Brexit skončil, to nejtěžší čeká

Evropská unie bude mít od soboty už jen 27 členů. Velká Británie nakonec odejde. Datum 31. ledna 2020 se stane součástí historie s velkým H a bude se učit v dějepise. Zapomenuty budou okolnosti referenda, od kterého se odvíjelo tříleté psychodrama. Zapomenuto bude i to, že odchod nebyl vůbec nezbytný, že byl do značné míry jen výsledkem souhry okolností. Zůstane datum, jakýsi symbol neschopnosti politiků na obou stranách Lamanšského průlivu uspokojivě vyřešit problém vnímání spolupráce a sdílené svrchovanosti veřejným míněním, a to jak obecně, tak zejména na anglickém venkově.

Končí tak sedmačtyřicetileté členství Británie v organizaci sdružující dnes naprostou většinu evropských zemí. Bylo to bouřlivé soužití. Británie měla často odlišný názor na evropskou integraci než její tahouni na kontinentu Německo a Francie. Její neustálé výhrady často rozčilovaly zakládající členy organizace a oživovaly vzpomínku na francouzského prezidenta Charlese de Gaulla, který v 60. letech přijetí Británie do klubu dlouho blokoval. Výrok premiérky Margaret Thatcherové I want my money back – chci zpět své peníze – na summitu ve Fontainebleau v roce 1984 se stal již legendární ukázkou britského kverulantství, ve kterém její následovníci více či méně náruživě pokračovali.

Byly ovšem i opačné případy. Právě britský komisař lord Arthur Cockfield v roce 1985 předložil Bílou knihu, která se stala podnětem k třem stovkám legislativních aktů tvořícím dnes páteř jednotného evropského trhu. Dodnes se spekuluje, že ho  v touze rozhýbat evropskou ekonomiku inspirovala právě Margaret Thatcherová. A právě dokončení volného pohybu kapitálu v rámci jednotného trhu vedlo ke specializaci Británie na finanční služby a významně posílilo postavení londýnského City. Existovaly chvíle, kdy se Britové toužili zapojit přímo do srdce evropského dění. Premiéři John Major a po něm Tony Blair o to upřímně usilovali. Británie byla dlouhodobě v mnoha ohledech nejlepší při převádění a aplikaci evropské legislativy. Na přelomu tisíciletí se vážně uvažovalo o tom, že by přijala i euro.

To se nakonec nestalo a fakt, že Spojené království zůstalo jak mimo eurozónu, tak mimo Schengenský prostor umožňující cestování bez hranic, dlouhodobě posílily euroskeptické hlasy v zemi, ozvučené zejména vlivným bulvárním tiskem, který byl v Anglii odjakživa horlivě naladěn proti evropské integraci. Londýn velmi podporoval rozšíření Evropské unie o země ze střední a východní Evropy, protože mu připadalo, že noví členové umocní rozmanitost klubu a rozmělní federalistické tendence těch politiků na kontinentu, kteří chtěli, aby rozšíření unie přecházelo prohloubení integrace. Je proto paradox, že jedním z nejpádnějších argumentů, které vedly k negativnímu výsledku referenda o setrvání země v EU v roce 2016, byl právě odpor vůči ekonomickým migrantům z těchto nových zemí a příslib, že si jejich počty „svobodná“ Británie bude sama regulovat.

Při pohledu zpět se ukončení britského členství jeví tedy jako promarněná šance pro všechny strany a prohra britské i evropské politiky. Při pohledu kupředu to není o moc lepší. Vyjednat dohodu o budoucích vztazích do konce letošního roku bude ještě složitější, než co jsme dosud zažili. A po celých dlouhých 11 měsíců bude hrozit, že Británie nakonec odejde bez dohody, se všemi stokrát popsanými negativními důsledky pro všechny.


Psáno pro ČRo Plus.

publikováno: 2. 2. 2020

NEJNOVĚJŠÍ články


Křeček chycený v rádiu

Stanislav Křeček dává jasně najevo, že ochrana slabších ho nezajímá a jejich diskriminaci v roli ombudsmana řešit …

Pěstování rozlišovacích schopností

Způsob, jak spolehlivě odlišit rákosníka obecného od rákosníka zpěvného, je chytit ho a zblízka prohlédnout. …

Léky u nás chybí, kvůli bezuzdnému kšeftu v Číně

Výpadek dodávek autodílů z Číny kvůli viru přežijeme, ale nenechme si nalhat našimi bolševiky, že za …

Neexistující imigranti III.

Imigrační a muslimská otázka v britském politickém zrcadle   Úvod Toto je 3. část pětidílné minisérie mých …

Ve sviňáko! Krásná nebo chytrá?

U normálního člověka se občas zdá, že jeho schopnost uvažování je do jisté míry utlumena …

K výročí náletu na Drážďany

Na základě osobní zkušenosti si myslím, že každý z nás zažije ve svém obyčejném a …

Firma sobě! Aneb za nás čerpá Agrofert.

Naším hlavním problémem není to, že se k moci dostal nějaký lump, nýbrž to, že si …

Kravina, aneb komu věřit?

V padesátých letech, když pod kuratelou sovětských soudruhů českoslovenští soudruzi pověsili několik svých dříve velmi …