Hlavní informace

Bohumil Doležal

Články

Problémy smlouvy s čertem

Pokus o pohádku. Miloš Zeman má velkou nevýhodu vůči jiným (např. Andreji Babišovi), a to v tom, že je intelektuál. Například vyslovil kdysi dávno přesvědčení, že většina lidí jsou buď imbecilové, nebo osoby podprůměrné inteligence (nevím, zda to cituji přesně, nemám čas to dohledávat). Z toho plyne, že jde jen o to, jak je oslovit (přesněji řečeno oblbnout). Na základě toho přesvědčení se už přes dvacet let snaží oslovit v lidech to nejhorší, co v nich je, a chvílemi se mu to docela dařilo. Jsou tu však dva problémy: Jednak v lidech zdaleka není jen to nejhorší. A jednak Zeman má po způsobu intelektuálů občas sklony o tom veřejně mudrovat, což je velmi kontraproduktivní. Kromě toho má jako intelektuál sklon omračovat posluchače svou myšlenkovou smělostí. Přitom je zároveň trochu lajdák: říká věci, na nichž něco je, ale jsou křiklavě přehnané. Lidé, kteří oslovují u svých bližních to nejhorší a nejnižší spontánně a ze své prosté přirozenosti (říká se jim burani) mají daleko větší naději na úspěch.

A teď podstatná věc – představme si ji pro jednoduchost obrazně: Miloš Zeman podepsal před cca dvaceti lety smlouvu s čertem: já budu v lidech oslovovat to nejhorší, co v nich je (v lidech samozřejmě není jen to nejhorší, ani náhodou), a ty zařídíš, aby mi to vycházelo. Čert nadšeně souhlasil, něco podobného je jeho parketa. Problém je, že všechny smlouvy s čertem jsou časově limitované (i když podpisující si většinou představuje, že jsou „na věčné časy a nikdy jinak“). Kromě toho je čert strašná kurva a nemá rád lidi en bloc, tj. ani ty, co mu slouží. Když nadejde čas, přijde, popadne smluvního partnera za pačesy a odnese si ho domů, tj. do pekla (mimochodem, to by byl docela hezký námět pro předvánoční pohádku v naší veřejnoprávní televizi, tam však bývají čertovské pohádky úplně opačného vyznění). Je moc dobře, že se tahle logika dejme tomu dějin zase jednou ukazuje v reálu. Čas Miloše Zemana prostě už nejspíš vypršel. Pokud ho však nenahradí někdo, kdo se bude snažit v lidech oslovovat to lepší, i když je to těžší, kdo to bude umět a kdo bude vědět, že mu přitom žádný čert nepomůže, protože pro čerty taková činnost není atraktivní – tedy pak jsme nic moc nezískali.

Jak se volí prezident v Bohnicích. Tedy přesně řečeno ve volebním okrsku s číslem 8089 s volební místností v Základní škole Ústavní. Z 552 vydaných hlasovacích lístků jich bylo platných 558, tj. 101%. Zvítězil Miloš Zeman. Jak se mi podařilo zjistit na mapě Google, volební místnost leží v těsném sousedství psychiatrické léčebny.

Z Událostí BD.

Kolik debat v druhém kole?

Miloš Zeman poměrně šikovně využil Drahošovy nabídky k „duelům“ v médiích. Z původní představy o dvou (což vypadalo aspoň trochu přijatelně a rozumně) přitvrdil na čtyři (Nova, Prima, Barrandov, ČT, ale bez Moravce). Předstírá, že iniciativa vzešla od příslušných médií, řekl bych, že v případě Novy, Primy a Barrandova je to vzájemná dohoda. Dostal Drahoše na terén, který sám dobře ovládá, a oponent to bude mít těžké. Pokud odmítne dvě z debat, jak zatím plánuje, vystaví se velmi snadné kritice. Nezbývá mu než absolvovat toto martyrium, s výjimkou snad TV Barrandov, která je vlastně Zemanovo domovské médium, a když se tam v „duelu“ s Drahošem octne jen Zeman sám, nebude to vypadat nijak neobvykle. Je možné taky odmítnout některé výstřední a zlomyslné nápady: tzv. vědomostní testy (chtějí dělat v Nově) – jednak není důležité, aby měl prezident encyklopedické vědomosti, ale aby věděl, co s tím úděsným politickým svinčíkem, jaký je teď v ČR, a jednak není zaručeno, že náhodou jeden z kandidátů (který, představí si každý čtenář podle své letory) bude znát otázky a odpovědi už předem lépe, než ten druhý. Bylo by to ponižující, zbytečné divadlo a mluvení od věci. Když tak, ať si v Nově zkoušejí jen Zemana.

Ale debaty en bloc odmítnout nebo výrazně omezit nelze. Je to taky lepší cesta k voličům než objíždění venkova, neúčast bude logicky vypadat jako uhejbáctví. Kdo se dal na válku, musí bojovat.

A na závěr ještě malá poznámka: to, co teď píšu, jsou jen drobné poznámky k volební kampani. Podstatná věc je, že se pan Drahoš v prvním kole dostal do velmi výhodné pozice, kterou by jiný za těchto okolností pohodlně využil. Jsem však přesvědčen, že celá jeho kampaň plus některé další věci, které ji vlastně provázejí, i když se to tak na první pohled nejeví, je postavena na falešných základech a její výsledky budou tedy tak či onak neblahé. Veškerý optimismus mne přešel.

Z Událostí BD.

Miloš Zeman má problém

Bude zápasit s mlhou.

Narušili nám volby!!!

Narušitelem (tak se za totáče říkalo těm, kteří se pokoušeli utéci přes opevněné hranice z bolševického kriminálu zvaného ČSSR na svobodu) byla mladá Ukrajinka jménem Anželina Diašová. Postarala se o nejvýznamnější událost prvního kola prezidentských voleb. K narušení došlo ve volební místnosti v pražských Lužinách chvíli poté, co do ní, netuše, co ho čeká, se samolibým úsměvem ve tváří vstoupil prezident republiky s chotí a početnou suitou. Ze skupiny přihlížejících novinářů vyběhla slečna Diašová, bleskurychle se svlékla do půl těla, pronikla až ke zcela konsternovanému Zemanovi a volala přitom (anglicky) „Zeman je Putinova děvka“. Pro větší názornost měla ještě totéž napsáno velkým bílým písmem na slušně vyvinuté „hrudi“. Akce trvala cca tři vteřiny, na „narušitelku“ se vrhla prezidentova ochranka, povalila ji na zem a odvlekla ji z místnosti. Totéž (mimo povalení) o dosti ohleduplněji učinila s prezidentem, který přitom nekřičel a nevzpouzel se. Po čase se vrátil už ve stabilizovaném stavu a volbu dokončil.

Akce je právně postižitelná. Podle odborníka, kterého citují sobotní Lidové noviny (jejich Obmyšleným je Andrej Babiš), může jít buď o přestupek proti veřejnému soužití, nebo o trestný čin výtržnictví. „Orgány“ předaly bleskově případ soudu, který ve zrychleném řízení odsoudil delikventku k podmíněnému trestu odnětí svobody na tři měsíce s podmínkou na rok a k vyhoštění z naší krásné vlasti rovněž na rok. Rozsudek mne příjemně překvapil, vzhledem k tomu, co se dělo v případě prezidentských trenýrek jsem se obával nejhoršího. Já sám bych to bral spíš jako přestupek, ale chápu, že pro „narušitelku“ je tohle možná příjemnější.

Společenská nebezpečnost toho, co provedla, je minimální až nulová. Srovnávat její protest s někdejším „atentátem“ pana Vondrouše na prezidenta Klause je nehorázné, ten člověk měl napodobeninu pistole, kterou je od skutečné zbraně zvlášť v takovém fofru těžko rozeznat. O politické váze jejího protestu lze jistě mít pochyby. Já přitom jen nějak nemohu nechat stranou, že bych při charakteristice vztahu našeho pana prezidenta k Putinovi nepoužíval tak expresivní výrazivo. Jinak souhlas.

Musím se přiznat, že mne celé „narušení“ upřímně pobavilo, zvlášť v našem dnešním hnusu plném českém světě. A taky bych se skoro vsadil, že takových jako já je tu minimálně milion. Připomíná mi to dobu mého mládí, zlatá šedesátá: bylo to taky odporné, ale občas byla aspoň legrace. A jsem za to té holce docela vděčný.

