Neexistující imigranti I.

Kdy se Pražská kavárna konečně obrátí k imigraci čelem?

Myslím, že Evropa patří Evropanům.[1]

Jeho Svatost 14. dalajlama

Je mi jasné, že po tomto článku bude mé pomyslné křeslo v Pražské kavárně otočeno ke zdi, ale radši budu chodit na kafe jinam, než abych v ní seděl a dokola poslouchal či četl ty naprosto – no, jak to říci – věcné i intelektuální nedomrlosti o imigrantech. Musím přiznat, že jsem na ně už dlouho nesmírně alergický, a pomyslnou kapkou, jíž pohár mé trpělivosti přetekl, se stal článek Radkina Honzáka „Ostravská tragédie a nejen ta“, který byl v Přítomnosti publikován 21. prosince 2019. Zejména následně citovaná slova mě přiměla k rozhodnutí, abych se v týdnech po Novém roce k dané věci vrátil a polemicky reagoval. Jde mi především o následující Honzákovu pasáž: „Zatímco populisti straší lid možným násilím neexistujících imigrantů a hodlají vyzbrojit domobranu v duchu SA bojůvek, zcela zapomínají uvést, že masové mordy v České republice mají na svědomí naši dobří rodáci, členové našeho jedinečného, úžasného, sobecky sebestředného společenství.

 

Kdo že je tu sebestředný? aneb Je potřeba si vybrat

Nejprve krátce k rozboru některých bodů výroku. Konstatování, že ostravský masakr spáchal „náš dobrý rodák“, je opravdu nesmírně překvapivé – pravděpodobnost, že by jím nebyl rodilý Čech starší 15 let je 6,5 %. Pak se naskýtá otázka, zda je nutné zabývat se každou zoufalostí, která vypadne z SPD, jako jsou právě domobrany, o nichž, jak sám pan Honzák, tak sami autoři návrhu jistě dobře vědí, že nemá nejmenší šanci projít parlamentem ani v tak tragickém politickém prostředí, jaké panuje u nás.

Nyní se konečně dostávám k výrokům, které mě již opravdu zvedly ze židle. Pokud pan Honzák hovoří o „neexistujících migrantech“ a „české sebestřednosti“, tak nelze usuzovat jinak, než že je autor v tomto ohledu věrným obrazem svého národa. A ač je to velmi inteligentní muž, obdivuhodného vzdělání a širokého rozhledu, obávám se, že si to při psaní svého blogu vůbec neuvědomil, stejně jako to, že sám sebe postavil před nevyhnutelnou volbu. Vlastně dvojí.

První jeho dilema dle mého názoru spočívá v tom, zda o imigraci bude hovořit jako Čech, nebo se k věci postaví jak Čech a Evropan současně. Jinými slovy musí si vybrat, zda setrvá u již skutečně iritujícího klišé o „neexistujících imigrantech“, a zůstane tak sám uvíznutý uprostřed české sebestřednosti, již si vzal na paškál. Nebo vezme jejich masivní přítomnost v především v západní Evropě na vědomí. Zvláště pak v tom kontextu, když si s jejich přílivem a konsekventními problémy západoevropské státy naprosto nevědí rady. A spatřuji i druhé, neméně podstatné rozhodnutí, které před panem Honzákem stojí, jež pak spočívá v tom, zda se v daném ohledu bude dále uchylovat k bezobsažným frázím, nebo zda si obrazně řečeno otevře okno dokořán, aby si od nich pořádně vyvětral pracovnu a začal si zjišťovat „tvrdá“ fakta, než se k této problematice vyjádří příště. Což by ostatně měli udělat všichni kavárenští povaleči, kteří jakoukoliv kritiku imigrační politiky EU a s tím souvisejících problémů označí přinejmenším za populismus či hůře, přičemž mají pocit dobře odvedené práce.

To je pro mě naprosto nepřijatelné, když zde jde více než jinde o nic menšího, než je zachování kavárenské kredibility. Jinými slovy o její vlastní integritu. Pravý intelektuál – alespoň tak, já ten pojem chápu – musí především znát fakta a zachovat jim věrnost, nikoliv se bez jejich znalosti samolibě oddávat vzletným floskulím a pasování sebe sama do role mravních arbitrů. Přesně tak, jak jsme to mohli vidět v případě „řeckých sirotků“, z nichž se posléze místo pětiletých nebožátek vyklubala skupina Afghánců v teenagerovském věku. Ta jednak představovala potenciální a nezanedbatelné bezpečnostní riziko, ale hlavně – jak se toho dotknu dále – bychom přijali někoho bez práva žádat zde azyl. (Pokud tedy z médií neuniklo něco zase mně.)

 

 „Neexistující imigranti“ v číslech

Pro případ, že by pan Honzák hodlal přejít k evropské perspektivě, pak mám pro něj do začátku několik údajů, které ho snad navždycky přimějí opustit „čechocentristický pohled“. Už jen počet oficiálně v Evropě registrovaných imigrantů, jak je znázorňuje následující graf, by ho mohl, či spíše měl přimět minimálně k zadumání.

