U čínského koryta se kvičí blahem!

Už nestačí „apolitičnost“: Čínská komunistická strana teď vyžaduje otevřenou, veřejnou a jednoznačnou podporu – od vlastních firem, umělců i občanů, ale čím dál častěji také od zahraničních aktérů.

Dělat byznys v Číně a s Čínou v poslední době připomíná tanec na žhavých uhlících. Nejde přitom ani tak o to, že by čínský trh byl kvůli specifickým podmínkám i kulturním odlišnostem pro zahraniční firmy těžko dobyvatelný, jak naznačují mnozí tuzemští experti na podnikání v Číně. V posledních letech je čím dál zřejmější, že zahraniční firmy, které chtějí získat a udržet si přístup na čínský trh, musejí otevřeně potvrzovat svou loajalitu vůči tamnímu režimu. Například tím, že budou nejen respektovat, ale dokonce aktivně potvrzovat „politiku jedné Číny“: nebudou nikde uvádět Tchaj-wan a Hongkong na úrovni států, ale pouze na úrovni regionů; nenechají své zaměstnance veřejně podporovat „separatistická hnutí“ těchto území.

V České republice jsme tuto libůstku čínského režimu sledovali na případu sesterské smlouvy mezi Prahou a Pekingem. ČLR za snahu radnice odstranit nepatřičný odstavec ve smlouvě ztrestala hudební tělesa, která měla v názvu Prahu (nebo Pražáka…), a později i ostatní.

 

Pár vlastních košů

Celkem nedávno se o tom přesvědčilo i vedení americké NBA. Začátkem října generální manažer basketbalového klubu Houston Rockets Deryl Morey vyjádřil na Twitteru podporu demonstrantům v Hongkongu. Jeho tweet (později smazaný) “ranil city čínského lidu” a okamžitě rozpoutal bouřlivé reakce nejen na internetu, ale také přímé odvetné akce: od bojkotu klubu i celé NBA ze strany „fanoušků Číny“ (中国粉丝, jak zní nápis na „nálepce“, kterou si mohou ke svému profilovému fotu připojit uživatelé čínského mikroblogu Weibo) přes rušení sponzorství a exhibičních utkání v ČLR až po zákazy vysílání live streamů. K absurditě tohoto už tak dost bizarního dramatu pak přispěly různé pokusy o omluvu ze strany nešťastného manažera a dalších představitelů NBA, které pro změnu naštvaly všechny ostatní, takže pak někteří fanoušci začali na americké zápasy NBA nosit transparenty na podporu Hongkongu nebo dokonce svobodného Tibetu. Kvůli nim Čína opět zakazovala přenosy a sama americká policie nakonec začala tyto demonstranty eliminovat, aby dále neostřili situaci – což ovšem situaci vyostřilo ještě víc.

 

Chůze v minovém poli

Pro západní podnikatele i politiky začíná ČLR připomínat minové pole – člověk si musí dávat velký pozor, kam šlápne. Jak píší Amy Qin a Julie Creswell pro New York Times:

Stačí vyjádřit ‚chybný‘ postoj v rámci některého z mnoha současných problémů – například pokud jde o Hongkong, Tchaj-wan, Koreu či Japonsko – a riskujete pobouření země s 1,4 miliardou zákazníků a ztrátu přístupu na vysoce lukrativní trh.“ Jednoduše řečeno: „Multinárodní společnosti nyní čím dál tím víc řeší otázku, jak zůstat apolitické tváří v tvář čím dál tím zpolitizovanější a represivnější Číně … Pokud se chcete vyhnout možnému odporu v čínském byznysu, musíte kontrolovat nejen produkty, ale taky zaměstnance a vůbec každého, kdo má s vaší firmou něco společného.

