Spiknutí proti praseti v konzumně-odpadkové společnosti

­‌Síla symbolů je obrovská. Naštěstí ani symbol nepůsobí na každého stejně. Tentýž symbol může vzbuzovat stejně dobře posvátnou úctu, odpor, nezájem nebo nehorázný smích. Otázka spíš zní, jestli skutečnost, že někdo v čemsi vidí smysl nebo cíl svého života, je dostatečným důvodem lpět na tradicích, jejichž smysl se v průběhu let vytratil a které přežívají jen v podobě reklamních šidítek?

Kdyby zvířata mohla mluvit, dozvěděli bychom se o nesmyslných zákazech asi nejvíc od vepře. Spiknutí proti praseti začíná už kdesi ve starověku. Židé z něj udělali zvíře nečisté, cosi na úrovni langusty, ústřice a podobné havěti, na niž se vztahuje zákaz požívání pod hrozbou trestu. Autoři Talmudu jdou v odporu k praseti tak daleko, že místo pojmenování ho označují davar aher, tedy „jiná věc“. Ještě zakladatelé státu Izrael zakazovali chov vepřů na území tohoto státu. Aby se noha nečistého zvířete nedotkla posvátné půdy, vyřešili to chovatelé tím, že prasata chovali na podlážkách. Vysvětlování zákazu požívání vepřového masa hygienickými nebo klimatickými důvody v oblasti Judeji a Palestiny vyvrátili nejprve jejich sousedé, třeba Moabové, nebo staří Řekové, kteří vepřové s chutí požívali, položili základy vědy, literatury, umění, filosofie i politiky, z nichž dodnes čerpáme inspiraci i potěšení. Nejenže vepřové zcela normálně jedli, ale i jejich mytologie se kanci a prasaty jen hemží. Na výpravě za kalydonským kancem se sešli mnozí rekové, Odysseovi druhové byli dokonce v čuníky na čas proměněni. To, že islám odpor k prasatům z judaismu převzal, je spíše projevem vnitřní spřízněnosti, což by vysvětlovalo i nenávist, již vůči sobě projevují. Nikoli radikální jinakost, ale podobnost bývá příčinou zabijaček, jimiž lidé rádi utužují vlastní identitu. Koneckonců i Ježíš v rámci svého světodějného poslání zamordoval dva tisíce nevinných čuníků při konání zázraků, s jejichž pomocí prováděl nábor apoštolů a mučedníků.

Čím si to toto milé, inteligentní, čistotné, všežravé zvíře, tak blízké člověku, že je na něm možné testovat léky a provádět pokusy zachraňující životy lidské, zasloužilo, je ve hvězdách, k nimž dle Platóna vepř nedohlédne. Tento myslitel, který oddělil nesmrtelnou duši od obtíže působícího těla, na prase zanevřel, protože anatomické ustrojení prasete mu brání zvednout hlavu k vyšším idejím, které se vznášejí v nebeských výšinách. Také nebozí epikurejci, kteří se před běsněním svých spoluobčanů uchýlili do zahrady, aby zde v klidu přemítali o věcech vážných i nevážných, si vysloužili titul epikurejských prasat. Nezájem o promluvy mluvčích bohů se zkrátka nevyplácí ani včera, ani dnes.

V praseti je dobré všechno,“ tvrdí jedno francouzské rčení. Nejenže s ním souzním, ale za dobré považuji i to, co s prasetem souvisí jen vzdáleně. Přístup k prasatům je totiž pro člověka typický: jednou pochází zákaz konzumace vepřového z uctívání, jako třeba u Galatů a Kréťanů, u nichž bylo prase považováno za zvíře posvátné, jindy z důvodů nečistoty. Zavřít prase do chlívku, ponechat ho tam ve vlastních výkalech a pak z něj udělat špínu milující a páchnoucí zvíře vypovídá mnohem víc o lidech než o praseti. Byl to člověk, kdo vepře uzavřel do páchnoucích chlívků nebo zahnal do útrob velkokapacitních vepřínů, kde čekají na řezníka bez možnosti pohybu, nechutně překrmováni. Opovrhovaní vepři se pochopitelně vetřeli i do jazyka. Výrazy prasečinky, prasnice nebo nadávky jako prasák či svině jsou nedílnou součástí slovníku nejen nepřátel vepřů, ale také požíračů bůčků, tlačenek, ovarů a řízků. Své místo si tupení pomocí vepřů nalezlo i v elektronickém světě ve výzvě „práskni svýho čuňáka“.

Když tedy Michel Pastoureau věnuje praseti knihu Král zabitý  prasetem (Le roi tué par un cochon), v níž popisuje nehodu, k níž došlo 13. října 1131, čtenář zachrochtá blahem. Tohoto dne totiž vběhl čuník pod nohy koně, na němž seděl princ Filip, syn krále Ludvíka VI. řečeného Tlustého, čímž zapříčinil jeho pád a následně i smrt. Autor pak na 250 stranách rozvíjí následky a souvislosti této nehody. Kniha je rozdělena do následujících oddílů: Dva francouzští králové, Nehoda, Nečisté zvíře, Odstraňování poskvrny, Lilie a azur, Ozvěny blízké i vzdálené. Nejde pouze o vzácné setkání erudice s inteligencí, ale také o krásně skrytý projev nesouhlasu s gigantickou částí tisícileté minulosti.  Je o elegantní výsměch „vážné“ historiografii operující s velkohubými pojmy jako: vládce, lid, smysl dějin, historické poslání, třídy, nadstavba a obdobné pomíjivosti atd…

Dějiny naštěstí neztělesňuje jen zapšklá učitelka buzerující žáky, přimknutá natěsno k osnovám, v nichž nachází záchranu vlastní devótnosti. Popadnuta za lepší konec, může být historie také báječným zdrojem rafinované zábavy, neomezený prostor hry a válečné pole neslučitelných myšlenek, protože inteligence nutná k dosažení postu prezidenta či ministra nemá lautr nic společného s inteligencí potřebnou k vybudování a uchování radosti ze života v podmínkách konzumně-odpadkové společnosti.

