Zlodějinami to začalo, náckovstvím to končí – 30 let svobody

Začalo to masivní privatizací, kterou provázela korupce. Český národ byl po dlouhá desetiletí zvyklý žít v až nenormálně rovnostářské společnosti a najednou vznikly hluboké, ba propastné sociální rozdíly. Téměř milion českých občanů je v exekuci, máme přes 70 tisíc bezdomovců a tři čtvrtiny penzistů nedosáhnou na průměrný důchod, který činí jen 12 tisíc korun. To je realita, která u velké části populace vyvolává sociální úzkost, ale mnoha politickým stranám úplně unikla.

Toho zákonitě využily nové subjekty, které slíbily změnu. Hlavním fenoménem je strach, se kterým se výborně pracuje ve volebních kampaních. Nejprve je třeba jej vyvolat a pak se lze na vlně strachu vézt. Paradoxní je, že u nás to byl strach z islámu a uprchlíků, přestože tu žádní nejsou a oni k nám ani nechtějí. Mnohé strany s tím strachem ale nedokázaly pracovat v tom smyslu, že by lidi tohoto strachu zbavili.

Opakovaně se vracím k výroku polského disidenta mého dnes již zesnulého přítele Jacka Kuroně, že poslední fází komunismu bude nacionalismus. Je to vidět na tom, že polský i maďarský režim na národních akcentech stojí. To byla opravdu prorocká věta. Soudím, že euroatlantická civilizace neumí žít bez ideologií, bez náboženství. Choroba vypjatého národovectví ožila a pevně se usazuje.

V naší zemi je částí politické a mediální sféry za nepřítele a viníka odpovědného za osobní neúspěchy označována dokonce i Evropská unie. Strach, bezradnost a pocit bezmocné opuštěnosti vytvořily optimální podmínky pro nové spasitele, kteří s nimi velmi dovedně pracují. Tak Francie má svou Marine Le Pen, my máme svého Okamuru a Slováci fašistu Kotlebu. Jejich populistický koktejl je namíchaný z odporu proti tradičním a ustáleným politickým „bratrstvům kočičí pracky“. Nabízejí silný pocit sdílené kolektivity, jakýsi etnicky podbarvený nacionalismus, ve kterém máme všichni žít a pracovat ve společné firmě-státu. Může to vypadat směšně nebo dokonce nebezpečně, ale právě pocit sounáležitosti je pro dnešní populisty základem úspěchu.

***

projevu na konferenci 30 let svobody.

publikováno: 10. 12. 2019

NEJNOVĚJŠÍ glosy


O jedinečného člověka, ne o obecné principy se bojuje

…V dobách komunistické totality bylo na akademické půdě a na veřejnosti přípustné pouze marxisticko-leninské učení a jiné filozofické směry bylo možné pouze kritizovat jako nepřijatelné. Filozofové vykázaní z univerzit se scházeli a pokračovali ve své …

Po čem se pozná psychopat…

Psycho je horor, psychosomatika obor. Jestli nevíte, odkud se bere až fyzická ztrhanost člověka ze společnosti některých našich bližních ve vedoucích funkcích a jejich řečí, poslyšte slova psychosomatikova (DB): „Když ke …

Jak se peče nedorozumění

Nerozumíme si schválně? Doufám, že ne. Pokud si rozumět chceme a potřebujeme, nesmíme chtít vyhrát ve sporu nějakým podvodem. Taktika argumentace, věřím, že nezáměrná, v textu Pavla Mareše se stala obvyklou, …

Držte si klobouky, bude to fičet

Pětačtyřicetiletý pedofil souzený v Michiganu za přechovávání dětské pornografie se hájil tím, že se cítí jako osmiletá holčička. A když se tak cítí, má prý právo se tak chovat a být tak posuzován …

Město vidím veliké…

Nedávno jsme v Přítomnosti uveřejnili báseň Evy Dřízhalové o Praze, kterou navštívila po letech. Báseň naší zahraniční dopisovatelky v detailech nápadně připomíná báseň Jana Hanče. Pro srovnání uvádíme, jak viděl …

I na módní přehlídku došlo… (o staročeské pouti v Prackově)

Neděle 8. září 2019. Den, kdy Prackov opět zazářil v plné kráse. Členové Spolku přátel prackovské kapličky už od začátku roku připravovali a propagovali letošní 100. výročí založení kaple P. Marie. Vrtkavé …

Dějiny Ruska ve zkratce

Když Lenin zemřel, ukázalo se, že druhá osoba ve straně, soudruh Trocký, je zrádce. Soudruzi Kameněv, Zinovjev, Bucharin a Stalin soudruha Trockého svrhli, vyhnali z Ruska a pak zavraždili. Ale po několika letech …

Budem šťastní, nebo „uměle inteligentní“ blbci

Jsme vcelku méně šťastní než naši rodiče. Proč? Jak budou vypadat děti těch dvou, co proti sobě sedí na lavičce, v hospodě nebo v kavárně a čumí každý do svého mobilu? …