Považuji Beneše téměř za génia (ke glose I. Stránského o roku 1939)

Na rozdíl od pana Ivana si ještě poslední roky druhé světové války dobře pamatuji. Po tom, co naši rodinu Slováci vyhodili z Trenčína proto, že se otec nechtěl stát Slovákem, jsme bydleli v malé vsi u Přerova. Působil v odboji, podporoval zejména rodiny, v nichž chyběl otec zavřený do koncentráku. Proč ho nakonec nechytili a nezavřeli, nemohu dodnes pochopit, neboť nepředstavitelně riskoval. Pomáhala mu matka. Oba byli nesmírně oddáni Masarykovi a Benešovi, ač pocházeli z velmi chudých rodin (otec měl 11 sourozenců, matka 6).

Pamatuji si, jak mi matka po mém návratu ze školy, kdy jsem hlásil, že je ve škole na zdi Hitler a Hácha, vysvětlila, že náš skutečný pan prezident je za hranicemi a že dělá všechno pro to, aby Němci odešli. Já spolu s jinými dětmi jsme nosili jídlo do skrýše pěti sovětských zajatců, kterým se podařilo utéci z transportu. Rodiče s ostatními je slavnostně předávali, když přišla Rudá armáda a viděli (já též), jak je důstojník převzal a každého hned kopl do zadku s bohapustým zařváním. Ve 45. roce matka v noci vyskočila z našeho zvýšeného přízemí z okna před dvěma mladými ruskými důstojníky, zatímco v kuchyni držel třetí důstojník otci na spánku pistoli. V 73. roce matku jeden opilý Rus zabil.

Rodiče byli tedy Benešovi oddáni a připraveni jít pro republiku, kterou jim ve vysílání londýnského rozhlasu představoval, i na smrt.

***

Považuji Beneše téměř za génia. Museli s Masarykem vědět, že republika vznikla jako důsledek propagandy, nikoli válkou či historicky, také a asi především z hledisek vojenských, tzv. vítězných mocností z první světové. V podstatě šlo o železniční koridor (železnice byla vojensky nesmírně důležitá, v té době nemohlo být letectvo ještě doceněno) z Paříže až do Kyjeva, napříč Evropou, kdy většina vzdálenosti ležela na území první republiky (dovedu se na události podívat i vojenskýma očima). Koridor procházející nestabilní novou střední a východní Evropou měli strážit Masarykovi legionáři. Braly se v úvahu také důsledky rozvíjející se ruské revoluce. Nešlo tedy hlavně o svobodu národů, která byla spíš k oslavování. Sepětí s Francií bylo samozřejmostí.

Tady bych řekl panu Ivanovi, jehož zaměstnání neznám, že jsem doslova užasl, když jsem si přečetl almanach Waltera (letecké motory) vydaný k výročí dvacetiletí první republiky. Když uvážíme krizi v 39. roce, tak se republika rozvíjela naprosto mimořádným tempem. Inženýr Oliverius už uvažoval o tom, že se díly leteckých motorů budou vyrábět s plánovanou životností, k čemuž Američané přikročili ve druhé světové válce.

V lednových dnech za protektorátu, když se blížila půlnoc, bylo slyšet kvičení prasat z černých zabíjaček. Za celou dobu války se ve vsi neobjevil jediný udavač. Jak asi by dopadla situace dnes, že.

Nejvíce obdivuji Benešova génia, jak řešil situaci před a po Mnichovu, když tak zvané velmoci nechali bezproblémově růst Hitlera (vyčetl to potom Churchill) v marné naději, že se dva diktátoři, tedy Hitler a Stalin dají do sebe. Ukázalo se, že lepší uvažování měli dva uvedení. Západ se na náš nesmírně demokratický stát vykašlal a Beneš provedl ten manévr, který si zrádci přáli. Protektorát dal v ochranu Hitlerovi. Jeho poslední slova, když se loučil s republikou, považuji za předvídavá a úžasná. Obyvatelstvo to vzalo jako povel. A došlo k účtování se zrádci, těmi západními: kromě jiného třeba naše malé, ale výkonné tanky pomáhali obsazovat Francii. „Velmoci“ si neuvědomily, že Hitlerovi s Československem podávají na podnosu výzbroj jedné z nejlepších armád v Evropě a stát s nejlepšími zbrojovkami. Nakonec došlo k tomu, že naše vojáky, kteří utekli do Francie, zajali nejdřív, aby nakonec byli dobří Britům, kteří si ponechali naše zlato a sami si tím zlatem zaplatili nejen výzbroj našich vojáků, ale i tkaničky do vojenských bot. Najednou byli Čechoslováci dobří. Bojovat s Hitlerem by byla ta největší hloupost, posloužili bychom jenom k tomu, aby Západ mohl ukazovat, co Hitler dovede. Po rakouském anšlusu a zradě Slováků nemělo smysl bojovat, když jsme se nakonec mohli dočkat i obsazování třeba ze strany Poláků. Když navíc nebylo jasné, co udělá Stalin.