 

V těchto obrovských kvantech se snadno dá ztratit smysl pro proporce. Prezentuji proto ještě separátně data ze Švédska, které, byť územně mnohokrát větší, je s naší zemí takřka identické co do počtu obyvatel.

 

Z grafu je zřejmé, že v letech 2015–2016 se švédská populace zvýšila o takřka 3 %. To je naprosto šílený populační šok, který proběhl v pouhých 24 měsících. Jako by nám vyrostlo město přibližně o velikosti Brna.

A to vůbec nehovoříme o imigrantech ilegálních. V listopadu minulého roku byly zveřejněny výsledky rozsáhlého průzkumu prestižního Pew Research Centre[2]. Podle jeho závěrů žije v Evropě 3–4,8 mil. ilegálních imigrantů. Přitom Eurostat o dva měsíce předtím uváděl jejich celkový počet 600 tisíc ve všech zemích EU[3]. Úsudek o hodnověrnosti obou tak diametrálně odlišných údajů si udělejte sami. Každopádně jeden ze zdrojů z nás dělá idioty, a já svůj tip na to, kdo to je, mám.

 

„Neexistující imigranti“ v souvislostech

Místopředseda EK v r. 2016 prohlásil, že z onoho více než milionu migrantů rok předtím mělo zhruba pouhých 40 % právo žádat v Evropě o azyl ve smyslu příslušných mezinárodních úmluv o uprchlících. Avšak jak dobře víme, přijati byli všichni. To je hotová politická bomba, jejíž výbuch však mainstreamová média ignorovala, což je na pováženou. Nelze totiž dojít než k nevyhnutelnému závěru, že evropské úřady za 1 rok porušily cca 600 000x zákon a umožnily vstup ilegálním imigrantům, jinak zvaným ekonomickým. A takto nejednají demokratické země, jež se honosí přídomkem právní stát. A netřeba si brát servítky – jde především o Německo a svévolné rozhodnutí jeho kancléřky, které tento kolotoč roztočilo a vehnalo ostatní státy prakticky celé Evropy do ohromných problémů, včetně právě zmíněných legálních.

To mě přivádí k mému celkovému postoji k přijímání imigrantů – označil bych se zde za „redukcionistu“, čímž míním následující. Jde mi hlavně o to, a to bych chtěl maximálně zdůraznit, že kdybychom se jako Evropa měli postarat o oněch 400 000 migrantů s právem na azyl, byla by situace jiná, a to ve třech zásadních ohledech. Především jsem přesvědčen, že by v takovéto proporci byla sice obtížně, avšak pod relativně vysokou mírou kontroly zvládnutelná. Jako Evropané bychom splnili svou morální humanitární povinnost, aniž bychom sami sebe vehnali do kolotoče nesmírně vážných problémů. Druhým, neméně důležitým faktorem je to, že by se nevytvořil precedent v tom směru, že Evropa sice je ochotna pomáhat skutečně potřebným, tedy těm s právem na azyl, ale že není destinací pro každého, kdo si vzpomene. Ovšem když se jen tak mírnyx týrnyx vpustilo do zemí EU během pouhých dvou let více než cca 1,5 milionu lidí, které ke vstupu na evropský kontinent zhola nic neopravňovalo, zcela přirozeně se tím podnítil zcela přesně opačný efekt. Tím mám samozřejmě na mysli masivní vlnu tzv. migrace ekonomické, která pokračuje do dneška. A zde nastupuje třetí faktor, jímž je prudká reakce společnosti, jíž využila k mobilizaci krajní levice i pravice, což – jak se obávám – bude mít dlouhého trvání. A to z toho prostého důvodu, že podmínky, které k tomu vedly, budou existovat i nadále.

 

Co „neexistující migranti“ do Evropy přináší?

Odpověď je jednoduchá – problémy. Zásadní je ten bod, že drtivá většina příchozích je muslimské víry a, což je nesmírně významné, zcela nepřipravená na civilizační šok, který je čekal. Tudíž nevyhnutelně přispějí k tomu, že dlouhotrvající potíže v soužití majoritní společnosti s islámskou komunitou dostanou nové impulzy, jeden horší než druhý, vnášející eskalaci do již tak komplikovaných a emotivně nesmírně vyostřených poměrů. A to, co snad bylo řešitelné před přílivovou vlnou s počátkem v onom kritickém r. 2015, se nyní zdá být Rubikovou kostkou o sedmi stranách.

Jelikož, jak řečeno, nově příchozí jsou v drtivé většině vyznavači islámu, dojde k posílení muslimské komunity, která se tedy skládá jednak z nově příchozích, stejně jako z potomků předešlých přistěhovaleckých generací. Výsledek je ten, že v současnosti v rámci EU (včetně Británie) islám vyznává 3,8 % populace, což v absolutním počtu představuje 19 milionů osob. Pokud k osobám s legálním statusem přičteme imigranty ilegální, dostaneme se k posílení muslimské pospolitosti o nějakých 15 % výše, na zhruba 22–23 milionu osob.

