TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT

papež František

Články

Co je hanět člověka?

Papež František při nedávné ranní mši v kapli Domu sv. Marty komentoval evangelium (Mt 5,20-26), kde stojí: »Dohodni se rychle se svým protivníkem, dokud jsi s ním na cestě, aby tě tvůj protivník neodevzdal soudci«.  Ježíš radí učedníkům, jak usilovat o spravedlnost »mnohem dokonalejší než je spravedlnost učitelů Zákona a farizejů«. Podává výklad pátého přikázání: »Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: Nezabiješ. Kdo by zabil propadne soudu« a potom zvyšuje laťku a říká: »Kdokoli se na svého bratra hněvá... tupí jej...  či zatracuje«, propadne »soudu... veleradě... pekelnému ohni«.

„Pán nám říká, že hanění druhého člověka není pouhým haněním, nýbrž začátkem cesty vedoucí k jeho zabití. My jsme si zvykli druhé hanět, třeba v dopravní špičce během řízení auta. Lidé jsou v hanění kreativní – dodal s ironickým úsměvem. Nadávky však pošlapávají lidské právo. Tupení a hanění druhých je velice nebezpečné a nezřídka vychází ze závisti.

Když někdo udělá něco, co se mi nelíbí, pohaním ho a označím jej za mentálně či sociálně  postiženého anebo za neschopného integrace. A to zabíjí. Zabíjí budoucnost a rozvoj člověka. Je to závist, jež haní člověka, který mne ohrožuje. Skoro vždycky je v tom závist.

Kniha moudrosti (2,24) nám říká – pokračoval papež – že »ďáblovou závistí vstoupila na svět smrt«. Říkáme-li »já nezávidím nikomu«, přemýšlejme pozorně. Závist se skrývá a je schopná tě rozhněvat a přimět tě, abys druhého ničil. Ježíš na to poukazuje a vybízí, abychom tomu učinili přítrž.

Ježíš je radikální. Smír není vybraný způsob chování, nýbrž radikální postoj, snažící se respektovat důstojnost druhého i svou vlastní. Od hanění ke smíru, od závisti k přátelství – to je postup, který nám Ježíš dnes podává.

Prospěje nám dnes, budeme-li si ptát: jak haním já? Kdy urážím já?

Kdy vzdaluji od svého srdce někoho druhého? A dívat se, zda se tam nevyskytuje ten hořký kořen závisti, který mne pudí deptat druhého, abych se vyhnul souteži a konkurenci. Není to snadné. Ale pomysleme, že krásné je nikdy nehanět. Je to krásné, protože tak necháváme druhé růst. Pán ať nás obdaruje touto milostí.“ 

Radio Vaticana

 

Hukot ducha mění realitu

Svatodušní homilie papeže.

 

Dvě gesta, dvě přikázání

Při Poslední večeři se Ježíš rozloučil s učedníky obsáhlou a krásnou promluvou, před níž  učinil dvě ustanovující gesta. Tato gesta byla určena učedníkům i budoucí církvi a tvoří základ jejího učení. Ustanovením eucharistie dává Ježíš učedníkům jíst svoje tělo a pít svoji krev a potom jim umyje nohy.

Z těchto dvou gest se rodí dvě přikázání, která umožňují církvi růst, pokud jim zůstaneme věrni.

...

Bez lásky církev nemůže růst, nemůže dýchat, a mění se v prázdnou, přetvařující se a planě gestikulující instituci. Choďme v Jeho těle. Ježíš nám říká, jak milovat. Až do konce!

To je Pánova závěť. Dává se za pokrm a nápoj a říká nám: takto se milujte. Umývá nohy a říká: takto si vzájemně služte. Služebník nikdy není víc než jeho pán. Jsou to pádná slova a gesta, jež jsou základem církve. Budeme-li dbát těchto třech věcí, nikdy se nepomýlíme.

Citujeme podle Radio Vaticana.

