Straka je tak drzá, jak blbá je opizice

Předpokládám, že pirát Michálek dostal děkovný mail od Marka Prchala za jeho kádrovací střelu do vlastní nohy parlamentní opozice. Dozvěděli jsme se, že pirát Michálek nemá rád zakladatele TOP O9. OK. To je legitimní postoj. Proč nám to ovšem říká veřejně a proč nám to říká zrovna v tomto týdnu? Nejsem ve fanklubu Miroslava Kalouska, ale přesto postoj piráta Michálka považuji za ukázku amatérismu, ješitnosti, a nevysoké politické prozíravosti. Navíc nenavrhuje jen vyexpedování Kalouska z opozičních řad, nýbrž by byl nejspokojenějším tehdy, kdyby zanikla rovnou celá opoziční TOP 09. A to už zůstává rozum stát. Netúruje piráta Michálka někdo, kdo má s Kalouskem staré nevyřízené účty ještě z dávných dob Čtyřkoalice, kdy také došlo k rozkladu zejména díky osobním animozitám jednotlivců? Možné to je.

Tady jsme teď navíc v ještě dřívější fázi, dohoda se rozkládá dřív, než mohla vůbec vzniknout. Takže, tenhle pokus můžeme považovat za neúspěšný, a Babiš si jej může odškrtnout ze svého seznamu opozičních hrozeb. Opozice uvnitř politické divize Agrofertu je nemyslitelná. Opozice uvnitř vládní koalice s ČSSD v čele s Hamáčkem je úsměvná představa, a hlavně zcela nereálná. Proč? No proto, že Hamáček je Hamáček. Opozice od parlamentních podporovatelů KSČM a SPD s Milošem Zemanem v zádech je jen krotký směnný obchod, který Babiš v klidu ustojí. Tudíž jeho jediná skutečně silná opozice je nyní dav na Letné, respektive na Václaváku, který se již nehodlá smiřovat s trestně stíhaným a Evropou puncovaným podvodníkem v čele naší vlády, kterého drží u moci mstivý veterán z Lán. Opozice z Letné je autentická. Babiš ji nemá pod kontrolou a nedaří se mu ji ani rozložit zevnitř.

Mikuláš Minář a jeho tým odvádějí úžasnou práci, i se všemi detaily, které by stály za kritický rozbor, ale o to tady teď nejde. Důležité je poselství, které akce Milion chvilek předává dovnitř společnosti. Není nám to jedno. Nenechali jsme si vymýt mozky. Nejsme všichni zaměstnanci nenasytného oligarchy. Nechceme se vracet na Východ. Nejde o názorový monolit. Pluralita postojů však může, a dokonce musí ve zlomových chvílích tvořit jednotné těleso vzdoru. Ta parcelace pozic a obhajoba vlastního vybraného segmentu hodnotových a programových preferencí, a jejich zdravých odlišností, to je až ta druhá fáze. My jsme však na samém počátku fáze jedna, v níž je to hlavní poslání spojení dáno nutností nejprve porazit ďábla.

Chápe to Mikuláš Minář, který je mladší než pirát Michálek. Jenom věkem to tedy asi nebude. Chápali jsme to i my v Občanském fóru před 30 lety. Tehdy nás také spojoval společný nepřítel. Chtěli jsme konec vlády jedné strany, návrat do Evropy a konečně žít důstojně ve svobodné zemi. Teprve potom bylo možné se dělit na názorové proudy a vyhraněné formace. Vtipné heslo nejbližších demonstrací, které proběhnou ještě teď v adventním čase, zní – Konec vlády jedné straky. Správně to evokuje atmosféru vzdoru před třiceti roky. Pokud mu opakovaně dostatečně početný dav lidí nevystaví stopku, tak si bude stále myslet, že může všechno a že mu projde všechno. Je důležité nabízet recepty řešení, abychom podobně nedůstojné situace už nemuseli zažívat v budoucnosti, abychom nebyli zemí, jejíž trade mark dnes tvoří úděsný tandem Babiš-Zeman.

Pokud v tuto chvíli politická opozice selže díky vlastní zničující sebedestrukci, tak se této role bude muset chopit síla, kterou dnes reprezentuje koncept Milion chvilek, aby ta dnešní energie nešla vniveč. I to je jeden z možných scénářů. Vzdor Babišovi a Zemanovi a jejich móresům je již nyní vysoce politickým postojem, byť slovo politika je odsouváno mimo hlavní pozornost účastníků setkávání se na akcích Milionu chvilek. Pakliže promarníme i tento obrovský potenciál, tak hrozí zakonzervování naší konzumní fasádní demokracie na další léta, která ne náhodou budou připomínat husákovskou normalizaci. Je správné, že Milion chvilek má již nyní plošný celorepubliková záběr. To je jediná šance na prosazení se. Za nedlouho bude potřeba zřetelně artikulovat nejen naše Ne, ale zejména naše společné ANO. A to je pak třeba šířit do všech koutů České republiky a dát lidem vůči dnešní vládní kumpačce pro příští volby srozumitelnou a akceptovatelnou alternativu. Někteří se z této budoucí nabídky vyčleňují sami naprostým nepochopením dnešní situace. Neřešme je zbytečně příliš, aby nezískali falešný pocit jakési výlučnosti.

Přeji všem dost síly, pokory, trpělivosti, odvahy a taky nutné porce profesionality. Pak můžeme společně uspět. Jinak to nepůjde.

publikováno: 9. 12. 2019

NEJNOVĚJŠÍ články


Za monarchii 2020! Plemeno zhovadilé, ďáblem poštívané!

Po pustošivých husitských válkách se v českých zemích ustavilo Království dvojího lidu, kališníků a katolíků, jak jej …

Proměny pedofilie a mistři myšlení

Časy se mění, zpíval v roce 1964 Bob Dylan. Inu, jak se to vezme. Záleží na …

Svatovavřinecké vidění světa

Zemřel filosof Roger Scruton, který viděl jasně i jiskru vína i velkopolní prokletí české krajiny. …

Umělá inteligence, Absolutno a jiná nebezpečí na planetě R. U. R.

Vloni jsme si připomínali výročí smutného odchodu Karla Čapka, letos si připomeneme 130 let od …

O té naší prohnilosti

Nedávno mě pozvali na rozhovor do Reflexu, ve kterém jsem upozornil na neurologické dopady moderních …

Odpovědné občanství – odkaz Jana Palacha

Dnes je tomu padesát let, kdy se student UK Jan Palach sebeobětoval, aby otřásl vzmáhající …

Zimola bájí o zrádcích

Bývalý jihočeský hejtman Jiří Zimola je údajně na cestě z ČSSD. Cítí se zrazen podobně, …

Strachem chyceni v bublinách

Strach je nejsilnější emoce. Nejde o přirozený a zdravý strach, který nás varuje před nebezpečím. …