Hlavní informace

Jan Dlask

Články

Opravme si svého popletu

Zemanovy iluze o československé „finlandizaci“ a soudný Fanda.

Zvolíme jako Finové?

Prezidentské volby v roce 2018.

Povinnou matematikou suplujeme špatné kupecké počty

Poslední dobou se téměř každodenně stáváme svědky jisté veřejné matematické nekompetence, například u správních orgánů či médií.

Před minulými prezidentskými volbami ministerstvo vnitra vybralo z podpisových listin každého z kandidátů dva namátkové vzorky a pro stanovení počtu úplných podpisů procenta těch neúplných sečetlo – a pozapomnělo je vydělit dvěma (neboť vzorky byly dva). Jeho proceduru musel opravit až soud – tedy opravit banální chybu v matematickém (či spíše kupeckém) výpočtu, neboť v této souvislosti hovořit o „právním názoru“ by bylo přímo pokrytecké: zastírala by se tím pouze a jen matematická neznalost.

Veřejnoprávní Česká televize již léta ukazuje v hlavních zprávách mapy České republiky s jednotlivými kraji. Srovnávají se například procenta nezaměstnanosti, z čehož skutečně vychází realistické údaje o tom, jak na tom jednotlivé kraje jsou. Potom ale také býváme informováni o tom, kolik je v tom kterém kraji živnostníků, kolik vysokoškoláků a kolik exekucí. A je velmi zajímavé, že příčku vedou pořád stejné kraje. Jsou to kraje s největším počtem obyvatelstva. Napadlo někoho se zamyslet nad tím, jestli to není pak tak trochu přirozené a informačně pro diváka vlastně zcela nepodstatné?

Naposledy v pondělí 27. listopadu ČT1 informovala v Událostech o výši zadlužení lidí. Operovalo se s odbornými termíny (dlouhodobý, krátkodobý dluh atp.). Divák se dozvěděl, že nejvíce průměrně lidé dluží za bydlení v Praze, nejméně v Karlovarském a Ústeckém kraji. Vzhledem ke slovu „průměrně“ je to celkem uvěřitelná zpráva, zvláště je-li doložená částkou 2,6 milionu v Praze a 1,5 milionu průměrně v České republice. Vyšší zadlužení v Praze lidem umožňuji i vyšší příjmy a navíc si jej i vyžaduje výrazně vyšší cena pražských nemovitostí než jinde.

Zpráva nicméně pokračovala informacemi o „podílu ohroženého krátkodobého dluhu“: nejvyšší ho má Moravskoslezský kraj (14 %), nejnižší Vysočina (3,3 %). Informace to nemusejí být přímo nesprávné, nejsou ale trochu zkreslené tím, že Moravskoslezský kraj má 2,3-krát více obyvatel než Vysočina? A „korunováno“ mapkou České republiky, znázorňující objem dluhu ve čtrnácti krajích naší země v miliardách korun. Vede Praha (355,8 miliard), následovaná Středočeským (319,3 miliard) a Jihomoravským krajem (240,9 miliard). Na druhém pólu žebříčku je Karlovarský kraj (50,3 miliard), Vysočina (75,2 miliard) a Liberecký kraj (84,3 miliard). Je konstatováno, že v Karlovarském kraji mají lidé sedmkrát nižší dluh než lidé v metropoli. Jací to šťastní lidé! Sice je tam velká nezaměstnanost a o dost menší příjmy, ale dluh menší sedmkrát.

Nikoho, kdo zprávy v ČT připravuje, asi nenapadla souvislost s tím, že Praha vede kraje i co do výše dluhu, i co do počtu obyvatelstva, zatímco Karlovarský kraj je v obou těchto ohledech na chvostu. V Praze totiž žije více než čtyřikrát tolik obyvatel než v nejmenším českém kraji. Aby byly prezentované údaje relevantní, bylo by záhodno v této statistice také zohlednit počet obyvatel a přepočítat výši dluhu na jednu osobu, nebo ne? Informace, že celkově nejvíce dluží kraje s prvním, druhým a čtvrtým nejvyšším počtem obyvatel a nejméně kraje s čtrnáctým, třináctým a jedenáctým, má totiž pro diváka v podstatě nulovou vypovídající hodnotu. Výsledkem je pak v podstatě zavádějící a nesrozumitelná zpráva, srovnatelná s hypotetickým tvrzením, že ze studentů, kteří v daném akademickém roce ukončili v Česku studia medicíny, se jich padesát dostalo na doktorandské studium, a z absolventů bengálštiny pouze dva. Pozapomnělo se ale říct, kolik studentů vlastně medicínu a bengálštinu vůbec vystudovalo; oni „pouzí dva“ totiž, jak potvrdí člověk znalý poměrů vysokoškolského studia malých jazyků, totiž můžou být někdy i všichni absolventi.