Zato oficiózní česká politika se stejně jako tehdy, za Novotného, otřásá hnusem a pohoršením: narušili nám volbu a zhanobili prezidenta! Z politické předscény i z režimních médií zní sbor snaživých třídních šplhounů.

Premiér Andrej Babiš: incident je nevhodný, uškodí prý pověsti ČR v zahraničí; své názory můžeme vyjádřit tím, že půjdeme volit (nebo taky ne, pokud ty či ony volby máme za šaškárnu, doplňuji já).

Jeho ministryně obrany Šlechtová: „To, co se tu děje proti stávajícímu prezidentovi, je hnus. Každý má právo na svůj názor, ale ohrozit prezidenta naší země je odporné.“ Mám na to, co je odporné, výrazně jiný názor. A připadalo mi to jako docela velká sranda. Taky jsem si nevšiml, že by přitom byl prezident nějak ohrožen.

Komentátoři Josef Mlejnek a Lukáš Jelínek se shodli na tom, že narušení stmelí Zemanovy stoupence do jednoho šiku a jeho preference vzrostou. Nic takového se zatím ani náhodou nestalo.

Prim získal jako obvykle prezidentův mluvčí Ovčáček: definitivně se prý ukázalo, že se Zemanovi odpůrci nezastaví před ničím. To vypadá jako parodie na bolševické noviny z doby stalinismu.

Skoro jednotně vystoupili i prezidentští kandidáti. O panu Hynkovi, Kulhánkovi a Hannigovi ani nemluvím. Jiří Drahoš prohlásil, že to byla veliká nerozvážnost. Prezident je chráněná osoba, ta žena riskovala život! (Nemám o prezidentských ochrankách všeobecně a o té Zemanově zvlášť žádné iluze, ale tak hluboko snad ještě neklesli). Podle Pavla Fischera „žádná politická ani aktivistická činnost do volební místnosti nepatří. To, co se stalo, považuji za politováníhodný incident, který se neměl stát“. A Marek Hilšer, který kdysi sám proslul tím, že se svlékal na Úřadu vlády, řekl dokonce: „Volby jsou svátek demokracie. Protestovat ve volební místnosti je nevhodné… Kromě toho je na pováženou, že během této neuvážené akce málem došlo k fyzickému kontaktu(!), který mohl skončit i poraněním.“ Sláva! Slečně Diašová nám mohla našeho prezidenta zneuctít, ale díkybohu, nestalo se to.

Sbor třídních šplhounů narušili naštěstí dva kverulanti: Michal Horáček, který se k věci odmítl vyjádřit, a Mirek Topolánek, který se zašil. Nevím, zda to udělali bezděčně či záměrně, v každém případě i jim jsem vděčný. Žít ve třídě zaplněné šplhouny by bylo zcela nesnesitelné.

Za vrchol státotvorného pokrytectví považuji starosti o zdraví a život narušitelky: vždyť ji mohli taky zabít! (viz např. Josef Koukal v sobotním Právu). To mi připomíná jednu anekdotu rovněž z doby mého mládí, ze „zlatých šedesátých“: Na Lubjanku za soudruhem Dzeržinským přišli západní novináři a poprosili ho, aby jim vysvětlil, co je to socialistický humanismus. Soudruh Dzeržinskij je dovedl k oknu a zeptal se jich: Co vidíte? – Vidíme milicionáře. – A co dělá milicionář? Hladí po hlavě malého chlapečka. – No a to je socialistický humanismus. – Jak to, milicionář hladí po hlavě chlapečka, a to má být socialistický humanismus? - No dovolte, vždyť by ho mohl zabít!

Psáno pro Události BD.

Co čekat od prezidentské volby?

Nebude-li to manipulovatelný darebák nebo zbabělý skunk

Stanovisko k problému „prezidentská volba“ – poslední polemika s M. Žantovským

Michael Žantovský reagoval [1] ve svém blogu na Echu 24 na můj článek [2] o prezidentské kandidatuře Jiřího Drahoše. Omezím se jen na pár poznámek, jichž se nemohu zdržet.

  1. „Obránci demokracie jako Bohuslav(!) Doležal a jeho fanklub a nekompromisní liberální konzervativci jako Václav Klaus ml. se dávají slyšet“, že pokud v druhém kole budou proti sobě stát Zeman a Drahoš, nepůjdou volit, protože „ze dvou zel… si prý nelze vybrat.“ Pan Žantovský nějak zapomněl uvést, kde, jak a kdy to Václav Klaus ml. řekl, ale to není to hlavní. Já jsem nenapsal, že Zeman a Drahoš jsou stejné zlo, jen že Drahoš není smysluplná alternativa, a to je velký rozdíl. Tvrdit, že „Doležal a jeho fanklub se dávají slyšet“ je stejná sprosťárna, jako kdybych tu teď napsal „Žantovský a „Knihovna Václava Havla“ se tu dávají slyšet“. Článek jsem napsal sám za sebe pod svým jménem na svůj blog. A konečně „Doležal a Václav Klaus ml.“ je technika, jak oponenta dehonestovat srovnáním s někým, kdo je mi zvlášť odporný. Např. „Doležal, stejně jako kdysi Adolf Hitler, se dává slyšet“ (tím samozřejmě nechci srovnávat Klause ml. s Hitlerem, jen upozornit na neslušnost Žantovského polemizování).

  2. Drahoš se prý „v očích pánů Doležala a Klause“ provinil tím, „že údajně neobstál ve zkoušce, kterou před něj… předložil Klub na obranu demokracie…“. Zde si už troufnu říci, že pan Žantovský lže jako malý kluk: kde a kdy prohlásil Klaus ml., že Drahoš neobstál ve zkoušce, kterou před něj předložil Klub na obranu demokracie? Kromě toho jsem samozřejmě nevyčítal Drahošovi, že neobstál v nějaké zkoušce, nýbrž jen, že lakuje skutečnost na růžovo, když tvrdí, že „nejsme v situaci, kdyby se k moci dostaly strany, které by pak demokracii zničily“. Podle mého názoru to naopak velmi reálně a bezprostředně hrozí.

  3. A konečně Michael Žantovský (nikoli Michael Žantovský a „Knihovna Václava Havla“) tvrdí, že „pan Doležal a jeho spolek … obyčejně blufují, aby pomohli jinému – nevím kterému - kandidátovi, který by podle nich byl lepším prezidentem.“ Je mi líto, ale buď pan Žantovský ví, kterému, a pak ať to taky řekne, nebo to neví, a pak blufuje.

Na závěr jen shrnuji své stanovisko k problému „prezidentská volba“. Jsem přesvědčený, že se v ní toho dá napravit jen poměrně málo: to hlavní zlé se stalo už v říjnových volbách do PS, a spravovat se to bude přinejmenším léta. Prezidentská volba může jen zbrzdit sešup po šikmé ploše, na níž jsme se ocitli. Tedy může za té podmínky, že bude zvolen někdo, kdo to dokáže. Bude to nesmírně těžké a pan Drahoš to určitě nedovede. Proto se v případě, že by se protlačil do druhého kola, s panem Žantovským u volební urny určitě nesetkám.

A ještě jedno předsevzetí a závazek do Nového roku: myslím, že pan Žantovský mi svými polemickými manýrami dal dostatečné alibi k tomu, abych s ním už ani tady ani nikdy jindy a jinde nemusel polemizovat. Čehož se teď budu držet zuby nehty.

Psáno pro Echo 24.

Jiří Nechumelista Drahoš

Podaří se veřejnost „demokraticky“ (jak by asi řekl pan profesor) zblbnout?

Slovo ke čtenářům Událostí

Vážení čtenáři,

dneškem uzavírám již 18. ročník mého internetového zápisníku Události. Činím tak tentokrát s dosti smíšenými pocity: bohužel se mi už hlavně ze zdravotních důvodů nedaří udržovat jejich pravidelný provoz. Taky mne dosti deprimuje (užívám cizí, a tedy slušný výraz) domácí i mezinárodní politická situace.

Kdosi v souvislosti s dneškem hovořil o „druhé české republice“. Já bych to po říjnových volbách trochu modifikoval. Myslím, že jsme ještě o fous dál a níž.

