Jak Billy s cejchem ADHD začal mít školu rád

Článek pana Honzáka „Jak dusit skřivánky“ mě přiměl k napsání článku o americkém Billym.

Kdysi ke mně chodíval do ateliéru malý baculatý pihovatý kluk, jmenoval se Billy. Do školy totiž rád nechodil, a tak se ulejval, jak mohl, a chodil si ke mně pokecat a taky malovat. Měl rád moje vodovky a hlavně ostře ořezané pastelky, co ve škole mít nesměl, aby se prý nepopíchal. Billy měl totiž syndrom hyperaktivity a nesoustředěnosti, zvaný ADHD, anglicky ejdýejdždý.

Nešly mu matematické testy, hláskování (spelling) přímo nenáviděl a propadal i z kreslení, i když u mě maloval na jedničku. Tkaničky si zavazovat uměl, ale nechtěl. Zato uměl vmžiku spravit řetěz u kola, telefon i lampu. Říkávala jsem mu: Billy, na to se vykašli, jak tě ocejchovali, vždyť každý máme nějaké to dýdýtý (DDT), kejdžíbí (KGB), bíemdabljů (BMW) nebo pókipsí (Poughkeepsie, město v USA). To ho potěšilo.

V neděli chodil Billy do kostela modlit se za tetičku, co byla nemocná. Oblečen v saku-puku, kravatu nakřivo, se u mě často zastavil. Jednou se mě zeptal, proč do kostela nechodím? Odvětila jsem, že prostě nechodím. Pravil na to, že budu teda jednou v pekle. Nebudu, opáčila jsem, protože žádné peklo není. Ptal se tedy, kam ráda chodím. Řekla jsem mu, že do lesa, kde jsou krásné tvary, co mě inspirují, a taky ticho. „Tam já nesmím,“ pravil Billy smutně, ale jestli bych ho prý nevzala někdy s sebou. Odvětila jsem, že samozřejmě; ať si s sebou vezme tašku na houby a taky pytel na odpadky. Divil se proč na odpadky, a tak jsem mu vysvětlila, že jich je tam víc než hub. Zakroutil hlavou, nicméně druhý den stál s taškou a pytlem u dveří ateliéru.

V lese se mu moc líbilo. Seděli jsme spolu na mém oblíbeném kameni, Billy plné kapsy všeho, co nasbíral po zemi, já pár hub v tašce a plný pytel odpadků.

Další neděli přiběhl celý udýchaný z kostela, že se tetička uzdravila a že stačil ještě zaskočit do lesa, a na důkaz přede mě postavil pytel s odpadky a v ruce třímal houbu. Pochválila jsem ho, že je borec. Při odchodu se otočil a šibalsky se na mne podíval a slavnostně pravil: „Já už taky vím, že není PEKLO, ale že je jen RÁJ, a tam mě může každej políbit prdel!“ Vyvalila jsem na něj oči a oba jsme se rozchechtali.

Dlouhá léta jsem pak Billyho neviděla, odstěhoval se s rodiči někam na Floridu. Až mi jednou přišel dopis z Montany. Byl od Billyho. Psal, že mě pozdravuje, že se má dobře, a hlavně že chodí na vysokou školu a chce se stát lesníkem. (Šlo o jednu z nejstarších lesnických škol W. A. Montana Franke College, která vychovává předáky se zapálením pro ochranu přírody, kreativitu, zručnost a kritické myšlení ke zlepšení budoucnosti naší planety.)

Složila jsem dopis a říkala v duchu: Tak vidíš, Billy, všechny jsi převezl. A teď ti mohou všichni políbit prdel.

Z New Yorku zdraví

Eva

publikováno: 15. 2. 2020

Eva Dřízhalová

Eva Dřízhalová

/ Narozena v roce 1951 v Praze, přeživší komunismus a vyhozena konečně v roce 1979 za rodinou do Spojených států. Pracovala jako číšnice, malovala, kreslila a stala se nezávislou umělkyní, inspirována přírodou, vědou, poezií a životem. Napsala a ilustrovala knihu Twinkle Twinkle Red star o životě za železnou oponou. Poslední dobou se zajímá nejen o politickou situaci tam, kde žije, ale i o politické dění v Evropě , neb považuje za svou povinnost jako umělec odrážet, co se děje kolem nás.

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Nadávky, žvanění a řev na zemi a internetu vystřídá dědictví ticha

„Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví“ (Mt 5,5). Výraz „tiší“… znamená doslova klidný, mírný, laskavý a nenásilný. Tichost se projevuje ve chvíli konfliktu, kdy je vidět reakce na nějakou …

Zeman dělá na Peroutku, na Peroutku dál…

Přítomnost gratuluje České republice k prezidentovi, jehož slovní průjmy – „bonmoty“ – mezi okny, stojí už občany víc než veškerá podpora nezávislých časopisů dohromady! Bodejť by zbylo na Peroutku, když se …

Bezcitní onemocní, uzdraví se zas jen citem

Bezcitnost k zvířatům, která jíme, se nemenší. Většina výkrmen připomíná sterilnější koncentráky. Zvířat chovaných k lidské obživě je na zemi 700 miliónů tun (lidí 300 miliónů a divokých jen 100 miliónů tun podle …

Mamonu, nebo republice? Nebudeš sloužit dvěma pánům, nebudeš ve střetu…

Prastaré pravidlo znají vzdělaní lidé. Nevadí, že ho neznají nevzdělanci s tituly i bez nich. Profesor Jan Kysela z Právnické fakulty UK k tomu pravil: „Platí schéma, které najdete v tisíciletých dějinách politického myšlení, které …

Ústavní soud a my mezi Evropou a divokým Východem

Babišovi advokáti, tedy Miloš Zeman a poslanci politické divize Agrofertu, neuspěli u Ústavního soudu se svými námitkami vůči zákonné normě, která upravuje problematiku střetu zájmů. Andrej Babiš druhý den emotivně …

Počty mrtvých jako argument nevkusu

Věděli jste, že vybombardování Drážďan bylo: Jako u ostatních měst v cestě na Berlín pro ulehčení postupu Rudé armády vyžádáno Stalinem na Jaltě. Zničením vojensky důležitého cíle uzlového nádraží a vojenských …

Křesťanský brutalismus

Žula, diorit, záměrně zanechané stopy hornickými kangy, velikostní akcentace dlaní a prstů, další stopy po řezání elektrickými vidiovými kotouči a další atributy spjaté se socialistickým brutalismem. Lze vysledovat, že podjedinný …

Proč Západ tolik toleruje netoleranci islámu?

Na otázku, zda je islám náboženství míru, odpovídá Ayaan Hirsi Ali záporně. Volá po změně náboženské doktríny islámu, která stojí především na násilí. Přehlížením tohoto faktu mají podle ní obyvatelé …