Skandálu kolem NBA předcházela např. srpnová čistka u hongkongského leteckého dopravce Cathay Pacific. Generální ředitel odstoupil z funkce poté, co zaměstnanci společnosti veřejně podpořili hongkongské protesty. CDT přinesly shrnutí celé kauzy a jejího ohlasu v médiích. Média se věnovala jednak ochotě, s jakou britský miliardář Merlin Swire (majitel konglomerace Swire Pacific, jejíž součástí je Cathay Pacific) kývnul na restriktivní požadavky Pekingu, a jednak atmosféře strachu a nesvobody, která ve společnosti zavládla: firma zaměstnancům kontrolovala mobilní telefony a nesměli cokoli zveřejňovat na sociálních sítích. Své zaměstnance už jsou však nuceny „regulovat“ i velké nadnárodní firmy. Např. společnosti PwC, Deloitte, KPMG a Ernest & Young se v srpnu ohradily proti celostránkovému placenému prohlášení v hongkongských novinách Apple Daily, v němž zaměstnanci těchto čtyř firem formou placené inzerce vyjádřili podporu demonstrantům a prohlásili, že „zásadně odmítají jakékoli akce a prohlášení, jež by ohrožovaly [čínskou] státní suverenitu“.

 

South Park: Ban(ne)d in China

Podobné události ukazují, že ani firmy sídlící v Hongkongu se nemohou bránit prodloužené ruce Pekingu, pokud jsou závislé na čínském trhu. V posledních letech však tato „ruka“ sahá i daleko za samotné čínské území, ne sice prostřednictvím přímých „personálních opatření“, jako v případě hongkongského postkoloniálního giganta Swire, ale hrozbou ztráty významného trhu např. kvůli bojkotu.

K čínskému bojkotu navíc stačí i mnohem méně závažný „prohřešek“ než podpora „hongkongských výtržníků“. Např. německému hudebnímu producentovi ruského původu, držiteli americké Grammy známému jako Zedd, čínské úřady zrušily celé turné – údajně jen kvůli tomu, že dal „lajk“ tweetu amerického kresleného seriálu South Park. Jeden z posledních dílů South Parku nazvaný „Band in China“ (hříčka, která zní stejně jako výraz „zakázáno v Číně“) si totiž vzal dost ostře na paškál praktiky, kterými se zahraniční firmy, omámené vidinou bezedného trhu, snaží Číně podlézat. Nikoho asi nepřekvapí, že i tento díl byl v ČLR okamžitě zakázaný, stejně jako celý South Park (a každý, kdo mu dá lajk).

Zábavní průmysl je obecně jednou z oblastí, které lze nejsnadněji použít jako účinnou zbraň k prosazování vlastních zájmů – a poškozování zájmů někoho jiného. To asi nejvýrazněji ukázal neoficiální zákaz v Číně nesmírně populární korejské popkulturní produkce poté, co se Korea v létě 2016 dohodla s USA na vybudování protiraketového radaru THAAD. Bojkot zasáhl nejen samotný zábavní průmysl, ale i odvětví na něj nějak navázaná, jako kosmetický průmysl, turistický ruch či celý byznys estetické chirurgie. Pro podnikatele i hvězdy původem z Tchaj-wanu a Hongkongu je manévrování mezi nášlapnými minami „raněných čínských citů“ každodenním chlebem. Známým symbolem servilnosti vůči Pekingu je např. Jackie Chan, který pravidelně deklaruje své vlastenecké postoje, naposledy v srpnu letošního roku, kdy se přihlásil jako „ochránce čínské vlajky“ poté, co jich hongkongští demonstranti několik ostentativně zničili. Podporu „čínské vlajce“ vyjádřila např. i herečka Liou I-Fej, která má americké občanství a nedávno si zahrála v disneyovské hrané verzi Mu-lan. Pekingu šel ostatně nejednou na ruku i samotný Hollywood.

 

Tarantino se necenzuroval

Web zabývající se děním na čínském internetu a sociálních sítích Whats on Weibo před časem zveřejnil přehledný seznam všech zahraničních firem, které se v posledních letech musely ČLR a jejím „citově zraněným“ občanům omlouvat. Ve většině případů jde o „územní celistvost“ (např. znázornění mapy Číny bez Tchaj-wanu nebo uvedení Tchaj-wanu jako státu), a jak se seznam rozrůstá, objevují se nové problémy a nové tlaky, kterých Peking dovede mistrně využívat. Není mnoho případů, kdy by se dotyčný aktér tomuto tlaku postavil. Jednou z mála výjimek je zatím režisér Quentin Tarantino, který se rozhodl vzdorovat cenzuře a svůj poslední snímek Tenkrát v Hollywoodu raději z ČLR těsně před premiérou stáhnul, než aby vystřihl potenciálně kontroverzní scénu s Brucem Leem.

