Zaorálek není gentleman, bojovníci nejsou boží, nevinná krev je skvrna

Lidické venkovany i s jejich farářem, jako většinu křesťansky vychovaných lidí, spojovalo svědomí formované desaterem a tradicí. Všichni, kdo to pamatují, zemřeli, ale tím to nekončí. Tihle lidé by zajisté měli za špatné, a z toho špatné svědomí, z udání židovské vdovy Štěpánky Mikešové, která mezi nimi léta žila. Už jsou všichni mrtví, ale třeba ne úplně zapomenutí. Bylo tehdy na vsi zvykem se bát, že duše zrádců a udavačů skončí v pekle navěky nebo aspoň v očistci nadlouho mučeny vinou za vydání „nevinné krve vrahům“. Popsal to třeba Dante, ale je toho ve folklóru celé Evropy vrchovatě i na poslední vsi. Být zabit za to, že se někdo narodil Židem, Čechem nebo Němcem, je to – nevinná krev. Slušelo se tehdy, že se v podobné situaci příbuzní a pozůstalí pod tíhou důkazů (– úředně podané, dobrovolné udání a doložená deportace a smrt oběti) zalekli o duši své příbuzné i svou a koukali se rychle pokoušet o nápravu, jak jen možno, včetně zádušních bohoslužeb za obě osoby a všechny kolem té hrůzy.

Takové starosti by měli křesťané, a vůbec lidé naší – evropské kultury. Osvědčovali by při tom veškerou možnou vynalézavost z lásky k sobě a své příbuzné, která třeba v pomatení mysli hněvem udala na smrt člověka za jeho původ – nevinnou krev. Poskvrna smrtelného hříchu tím padla na celou společnost, nejen na nejbližší rodinu. Starost, jak ji smýt lítostí, pravdivým přiznáním – to je naše dědictví.

Poměry v naší zemi i na venkově se změnily – zájem není o trpící duši příbuzné na věčnosti ani o smytí poskvrny ze sebe. Místo toho lidičtí i Svaz bojovníků s veškerou vynalézavostí nasazují proti faktu – dokumentu o udání. Zapojují všechny možné mocenské páky, jak umlčet a znectít svědky (historika, ředitelku Památníku). Nebojí se o svou duši, jde o prestiž, pověst atd… Tak se zvyky změnily – starost o duši, soud a její věčný osud je fuč. Jedná se fašisticko-bolševicky, na důkaz viny se plivne a začne se pracovat na likvidaci důkazu i svědka. Volá se po povinné úctě, řve se, je obvinění, je urážka na cti…

Bojovníkům pod vedením (bývalé?) hlasatelky jde na ruku nejen ministr kultury Zaorálek. Moc odvolává, moc umlčuje, zakrývá poskvrnu viny. Asi myslí, že se tohle zalíbí většině. Co když se nemýlí? Co by mu asi řekl jeho kdysi poradce – statečný Jaroslav Šabata? Premiér ve stejnou dobu jede do Izraele na tryznu za mrtvé – včetně té lidické Štěpánky M. – předstírat lítost. Nad čím?

Smrt miliónů má milióny viníků, máme odvahu nazvat je (spolu)viníky? Ne, svede se to na fašisty! Němce (jako ve filmu Lidice)! Na systém! Kdyby udavačka nebyla z Lidic, šla by za to po válce před soud?

„8. března a 10.–12. července 1944 v Osvětimi povraždili nacisti v plynových komorách 16 tisíc československých občanů.“ Tato masová vražda nemá v našich dějinách obdobu, ale připomíná se míň než Ležáky. Proč? Židům československé občanství náleželo de jure, ale (jako Němcům) ne po krvi. Krev není voda.

Poučení se touto kauzou samo nabízí – potvrzuje se Ježíšovo „kdo chce svůj život zachránit, ztrácí ho“ – udržet si korýtko, ztratit sebe, je snadné. Odhadovat, co se bude líbit většině, je ošidné a nízké.

Bývalý vězeň osvětimský Tomáš Radil vytěžil základní pravidla pro všechny lidi takto:

Neokrádej!

Neškoď!

Pomož, pokud se tím sám neohrozíš!

 

Je jasné, jak si před tímhle jednoduchým seznamem stojí Zaorálek, Babiš, Bobo, bojovníci, my všichni?


Tomáš Radil, Holocaust a Evropa po sedmdesáti letech, Academia, 2016.

publikováno: 2. 2. 2020

David Bartoň

David Bartoň

Šéfredaktor Přítomnosti /

NEJNOVĚJŠÍ články


Křeček chycený v rádiu

Stanislav Křeček dává jasně najevo, že ochrana slabších ho nezajímá a jejich diskriminaci v roli ombudsmana řešit …

Pěstování rozlišovacích schopností

Způsob, jak spolehlivě odlišit rákosníka obecného od rákosníka zpěvného, je chytit ho a zblízka prohlédnout. …

Léky u nás chybí, kvůli bezuzdnému kšeftu v Číně

Výpadek dodávek autodílů z Číny kvůli viru přežijeme, ale nenechme si nalhat našimi bolševiky, že za …

Neexistující imigranti III.

Imigrační a muslimská otázka v britském politickém zrcadle   Úvod Toto je 3. část pětidílné minisérie mých …

Ve sviňáko! Krásná nebo chytrá?

U normálního člověka se občas zdá, že jeho schopnost uvažování je do jisté míry utlumena …

K výročí náletu na Drážďany

Na základě osobní zkušenosti si myslím, že každý z nás zažije ve svém obyčejném a …

Firma sobě! Aneb za nás čerpá Agrofert.

Naším hlavním problémem není to, že se k moci dostal nějaký lump, nýbrž to, že si …

Kravina, aneb komu věřit?

V padesátých letech, když pod kuratelou sovětských soudruhů českoslovenští soudruzi pověsili několik svých dříve velmi …