„Cvětajevová – básník byla totožná s Cvětajevovou – člověkem; mezi slovem a činem, mezi uměním a existencí nekladla ani čárku, dokonce ani pomlčku: Cvětajevová tam dávala znaménko rovnosti,“ napsal Josip Brodskij.

Utekla s manželem a dcerou do českého azylu na tři roky a tři měsíce. Praha, Všenory. Žili tu dost nuzně, ale psala a byli spolu. Ona sama zní z těchto úryvků:

Mě nehledejte v proudu literatury, mě hledejte dál a výš…

Život je pořád těžší. Peníze nestačí a věčné spory s domácími o podmínkách pronájmu neberou konce. A tak se přeme a přeme… Člověku klesají ruce, když pomyslí, kolik ho ještě čeká nevydrhnutých podlah, nesvařených hrnků mléka, bytných, kastrolů a podobných radostí.

Všechno mé psaní je zaposlouchání…

Píši, aby

publikováno: 25. 1. 2020

Facebook

Pinterest

Twitter

email