Diagnóza Babiš

Zprávy jsou nyní plné sporů v kauzách kolem premiéra Babiše.

Když nastane jakýkoliv politický trapas, tak (s výjimkou Jana Kalvody, který před mnoha lety odstoupil a uznal, že titul JUDr. neměl užívat) typické tvrzení obviněného zní: „Je to nesmysl, účelovka, lež, komplot, chtějí mě politicky zničit.

Pak se rozjede typický domácí šlendrián, jak u politiků, kteří to mají za povinnost, tak v médiích, u kterých se nejedná o povinnost, ale o udržování deformace trhu.

Aby bylo jasno, vše kolem Babiše začíná a končí kolem pouhých dvou bodů:

Bod 1: Máme premiéra, který je v souvislosti s kauzou Čapího hnízda trestně stíhán. Nejde o to, jestli je vinen, anebo nevinen. Jde o to, jestli jsme země, ve které jsou vyvinuté demokratické instinkty, jako je třeba Anglie, kde vrcholný politik odstoupí, jakmile je obviněn z trestného činu (ač k soudu nikdy nedojde), anebo jestli jsme primitivnější. Důvodem pro takové odstoupení politiků je, že právě oni mají být vzorem.

Andrej Babiš je vzorem české společnosti. Abychom takový vzor zlepšili, musíme zlepšit sebe prostřednictvím mobilizace celé společnosti.

Bod č 2: Jakékoliv protesty z české strany týkající se oprávněnosti auditu EU, který došel k závěru, že Babiš je ve střetu zájmů, jsou, slušně řečeno, hovadina. Důvod je prostý: peníze nám dala organizace na základě pravidel vytvořených zmíněnou organizací, ve které jsme mimochodem členy a ve které máme dokonce i hlasovací právo. Nejedná se o jakoukoliv interpretaci našeho „domácího“ práva. Dotace EU – rozumí se příjmy z EU, jsou podmíněné podmínkami EU, které jsme předem odsouhlasili a spoluvytváříme.

Názor auditorů EU je finální.

Pokud se Babišem zpronevěřené miliony nevrátí EU, tak nám příští rok EU tyto peníze jednoduše odečte od dalších dotací. Nebudou si lámat hlavu s tím, že se nejedná ani o právní proces, ani o směrnici, ale o nařízení EU, se kterým všichni žadatelé implicitně souhlasili, ještě než podali žádost o podporu.

publikováno: 6. 12. 2019

Martin Jan Stránský

Martin Jan Stránský

vydavatel Přítomnosti / Martin Jan Stránský se narodil v New Yorku, do České republiky se vrátil po revoluci v roce 1989. Přednáší na LF UK a je aktivním primářem. Je také spoluzakladatelem a přednostou Polikliniky na Národní v Praze. Založil a vede Kancelář Ombudsmana pro zdraví. Kromě toho obnovil časopis Přítomnost a je jeho vydavatelem. Martin Jan Stránský pochází z významné české rodiny. Adolf Stránský, jeho praděd, byl ministrem v první československé vládě a také založil Lidové noviny. Děda Jaroslav by ministrem spravedlnosti a školství a vydával Přítomnost. Jeho otec Jan byl poslancem.

NEJNOVĚJŠÍ články


Svatovavřinecké vidění světa

Zemřel filosof Roger Scruton, který viděl jasně i jiskru vína i velkopolní prokletí české krajiny. …

Umělá inteligence, Absolutno a jiná nebezpečí na planetě R. U. R.

Vloni jsme si připomínali výročí smutného odchodu Karla Čapka, letos si připomeneme 130 let od …

O té naší prohnilosti

Nedávno mě pozvali na rozhovor do Reflexu, ve kterém jsem upozornil na neurologické dopady moderních …

Odpovědné občanství – odkaz Jana Palacha

Dnes je tomu padesát let, kdy se student UK Jan Palach sebeobětoval, aby otřásl vzmáhající …

Zimola bájí o zrádcích

Bývalý jihočeský hejtman Jiří Zimola je údajně na cestě z ČSSD. Cítí se zrazen podobně, …

Strachem chyceni v bublinách

Strach je nejsilnější emoce. Nejde o přirozený a zdravý strach, který nás varuje před nebezpečím. …

Zimní vzpomínka na život v Protektorátě Böhmen und Mähren

Opravdu je zvláštní, když člověk dosáhne relativně vysokého věku, jak z paměti začnou vystupovat některé vzpomínky, …

Těžíme z toho, že nemáme EURO? Montujem auta a děláme chemii

Zní to jasně – těžíme, že nemáme. Politická masírka to jede jako kolovrátek už léta. …