Měli bychom tedy hovořit o „protektorátu“? To by bylo jistě nevěcné a přehnané. To, co tu dnes máme, jsme si zařídili ze svého vlastního, svobodného, demokratického rozhodnutí. Není žádná válka a nevládne nám žádná cizí moc, vystačíme si tentokrát sami. Když by tedy někdo měl mermomocí chuť hovořit o protektorátu, musel by nutně dodat „s lidskou tváří“ (tedy aspoň prozatím). A většina společnosti sleduje „Nové pořádky“ (daleko přesnější výraz než „protektorát“) s lehkými sympatiemi či blahovolnou lhostejností. Je to v našich novodobých dějinách jakési novum.

Musím říci, že jsme na tom vlastně docela dobře. Před časem jsem si vzpomněl na skupinku mladých lidí, ponejvíce univerzitních studentů. Říkali si Bílá růže. Bylo to na daleko horším místě a v daleko horší době: v Hitlerové Německu v prvních letech druhé světové války. V dětství byli tak či onak indoktrinováni nacionálním socialismem, ale dostali se z toho. Jenže život ve zrůdném režimu se pro ně právě tím stal nesnesitelným. Znám takové pocity ze svého útlého mládí, prošel jsem v trochu jiném kontextu a v jiné, daleko mírnější době podobným vývojem. Vím, že je to děsné. Měli potřebu něco proti režimu něco dělat. Věděli, že musí něco udělat.

Jejich nenásilné aktivity neměly dlouhé trvání. Gestapo byla (na rozdíl např. od StB v posledním tažení normalizace) velmi efektivní organizace. Záhy je sebrali, ty hlavní v monstrprocesu bleskově odsoudili a hned vzápětí bleskově popravili. Sophii Schollové bylo 21 let, když ji gilotinovali.

Jejich letáky mohou dnes leckomu připadat naivní a křiklavě patetické. Každému takovému kritikovi bych doporučoval, aby si napřed pro větší věrohodnost nechal useknout hlavu.

Neobdivuju ty lidi v duchu nějakého kýčovitého a hysterického „antifašismu“. Fascinuje mne jiná věc: v době svého krátkého odbojového angažmá museli být strašně osamělí a opuštění a nemohli to nevědět. Německá veřejnost byla tehdy zčásti zfanatizovaná, zčásti blahovolně lhostejná a zčásti ustrašená (a bylo čeho se bát). Oč klidnější, lidštější, bezpečnější je doba rozvíjejícího se babišismu-zemanismu! (hnusná je bohužel srovnatelně).

Přes ten rozdíl mne to, co dělali - v jiné zemi a v jiné, o hodně horší době -, oslovuje a taky zavazuje. Ve smyslu toho, co říká prorok Ezechiel: „Toto praví Panovník Hospodin: „I když pošlu na Jeruzalém tyto své přísné soudy: meč, hlad, dravou zvěř a mor, abych z něho vymýtil lidi i dobytek, hle, zbude v něm hrstka synů a dcer, kteří vyváznou. Budou vyvedeni a vyjdou k vám. Uvidíte jejich cestu a jejich skutky a najdete útěchu po zlu, které jsem uvedl na Jeruzalém, po tom všem, co jsem na něj uvedl. Oni vás potěší, až uvidíte jejich cestu a jejich skutky, a poznáte, že jsem neudělal zbytečně nic z toho, co jsem v něm vykonal, je výrok Panovníka Hospodina.“ (Ez14, 21-23).

Milí čtenáři, přeji Vám v rámci možností všechno nejlepší v nadcházejícím novém roce.

Bohumil Doležal

Me too!!!

Člen Sněmovny reprezentantů státu Kentucky Dan Johnson se zastřelil poté, co ho jakási žena obvinila, že ji o silvestrovské noci jako sedmnáctiletou ve sklepě svého domu líbal a osahával (bylo to v roce 2012, Johnsonovi bylo tenkrát 52 let). Předtím obvinění odmítl, ale nebylo mu to nic platné.

Nerad se vyjadřuji k věcem ze zahraničí, ale tohle mi připadá děsné. Divoká vlna, která uvedla do pohybu statisíce ponejvíce obstarožních hysterek, co si dnes kolektivně rozpomínají na to, kdo kdy a kde jim před lety sáhl na zadnici, mi připomíná jednak čarodějnický proces ze Salemu (tehdy ovšem byly obětmi hlavně ženy a bylo to lokalizované, neměli dnešní možnosti), jednak Hilsneriádu (tam se svědkové podobně „rozvzpomínali“, jen ne s tak velkým časovým odstupem), a ještě více protikorupční běsnění, které zmítá už přes pět let českou společností.

Jak mohli Američané klesnout tak hluboko (totiž na naši úroveň)!

Kdyby se byl americký prezident, kterého si vážím ze všech, co jsem zažil, nejvíc, totiž J. F. Kennedy, dožil dnešní doby, byli by ho teď lynčovali (tedy přesněji řečeno, byly by ho lynčovaly).

Je mi líto, ale je to projev jakéhosi kolektivního psychického onemocnění, které, když zachvátí první demokratickou velmoc světa, může mít katastrofický dopad na západní společenství jako celek – jako každá masová hysterie. To, že si v USA zvolili za prezidenta Donalda Trumpa, je jen něco jako zrcadlový, převrácený obraz tohoto obludného blbnutí.

 Psáno pro Události.

Vzpamatujte se, prosím!

K podivným vývodům páně Žantovského.

Píseň JUDr. Marie Benešové

V Lidových novinách (v úterý 6.12) vyšel velký a mimořádně ohavný rozhovor s bývalou nejvyšší státní zástupkyní a rovněž bývalou poslankyní ČSSD Marií Benešovou. Paní doktorka ztratila všechny zábrany. Pochopila, že si to může dovolit. Z toho, co říká, namátkou cituji: „Poslanecký klub je z převážné většiny hvězdnou pěchotou Bohuslava Sobotky. To jsou jeho vyvolení, kteří ho obkružovali, bez výhrad s ním souhlasili, drželi mu vlečku a činili vše, co on chtěl… Já jim nebudu a ani nechci radit. Už tam dávno nejsem, odřízla jsem se od nich a už s takto zmutovanou stranou nechci nic mít. Nikdo odvážný ten prapor nezvedne, protože by ho okamžitě zničili. Pořád mají v ruce moc a tu neváhají použít, čemuž pomáhá agentura Bison&Rose a její lidé, kteří spolupracují s ministerstvem vnitra, a lidé, co by se i odvážili, se nově bojí případné likvidace přes nějaké to účelově vyrobené trestní stíhání… Teď již lze například pozorovat prosazování do vedení strany nového plzeňského hejtmana pana Bernarda. Začala se mu dělat pozitivní reklama, ale vzpomeňte si, odkud vzešel – z managementu problematické a tajemstvími obestřené Škody Transportation, která se tak náhle právě prodala… Po takové ostudě se nedivím, že to pan prezident takto požadoval. ODS to dodnes chápe jako velkou křivdu, že je ze Strakovky vypudilo Šlachtovo komando. Když však mluvíte s lidmi, co tehdy sloužili na Úřadu vlády, říkají: „My jsme ty šlachtovce vítali jako osvoboditele, protože tady už se to nedalo vydržet, jaký zde panoval bossing.… Myslím si, že (Miloš Zeman, bd) suverénně zvítězí. To, co tam jinak kandiduje, pro něho není validní soupeř. To bude taky o dva parníky. V jeho zdravotním stavu nevidím žádný problém, jde o uměle nafukovanou komediální hysterii. Chtějí z něho udělat nemohoucího stařečka, ale tak to není.… Všichni víme, že kontakty mezi pány Nejedlým a Topolánkem existují, vazby tam jsou dlouhodobé. Ale to, že oznámil kandidaturu, mě skutečně překvapilo, nečekala jsem, že bude mít až takovéto ambice a takovou drzost. LN: Jak vzpomínáte na premiérskou éru Mirka Topolánka? Odpověď, bd)Jako na něco neuvěřitelně pokryteckého a strašlivého. Ve spojení s Dalíkem jim bylo moře doslova po kolena, co si troufali.“ Uff. Je to jako z Orwella, deset minut nenávisti.

Napsáno pro Události 

Bude se zavírat?

Piráti plní slovo.

Partie falešných hráčů

Sto a jeden důvod, proč spolupracovat s Babišem.

Hlas z ještě čerstvého politického záhrobí.