Celkem zásadními změnami v českém školství z poslední doby jsou znovuzavedení přijímacích zkoušek na střední školy mj. z matematiky a zavedení povinné maturity z tohoto předmětu. Přes výše popsaný problém jsem k těmto změnám skeptický. Obávám se, že hospodářsko-průmyslová lobby, která si je prosadila, jimi nedosáhne svého cíle, tedy zvýšení zájmu mladých lidí o technické obory a opatření si kvalifikované pracovní zaměstnanecké síly. Za prvé: ty školské systémy, které znám o něco lépe a které už dlouhá léta vykazují dobré výsledky, povinnou maturitu ani povinné přijímací zkoušky na střední školy z matematiky nemají. A za druhé, má vlastní zkušenost z dvanáctiletého učení se matematice na základní a střední škole je taková, že čím vyšší byl ročník, tím „čistější“ a teoretičtější matematika byla – a také čím dál nečitelnější bylo, k čemu nám vlastně má v životě sloužit.

Zvláště se to pak projevilo na střední škole v době „polytechnizační tyranie“ dohasínajícího komunistického režimu konce 80. let, kdy gymnázium vlastně přestalo být všeobecným vzdělávacím ústavem a stalo se polytechnikou. Jako žáci jsme byli vystaveni apelům učitelů předmětů typu matematika, fyzika a chemie v tom smyslu, ať se řádně na tyto jejich předměty připravujeme, neboť je budeme potřebovat na technické vysoké škole, kterou totiž všichni budeme studovat – žádné humanitní... K tomu samozřejmě po revoluci 1989 nedošlo a techniku studoval skutečně pouze ten, kdo k ní sám inklinoval. Za zaznamenání ale stojí hlavně argumentace, že „něco budeme potřebovat na vysoké škole“ – nikoliv v běžném životě.

Jedním z momentálních programů finského školství je tzv. ucelování a propojování vyučování a zavádění mnohotematických učebních celků. Ty nemají nahrazovat tradiční předměty (jak bylo v médiích zahraničních a posléze i českých špatně pochopeno), ale doplňovat je. Školáci budou vedeni k tomu, aby si lépe uvědomovali vzájemné vztahy, souvislosti a závislosti mezi předměty a uměli si spojovat fakta z různých oblastí. A nejde jen o vlastní pochopení spojitostí, ale o dovednost je aplikovat s uvědoměním si jejich významu v životě samotných žáků, jejich nejbližšího společenství, celé společnosti i globálně. A důraz se klade rovněž na aktuálnost a společenskou potřebnost (blíže viz https://fin.ff.cuni.cz/cs/2017/10/12/o-finskem-neruseni-predmetu/).

Tyto principy míří do černého. V naší souvislosti totiž skutečně zase tak úplně nejde jen o neerudici ve vlastní matematice, ale i o neschopnost jejího logického uplatnění na konkrétním materiálu v praxi, ať již se jedná o volby či zadlužení. Chybí povědomí o vhodnosti jejího užití v souvislosti s geografií, ekonomií, sociologií, demografií a statistikou. Více čisté neaplikované matematiky, jako byla za mých let ta středoškolská, je zbytečné a věc nevyřeší. Místo zavádění povinných přijímacích zkoušek či maturit je třeba obrátit pozornost na správnost užití matematiky například při volebních procedurách či vykazování zadlužení.

Petrolejový princ dnes a tenkrát na Západě

Jiří Hlavatý, královédvorský podnikatel, majitel společnosti Juta, největší české textilky, byl v roce 2014 zvolen do Senátu za hnutí ANO a obvod Trutnov. Hlavatý je podle časopisu Forbes 32. nejbohatším Čechem s majetkem okolo 4,7 miliardy korun. Letos na podzim se na spodním 18. místě královéhradecké kandidátky stejného hnutí ucházel i o místo v Poslanecké sněmovně. Údajně „bez ambicí“, nepočítal s tím, že ho zvolí. Hlavatému nešlo o nic jiného než o vzkaz voličům, že když se neustále kope do pana Babiše, měl by také někdo z podnikatelské sféry ukázat, že za Babišem stojí. Hlavatého měli napsat někam na spodní místo, a ani si nekontroloval, které nakonec dostal. Kdyby byl poslancem chtěl být, nechal by se napsat na místo první nebo druhé; jelikož ale tušil, co to časově obnáší, odmítl, neboť zvládat práci poslance na jedné straně a na straně druhé práci ředitele firmy o tisících zaměstnanců, která ho baví, by nešlo.

