Článek pana Honzáka „Jak dusit skřivánky“ mě přiměl k napsání článku o americkém Billym.
Kdysi ke mně chodíval do ateliéru malý baculatý pihovatý kluk, jmenoval se Billy. Do školy totiž rád nechodil, a tak se ulejval, jak mohl, a chodil si ke mně pokecat a taky malovat. Měl rád moje vodovky a hlavně ostře ořezané pastelky, co ve škole mít nesměl, aby se prý nepopíchal. Billy měl totiž syndrom hyperaktivity a nesoustředěnosti, zvaný ADHD, anglicky ejdýejdždý.
Nešly mu matematické testy, hláskování (spelling) přímo nenáviděl a propadal i z kreslení, i když u mě maloval na jedničku. Tkaničky si zavazovat uměl, ale nechtěl. Zato uměl vmžiku spravit řetěz u kola, telefon i lampu. Říkávala jsem m
Tento článek je exkluzivní obsah
PRO PŘEDPLATITELE PŘÍTOMNOSTI
PŘIDEJTE SE K PŘEDPLATITELŮM Jste předplatitel?
PŘIHLASTE SE
publikováno: 15. 2. 2020