Z rakve, do níž ještě nejsou ani zatlučeny všechny hřebíky, se ozývá nešťastný expremiér Sobotka. „Přeji nové vládě, aby byla stejně tak úspěšná, jako byla naše vláda v uplynulých čtyřech letech a aby předávala ČR v lepším stavu, než jak ji v tuto chvíli přebírá.“ Je mi trochu obtížné vozit se po nešťastném nebožtíkovi, ale pan Sobotka mi připomíná starého Goethova Fausta, který slyší zvenku něco, co považuje za budovatelský šrumec - jenže ve skutečnosti je to jen rámus, který působí Lemurové, když mu kopou hrob. Sobotkova vláda je a bude symbolem pomalé, potupné kapitulace nedokonalé polistopadové demokracie před autokracií, oligarchií a buranokracií. Na to poslední dávám důraz. Celkově by se to dalo charakterizovat jako triumf prasáctví. A je přitom třeba zdůraznit, že se to vše stalo demokratickou cestou. Nebyla k tomu zapotřebí žádná revoluce ani zásah zvnějšku. „Udělali jsme si to sami.“

Psáno pro Události.

Ani hysterie, ani defétismus

Co se říká, když se chystá kolaborace s nedemokraty.

Lukáš Jelínek je šťastný člověk.

Komentátor Práva Lukáš Jelínek mne fascinuje. Je vzácná věc vidět někoho, kdo je tak bytostně a hluboce spokojen s tím, co se u nás děje někdy od roku 2013. Bere to jako výron historické spravedlnosti. V dnešním Právu se raduje z Kalouskovy porážky. Další krok k dosažení historické spravedlnosti. Závidím těmto lidem. Naše vlast jich byla plná už v době, kdy jsem začínal rozum brát, tj. zhruba od mých patnácti let (1955). A jak jim všechno už dlouho vycházelo, jak se jim všechno dařilo! A dál a dál. Dokonce i ty změny po roce 1989, které dlouho vypadaly, že jsou na furt, se zdravím přežili. A za pět miliard let, až se naše slunce scvrkne, zhroutí do sebe a změní se v bílého trpaslíka, budou tu pořád a budou zase triumfovat.

Kdybych nevěřil v Boha, asi bych se z toho zbláznil.

Psáno pro Události.

Naše demokracie není ohrožena. Zhroutila se!

Poučení z pátečního obřího happeningu.

Díky že můžeme!

(Obraz oslav 17. listopadu v Babišovinách.) 

V Mladé frontě Dnes o události referují na druhé stránce (otvírák je věnován tomu, že víceletá gymnázia selhala. V Lidových novinách se v otvíráku věnují tomu, jak stovky českých dětí mění pohlaví (nejde o samovolný biologický proces, ale o uvědomělou volbu). Na první stránce je ovšem foto. Vlastní zpravodajství je až na čtvrté stránce.

Oba listy referují o oslavách poměrně stručně a shovívavě. Velkou část zabírá fotodokumentace. Jsou tam jakési nepřesnosti. Např. Ondřej Leinert tvrdí, že Mirek Topolánek mluví o obraně hodnot první republiky (Pokud vím, mluví o obraně „první polistopadové republiky“). Ve shovívavém duchu se nese i rozsáhlejší článek Pavly Franzkiové v MfD v rubrice Praha. Dává „správnou“ atmosféru na Národní, kde se lidé nenechali rozladit „aktuálními náladami“(!) do kontrastu s Václavským náměstím, které „bouřilo“ (zvláštní je, že o tom, jak bouřilo, se z toho v článku dvakrát moc nedozvíme). Autorka zdůrazňuje horem dolem, že všichni, zejména mladí účastníci vyjadřovali vděčnost za to, že tam mohou být, protože dříve (tedy za totáče, kdy byli ještě na houbách) to nešlo. „Díky že můžeme“. Možná by bylo dobré myslet na to, co nemůžeme už teď a co nebudeme moci za pár měsíců; a dále, a že to, co můžeme (říci na veřejnosti to, co si myslíme) není vymoženost, nýbrž samozřejmost. „Celý den na Národní provázela příjemná a přátelská atmosféra. Žádné velké protesty se tady nekonaly… Mezi českými vlajkami se na Národní nejčastěji objevovala vlajka Evropské Unie. Sem tam mohli přítomní narazit i na někoho, kdo hrdě nesl transparent vyjadřující nesouhlas s vládou Miloše Zemana. Těchto osob bylo ale skutečně minimum a potkat je byla spíše náhoda… Lidé, kteří na Národní třídu přišli, občas vyjadřovali nespokojenost se současnou politickou situací. Ale zároveň i vděk za to, jakým směrem se události po listopadu 1989 ubíraly. Stejně jako Pavel Eiselt, který byl tehdy ve čtvrtém ročníku vysoké školy. „Mohu porovnat a skutečně ten rozdíl je obrovský. Jsem velmi rád, že moje děti mohou cestovat a nemusí se bát říct svůj názor. Jednoduše mohou dělat to, co ony samy chtějí.“ uvedl.“ Tak sláva. Je to vlastně i návod, jak má listopadová sláva vypadat v příštích letech.

A není tomu nakonec náhodou tak, že se organizátoři podle toho už trochu předem zařídili?

Napsáno pro Události B.D.

Měl se nechat zvolit přímo do vlády

„Po čtyřech letech v opozici mohu s plnou odpovědností říct, že pokud nejste součástí vlády, neprosadíte v programu nic“, prohlásil v rozhovoru pro sobotní Právo Tomio Okamura. Pan Okamura se zjevně spletl, neměl ve volbách kandidovat do Poslanecké sněmovny, ale přímo do vlády. Problém je, že to zatím nejde. Zaráží mne, jak spontánně pohrdají představitelé Nových pořádků parlamentní demokracií a opozicí. Přímo do vládní koalice se kandidovalo za totáče: za tím účelem se voličům předkládala jen jedna jediná kandidátka, aby je to zbytečně nepletlo. Vzhledem k tomu, že takových, jako je pan Okamura, už máme v PS ústavní většinu, brzy se dopracujeme k této dokonalosti. V marx-leninské dialektice se tomu říkalo „vývoj po spirále“: dojdeme k něčemu podobnému, co už tu bylo, ale na vyšší úrovni. V tomto případě k bolševismu.

Psáno pro Události

Co je v dohlednu

Kde je dobrá vůle za „idiotskou zvyklost“, nemůže demokracie fungovat.

Krajina po explozi

Smysl má jen politické řešení.

Konec nostalgie

Bohumil Doležal takto glosoval úpadek KSČM na svých Událostech: „mají 7,76%, 15 mandátů. Ani tuto drtivou porážku jsem nepředpokládal: to je vlastně dokonalý konec nostalgie za předlistopadovým režimem. Jednou to muselo přijít: teď se nedíváme do minulosti, která už nikde nebude, ale do babišovských Nových pořádků, které velkou část komunistických voličů zlákaly. Je to docela přirozené. ,Nová jízda počata, noví andělé tu líčí, nová pějí ptáčata, nevinný je den, jenž klíčí´, jak praví básník. Té kuriózní společnosti kolem pana Filipa to ze srdce přeju: tak dlouho čekali na svůj den, až se konečně nedočkali.“

Nenalhávejme si „dilema“! Kolaborace nebo nic?

Změní se Česká republika v politický nevěstinec?

 

Rady zkušeného ďábla

Jasné slovo Miroslava Kalouska.

Na zdravý selský...

Příspěvek k ideologii Nových pořádků.

Jen proboha nejmenovat!

V minulých pátečních Lidových novinách Obmyšleného, v rubrice „Poslední slovo“ (vzhledem k poměrně vysokému věku většiny přispívajících je to skoro symbolický název) končil Jiří Hanák svůj fejeton slovy: „Když se dívám na české volební preference, vypadá to, že většina voličů by proti takovému osudu nebyla. Zvítězí-li předpokládaná strana, nedostane se nám totiž jen varovného pavince jako Německu, ale přímo zničujícího kravince. A pěkně si v něm pošmatláme.“

To je podivuhodné. V Novinách Obmyšleného všeobecně, a v této rubrice zvláště, panuje zvláštní zvyk. Autoři, kteří tvoří jakýsi pomyslný paví chvost (toho páva jsem převzal od pana Hanáka), zdobící statného tchoře, mají občas potřebu se o Obmyšleného tu a tam otřít (možná, že se v koutku duše trochu stydí, ale to jim asi moc fandím). Proto o něm mluví, aniž by ho jmenovali, se směsí tiché hrůzy a šibalského pomrkávání. Připomíná mi to dobu mého mládí, epochu Antonína Novotného, kterou jsem tu před nedávnem na jiném místě zmínil. (Z Událostí Bohumila Doležala)

 

Rekviem za „Starou svini“

Babí léto druhé České republiky.