Po válce nastala doba euforie z osvobození Rudou armádou. Osobně si myslím, že o tom, kam budeme příslušet po válce, bylo rozhodnuto už dost dlouho před okamžikem, kdy se rozhodlo, že Prahu osvobodí Rudá armáda. Všechno co následovalo, tomu odpovídá. Nastala opět doba přežívání a čekání na lepší časy, kteroužto dobu český národ, na křižovatce evropských cest, volil nejednou.

Když jsem v Olomouci navštívil vojenské sovětské velitelství s tím, že jdu vracet dva tisíce korun, které přinesla jedna sovětská soudružka otci ten den, kdy příslušník jejich kolektivu zabil mou matku, nastala v rozhovoru situace, kdy jsem mohl říct: „Ale ano, jednou odejdete, tak jako od nás odcházeli všichni, co nás navštívili: ze Západu, z Východu, Severu i Jihu.“ Soudružka na to odpověděla, že se mýlím, že neodejdou, kdyby se tady měla jíst tráva. Nakonec dva tisíce přijala a mám někde papírek, na který to potvrdila a po velkém boji také orazítkovala.

To, že u nás potom vládla Moskva, byl důsledek války, ne, proboha, Beneše. Ostatně Beneš byl už ve 48. roce strašně unavený člověk, a když ulice křičela, že chce do vlády komunisty, zřejmě už neměl sílu, aby se tomu přání postavil. Ostatně tak hloupé ministry, tehdejší protiváhu ministrů komunistických, aby jeden dlouho hledal.

***

A opět nastala doba přežívání a čekání na lepší časy.

publikováno: 3. 12. 2019

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Mafie a fašisti na Slovensku vedou

Slovenská republika byla založena na zlodějině? Ke vzniku samostatného státu vedly zájmy několika megazlodějů – oligarchů, kteří si rozkradli federální majetek a vládnou dodnes celé zemi skrze Fica i Pellegriniho. Slováci buďto …

O jedinečného člověka, ne o obecné principy se bojuje

…V dobách komunistické totality bylo na akademické půdě a na veřejnosti přípustné pouze marxisticko-leninské učení a jiné filozofické směry bylo možné pouze kritizovat jako nepřijatelné. Filozofové vykázaní z univerzit se scházeli a pokračovali ve své …

Po čem se pozná psychopat…

Psycho je horor, psychosomatika obor. Jestli nevíte, odkud se bere až fyzická ztrhanost člověka ze společnosti některých našich bližních ve vedoucích funkcích a jejich řečí, poslyšte slova psychosomatikova (DB): „Když ke …

Jak se peče nedorozumění

Nerozumíme si schválně? Doufám, že ne. Pokud si rozumět chceme a potřebujeme, nesmíme chtít vyhrát ve sporu nějakým podvodem. Taktika argumentace, věřím, že nezáměrná, v textu Pavla Mareše se stala obvyklou, …

Držte si klobouky, bude to fičet

Pětačtyřicetiletý pedofil souzený v Michiganu za přechovávání dětské pornografie se hájil tím, že se cítí jako osmiletá holčička. A když se tak cítí, má prý právo se tak chovat a být tak posuzován …

Město vidím veliké…

Nedávno jsme v Přítomnosti uveřejnili báseň Evy Dřízhalové o Praze, kterou navštívila po letech. Báseň naší zahraniční dopisovatelky v detailech nápadně připomíná báseň Jana Hanče. Pro srovnání uvádíme, jak viděl …

I na módní přehlídku došlo… (o staročeské pouti v Prackově)

Neděle 8. září 2019. Den, kdy Prackov opět zazářil v plné kráse. Členové Spolku přátel prackovské kapličky už od začátku roku připravovali a propagovali letošní 100. výročí založení kaple P. Marie. Vrtkavé …

Dějiny Ruska ve zkratce

Když Lenin zemřel, ukázalo se, že druhá osoba ve straně, soudruh Trocký, je zrádce. Soudruzi Kameněv, Zinovjev, Bucharin a Stalin soudruha Trockého svrhli, vyhnali z Ruska a pak zavraždili. Ale po několika letech …