TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT

Melanie Clara

Články

Islám je náboženství války. Nebo je islám náboženství míru?

V rozhovoru si věc vyjasňují (nejen před sebou a pro sebe) neurovědec a kritik veškerého náboženství Harris a vyléčený radikální islamista Nawáz. Oba o věci něco vědí a mají dost upřímnosti i slušného vychování, takže se „nekonvičkují“, ale přou, ptají a vysvětlují. Závěr nechán na čtenáři, takže jak?

Není islám, je jen to, co si o něm myslí muslimové. Jako u nás socialisté přitvrdili v komunisty a ti přitvrdili v bolševický diktát a rudý teror, tak je to i u muslimů. Nejfanatičtější nepocházejí z chudých, nejsou nevzdělaní a ani dnešní přistěhovalci. Mladí od 16 do 22, zvlášť inteligentní a obětaví všude na světě hledají pro co žít a za co zemřít. Nemáme charisma ani vůli jim něco nabídnout, imámové ano. Povážlivé procento muslimů všech typů má povážlivě velké pochopení pro násilí. Ptal se ale někdo nemuslimů? Dnešní muslimové věří, že jsou ve vesmírné válce dobra islámu se zlem, věří na posmrtné odměny za zásluhy v tomto boji a obdivují mučedníky. V téhle mentalitě je cosi přiznaně handlovního. Jde tu o charakter.

Společnou chybou je sdílená představa komunity muslimů jako soustředných kruhů, najmě to, že do centra dali džihádisty a na okraj umírněné. Stejně špatně by bylo dát doprostřed diagramu křesťanů jehovisty a katolíky s evangelíky až na okraj. Co bychom z toho asi vyvodili?

Více: http://www.volvox.cz/knihy/mimo/harris_nawaz_islam.php

Maxim Butčenko, umělec války

Ruské děti nesestaví větu z předem daných slov“, přiznala nová Putinova ministryně školství. Nejen dětem a nejen v Rusku vázne řeč. „Všechno nové jej jen zapomenuté staré...“ dodala myslitelka z Kremlu. Pravda, aspoň pokud se týká chování ruského impéria na východní Ukrajině:

Na malém městě donbasské oblasti se strhne povyk. V Kyjevě jsou prý fašisti a svět se hroutí. Hlasatele apokalypsy ani přišedší ozbrojence nikdo nezná. Po zprávách obyvatelé běží na náměstí, aby se potkali a řekli si o co jde, ale než to stihnou, zaburácí na ně z amplionu: „Taaaakžeee, odteď jsem vojenským velitelem města, čímž přebírám všechnu moc“, „říkejte mi Iljič“ nastane ticho a disciplína. Tak začíná teror a také román Maxima Budčenka s přízračným názvem Umělec války. Umělce malíře Antona i jeho blízké semele válka a zůstane po něm i po nich jen jeho obraz jako vyjádření jakéhosi smíření i nedorozumění, odcizení. Lidé vzati sobě samým nejdřív otupující dřinou a nespravedlností poměrů před válkou, potom propagandou a nakonec válkou. Pokřivené osudy, které podivuhodně ubíhají do zámlky, nikoli ovšem zcela bez naděje. Budčenko vypráví stručně, vyhýbá se filmové doslovnosti, trhákům i kýči. Je to strhující reportáž, ale má hloubku a jeho postavy vidí a cítí znamení své doby a nemají jen osudy ale i vlastní duše.

Více zde.

 

Islám je náboženství války. Nebo je islám náboženství míru?

V rozhovoru si věc vyjasňují (nejen před sebou a pro sebe) neurovědec a kritik veškerého náboženství Harris a vyléčený radikální islamista Nawáz. Oba o věci něco vědí a mají dost upřímnosti i slušného vychování, takže se „nekonvičkují“, ale přou, ptají a vysvětlují. Závěr nechán na čtenáři, takže jak?

Není Islám, je jen to, co si o něm myslí muslimové. Jako u nás socialisté přitvrdili v komunisty a ti přitvrdili v bolševický diktát a rudý teror, tak je to i u muslimů. Nejfanatičtější nepocházejí z chudých, nejsou nevzdělaní a ani dnešní přistěhovalci. Mladí od 16 do 22 zvlášť inteligentní a obětaví všude na světě hledají pro co žít a za co zemřít. Nemáme charisma ani vůli jim něco nabídnout, imámové ano. Povážlivé procento muslimů všech typů má povážlivě velké pochopení pro násilí. Ptal se ale někdo nemuslimů? Dnešní muslimové věří, že jsou ve vesmírné válce dobra islámu se zlem, věří na posmrtné odměny za zásluhy v tomto boji a obdivují mučedníky. V téhle mentalitě je cosi přiznaně handlovního. Jde tu o charakter.

Společnou chybou je sdílená představa komunity muslimů jako soustředných kruhů, najmě to, že do centra dali džihádisty a na okraj umírněné. Stejně špatně by bylo dát doprostřed diagramu křesťanů jehovisty a katolíky s evangelíky až na okraj. Co bychom z toho asi vyvodili?

Více zde.

 

Jak český kavalerista dobýval Paříž?

Dějiny se u nás píšou z podivného nadhledu. Tak je podávají učebnice našich škol a komu se to nezdá může si v Čechách leda vyprávět legendy o svatých. Světová historiografie i rozumem prověřená zkušenost jsou přece jinde. Odvaha vybrat jeden příběh na kterém se ukáže i charakter doby je vzácná. Válečná cesta kavaleristy Ivana Matouška podaná v dokumentech je strhující i rozporná.

Mladík I.M., který odcházel do války odkázal svému švagrovi filosofu Janu Patočkovi devizu, že se nemáme spoléhat a vymlouvat na kohokoli, ale bojovat sami za sebe. Patočka prý šel poznamenán touhle větou do střetů v roce 77.

Matoušek se zapsal do velkých dějin tím, že s de Gaullem osvobodil Paříž a padl při záchraně raněných. Jeho střízlivý popis situace ukazuje třeba jak prozíravé bylo, že si „svobodní Francouzi“ vynutili dobytí svého hlavního města svépomocí. To naše reprezentace nechala osvobozenou Prahu v posledních hodinách války dobýt Rudou armádou.

Proto byli spolubojovníci Ivana Matouška jako Píka, Klapálek a stovky dalších po válce zostuzeni, zavražděni, zavlečeni, odstrčeni a zapomenuti.

Knihu najdete zde.

 

Podporují nás:

  30 05 2018 KJ           Logo Nadace OF        bar.ces.poz logo-SFK 478607 1953 Praha logo      

Partneři:

PN logo sRGBlogo pozadi cervena Automediace2udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big   cze-logo    Peroutak logo1