O čem budou tyto volby

Zájmy Babiše hájí úřad Dohledu – je přece politik!

Iluze české „jedničkovitosti“

Masarykova Nová Evropa v době nastupujícího babišismu.

Máme demokracii bez demokratů?

Poznámky k volební kampani.

Příští podzim nás čeká další úděsná spartakiáda

Na svých Událostech glosoval Bohumil Doležal vyhlídky nepatřičných oslav, jejich zastírací záměr a nepřítomnost soudnosti takto: „Příští podzim bude, jak se zdá, stejně nesnesitelný, jako teď pravidelně bývá jaro. ČR a SR bude společně oslavovat sto let od vzniku ČSR. Bude to prý mít navíc i mezinárodní rozměr, oslavy mají být i v USA, ve Velké Británii a ve Francii. To výročí se jistě musí vzpomenout, ale o ČSR by se mělo mluvit věcně a kriticky. ČSR existovala v pravém slova smyslu jen dvacet let, do září 1938. To, co bylo pak (druhá republika, benešovská třetí republika, bolševická Č(S)SR), není žádný důvod oslavovat. ČSR byla po dlouhé době první realizací české státnosti, jenže v tom je právě její problém: společenství se Slováky bylo osudově nerovné; k tomu byly přibaleny statisíce až miliony dalších: Němců, Maďarů, Poláků (těch bylo jen 75 tisíc). Nikdo na nic neptal. První republika si tak nesla v sobě svou smrt. Jistě, jednání spojenců (V první řadě Francie) v roce 1938 bylo ohavné. Ale hájit ČSR bylo krajně obtížné, českoslovenští politici jim to jednání usnadnili, a to už v prvním desetiletí existence ČSR. Když pak přišel v Německu k moci Hitler, bylo už pozdě. Samozřejmě že Československo mělo pro Čechy a o něco méně i pro Slováky také pozitivní význam. Chci jen říci, že to všechno jsou věcné otázky, o nichž by bylo třeba nezaujatě mluvit. Dutá slavnostní paráda pod taktovkou Miloše Zemana a Andreje Babiše (mimochodem, ten člověk je jakési zhmotnění „českoslovenství“ v tom nejhorším slova smyslu) bude všechno jiné, jen ne tohle.

Oslavy tohoto typu (stejně jako letošní truchlení nad Heydrichiádou a Lidicemi) čím dál tím víc bezděčně i záměrně odvádějí pozornost od toho, co se u nás odehrává zrovna teď a co má osudový význam pro naši budoucnost. Navíc je cítit, jak u nás od devadesátých let ve veřejnosti postupně a plíživě ubývá svobody a kritického ducha. Jde to pomalu, ani si to moc neuvědomujeme, a když si toho konečně všimneme, znamená to zároveň, že už je pozdě.“

 

S jezevčíkem na jatka nelez!

Na svých Událostech glosoval Bohumil Doležal nejen Bělobrádkovo pokrytecké křupanství, ale hlavně vystihl charakter několika číhačů - typů rozhojněných ve virtuálním prostoru takto: „Na twitteru exceloval předseda KDU-ČSL, zvěrolékař a zbožný katolík MVDr. Bělobrádek. Vyřídil si tam asi v pěti větách (větší prostor tam nejspíš není) účty s publicistkou Lucií Sulovskou. Vyrozuměl jsem, že paní Sulovská se dopustila hereze, vyznala se k citové náklonnosti ke svému zesnulému jezevčíkovi (adjektivum, které jsem použil, je rovněž projevem hereze, ale já si to mohu dovolit, jsem evangelík a nepodléhám jurisdikci inkvizice). Paní Sulovská se ve skutečnosti provinila jen neopatrností: svěřila se s něčím, co cítila, virtuálnímu společenství, kde vždycky za křovím číhá pár těch, kteří využijí vaší momentální bezbrannosti, dají vám najevo svou morální a intelektuální převahu, a vy jste proti nim bezbranný, protože v ryze virtuálním společenství zrovna nejsou fyzicky na dosah. Podle pana Bělobrádka, který sklidil zasloužený ohlas odprava doleva, od Miroslava Kalouska až po Jiřího Dolejše (oba poukázali na to, že pan Bělobrádek se odborně realizoval na jatkách, je tedy jakýsi dr. Mengele pro zvířátka) se v případě zvířat má říkat „uhynou, pojdou, chcípnou, padnou, zhasnou, jsou poražena“. Používat „lidské výrazy“ je prý modernistické, levicové a liberální a „hodí se k městské eko-bio-vychrtlině s korálky na krku, náušnicemi v nose, pupku a obočí, s plandající sukní a pijící čaj z misky“. Hlavní problém pana Bělobrádka je, že si neumí hledět svého. Nejsem modernista nebo levičák, ale jsem na rozdíl od pana Bělobrádka liberál. Proto mi nevadí korálky na krku, plandající sukně a pití čaje z misky. U hezké holky nakonec člověk s trochou přemáhání snese u náušnici v nose, pupku či obočí. Co mi zato připadá nesnesitelné, je povýšenecké buranství. A taky mi vadí, když někdo dejme tomu spolupracuje s Andrejem Babišem, až se mu dělají boule za ušima, a je připraven to dělat i do budoucna.

(Jistě, pan Bělobrádek si dělal legraci z paní Sulovské, které asi ten ironický portrét moc nevyhovuje. A já chci říci jen to, že jsem liberál a proto je mi to fuk. Umění hledět si svého patří do oboru lásky k bližnímu, který by měl pan Bělobrádek jako věřící křesťan taky ovládat. Jeho problém je ovšem nejspíš v tom, že je tak nějak víc zvěrolékař než věřící křesťan.)“

 

Komu jsme se to prodali?

Babiš s lidskou tváří i bez ní a tutti quanti anciáši.

Jinak to dopadnout nemohlo

21. srpna glosoval na svých Událostech Bohumil Doležal takto: „Opět je tu výročí srpnové invaze. Ještě před čtyřmi roky jsem si myslil, že ten srpnový týden založil nějakou tradici, na niž lze navazovat. Dnes mi to už tak moc nepřipadá. Ruská invaze byl výrazný a hnusný zážitek. Lidé dokázali pár dní držet pohromadě, a to je vše. Jinak to ani dopadnout nemohlo. Nejpozději za rok bylo po všem, a to, co přišlo pak, mi připadá dnes aktuální a inspirativní, samozřejmě v tom nejhorším slova smyslu. Že by ten srpnový týden založil nějakou tradici, je těžké si představit. Proč taky. Na počátku stál bláznivý a zároveň trochu vyčůraný projekt reformních komunistů, postavený na tezi „myšlenka byla dobrá, nějak se nám to zvrtlo, my za to nemůžeme, teď je třeba to napravit." Jistě, měli dobré úmysly, ale zároveň to stálo na písku a bylo to nezodpovědné a nestydaté. Ve chvíli, kdy vznikla patová situace mezi „reformátory" a „konzervami", obrátili se reformátoři na veřejnost a otevřeli stavidla svobodě projevu. Už jenom to samo Rusům stačilo, aby pochopili, že „obrodu" musí udusit, jinak se jim jejich impérium rozsype. Udělali to, a drtivá většina nejvyšších představitelů „ČSSR" se rázem sesypala. Lidé by je byli podpořili, ale podporovat faktické zrádce nebo aspoň defétisty je nemožné. Proto se veřejný odpor taky sesypal, i když o něco pomaleji. Na podzim 1969 už ovšem bylo prakticky odtroubeno. Nepřipomíná Vám to náhodou něco? Tak počkejte tři čtyři měsíce. Léta 1968-9 nejsou inspirace, ale zlý sen."

 

Podivné přání otcem hnusné prognózy

Ublíží Babišovi zájem policie?

Nekrolog za sebevraha...

