Falešné citáty a úroveň pod psa

„Nechali byste mě laskavě už konečně umřít?“ „Voulez vous bien me laisser enfin mourir?“ To prý řekl Voltaire na smrtelné posteli, když se ho pokoušeli přimět k vnějším projevům kajícnosti, napravit ho, udělat z něj nakonec ještě konvenčního, konvenčně pobožného občana. Nedošel klidu ani po smrti – vizte, jak si s ním hrají (DB):

Bývalý textař a bloger, jinak také pravidelný přispěvatel Neviditelného psa, Pavel Chrastina oblažil čtenáře svou glosou „Voltairova předvolební rada“. Nejprve uveďme toto dílko v kompletním znění:


Že byl Voltaire (1694–1778) velikán ducha, filosof a mistr psaného slova, si většinou pamatujeme už ze škamen střední školy. Ale že uměl společnost rozebírat až tak dokonale a že zároveň uměl předvídat až tak pronikavě, to člověku dojde ve chvíli, kdy se vrátí k jeho slavným citátům. A zanechal nám jich úctyhodnou řádku.

Můj letitý kamarád z Kanady, žurnalista Petr Adler, s nímž diskutuji o všem možném a v posledních dnech hlavně o nastávajících eurovolbách, mi poslal jeden Voltairův výrok, který vystihuje přesně naši současnou situaci, ačkoli od jeho napsání uplynulo už téměř tři sta let. Překládám ten text z angličtiny s vědomím, že někde jistě existuje přesnější překlad z francouzského originálu, ale protože jde především o podstatu věci, nemělo by to vadit.

Francois-Marie Arouet, pozoruhodný muž, který si říkal Voltaire a jehož mnohé postřehy a soudy zůstaly doslova a do písmene nesmrtelné, prohlásil také toto:

V životě potkáte dva druhy zlodějů. Obyčejného, běžného zloděje, který vám ukradne peníze, náprsní tašku, hodinky, koně atd. Druhým typem je politický zloděj. Ten vás připraví o budoucnost, o sny, o znalosti, ukradne vám výdělek, vzdělání, zdraví, zbaví vás síly a energie a nakonec i úsměvu.

Velký rozdíl mezi těmito dvěma druhy zlodějů spočívá v tom, že obyčejný zloděj si vybírá vás, aby vás připravil o to, co vám patří, zatímco politického zloděje, který vás pak připraví o všechnu životní perspektivu, si vybíráte vy sami.

Další velký rozdíl (a nikoli poslední) mezi nimi je ten, že běžný zloděj je obvykle policií stíhán, zatímco politický zloděj je obyčejně policií chráněn.

Buďte proto při vašich volbách velice, ale velice vybíraví, dodává můj starý dobrý přítel Petr Adler přes celý Atlantik, který je prozatím stále ještě po okraj plný dostatečně slané vody.


Chrastinovi tento citát v angličtině prý zaslal jiný stálý přispěvatel Neviditelného psa, Petr Adler. V případě obou osob nelze než usoudit na naprostou ztrátu soudnosti plně dle principů konfirmačního zkreslení.

První podezřelá věc je už to, že citát je přeložen z angličtiny a panu Chrastinovi se jej nechce hledat v údajném originále.

Samotné (tři) zdroje v angličtině jsou značně pochybné (vynecháme-li při hledání Voltaira, je odkazů 312). Jeden z nich píše:

What is the difference between an Ordinary Thief (OT) & a Political Thief (PT) ?

The Ordinary Thief steals your Money, bag, watch, gold chain etc.

But, The Political Thief steals your future, career, education, health & business !

The hilarious part is: The Ordinary Thief will choose whom to rob. But, you yourself choose the Political Thief to rob you.

The most ironic one: Police will chase and nab the Ordinary Thief. But, Police will look after and protect the Political Thief !

(Angličtina víceméně koreluje s českým překladem.)

Už jen počet a úroveň zdrojů by ale měly každému novináři něco napovědět. Silnou nápovědou je už skutečnost, že údajný citát zcela nesmyslně hovoří o volbách v době, kdy ve Francii panoval absolutismus.

Odkud se ale domnělý Voltairův citát vzal?

Ve francouzštině ve vyskytuje několik verzí, které se liší pouze v nepatrnostech, zejména ve výčtu věcí, které vám může obyčejný zloděj ukrást.

