I na módní přehlídku došlo… (o staročeské pouti v Prackově)

Neděle 8. září 2019. Den, kdy Prackov opět zazářil v plné kráse. Členové Spolku přátel prackovské kapličky už od začátku roku připravovali a propagovali letošní 100. výročí založení kaple P. Marie. Vrtkavé počasí začátku září nakonec bylo milostivé k účastníkům 9. staročeské pouti, žádné vedro, příjemně i na sezení venku. První návštěvníci se začali trousit už od 11. hodiny, kdy ještě panoval v centru Prackova čilý „stavební“ ruch, vozily se stoly, lavice a židle, stavěly se regionální stánky, stolky pro občerstvení se plnily dobrotami, napečenými v domácnostech snad všech částí Mírové pod Kozákovem. Narážely se pípy rohozeckého piva, částečně věnovaného tradičním sponzorem prackovských poutí Pivovarem Hrubý Rohozec.

Krátce po 12. hodině konečně bylo vše v ažuru, mladé členky spolku se usmívaly od stolků u čekárny na první zájemce o napečené domácí dobroty, babičky si posedaly na připravené lavice a židle a místo obvyklého cinkání malého zvonku začali na úvod hned s hudební produkcí manželé Lédlovi (Eva zpěv a Bohuslav klávesy) spolu se skvělým soboteckým saxofonistou Josefem Žemličkou. Po třetí skladbě se mikrofonu ujal Miloš Haken, který přivítal všechny přítomné a krátce seznámil s programem a organizačními pokyny, předal slovo Aleně Radoušové, předsedkyni spolku, která uvítala radní Libereckého kraje pro kulturu paní Květu Vinklátovou, pod jejíž záštitou a s finančním příspěvkem se oslava konala. Dalším milým řečníkem byl člen spolku a bývalý senátor za Mladoboleslavsko pan Jaromír Jermář, přítomné pozdravil se vzpomínkou na začátky spolku pan Ivo Navrátil ze semilské pobočky st. archívu a nakonec ještě přidal pár slov i starosta obce pan Jaroslav Votrubec.

Další část programu zahájil staroslověnskými duchovními skladbami pěvecký sbor z Kněžmosta pod vedením Elišky Josifové. Tato všestranně nadaná sbormistryně i zpěvačka, ale také perníkářka vlastnoručně vyrobila pro spolek krásný symbolický dárek – velké nazdobené perníkové srdce s letopočtem 100 let, holubičkami i kapličkou a pro účastníky pouti připravila desítky malých perníkových zvonečků s nápisem František, každý jinak zdobený, které šly na dračku. K mikrofonu byl přizván i ak. sochař Jaroslav Marek, který ve své turnovské dílně 43kilový zvon odlil i s reliéfem sv. Františka z Assisi na straně jedné a nápisem Prackov na opačné a Spolek přátel prackovské kapličky A. D. 2019 v hlavě zvonu. Kompletace zvonu se závěsem a srdcem a jeho konečná úprava byla provedena u zvonaře Michala Votruby v jihočeských Myslkovicích, odkud byl zvon před týdnem přivezen a umístěn do speciální konstrukce zapůjčené tesařskou dílnou Romana Brože z Červenice.

Spolek jako vlastník sakrální kulturní památky se od počátku rozhodl, že kaple bude sloužit k setkávání v rámci ekumenického křesťanství, proto zde vystoupili kazatel Roman Hampacher z jabloneckého sboru Adventistů sedmého dne (církev známa hlavně díky své charitativní organizaci Adra), dále farář Církve československé husitské Vladimír Hraba z Vrchlabí a vlastního vysvěcení zvonu se ujal Mgr. Radek Jurnečka, arciděkan liberecký, který v krátkém proslovu požehnal zvonu i celému společenství přítomných. Za naprostého ticha jen krátce rozhoupal závěs zvonu – poprvé se jeho krásný zvuk linul Prackovem. Byla to opravdu slavnostní a dojemná chvíle završená potleskem, který patřil nejen zvonu a jeho autorovi, ale i všem členům Spolku přátel prackovské kapličky, kteří se několik let na tento okamžik těšili, a ovšem i všem těm, kteří se na úhradě zvonu finančně podíleli – jejich seznam byl přečten a je součástí dokumentace průběhu oprav a úprav v kapli.

Po vysvěcení zvonu už se program ubíral trochu veseleji. Roztočil se dřevěný kolotoč pro nejmenší děti, ve střelnici se mířilo na růže, malí střelci byli odměněni medvídky, větší děti se mohly na přilehlé loučce vozit na koních, kteří na Prackov zamířili z nedalekého Kokrháče, dospělí obdivovali mistrnou jízdu pana Poláka na vysokém kole nebo je potěšily melodie flašinetu pana Janečka, který už neodmyslitelně patří k prackovským poutím. Zlatým hřebem bylo vystoupení Jilemského spolku paní a dívek z Jilemnice, které v prvorepublikových kostýmech předvedly módní přehlídku s vtipným komentářem jednotlivých částí oděvů i nezbytných doplňků (rukaviček, slunečníčků).