...a komentář k jedné zprávě z černé kroniky a dnešním proměnám pochopení práva v našem státě napsal Bohumil Doležal těmito slovy:

Vůbec jsem ho neznal. Nejsem povolán o něm psát, nejsem odborník v jeho oboru a četl jsem jeden jediný jeho článek. Zaujaly mne jen dvě zprávy v novinách. Jedna v černé kronice: na Senovážném náměstí vypadl z okna muž; zraněním podlehl; nehoda přerušila tramvajový provoz na lince č. 9. Druhá v rubrice ze společnosti: tragicky zahynul vynikající odborník na trestní právo, doc. JUDr. Jiří Herczeg, Ph.D. z Karlovy univerzity v Praze. Obě se týkají jednoho a téhož člověka.

Doc. Herczeg na sebe v poslední době upozornil - tedy přesněji řečeno naopak, upozornil na něj Senát Vrchního soudu v Praze. Ve zdůvodnění rozsudku, jímž zrušil předchozí rozsudek Městského soudu v kauze Rath, citoval totiž z jeho článku v Bulletinu advokacie, jenž se v závěrečné části zabývá právní doktrínou o „plodech z otráveného stromu“. Zjednodušeně řečeno jde o to, že důkazy, získané nezákonnými prostředky, nejsou relevantní. V článku není ani slovo o kauze Rath. Doc. Herczeg se pak pozastavil nad tím, že důvodová zpráva cituje z jeho článku (považoval to za nestandardní), nicméně s rozsudkem VS souhlasil. Nejvyšší soud rozsudek VS zrušil. Doc. Herczeg je mrtvý. Obojí spolu samozřejmě nijak kauzálně nesouvisí. Měl prý psychické problémy: já mám taky psychické problémy, z politické situace v ČR.

Chci jen říci: podle mne (neodborníka) je doktrína plodů z otráveného stromu správná (bez ohledu na to, že na ní občas vydělá i nějaký odsouzený darebák). Jako neodborník mám naopak obavy, že rozhodnutí Nejvyššího soudu je skandální. Snad by tragická smrt doc.Herczega mohla přispět aspoň k tomu, že by se problému znovu věnovala pozornost. Důvodem jsou poslední věty jeho článku. Připadají mi moc hezké: „Konsensus, na němž je založeno tzv. přirozené právo, musí být stále znovu získáván a obnovován, neboť historická zkušenost s inkvizicí a nověji s totalitními režimy s časem slábne. To pak může vést nikoli ke zjevnému opuštění, ale k postupné demontáži institucionálních a zákonných záruk v trestním řízení.“

Mějme to na paměti dnes. Protože záhy se možná z ČR stane ne snad totalitní režim, ale „jenom“ Babišova rodinná firma a zároveň policejní a prokurátorský stát.

P.S. Článek doc. Herczega stojí za přečtení. Jmenuje se „Zásada Nemo tenetur a práva obviněného v trestním řízení“. Vyšel v Bulletinu advokacie, příslušné číslo najdete na internetu zde, jen se musíte nastavit na stránku 38. (Nemo tenetur = celá latinská floskule zní „nemo tenetur se ipsum accusare“, což znamená „nikdo není povinen obviňovat sám sebe).“

 

Ne v jednotě, ale v pluralitě je síla

Proč demokracie u nás neuspěla a co potřebujeme.

Konec „Starých pořádků“

Teď nás čeká něco nepochybně hnusného, ale zároveň překvapivého, a nevystačíme s dosavadními stereotypy.

Pravda vítězí?

To, co vítězí, je fakt pravda?

Porcování Sobotky

ČSSD dala před bitvou přednost kapitulaci.

Dopadnem přesně tam, kam jsme se nakláněli

Zdravotní stav prezidenta je problém, ale ne ten hlavní.

Dokážeme to sami?

Svobodná společnost stojí na spontánním oddělení podnikání, politiky a svobodných médií.

Myšlení „nových pořádků“- servíruje vaše Mafra

Babišovy noviny se probudily z letargie.

Uměním za mír!

Narozeniny slaví pěvkyně Soňa Červená a proto jde do kin dokument o této osobnosti. Nedávno bylo o ní napsáno výstižně: „Neexistence agentů StB opět potvrzena! Pěvkyně Soňa Červená se obrátila na soud s žádostí, aby byla vymazána z evidence spolupracovníků StB, je v tom nevinně. Ministerstvo vnitra argumentovalo záznamem jakési Soni Červené, jejíž datum narození se jen shodou okolností kryje a datem narození zpěvačky, jako agentky první správy StB pod krycím jménem Fialová, a to od 4. dubna 1958. Další dokument je ručně psaný dopis paní Červené z druhé polovina prosince 1957, který Státní bezpečnost ve své bezbřehé naivitě vedla ve svazku paní Červené a vykládala si ho jako slib o spolupráci. „Vážený soudruhu náčelníku, obrátila jsem se na Váš úřad ve věci své pasové záležitosti, která už po několik let je nezjasněná v můj neprospěch… Po důkladném projednání všech okolností Vašimi dvěma úředníky jsem dospěla k názoru, že správný názor na mne a obnovenou důvěru ke mně můžete nelézt tím, že přijmete mou spolupráci ve prospěch našeho státu. Vynasnažím se o to v mezích svých možností. Uměním za mír!“ Podle soudkyně nelze dopis kvalifikovat jako závazek ke spolupráci – neví se ani, komu byl adresován. To poslední není úplně přesné, dá se vytušit, že byl adresován slavnému náčelníku Siouxů Sedícímu Býkovi. Zbývá jen dovysvětlit, proč ho tituluje soudruhu, jaký úřad měl náčelník k dispozici a proč stařičkého válečníka zdraví slovy „Uměním za mír“, přestože on zevně neměl velké zalíbení ani v míru, ani v tom, co dnes rozumíme pod uměním. Ale nebazírujme na detailech: Míru zdar!“ (30. září 2012)

 

Co teď s nejhorší polistopadovou vládou?

Nesnesitelnost současné situace.

„Realistům“ není nic nad „národ“

33 kroků vpřed mentora Robejška.

Dokonalá proměna - Čapí hnízdo

Pan Babiš si z nás dělá soustavně a cynicky srandu.

Veselka na čapím a na hradě dilema dvou zadnic

Existuje věrohodná alternativa k Babišovi a Zemanovi?

Vyhrát může jenom Antizeman

Zanechte veškeré naděje v prezidentskou volbu.

Absence Síly, Alibi Poťouchlosti

Demytizace v životě, literatuře, politice.

Babiš - podnikatel autista

Odborníci se diví, laik žasne.

Babiš - Mesiáš pro ateisty

Nestrašte nás komunismem! Bude to jiné, a možná horší.

Vyrovnávejme se hlavně s přítomností!

Zažíváme zatím najednou jakousi druhou republiku a normalizaci v soft verzi.

Diskuse expertů – inscenovaná, vybraných

Nová „kauza Lidových novin": Koudelkiáda.

S ANO do jednoho pelechu

„být u toho" + „bránit nedozírným následkům" = kolaborovat

Zájem vlasti

Na prahu supervolebního roku.

Charta 77 a já

Dnes totéž znamená bránit parlamentní demokracii před predátorem.

Narození Páně – čas báchorek?

Oblbováni kýčovitými slátaninami s třídním podtextem.

Ve smrtelném ohrožení

Tato krize není morální úpadek, ale kumulace nenávisti.

Svoboda se hroutí

Hroutí se tím víc, čím víc je podělaných lidí.

Z Buranova do Buranova oklikou přes demokracii

Výklad o dnešním stavu ze zcela osobních vzpomínek.

Vetřelec, zádrhel, horor

Dalajlámiáda a co z ní plyne.

Kýč dobrý a špatný

Obejde se člověk mezi lidmi bez účelového fixlování a lží?

Volby v prostoru, kde „každý s každým“

Bez programu se stát změní v jeden obrovský politický nevěstinec.

Zeman dělá ostudu… Komu a pro koho?

Nadáváním na toho Ostudu se zastírá skrytá sympatie pro Babišovu „firmu“.

Generálovo sbohem

Jedna velká figura padla ve studené občanské válce.

Jako sicilskou firmu

Každý se dá koupit, všichni jsou na prodej. Každý je namočený, každý se dá skřípnout.

