Považuji Beneše téměř za génia (ke glose I. Stránského o roku 1939)

Na rozdíl od pana Ivana si ještě poslední roky druhé světové války dobře pamatuji. Po tom, co naši rodinu Slováci vyhodili z Trenčína proto, že se otec nechtěl stát Slovákem, jsme bydleli v malé vsi u Přerova. Působil v odboji, podporoval zejména rodiny, v nichž chyběl otec zavřený do koncentráku. Proč ho nakonec nechytili a nezavřeli, nemohu dodnes pochopit, neboť nepředstavitelně riskoval. Pomáhala mu matka. Oba byli nesmírně oddáni Masarykovi a Benešovi, ač pocházeli z velmi chudých rodin (otec měl 11 sourozenců, matka 6).

Pamatuji si, jak mi matka po mém návratu ze školy, kdy jsem hlásil, že je ve škole na zdi Hitler a Hácha, vysvětlila, že náš skutečný pan prezident je za hranicemi a že dělá všechno pro to, aby Němci odešli. Já spolu s jinými dětmi jsme nosili jídlo do skrýše pěti sovětských zajatců, kterým se podařilo utéci z transportu. Rodiče s ostatními je slavnostně předávali, když přišla Rudá armáda a viděli (já též), jak je důstojník převzal a každého hned kopl do zadku s bohapustým zařváním. Ve 45. roce matka v noci vyskočila z našeho zvýšeného přízemí z okna před dvěma mladými ruskými důstojníky, zatímco v kuchyni držel třetí důstojník otci na spánku pistoli. V 73. roce matku jeden opilý Rus zabil.

Rodiče byli tedy Benešovi oddáni a připraveni jít pro republiku, kterou jim ve vysílání londýnského rozhlasu představoval, i na smrt.

***

Považuji Beneše téměř za génia. Museli s Masarykem vědět, že republika vznikla jako důsledek propagandy, nikoli válkou či historicky, také a asi především z hledisek vojenských, tzv. vítězných mocností z první světové. V podstatě šlo o železniční koridor (železnice byla vojensky nesmírně důležitá, v té době nemohlo být letectvo ještě doceněno) z Paříže až do Kyjeva, napříč Evropou, kdy většina vzdálenosti ležela na území první republiky (dovedu se na události podívat i vojenskýma očima). Koridor procházející nestabilní novou střední a východní Evropou měli strážit Masarykovi legionáři. Braly se v úvahu také důsledky rozvíjející se ruské revoluce. Nešlo tedy hlavně o svobodu národů, která byla spíš k oslavování. Sepětí s Francií bylo samozřejmostí.

Tady bych řekl panu Ivanovi, jehož zaměstnání neznám, že jsem doslova užasl, když jsem si přečetl almanach Waltera (letecké motory) vydaný k výročí dvacetiletí první republiky. Když uvážíme krizi v 39. roce, tak se republika rozvíjela naprosto mimořádným tempem. Inženýr Oliverius už uvažoval o tom, že se díly leteckých motorů budou vyrábět s plánovanou životností, k čemuž Američané přikročili ve druhé světové válce.

V lednových dnech za protektorátu, když se blížila půlnoc, bylo slyšet kvičení prasat z černých zabíjaček. Za celou dobu války se ve vsi neobjevil jediný udavač. Jak asi by dopadla situace dnes, že.

Nejvíce obdivuji Benešova génia, jak řešil situaci před a po Mnichovu, když tak zvané velmoci nechali bezproblémově růst Hitlera (vyčetl to potom Churchill) v marné naději, že se dva diktátoři, tedy Hitler a Stalin dají do sebe. Ukázalo se, že lepší uvažování měli dva uvedení. Západ se na náš nesmírně demokratický stát vykašlal a Beneš provedl ten manévr, který si zrádci přáli. Protektorát dal v ochranu Hitlerovi. Jeho poslední slova, když se loučil s republikou, považuji za předvídavá a úžasná. Obyvatelstvo to vzalo jako povel. A došlo k účtování se zrádci, těmi západními: kromě jiného třeba naše malé, ale výkonné tanky pomáhali obsazovat Francii. „Velmoci“ si neuvědomily, že Hitlerovi s Československem podávají na podnosu výzbroj jedné z nejlepších armád v Evropě a stát s nejlepšími zbrojovkami. Nakonec došlo k tomu, že naše vojáky, kteří utekli do Francie, zajali nejdřív, aby nakonec byli dobří Britům, kteří si ponechali naše zlato a sami si tím zlatem zaplatili nejen výzbroj našich vojáků, ale i tkaničky do vojenských bot. Najednou byli Čechoslováci dobří. Bojovat s Hitlerem by byla ta největší hloupost, posloužili bychom jenom k tomu, aby Západ mohl ukazovat, co Hitler dovede. Po rakouském anšlusu a zradě Slováků nemělo smysl bojovat, když jsme se nakonec mohli dočkat i obsazování třeba ze strany Poláků. Když navíc nebylo jasné, co udělá Stalin.

