Hlavní informace
vzpoura-davu

Vzpoura davů?

Španělský filosof José Ortega y Gasset razil toto slovo jako titul své knihy, ve které se pokouší podat diagnosu kulturního i politického stavu dnešní Evropy. (…) Podíváme-li se na pěknou stavbu jeho názorů, zarazíme se hned na počátku. Opravdu, při dnešním stavu věcí bychom se těžko odhodlali říci, že ,,davy´´ ve velmi širokém smyslu slova jsou příliš bohatě zahrnuty hmotnými dary civilisace, blahobytem, pohodlím a jistotou, dokonalým pořádkem, svobodou, rovností a jiným požehnáním, o kterém mluví Ortega.  Nezdá se nám tak pravděpodobným, že by se s dnešním světem nemohlo stát ledacos násilného a nebezpečného. Nevěříme, že by náš svět nebyl krajem tísně, nesnáze a nebezpečí. Obáváme se, že v těch věcech byl Ortegův zor šálen netrvalou dobou poměrné hospodářské konjunktury, kterou bychom dnes rádi vyhrabávali špendlíkem. Kdyby Evropa opravdu stonala nadbytkem jistoty, blahobytu a životní snadnosti, byla by dnes z toho radikálně vyléčena.

A přece je i v dnešním stavu věcí mnoho příznaků, které Ortega vyslovuje správně. Jako on, vidíme růsti nebezpečí barbarisace; jako on, musíme konstatovati povážlivý davový sklon odmítat vyšší instance rozumu a vnucovat hromadné názory, předsudky a představy násilím; už nejen davy, ale celé národy, celé státy učinily přímo systém z toho potlačování intelektuální svobody – dnes se tomu říká usměrňování nebo ještě názorněji glajchšaltování. Nemusíme ani chodit za hranice, abychom ukázali prstem na příklady, jak politické a kulturní davy křepce prohánějí každou odchylku od kolektivního hodnocení a přijatých měřítek. Ortega správně zjišťuje řadu symptomů dnešní kulturní malaise; ale jejich příčinou není vzpoura davů.

Nikoli vzpoura davů, nýbrž hromadné selhání jedinců. Můžeme-li mluvit o jakémsi upadání, nevězí ten úkaz asi v tom, že se davy derou nahoru, nýbrž v tom, že se horempádem hrnou dolů ti, kdo svým posláním mají stát výš, tj. být rozumově nadřazeni. Nemusí nás znepokojovat civilisační cesta nahoru, nýbrž kulturní cesta dolů. Nebudeme naříkat, že dnes ve světě rozhodují nižší ideály, ale budeme se ptát, kam se poděly ty vyšší ideály, kdo je ztratil, kdo od nich upustil. Konec konců davy jsou po jisté stránce bezmocné; mohou pálit knihy nebo rozbíjet hlavy, ale nemohou zničit myšlenku. Myšlenku je možno jenom zradit. Davový člověk může nedbat vyššího rozumu, ale nemůže jej ponížit. Jeho moc se stává nebezpečím teprve tehdy, přestane-li nad ním silně, jasně a neodbytně zaznívat hlas zvěstující, že jest něco nad jeho dosaženou úrovní, něco jemu nepodrobeného. Teprve tehdy může člověk davový nabýt povážlivé převahy, nezjevuje-li se mu žádná vyšší a inteligentnější instance, která by už svým bytím a trváním rušila absolutní platnost jeho suffisantních názorů. Řekněme, kdyby čtenář nenalézal denně černé na bílém, že nic není nadřazeno jeho vkusu, jeho představám a zásadám, kdyby se tisk přímo necpal ráno i večer snažně a služebně na jeho úroveň, ztratil by ten čtenář brzo uspokojení ze své průměrnosti. Říká se, že noviny jsou dělány svými čtenáři. Ano, bohužel; ale měly by být dělány několika vzdělanými a myslícími lidmi.

To jsou noviny. Připočtěte politiky, vychovatele a literáty, připočtěte statisíce lidí, kterým se dostalo vzdělání a tím předpokladu pro širší rozhled a kteří přesto se snaží dokázat, že nemyslí jinak než kolektiv, ke kterému se připojili ať pro kariéru nebo proto, aby už nemuseli myslet, a máte kulturní zrcadlo doby. Ti, kdo mohou a mají jít za poznáním, běhají za davy a myslí si, že je vedou. (…) Kdo ze vzdělanců přijímá předpisy pro své myšlení, předpisy, které mu ukládá jeho štamtiš, jeho partaj, jeho žurnál nebo já nevím která davová instance, ten pomáhá rozmíchat tu strašnou směs troubovství a násilnosti, která ohrožuje Evropu zbarbarisováním.

To násilí dodají davy a jejich feldveblové; ale to troubovství roste z viny nebo ze spoluviny intelektu, jež prodává své prvorozenství za mísu čočovice. (…) Žádná kulturní hodnota nemůže být překonána, dokud není opuštěna. To pravé nebezpečí není ve vzpouře davů, nýbrž v slabosti hlav a povah, v trapném selhání těch, kdo mají své určení a poslání jako jedinci.

(17. ledna 1934)

Podporují nás:

Nadace Karla Janečka

Partneři:

logo pozadi cervena Puvodni-staticke-logo-bile-pozadi casablanca logoudalostireflexespolecnost-j-chart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big

Inzerce

loading...