Soudce pologramotný, prezident zavilý, situace známá

Sice tu větu nenapsal a ten článek neexistuje, ale stejně je to tak.

Kancléřka návštěvou v rozdělené zemi

Celý cirkus s „uprchlíky" a „migrací" se hraje, aby překryl klíčový vnitropolitický konflikt.

Pryč s nebezpečnými náboženstvími!

Omlouvám se, že tu píši o něčem tak bezvýznamném, jako jestrana Úsvit. Zaujalo mne vlastně je to, že její poslanci chtějí ve Sněmovně prosadit zákon, bránícíšíření nebezpečných náboženství. Bude prý stačit podezření, že ta náboženství ohrožují svouveřejnou činností zahraničněpolitický zájem země, národní pořádek či národní bezpečnost. Dá seočekávat, že pytel bude, jak tomu v takových případech bývá, náležitě nafukovací, a že se do něhonakonec vejde i křesťanství, které lidem náchylným k podobně pitomým nápadům vadí vlastněúplně stejně jako islám, jenom o tom nevědí. Normální český člověk se domnívá, že křesťanství jesice stejně zrůdné jako islám (nebo např. animismus), ale díky „moderní civilizaci“ se z něho stalajen celkem neškodná hloupost. Strach z islámu u nás v Česku, je strach z lidí, kteří něčemu věří. Zevšech, bez rozdílu. Normální je podle nich nevěřit (pokud možno vůbec ničemu).

Události 25.8.

Komu u nás chybí teroristé z IS?

Nebezpečím pro ČR není Islámský stát, ale MK, MZ, AB a ...

Andrej Babiš a jeho užiteční pomocníci

Z naší nedbalosti, lenosti a lehkomyslnosti se po 89 otevřel prostor pro tzv. kmotry z minula. Zabydlili se, zbohatli a teď už jim nic nestojí v cestě.

Pořádek musí být

Co se spropitným v našem dnešním revolučním světě.

Babišáci útočí

Podstatnou součástí establishmentu je „vetřelec“ v jeho těle, politické křídlo Babišova ekonomicko – politicko – mediálního impéria, hnutí ANO.

Skutečné je rozumné?

Vyznání víry Václava Bělohradského.

Tvář v hnusné době

„Zlatá šedesátá" - falešný kompromis, který se táhne až k dnešku.

Politická krize pokračuje

Čeká nás demokracie nebo „malounko upravený bolševický model"?

Komu není pomoci…

Společenství zájmů mezi vášnivým pragmatikem a stejně vášnivými počestnými fanatiky.

Osobnosti organizují volbu spasitele

Výsledkem společného úsilí má být výběr osobnosti ze všech osobností nejosobnostňovatější.

Překrucování neboli trolling

Svoboda médií v ČR je vážně omezena - novináři a konzumenti také (vědouce nebo nevědouce).

Reforma, ne revoluce

Jak proměnit Českou republiku?

Chovejte se tak, jak si to přeje náš pracující lid!

Jak je ošidné dělat, co teď v Právu radí vládě „čitelný Petr Robejšek“.

Xenofobie a nacionalismus

...důsledky bezradné evropské politiky.

Poučení z návštěvy čínského prezidenta

Muži za pultem - Zeman s Babišem ohlašují výprodej Česka.

Průzkum bojem

Agentury pro průzkum veřejného mínění mají už i svého disidenta! Je jím agentura PPM Factum, která se odvážila odhadnout, že by volby do PS nyní vyhrála ČSSD. A další důkaz občanské odvahy: TOP09 má podle nich nad 10% preferencí! (Hned vzápětí ovšem přispěchala TNS AISA a všechno to popřela, aby si snad někdo nemyslil). Jistě, třeba je to jinak, třeba jim to všem tak opravdu vychází. Ale člověk dnes už nevěří ničemu. Divíte se?

Čínský vůdce v Česku: hlavní roli hraje byznys

Návštěva čínského prezidenta v ČR překonává všechna očekávání. Obludná pompa, s jakou byla zorganizována, patří k věci a odpovídá jejímu významu.

Babiš v nesnázích a jeho kritici

Kdo společně pochopí a pojmenuje vlastní, vzájemné zpustnutí?

Čert se, mrcha, přelstít nedá

Rozsudek ohledně Peroutky: radost je velmi přehnaná

Politický gruppensex

Sesterská smlouva v Praze: ODS na cestě do Babišovy kapsy.

Od demokracie k buranistánu 1989-2016

Náš stát není nutné přímo zbořit, stačí ho jen rekonstruovat.

Co s EU?

Zárodky EU vznikly v době, kdy byla Evropa vážně ohrožována a tísněna ruským bolševickým impériem. Jak ji reformovat dnes?

Buranismus

Kultura a systém víry Vlastimila Vondrušky.

Pravda a Láska. Politický kýč. Zrada vzdělanců.

Nejde o to, získat v zápase o lidské duše přívržence a pomoci tak bližním, ale líbit se

Na Bílé hoře jsme prohráli

P. Šafr bojuje podle svých vlastních slov proti „nacionalistickému a bolševickému výkladu českých dějin“, který údajně „ohrožuje naši přítomnost“.

Oslava české státnosti v době krize

Problém naší dnešní krize je v tom, že český stát jak je vymezen existuje dnes v mnoha ohledech jen virtuálně.

Hejtman Rozbořil by neměl za žádných okolností rezignovat

Zatím sociální demokraté bohužel předvedli jen vrchovatou míru kapitulantství a defétismu. Vzdávají jednu pozici za druhou.

Směrš po česku

Bezprostřední reakce na další kapitolu naší velké protikorupční revoluce, která se právě otevřela.

Za všechno nemůžou Maďaři

Zdá se, že ideový odkaz sapéra Vodičky je u nás stále živý. V českých médiích se v souvislosti s uprchlickou krizi píše o Maďarsku neuvěřitelným způsobem.

Obavy bagatelizované, umlčované a skandalizované?

Exprezident Václav Klaus představil v sobotu na brífinku v Lysé nad Labem výzvu Proti migraci, kterou sám inicioval.

„Kulturní boj s islámským nepřítelem za naše hodnoty“

Českou veřejnost zachvátil Kulturkampf. Vede se hlavně, ne-li výlučně v Babišových listech, a má nikoli pouze národní dimenzi, ale globální povahu.

Změní se Česká republika v policejní stát?

Pokud v nouzi zradíme své spojence a rezignujeme na civilizované uspořádání vlastní společnosti, nestaneme se obětí islamismu, ale sežere nás Rusko.

Běsnění kolem imigrantů

Slovanští bratři jsou pro nás větším nebezpečím než imigranti. Vzpomeťe na jejich poslední migrační vlnu ze srpna 68.

Rozvrat české demokratické politiky I.

Východiska občanského i kritického postoje. Od Tváře k Demokratické iniciativě a listopadu 89 jako předpoklady (analýzy) dnešního stavu.

Padouši naší doby

Současnost se nám výrazně nepovedla. Odmítáme ji se vším všudy. Zasloužili bychom si jinou, daleko lepší.

Na téma Havlova mládež

Po mládeži Gottwaldově a Husákových dětech přichází mláděž jaká? Havlova?

Vyhnání a osvobození

Vyhnání je nedílnou součástí osvobození. Zasloužili jsme se o ně v daleko větší míře než o porážku německých armád ve druhé světové válce.

Držet a zachránit! Ale co?

To, co dnes probíhá, už není „komercionalizace“ některých médií, kterou zmiňuje pan Fišera, ale daleko spíš jejich prostitucionalizace.

Třetí vlna sametové revoluce

Když uvažujeme o možném protidemokratickém převratu, jsme chtě nechtě v zajetí vlastních zkušeností a tradičních představ.

Hi, girls!

Po desetiletí a vlastně už po staletí u nás probíhá nikdy nekončící zápas demokracie (vlády lidu) s buranokracií, tedy „vládou buranů“.

Nezraďme sami sebe

Zdá se být opovrženíhodné, že s výjimkou několika studentů nikdo neutrousil veřejně na obranu svých politických svobod ani slovo.

Cesta k vítězství Pravdy, Lásky a Babiše

Tři výrazné symptomy latentní choroby, která předznamenala faktické zhroucení „polistopadových pořádků“.

Co by blbej neřek

Bohumil Doležal krásně upozornil na úžasnou úroveň a užitečnost politologické vědy v Čechách.

