Tři upíři z východu sají krev, my přihlížíme, slaví se Vánoce

Po osmi letech šíleného syrského konfliktu se před našima očima odehrává další drama. Tentokrát jde o provincii Idlib, kde žijí tři až čtyři miliony lidí, zčásti již uprchlíků z jiných oblastí Sýrie. Armáda krvavého prezidenta Bašára Asáda je postupně tlačí k tureckým hranicím, které prezident této země Recep Tayyip Erdogan nechal uzavřít. Vznikla tak dokonalá past, údajně nastražená na islamistické milice, které Idlib v poslední době vojensky ovládly. Ve skutečnosti jsou však hlavní obětí civilisté.  Asadovým jednotkám uhlazují cestu ruské bombardéry, které nemilosrdně ničí vojenské i civilní cíle, hlava nehlava. Na snímcích v televizi vidíme opět, jako už tolikrát po ruských náletech, v rozvalinách školy, nemocnice i tržiště. Podle britské BBC útočí letouny i na kolony běženců prchajících po silnicích na sever.

Až syrské vládní síly s ruskou pomocí Idlib dobydou, bude Asad opět vládnout skoro celé Sýrii. Co na to řekne svět? Pravděpodobně nic. Humanitární organizace, stejně jako Spojené národy bijí na poplach a zoufale žádají zainteresované strany, aby krveprolití zastavily. Co však zmůže OSN, paralyzovaná ruským vetem, použitým naposledy 20. prosince, kdy Rusové takto zablokovali přísun naléhavé humanitární pomoci. Asad v Damašku a Putin v Moskvě mají už dávno a dobře vyzkoušeno, že jim projde všechno. Že je mezinárodní společenství nechá páchat válečné zločiny, protože si samo nechce horkým syrským bramborem pálit prsty.

Zatímco s Asadem se naštěstí žádný ze západních politiků zatím nebaví, s Putinem se to má jinak. Někteří  by rádi obnovili privilegované vztahy s Moskvou, zrušili nebo zmírnili sankce, které na ni uvalili za anexi Krymu a další zločiny, včetně syrského řádění. Americký prezident Donald Trump navrhl, aby byl Putin opět zván na summity G7, tedy představitelů nejmocnějších zemí světa. Evropské unii se zatím daří jednotně prodlužovat zmíněné protiruské sankce, ale pro oteplení vztahů s Moskvou horuje v poslední době například francouzský premiér Emmanuel Macron. Je nabíledni, že takový vývoj by uvítali i další, včetně maďarského Viktora Orbána nebo českého Miloše Zemana. Rozmlácená syrská města a hromady mrtvých civilistů na jejich uvažování nemají žádný vliv.

Hlas evropské diplomacie je v pokusech o řešení syrského konfliktu slaboučký. Evropané jsou paralyzovaní vzpomínkou na proudy běženců, kteří táhli napříč kontinentem před čtyřmi lety, a jejich hlavním přáním je, aby se to neopakovalo, protože by si s takovou pohromou nevěděli rady. Proto také oficiálně nikdo neodsoudil rozhodnutí tureckého prezident Erdogana uzavřít turecko-syrské přechody v Idlibu, ke kterým směřují desetitisíce lidí prchajících před bombami. Pokud překročí hranice, varoval Erdogan, Turecku nezbyde než vypustit utečence na evropský kontinent. Evropa se nemá tomuto vydírání jak bránit. Už dnes platí daň za svou zbabělou nečinnost v syrském konfliktu, ve kterém vítězí na celé čáře cyničtí diktátoři.

Názory a argumenty.

 

 

publikováno: 8. 1. 2020

NEJNOVĚJŠÍ články


Za monarchii 2020! Plemeno zhovadilé, ďáblem poštívané!

Po pustošivých husitských válkách se v českých zemích ustavilo Království dvojího lidu, kališníků a katolíků, jak jej …

Proměny pedofilie a mistři myšlení

Časy se mění, zpíval v roce 1964 Bob Dylan. Inu, jak se to vezme. Záleží na …

Svatovavřinecké vidění světa

Zemřel filosof Roger Scruton, který viděl jasně i jiskru vína i velkopolní prokletí české krajiny. …

Umělá inteligence, Absolutno a jiná nebezpečí na planetě R. U. R.

Vloni jsme si připomínali výročí smutného odchodu Karla Čapka, letos si připomeneme 130 let od …

O té naší prohnilosti

Nedávno mě pozvali na rozhovor do Reflexu, ve kterém jsem upozornil na neurologické dopady moderních …

Odpovědné občanství – odkaz Jana Palacha

Dnes je tomu padesát let, kdy se student UK Jan Palach sebeobětoval, aby otřásl vzmáhající …

Zimola bájí o zrádcích

Bývalý jihočeský hejtman Jiří Zimola je údajně na cestě z ČSSD. Cítí se zrazen podobně, …

Strachem chyceni v bublinách

Strach je nejsilnější emoce. Nejde o přirozený a zdravý strach, který nás varuje před nebezpečím. …