Po válce nastala doba euforie z osvobození Rudou armádou. Osobně si myslím, že o tom, kam budeme příslušet po válce, bylo rozhodnuto už dost dlouho před okamžikem, kdy se rozhodlo, že Prahu osvobodí Rudá armáda. Všechno co následovalo, tomu odpovídá. Nastala opět doba přežívání a čekání na lepší časy, kteroužto dobu český národ, na křižovatce evropských cest, volil nejednou.

Když jsem v Olomouci navštívil vojenské sovětské velitelství s tím, že jdu vracet dva tisíce korun, které přinesla jedna sovětská soudružka otci ten den, kdy příslušník jejich kolektivu zabil mou matku, nastala v rozhovoru situace, kdy jsem mohl říct: „Ale ano, jednou odejdete, tak jako od nás odcházeli všichni, co nás navštívili: ze Západu, z Východu, Severu i Jihu.“ Soudružka na to odpověděla, že se mýlím, že neodejdou, kdyby se tady měla jíst tráva. Nakonec dva tisíce přijala a mám někde papírek, na který to potvrdila a po velkém boji také orazítkovala.

To, že u nás potom vládla Moskva, byl důsledek války, ne, proboha, Beneše. Ostatně Beneš byl už ve 48. roce strašně unavený člověk, a když ulice křičela, že chce do vlády komunisty, zřejmě už neměl sílu, aby se tomu přání postavil. Ostatně tak hloupé ministry, tehdejší protiváhu ministrů komunistických, aby jeden dlouho hledal.

***

A opět nastala doba přežívání a čekání na lepší časy.

publikováno: 3. 12. 2019

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Škodná lidská blbost a její Miloš Zeman

Miloš Zeman se svými bezpečnostně neprověřenými poradci (mohou být agenty jakékoliv mocnosti a naše úvahy nevedou do Burkina Faso) došli k závěru prezentovaném výjimečně inteligentním a charakterním člověkem, že lidé zastávající demokratické principy …

Vděčná jatka ostravská

Média jsou rozumnému člověku na nic, ostatním ke škodě. Hlupáci, kteří hladově točili celý den zločin osamělého střelce v ostravském špitále, dělají z rozhlasů, webů a televizí kanál, kterým se z excesu stává senzační …

Zlodějinami to začalo, náckovstvím to končí – 30 let svobody

Začalo to masivní privatizací, kterou provázela korupce. Český národ byl po dlouhá desetiletí zvyklý žít v až nenormálně rovnostářské společnosti a najednou vznikly hluboké, ba propastné sociální rozdíly. Téměř milion českých občanů …

Ne, dík! – manuál do dnešního času

… v tom, že mi mocný pán poskytne ochranu, abych se k němu pnul s vroucností břečťanu? Mám na své příznivce hledět vždy roztomile a věřit více lsti nežli své …

Všemi kanály

Znamením doby je relativizace pravdy a tolerance lži. Dříve bylo informací málo a hledači pravdy se snažili ji hltavě objevovat pod nánosy propagandistického balastu. Dnes je situace jiná. Informace a …

Hlavní teze neomodernismu

Neomodernismus je nový ideový směr překonávající postmodernimus a neoliberalismus a nabízející nová řešení současných i dlouhodobých problémů lidstva. Vychází zejména z těchto tezí: Postmodernismus je v dnešní době již vyčerpaný a neinspirativní. Od počátku navíc obsahoval …

Přichází hněv předem zadlužených generací

„…nedávno otcové na synodě pro panamazonský region navrhli definici ekologického hříchu jako úkonu anebo zanedbání, namířeného proti Bohu, bližnímu, komunitě anebo životnímu prostředí. Hřeší proti budoucím generacím a projevuje se skutky, …

Naše inteligence bude umělá

Kdo se dnes připravuje na staronové zápasy třicátých let minulého století, toho nepochybně překvapí útok na svobodu ze zcela jiné strany… Proto bychom měli za každý dolar investovaný do umělé …