Vzhledem k velkému počtu preferenčních hlasů ve volbách do sněmovny uspěl, čímž mu automaticky zanikl senátorský mandát. Zahořklý Hlavatý považoval za nedemokratické, že si sám nemohl vybrat mezi poslanectvím a senátorstvím. Prý toto pravidlo před volbami neznal ani on, ani právníci jeho firmy. Lidé mu sami říkali, že ho kroužkovali jen proto, že ho mají rádi a důvěřují mu, ne kvůli tomu, aby se stal poslancem.

O místo v Senátu se bude Hlavatý v náhradních volbách po zaniklém mandátu ucházet v lednu znovu, neboť působení v horní komoře mu jako podnikateli vyhovuje jako nepoměrně méně náročnější než v komoře dolní. Doplňující volby do Senátu budou stát několik milionů korun. Hlavatý žádnou participaci na nákladech neplánuje, protože údajně žádné nové volby nezpůsobil. „Kdybych dnes nekandidoval na senátora, tak by ty volby byly stejně. Takže nevím, proč bych měl na volbách participovat,“ údajně řekl.

Z nečekaného průběhu událostí obvinil voliče, kteří doplňovací volby způsobili tím, že ho vykroužkovali. Za obhajobou mandátu senátora prý nemají novináři hledat z jeho strany žádné spekulace. „Podíval jsem se z okna nebo já nevím, co vám na to mám říct.“ komentoval. Pokud ovšem ve volbách do Senátu neuspěje, poslancem zůstane. Tvrdí nyní, že má na souběh poslancování a podnikání dostatečnou výdrž. „Byla to vůle voličů, já tu vůli samozřejmě respektuji, a pokud nebudu zvolen, tak budu pokračovat v Poslanecké sněmovně,“ sdělil Hlavatý.

Říkají mi Petrolejový princ a jsem kumpánem ještě většího naftového magnáta; mít petrolej mě fakt baví. Chtěl jsem dělat soudce, a jako soudce mě také zvolili. Soudí se jen jeden dva dny v měsíci, tak co. Jenže pak za mnou přišli, jestli bych nedělal šerifa, abych byl i „HEAD“, „HLAVA“, když to můj kumpán naftovej magnát potřebuje. No tak mě tam napište, hlavně někam dolů, řekl jsem blahovolně. Kdybych to chtěl moc dělat, tak bych jim samozřejmě řekl, ať mě napíšou nahoru, ale to teď nebyl tenhle případ. A představte si, oni mě tím šerifem stejně zvolili! No jó, ale v tu chvíli jsem přestal být soudcem, protože nikdo nemůže být zároveň soudcem i šerifem. To jsem předtím nevěděl! A nikdo mi to neřek'! Zpackali to Kulhavej Bill a ta jeho povedená partička, Dlouhán Frank, Tlusťoch Dick a další, v hlavě mají jenom vítr, jak by řekli indiáni. Já za nic nemůžu. Proč mě volili? No jo, mají mě rádi… Copak já na to mám čas? Copak já jsem to chtěl dělat? Ještě při tom člověka napadne ze zálohy medvěd grizzly. No a teď se znova bude volit soudce, no to by to spral děs, kdybych znovu nekandidoval, když přece chci a vždycky jsem chtěl dělat soudce! Když mě ale nezvolej, no tak tím šerifem samozřejmě zůstanu. A ať si hlavně lidi nemyslej, že jim něco na ty volby přispěju. Tolik peněz z toho petroleje zase nemám.

Vlastně o nic nejde!?

Blazeované plácání dvou komentátorů o volbách.

Finové, jste žabaři!

České a finské bafuňářské kauzy.

Děláme za lacino a nám to stačí

Pár postřehů k debatě o nízké nezaměstnanosti.

Několik vět 2017

K prohlášení Platformy – podivnost se slavným názvem.

Naši piráti versus vikingové

Nad daňovou reformou podle Pirátů.

„Oligarcha podobný Babišovi vládne Finsku“

Bláhový mýtus českých médií.

Kdo na koho doplácí?

Ke Štěchově návrhu.

Volební systém Buď a Nebo

Inspirativní volební systémy ze severu Evropy.

Podporují nás:

Nadace Karla Janečka

Partneři:

logo pozadi cervena Puvodni-staticke-logo-bile-pozadi casablanca logoudalostireflexespolecnost-j-chart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big

Inzerce

loading...