mužem, který sám zásluhy sčítá si,

pohrdat břečťanem, jenž bídně cizopasí,

a třeba nejsem dub, mířit vždy nahoru,

vždy sám a nedbaje o cizí oporu!

 

(V překladu Jindřicha Pokorného)


Člověk, který čte básně, v tomhle čase pohrdne děsným křoviňákem i směšným fukarem na listí a s hráběmi a kosou bude šetřit ticho, příbytky ježků a hmyzu.


Ukázka z Cikánova překladu Korneta ve srovnání s originálem. Rozčlenění do veršů není původní a slouží ke zviditelnění rytmu, rýmů a dalších poetických prvků:

Rast! Gast sein einmal. Dost! Hostem být pro jednou.
Nicht immer selbst seine Wünsche bewirten mit kärglicher Kost. Nehostit stále sám svá přání skrovnou stravou.
Nicht immer feindlich nach allem fassen; Nehledět nepřátelsky na vše darované;
einmal sich alles geschehen lassen jednou zas nechat, ať se všechno stane,
und wissen: was geschieht, ist gut. | a vědět: co stalo se, je pro radost.
Auch der Mut muß einmal sich strecken I údy zdatnosti musí jednou protáhnout se,
und sich am Saume seidener Decken a lnouce se k lemu hedvábných dek
in sich selber überschlagen. | přeskočit sebe samotné.
Nicht immer Soldat sein. | Nebýt jen vojákem, jemuž válka velí.
Einmal die Locken offen tragen Jednou zas vlasy rozpustit si
und den weiten offenen Kragen po lém uvolněném límci,
und in seidenen Sesseln sitzen ahedvábné židli opřít se o stůl
und bis in die Fingerspitzen a až do konečků prstů
so: nach dem Bad sein. | být tak: po koupeli.
Und wieder erst lernen, was Frauen sind. A zas se naučit, co jsou to ženy,
Und wie die weißen tun und wie die blauen sind; jak jeví se bíléjak blankytové;
was für Hände sie haben, jak natáčejí dlaně,
wie sie ihr Lachen singen, jak zpívají smích,
wenn blonde Knaben když plachlapci nečekaně
die schönen Schalen bringen, inášejí v mísách překrásných
von saftigen Früchten schwer. těžké, šťavnaté plody.

 

(Překlad Ondřej Cikán)


Rainer Maria Rilke, Kornet – Píseň o lásce a smrti korneta Kryštofa Rilkeho (Die Weise von Liebe und Tod des Cornets Christoph Rilke). Třetí, konečná verze z roku 1906. Vídeň a Praha 2019. Kētos ve spolupráci se studentským spolkem Babylon.

 

publikováno: 3. 12. 2019

NEJNOVĚJŠÍ články


Němci, šlechtici, katolíci a navrch kněžouři u nás neprojdou! Kristovy milice versus Česko

Přestože o otázce vrácení majetků Řádu německých rytířů naše média poslední dobou neinformují natolik, jako tomu …

Rozdělená společnost? Naložme si různost. „Válka bude, víc vám neřeknu.“

Láska k sjednotitelům je prastarého data. Různí králové, císařové a generálové nedůležitých jmen přežívají v učebnicích dějepisu především …

Straka je tak drzá, jak blbá je opizice

Předpokládám, že pirát Michálek dostal děkovný mail od Marka Prchala za jeho kádrovací střelu do …

Pravdivost maleb a nicotnost lidí venku

Jan Zrzavý kdysi vzpomínal na Giottovy fresky v Padově, na to, jak prázdný se mu jevil …

Diagnóza Babiš

Zprávy jsou nyní plné sporů v kauzách kolem premiéra Babiše. Když nastane jakýkoliv politický trapas, tak …

Okraj společnosti je prostě zajímavější než střed

V.S.: Tvá nová kniha Lobotomík se zčásti odehrává v psychiatrické léčebně stejně jako jedna povídka z tvého …

Porno, internet a děti. A co ještě?

O dopadu sociálních sítí na děti a mladistvé se mluvilo na panelové diskusi Jak přežít na …

Jak se máme díky EU bohatí i chudší

V Evropě bude horko. Chladnému počasí navzdory. Pod praporem visegrádské čtyřky vytáhlo 16 členských států …