Nicméně je stále i tak s podivem, že oproti jiným diasporám nejrůznější provenience takto poměrně velmi malý počet lidí zaměstnává politiku na nejvyšší úrovni, zaplňuje stránky novin a vede mnohdy k nesmírně vyhrocené ideové válce uvnitř společnosti celé západní Evropy, Skandinávii v to počítaje. Existují dvě odpovědi na tento rébus. První odpověď, politicky korektní, vyznívá ve smyslu, že islámská komunita je většinovou společností diskriminovanou minoritou oddanou svému náboženskému přesvědčení, jímž je islámské náboženství míru a jehož věřící je třeba bránit před předsudky a útlakem. A že teroristické akty ve jménu islámu jsou dle jeho vlastní věrouky hříchem proti Alláhovi samotnému. Nebo ta, kterou považuji bohužel za realitě odpovídající, že muslimská obec představuje – vzato přirozeně paušálně, to zdůrazňuji – sociálně a myšlenkově nesmírně rigidní a dobrovolně segregovanou společenskou menšinu. Tato rigidita vytvářející podhoubí islámského radikalismu je pak ideově pevně zakotvená v absolutně strnulém, po dlouhá staletí neměnném věroučném systému islámu, což pak nutně vede ke konfliktům s liberálně nastavenou majoritní demografickou skupinou. Relativně velká část muslimské populace vykazuje vůči „bezvěrcům“ velmi vysokou míru agresivity verbální i fyzické, a to nezřídka s letálními následky i velmi širokého rozsahu.

 

Slova do pranice

Závěrem předchozí kapitoly jsem hodil slova a tvrzení do velké pranice. Ovšem vyprošuji si, že by z mé strany šlo o nějaký xenofobní atak. Je to pouze střízlivé vyhodnocení situace na základě faktografických údajů. A dokud se v Pražské kavárně či kdekoliv jinde každá korektní analýza západoevropské muslimské obce, doprovázená případně oprávněnou kritikou, apriorně onálepkuje jako populismus, případně islamofobie či nějak podobně, tím více budou získávat podporu darebáci typu pana Okamury.

Abych svá slova obhájil, potřebuji větší prostor. Dohodl jsem se proto s redakcí Přítomnosti na sérii článků, v nichž bych na podporu svého názoru mohl vedle relativně známých faktů odkrýt u nás málo, nebo prakticky neznámé skutečnosti o problematice soužití s muslimskou menšinou. Skutečně je dle mého soudu načase, aby intelektuální obec nahlédla do tváře reality v otázkách jednak imigrace jako takové, stejně jako na vážné problémy spojené s islámskou pospolitostí a začala o tom bez předsudků diskutovat. Pro tento účel si lepší platformu než Přítomnost, kde se schází a publikuje česká intelektuální špička, představit nedokážu. A pokud já někomu budu za to stát, tak beze všeho může vést diskusi v polemice se mnou.

Následující díl mé minisérie budu věnovat některým málo potěšujícím aspektům života v tzv. muslimské (společenské) bublině, která se bohužel namísto integrace do většinové společnosti v západní Evropě vytvořila.


Vedle označených pramenů jsem čerpal také z publikace: Murray, Douglas. Podivná smrt Evropy. Voznice, nakladatelství Leda, 2018. ISBN 978-80-7335-562-3


[1] https://www.independent.co.uk/news/world/europe/dalai-lama-europe-refugee-crisis-immigration-eu-racism-tibet-buddhist-a8537221.html

[2] https://www.pewresearch.org/global/2019/11/13/summary-of-findings-europes-unauthorized-immigrant-population-peaks-in-2016-then-levels-off/

[3] https://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php/Enforcement_of_immigration_legislation_statistics

publikováno: 6. 2. 2020

NEJNOVĚJŠÍ články


Křeček chycený v rádiu

Stanislav Křeček dává jasně najevo, že ochrana slabších ho nezajímá a jejich diskriminaci v roli ombudsmana řešit …

Pěstování rozlišovacích schopností

Způsob, jak spolehlivě odlišit rákosníka obecného od rákosníka zpěvného, je chytit ho a zblízka prohlédnout. …

Léky u nás chybí, kvůli bezuzdnému kšeftu v Číně

Výpadek dodávek autodílů z Číny kvůli viru přežijeme, ale nenechme si nalhat našimi bolševiky, že za …

Neexistující imigranti III.

Imigrační a muslimská otázka v britském politickém zrcadle   Úvod Toto je 3. část pětidílné minisérie mých …

Ve sviňáko! Krásná nebo chytrá?

U normálního člověka se občas zdá, že jeho schopnost uvažování je do jisté míry utlumena …

K výročí náletu na Drážďany

Na základě osobní zkušenosti si myslím, že každý z nás zažije ve svém obyčejném a …

Firma sobě! Aneb za nás čerpá Agrofert.

Naším hlavním problémem není to, že se k moci dostal nějaký lump, nýbrž to, že si …

Kravina, aneb komu věřit?

V padesátých letech, když pod kuratelou sovětských soudruhů českoslovenští soudruzi pověsili několik svých dříve velmi …