První verze (například zde) uvádí:

Dans la vie, il existe deux types de voleurs:

  1. Le voleur ordinaire: celui qui vous vole votre argent, votre portefeuille, votre vélo, votre parapluie, etc…
  2. Le voleur politique:  celui qui vous vole votre avenir, vos rêves, votre savoir, votre salaire, votre éducation, votre santé, votre force, votre sourire, etc…

 ­­­­­Une grande différence sépare ces deux types:

  • le voleur ordinaire vous choisit pour vous voler votre bien,
  • tandis que vous qui choisissez le voleur politique afin qu’il vous vole.

­­­­­­­­­Autre différence non négligeable:

si  le voleur ordinaire est traqué par la police,
le voleur politique est le plus souvent protégé par celle-ci …  voire par la justice puisqu’on arrêterait pas le progrès ; paraît-il?!

Druhá verze má ve výčtu odchylku:

C’est celui qui vous vole votre argent, votre portefeuille, votre montre, votre téléphone, etc.

 

Podezření budí už i rozdílnost verzí stejně jako redundantní jmenování peněz (argent) a náprsní tašky (portefeuille). Portefueille totiž podle etymologického slovníku franštiny od 16. století znamenalo desky na třídění dokumentů a v 18. století podle citátu doloženého přímo od Voltaira „œuvres qu’un écrivain n’a pas encore achevées ou publiées“, tedy dosud nedokončená nebo nezveřejněná spisovatelova díla (jakýsi „šuplík“), význam „peněženka“ přišel až později. Ve Voltairově době (žil v letech 1694–1778) se papírové peníze totiž používaly pouze krátce, protože s nimi Francie v letech 1716–1720 udělala velmi hořkou zkušenost a zažila hrozivou inflaci, takže se je odvážila znovu použít až po padesáti letech v roce 1776.

Hlavním vylučovacím kritériem ale je, že údajný Voltaire ve výčtu uvádí jízdní kolo (vélo) či telefon. Zjevně tedy jde o legrácku anonymního autora, nachystanou na prosťáčky.

To vše tedy svědčí o hluboké neznalosti jak Petra Adlera, tak i Pavla Chrastiny. Když potom Chrastina navíc ve svém dalším příspěvku na Neviditelném psu píše o nejnovější knize Madeleine Albrightové „Fašismus – Varování“, že ji „nelze brát z odborného hlediska vážně“ (aby se přitom zcela nesmyslně otřel o Český rozhlas Plus), může to vyvolat pouze pousmání nad jeho kvalifikací k takovýmto soudům, když jeho články nelze brát vážně ani z hlediska novinářského. Zveřejňování jeho textů ostatně svědčí i o úrovni Neffova Neviditelného psa. Je také jen logické, že Chrastinovu glosu převzaly i konfabulační weby jako Infokurýr, Eurabia, Pravdivě či Aliance národních sil.


Další články Miloše Kadlece zde.

publikováno: 25. 12. 2019

NEJNOVĚJŠÍ články


Svatovavřinecké vidění světa

Zemřel filosof Roger Scruton, který viděl jasně i jiskru vína i velkopolní prokletí české krajiny. …

Umělá inteligence, Absolutno a jiná nebezpečí na planetě R. U. R.

Vloni jsme si připomínali výročí smutného odchodu Karla Čapka, letos si připomeneme 130 let od …

O té naší prohnilosti

Nedávno mě pozvali na rozhovor do Reflexu, ve kterém jsem upozornil na neurologické dopady moderních …

Odpovědné občanství – odkaz Jana Palacha

Dnes je tomu padesát let, kdy se student UK Jan Palach sebeobětoval, aby otřásl vzmáhající …

Zimola bájí o zrádcích

Bývalý jihočeský hejtman Jiří Zimola je údajně na cestě z ČSSD. Cítí se zrazen podobně, …

Strachem chyceni v bublinách

Strach je nejsilnější emoce. Nejde o přirozený a zdravý strach, který nás varuje před nebezpečím. …

Zimní vzpomínka na život v Protektorátě Böhmen und Mähren

Opravdu je zvláštní, když člověk dosáhne relativně vysokého věku, jak z paměti začnou vystupovat některé vzpomínky, …

Těžíme z toho, že nemáme EURO? Montujem auta a děláme chemii

Zní to jasně – těžíme, že nemáme. Politická masírka to jede jako kolovrátek už léta. …