Jak se vyjádřil Anthony Tao ze serveru SupChina na Twitteru: „Kompromis založený na mottu ‚kdo se drží dál od politiky, ten může zbohatnout‘, je dávno mrtvý.“ Čínská komunistická strana teď vyžaduje otevřenou, veřejnou a jednoznačnou podporu – od vlastních firem, umělců i občanů, ale i od zahraničních aktérů, kteří chtějí prakticky jakýmkoli způsobem participovat na čínském trhu nebo ve veřejném prostoru. Nejde přitom zdaleka jen o restriktivní opatření ze strany čínských autorit. Hlavním vykonavatelem jsou v těchto případech ideologií a nacionalismem indoktrinované čínské masy. Jak uvádějí CDT:

Firmy se čím dál tím zřetelněji ocitají v pasti mezi rozhořčenou čínskou vládou s jejími nacionalistickými občany, což může ohrozit úspěšnost jejich podnikání v Číně, a americkými zákazníky, kteří od firem očekávají důraz na hodnoty, jako je svoboda slova a lidská práva.

 

Hrdost a důstojnost za každou cenu

Nelehkou pozici (nejen) amerických firem vydělávajících na čínském trhu dobře ilustruje říjnový bojkot americké herní společnosti Blizzard Entertainment, tentokrát ze strany světové komunity hráčů videoher. Blizzard, jehož významným akcionářem je čínský multimediální gigant Tencent, začátkem října vyloučil z turnaje ve videohře Hearthstone hongkongského hráče poté, co ve streamovaném přenosu vyjádřil podporu hongkongským demonstrantům. Za jeho chování se firma veřejně omluvila slovy: „Budeme bránit hrdost a důstojnost Číny za každou cenu.“ Proti „vyjadřování politických názorů“ během živě streamovaných přenosů se postavili i další producenti videoher. V případě Blizzardu však restrikce vyvolaly pobouřené reakce světové komunity a firma se okamžitě stala terčem satirických útoků na internetu. Naopak čínský holding Tencent nyní čelí kritice ze strany domácích nacionalisticky nastavených zákazníků za to, že si lépe nehlídá firmy, do nichž investuje.

publikováno: 13. 12. 2019

NEJNOVĚJŠÍ články


Svatovavřinecké vidění světa

Zemřel filosof Roger Scruton, který viděl jasně i jiskru vína i velkopolní prokletí české krajiny. …

Umělá inteligence, Absolutno a jiná nebezpečí na planetě R. U. R.

Vloni jsme si připomínali výročí smutného odchodu Karla Čapka, letos si připomeneme 130 let od …

O té naší prohnilosti

Nedávno mě pozvali na rozhovor do Reflexu, ve kterém jsem upozornil na neurologické dopady moderních …

Odpovědné občanství – odkaz Jana Palacha

Dnes je tomu padesát let, kdy se student UK Jan Palach sebeobětoval, aby otřásl vzmáhající …

Zimola bájí o zrádcích

Bývalý jihočeský hejtman Jiří Zimola je údajně na cestě z ČSSD. Cítí se zrazen podobně, …

Strachem chyceni v bublinách

Strach je nejsilnější emoce. Nejde o přirozený a zdravý strach, který nás varuje před nebezpečím. …

Zimní vzpomínka na život v Protektorátě Böhmen und Mähren

Opravdu je zvláštní, když člověk dosáhne relativně vysokého věku, jak z paměti začnou vystupovat některé vzpomínky, …

Těžíme z toho, že nemáme EURO? Montujem auta a děláme chemii

Zní to jasně – těžíme, že nemáme. Politická masírka to jede jako kolovrátek už léta. …