Vědci se donedávna domnívali, že vepř byl domestikován kdesi v oblasti dnešního Turecka zhruba před 9 000 lety. Později se na základě fylogenetických výzkumů zjistilo, že tentýž proces proběhl také v Číně. Teprve nedávno mitochondriální sekvence DNA prokázaly, že existuje dalších pět oblastí, kde došlo ke stejnému procesu: Itálie, Indie, jihovýchodní Asie a Papua Nová Guinea. Vzhledem k nižší pohyblivosti kanců došli vědci k závěru, že domestikace proběhla přirozeně v různých lidských společnostech. A podle archeologických nálezů se zdá, že třeba v Číně bylo požívání vepřového známkou luxusu – podobně jako v Melanésii nebo na Nové Guineji.

Advokát prasat si nemůže dovolit opisovat jako kdejaký student práv. Kdybych napsal, že obhájce se může proměnit v prase, které udělá cokoli, aby svého obžalovaného živitele vysekal z průseru, v němž se vlastní hrabivostí nebo zabedňující ctižádostí ocitl, protiřečil bych si víc, než je zdrávo a přípustno. Jak ale označit bytosti znalé paragrafů, které tuční z toho, že hledají obezličky, jak zákonu uniknout, jak se protáhnout dírami trestního zákoníku, jak udělat z pachatele oběť? Ačkoli na rozdíl od zákonodárců a právníků diktatur a totalitních států si myslím, že i zlosyn by měl mít právo na řádný proces a obhajobu, existuje hranice, jejímž překročením dochází k porušení čehosi, bez čeho důstojný život už v úvahu nepřichází.  V našich zeměpisných šířkách to byl tentýž právník, Zdeněk Jičínský, který do ústavy zanesl vedoucí roli strany a který ji po roce 1989 opět z ústavy vyňal. Symbolem závadnosti a nečistoty by měli být spíše muži v oblecích a ženy v kostýmech zabarikádovaní za literou zákona. Jako symbol ošklivosti a hnusu tedy rozhodně lépe poslouží učenější pašáci, nejlépe absolventi právnických fakult. Vždyť hrdými nositeli titulu JUDr. jsou kupříkladu Gustáv Husák, Lubomír Štrougal, Marián Čalfa, Vojtěch Filip aka Falmer, Aleš Gerloch, Cyril Svoboda a mnozí, mnozí, mnozí další, jejichž jména nejsou chráněna státním tajemstvím. Ještě zbývá pro ně nalézt uspokojivé označení.

Prase aby se v tom vyznalo, a přesto by probírka byla velmi prospěšná.

Ten, kdo dává před nesmrtelnou duší přednost lanýžům, nalezl v  prasátku šmejdícím rypáčkem v zemi zdatného pomocníka, přítele, jehož pošpiněnou pověst je třeba očistit od pomluv, které na něj jisté národy a jistí jedinci nakydali. Ti, pro něž platí, že nepřítel mého nepřítele je automaticky můj přítel, to na zjemnělého gurmeta nemají šanci dotáhnout. Labužníkovi se už podařilo zjistit, co slouží k pouhému přežívání a co dělá hostinu i ze skromného oběda.


Pieter Brueghel ml., Zabijačka, zdroj: wikipedia.org

 

publikováno: 9. 1. 2020

Lubomír Martínek

Lubomír Martínek

esejista a překladatel /

NEJNOVĚJŠÍ články


Ve sviňáko! Krásná nebo chytrá?

U normálního člověka se občas zdá, že jeho schopnost uvažování je do jisté míry utlumena …

K výročí náletu na Drážďany

Na základě osobní zkušenosti si myslím, že každý z nás zažije ve svém obyčejném a …

Firma sobě! Aneb za nás čerpá Agrofert.

Naším hlavním problémem není to, že se k moci dostal nějaký lump, nýbrž to, že si …

Kravina, aneb komu věřit?

V padesátých letech, když pod kuratelou sovětských soudruhů českoslovenští soudruzi pověsili několik svých dříve velmi …

Zpívej, a nemluv!

Operní pěvkyně Dagmar Pecková v loňském roce zpívala českou hymnu na demonstraci pořádané spolkem Milion chvilek …

Neexistující imigranti II.

Muslimská společenská bublina Multikulturalismus je ve své esenci antievropská forma civilizace. Samuel Huntington Úvod Toto …

Jaké jsou ruské plány s námi

Ve stále ještě svobodné části ruského internetu běží vážné a často neortodoxní debaty. Velký a …

Zapřeš tradici a zaměníš směr cesty

V pátek 7. 2. 2020 uplynulo 75 let od popravy hraběte Zdeňka Bořka-Dohalského: původem šlechtice, smýšlením …