 

Užiteční pomocníci

Minulé úterý se po půlroční pauze probudila k životu Sabina Slonková, předtím šéfredaktorka Babišovy MF Dnes, a poskytla rozhovor Karlu Hvížďalovi.

S vlky výti?

Skrytým záměrem celé akce i Zemanova projevu bylo, jak se zdá, odvést pozornost od obnovených imperiálních záměrů Putinova Ruska.

Teroristé v Paříži a naše svoboda

Jednota je hezká až moc a zaslouží si jakýsi rozbor.

Povolební koalice: každý s každým

Jak v předvolební kampani, tak v komunálních volbách, se znovu ukázalo, jak velký problém je u nás „rozpojení“ komunální a celostátní politiky.

Konec starých časů

Základní otázka dnešní doby je to, nač narazil ve svém rozhovoru pro Babišovy LN K. Schwarzenberg: co to vlastně jsou „ideje listopadu 1989".

Co mohou přinést tyto volby

Dvojími volbami, které propuknou příští pátek, skončí více než roční volební seriál, během něhož se proměnila politická mapa České republiky.

Ke dni české státnosti

O svou příslušnost k Západu jsme museli po staletí těžce bojovat a v tom boji byli i padlí.

Už zase bratrská pomoc

Jde o specifickou ruskou formu pomoci lidem, tzv. „bratrskou pomoc", u níž nezáleží na tom, zda ji přijímající potřebuje nebo chce. Rusové poskytují bratrské pomoci zpravidla v druhé půli srpna.

Rodí se v Maďarsku fašismus?

Naše nejdůležitější současné problémy se ukazují jasněji srovnáním se sousedovými.

Babišův boj

Předseda ANO v souvislosti s posledními tahanicemi o spotřební daň pohonných hmot shrnul své politické názory, které dosud dával k dispozici spíše útržkovitě.

Druhá fáze Nových pořádků

V posledních několika dnech se odehrály tři věci, které nás posunuly zase o kousek dál směrem od Velké protikorupční revoluce k následné Normalizaci.

Udávat se nemá

Nikdo už si nesmí myslet, že pan Babiš spolupracoval?

Noam Chomsky a disidenti

Podstatou a smyslem svobodné diskuse není říkat pitomosti a drzosti. Naopak, pitomostem a drzosti je nutno ve svobodné diskusi za všech okolností čelit.

Od demokracie k autokracii a oligarchii

Demokratická politika by měla spočívat ve vyrovnávání konfliktu zájmů ...a průběžném, nikdy nekončícím snižování hladiny nenávisti ve společnosti.

Polopřekvapení

Babiš tedy v Blitzkriegu pokračuje, zarazit se může až na komunálních volbách napodzim.

Ukrajina

Ukrajinci už jednou dokázali vyhrát revoluci (tehdy sametovou), ale prohráli následující mírové roky.

Máme se bát?

Rusko je i nyní supervelmoc, má i nyní své velmocenské ambice, které se ani trochu neshodují s našimi národními zájmy.

Osoby samostatně výdělečně činné

Naše společnost prošla v posledních dvaceti letech velkou transformací. Když ale člověk dnes pozoruje výsledky, měl by chuť v mnoha ohledech mluvit o recyklaci.

Normalizace bez komunismu

To, co se v ČR v minulém roce započalo a v současné době pokračuje, je normalizace tom slova smyslu, jak se pojem u nás zavedl.

Poznámky k povaze nového režimu

Českou politiku dnes ovládá triumvirát, útvar typický pro starý Řím v přechodu od zahnívající republiky k teokratickému císařství.

Změnil se režim

V tomto roce se u nás změnil režim. Potichu a nepozorovaně, nejvýznamnější změny přitom proběhly v létě, kdy si většina národa užívala dovolených.

New Deal

Ve včerejší Babišově Mladé frontě Dnes zveřejnil pozoruhodný sloupek Jiří Kubík. Normalizace, o to dnes běží!

Jako by se nechumelilo

Naše společnost prochází zásadní změnou: potichu a skoro nepozorovaně se zhroutil starý režim („Staré pořádky“, jak říká oligarcha Babiš).

Rhinoceróza

Rhinoceróza je strašlivá nakažlivá choroba, která čas od času jako pandemie zachvacuje evropský kontinent.

Karel Havlíček dnes

Stálost, vytrvalost a neohroženost politická jsou vlastnosti, které nevyhnutelně národ míti musí, chce-li upevniti svoje práva a svou svobodu.

Mnichovanství a ostrůvky pozitivní deviace

Celý letošní rok zažíváme plíživý sešup od (relativní) svobody k (relativní) nesvobodě. Všechno je relativní.

Ve volbách už o mnoho nepůjde

Se začátkem školního roku se rozjela předvolební kampaň. Vévodí jí bezbřehá slibotechna, v níž dominuje opozičně vyhladovělá ČSSD.

Výročí, na něž bychom rádi zapomněli

Kdyby bylo svátkem, úřední název by nejspíš zněl: „Vstup vojsk Varšavské smlouvy“. Svátkem není, je možné ho označovat plným jménem.

Návrat Václava Klause se odkládá

Sobě už asi moc nepomůže, kdežto ODS ještě pořádně zavaří.

Vyhlídky české politiky

Hlasatelé vyhraněných ideologických projektů jsou schopni se jeden vůči druhému ostře vyhraňovat – ale jen velmi obtížně spolupracovat.

Krize české demokracie

Lidé dnes často dávají najevo jakési zarážející pohrdání svým státem:  shledávají ho lehkým.

Komunistické nebezpečí v České republice

Komunisté se v českých volbách do krajských samospráv etablovali jako druhá nejsilnější strana. Dýchají na záda ČSSD.

Poznámky k politické situaci

Česká republika právě vstupuje (možná by bylo lépe říci „propadá se“) do další, nové etapy své existence.

Všichni se, jak se zdá, zbláznili

Ač se prezident Klaus během státní návštěvy Rakouska snažil, seč mohl, nakonec se ukázalo, že se přece jen neumí chovat. Přes všechny krásné řeči jsou česko-rakouské vztahy křehká a choulostivá věc dokázat to, byť nechtěně, není via facti až tak těžké. První den dopoledne na tiskovce v Hofburgu mluvil v souvislosti s využitím jaderné energie o „iracionálním fanatismu některých aktivistů v Evropě“.

Česká republika mezi Západem a Východem

Počínaje nástupem nového prezidenta ČR žijeme ve změněném světě. Zemanovo vítězství bylo přesvědčivé

Jde o víc než jeden článek

Rada ČRo vyhověla oznámení Š. Kotrby ve věci komentáře publicisty A. Drdy. Záležitost, přesahující případ jednoho autora.

Miloš Zeman určitě nesvrhne vládu. Aspoň ne teď

V novinách se objevily spekulace o tom, že by Miloš Zeman mohl využít nejasnost Ústavy a odvolat premiéra, potažmo celou vládu.

Vyhlídky pro druhé kolo volby

Předpokládaná reakce voliče, který se svým kandidátem neuspěl, je, že v druhém kole už volit nepůjde. Proč má volit a koho má volit?

Co zbylo z Havla

Uplynul rok od úmrtí V. Havla, což je příležitost vyrovnat se z jakéhosi odstupu s tím, co pro ČR znamenal a co jeho odchodem ztratila.

Průzkum: máme se dobře, ale celkem je to bída

Jak je možné, že hospodářská situace je setrvale tak špatná, a v naší životní úrovni se to nijak dramaticky neprojevuje? K průzkumu CVVM.

Volejte prezidentovi

Přítomnost předává pozvání k povedenému pořadu s Bohumilem Doležalem na TV Pětka nejen o prezidentských volbách.

Chvála polistopadového režimu

Polistopadový režim je na tom dnes špatně. Veřejnost je rozhořčená, zdvihá se tsunami lidového hněvu. Nejvyšší čas režim bránit.

Dá se vlastenectví měřit hrdostí?

Člověk se narodí do nějakého národního společenství. Nevybral si ho, spadl do něho. Kdyby si byl mohl vybrat, dokázal by si asi vybrat lépe.

Podporují nás:

Nadace Karla Janečka

Partneři:

logo pozadi cervena Puvodni-staticke-logo-bile-pozadi casablanca logoudalostireflexespolecnost-j-chart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big

Inzerce

loading...