Úplný závěr slavnostního dne obstarala dechová hudba Slakrebi Band ze Záhoří. Poté se už i poslední „skalní“ návštěvníci rozjeli do svých domovů, členy spolku ovšem ještě čekala povinnost naložit a odvézt stoly, lavice, židle (ale i dopít zbytek piva), svázat a odvézt pytle s odpadky. A za hodinku by už nikdo nepoznal, že se během odpoledne na Prackově vystřídalo na 300 návštěvníků letošní 9. obnovené pouti, která se dle mínění snad všech opravdu vydařila.

Klobouk dolů před všemi, kteří přiložili ruku k dílu, a to nejen členy spolku, ale i všemi sympatizanty, kteří obětovali během celého roku svůj čas na brigádách, vymýšlením aktivit pro pouť, sepisováním žádostí o dotace atd. atd. prostě všem, kteří svůj čas věnovali na oltář vlasti, jak se říkávalo. Kdo se nechce zúčastňovat, nemusí, ale zřejmě ani netuší, jak sám sebe ochuzuje.

K výročí kapličky si spolek nechal v tiskárně pana Zaplatílka vyrobit 500 pohledů zrestaurované kapličky s nápisem 100 let, prodávaly se za 10 Kč s výtěžkem, který bude soustředěn na účtu veřejné sbírky spolku k využití pro jeho další aktivity. (Zbylé pohledy je možno ještě zakoupit v turnovské Knize Českého ráje.)

Zdálo by se, že vysvěcením zvonu už má spolek splněno, ale kdepak. Zbývá ještě jeho zavěšení do nové zvonové stolice ve věži a opatření elektrickým pohonem, aby jeho zvuk patřil k pravidelnému dennímu koloritu této podkozákovské osady.

Momentálně spolek zcela vyčerpal své finance (také díky zatrubnění příkopu před kaplí, kterým vznikla plocha s možností inteligentního parkování, o pouti už se výborně využila pro vozidla účinkujících). Pokud by kdokoliv chtěl přispět na pořízení elektrického pohonu zvonu, můžete tak učinit na číslo účtu veřejné sbírky: 252 242 700/0300¨u ČSOB. Každý, i sebemenší příspěvek je důležitý a Spolek přátel prackovské kapličky si ho opravdu považuje.

***

Obnovu prackovské kapličky podpořila v letech 2012, 2013 a 2018 Nadace Občanského fóra v rámci grantového programu Opomíjené památky (http://www.nadaceof.cz/).

 

***

Autorka je předsedkyní Spolku přátel prackovské kapličky.

***

Foto k instalaci a vysvěcení zvonu v Prackovské kapli: Šárka Hakenová.

publikováno: 14. 1. 2020

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Mamonu, nebo republice? Nebudeš sloužit dvěma pánům, nebudeš ve střetu…

Prastaré pravidlo znají vzdělaní lidé. Nevadí, že ho neznají nevzdělanci s tituly i bez nich. Profesor Jan Kysela z Právnické fakulty UK k tomu pravil: „Platí schéma, které najdete v tisíciletých dějinách politického myšlení, které …

Ústavní soud a my mezi Evropou a divokým Východem

Babišovi advokáti, tedy Miloš Zeman a poslanci politické divize Agrofertu, neuspěli u Ústavního soudu se svými námitkami vůči zákonné normě, která upravuje problematiku střetu zájmů. Andrej Babiš druhý den emotivně …

Počty mrtvých jako argument nevkusu

Věděli jste, že vybombardování Drážďan bylo: Jako u ostatních měst v cestě na Berlín pro ulehčení postupu Rudé armády vyžádáno Stalinem na Jaltě. Zničením vojensky důležitého cíle uzlového nádraží a vojenských …

Křesťanský brutalismus

Žula, diorit, záměrně zanechané stopy hornickými kangy, velikostní akcentace dlaní a prstů, další stopy po řezání elektrickými vidiovými kotouči a další atributy spjaté se socialistickým brutalismem. Lze vysledovat, že podjedinný …

Proč Západ tolik toleruje netoleranci islámu?

Na otázku, zda je islám náboženství míru, odpovídá Ayaan Hirsi Ali záporně. Volá po změně náboženské doktríny islámu, která stojí především na násilí. Přehlížením tohoto faktu mají podle ní obyvatelé …

Za vraždění na hranicích

Štrougal a Jakeš se třeba dostanou k soudu, díky úsilí kolektivu Platformy evropské paměti a svědomí a jeho bývalé ředitelky paní Neely Winkelmannové, ale měli bychom uchovat v paměti naivní, nebo zrádnou, každopádně dodnes neblaze …

Jak Billy s cejchem ADHD začal mít školu rád

Článek pana Honzáka „Jak dusit skřivánky“ mě přiměl k napsání článku o americkém Billym. Kdysi ke mně chodíval do ateliéru malý baculatý pihovatý kluk, jmenoval se Billy. Do školy totiž rád nechodil, …

Hysterie na sítích jsou nejnebezpečnější virus

Někteří se ohradili proti mé glose, v níž porovnávám koronavirus s několika jinými nemocemi. Samozřejmě že by se žádná infekční nemoc neměla podcenit. Přestože má každá epidemie svoji „křivku”, může se stát, že …