Nedělat si ze své duše tržnici

Evangelium této III. neděle postní nám v Janově podání předkládá událost vyhnání prodavačů z jeruzalémského chrámu (Jan 2,13-25). Ježíš učinil toto gesto důtkami z provazů, zpřevracel stoly a řekl: »Nedělejte z domu mého Otce tržnici«. Tento rozhodný čin vykonaný těsně před Velikonocemi vyvolal v zástupu velký dojem a nevraživost u náboženských představitelů a těch, kteří to vnímali jako ohrožení svých ekonomických zájmů. Jak si to máme vyložit? Zajisté to nebyl násilný čin a je pravdou, že nevyvolal zásah ochránců veřejného pořádku, policie. Nikoli. Byl však zamýšlen jako typicky prorocký skutek, kterými byly v Božím jménu často pranýřovány zlořády a nešvary. Nabízela se otázka po pravomoci. A židé se Ježíše vskutku zeptali: »Jakým znamením nám dokážeš, že tohle smíš dělat?« (v.18), tedy co tě k tomu opravňuje? Jako by žádali důkaz, že jednal opravdu jménem Božím.

K výkladu tohoto gesta, kterým Ježíš vyčistil chrám, použili jeho učedníci biblický text 69. Žalmu: »Horlivost pro tvůj dům mne stravuje« (v.17). Tento žalm je úpěnlivou prosbou o pomoc v situaci krajního nebezpečí vyvolaného nenávistí nepřátel. Tuto situaci prožije Ježíš během Pašijí. Horlivost pro Otce a Jeho dům Jej přivede na kříž. Jeho horlivost lásky vede k sebeobětování, není to falešná horlivost toho, kdo si nárokuje, že slouží Bohu násilím. „Znamení“, kterým Ježíš prokáže svoji pravomoc, bude právě Jeho smrt a zmrtvýchvstání: »Zbořte tento chrám a ve třech dnech jej zase postavím« (v.19) – říká, a evangelista podotýká: »On to však řekl o chrámu svého těla« (v.21). Ježíšovou Paschou začíná nová bohoslužba v novém chrámu, bohoslužba lásky a tímto novým chrámem je On sám.

Ježíšovo vystoupení podané dnešním evangeliem nás vybízí, abychom svůj život prožívali nikoli hledáním svých výhod a zájmů, nýbrž oslavením Boha, který je láska. Jsme povoláni mít stále na paměti silná Ježíšova slova: »Nedělejte z domu mého Otce tržnici!« (v.16). Je velice nepěkné, když církev sklouzne do tohoto postavení a dělá tržnici z Božího domu. Tato slova nám pomáhají čelit nebezpečí dělat tržnici také ze své duše, která je Božím příbytkem, a žít neustálým vyhledávání svého užitku a nikoli štědrou a solidární láskou. Toto Ježíšovo učení je stále aktuální, nejenom pro církevní společenství, ale také pro jednotlivce, pro občanská společenství a celou společnost. Běžně se totiž vyskytuje pokušení využít dobré, popřípadě povinné jednání k rozvíjení soukromých, ne-li přímo nedovolených zájmů. Je to vážné nebezpečí, zejména v účelovém používání samotného Boha a bohoslužby anebo služby člověku, Jeho obrazu. Proto Ježíš použil tyto „silné způsoby“, aby nás vyburcoval před touto smrtelnou hrozbou.

Kéž nás podporuje Panna Maria ve snaze činit z postní doby dobrou příležitost k uznání Boha za jediného Pána svého života a odejme z našeho srdce a našich skutků každou formu modloslužby.

Pro Radio Vaticana přeložil Milan Glaser.

Nepohodlný Ježíš

V čem Kristus nepřichází vhod.

Nehledat pocty, autoritu ani nadřazenost

Dávat talent do služeb, ne jím těžit pro užitek a zájem.

Přijímat, chránit, podporovat a začleňovat

Osobní bezpečnost nadřazujme bezpečnosti národní - poselství o migrantech a uprchlících.

S ďáblem se nemluví!

Světským duch, mondénnost je ztělesněním ďábla, vládce tohoto světa.

Status nepřítele

Virus nevraživosti, příznaky zášti, logika odtažitosti a „svatý neklid“.

Chvalozpěv sestry země - Laudato si’

Stvořitel nás neopouští, nikdy ve svém plánu lásky nečiní krok zpět, nelituje, že nás stvořil.

O mlčení

Vánoční promluva z roku 1987.

Co je mi do toho?

Ideologie je ospravedlnění a není-li ideologie, přichází Kainova odpověď: „Co je mi do toho?", „Copak jsem já hlídačem svého bratra?" (Gen 4,9)

Rehabilitujme politiku

„Politika je jednou z nejvyšších forem lásky, milosrdné lásky“
říká papež pro list La Vanguardia.

Podporují nás:

                                                     30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno             

Partneři:

logo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big   cze-logo    Peroutak logo1