TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT

Marie Voříšková

Články

Muži tvrdnou a zrychlují se

Co bude muž, až racio a logiku obstarají naplno roboti?

Jednat eticky se přece jen vyplatí

Bezmála třicet let jsem tzv. lučním advokátem[1]. Také ale léta bydlím na Vinohradech, tedy řeklo by se v centru nejdůležitějšího dění. Před lety jsem přesunula sídlo své advokátní kanceláře do Českého ráje, pod Krkonoše, do domu v lukách, a nejspíš právě proto jsem se sama stala účastníkem právního řízení.

Moji právní předchůdci a sousedé totiž nejasnosti o asi 30 cm pozemku ve svahu, s opěrnou zídkou před  mým domem, přecházeli 40 let vzájemným nevraživým agresivním mlčením, jak to bývá tady na českém venkově zvykem. Soudy prý nefungují a advokáti jsou prý drazí. Mé opakované pokusy se sousedy se rovnoprávnou dohodou smířit, působily po deseti letech mého snažení už víc než naivně, a tak jsem je, zastoupena advokátem, zažalovala. Ačkoliv pravomocně skončeno, dosud není postaveno najisto, zda šlo o určení sporných hranic mezi pozemky[2], nebo spíše o určení vlastnictví k pozemku, protože soud první i soud odvolací námi uváděnou judikaturu Nejvyššího soudu ČR[3] zcela ignorovaly. To se sice podle zveřejněných názorů ústavních soudců jeví jako postup nesprávný, ale pochopila jsem, jak mi bylo místními naznačeno, že Pražáky nemají rádi nikde. Po čtyřech letech soudního úsilí jsem zůstala zklamaná, že jako účastník řízení jsem před soudem žádné prvky spravedlnosti nebo dokonce etiky ve výkonu práva nenalezla.

Daleko od toho domu, kde pokračují do kraje naše opravdické luční louky, náš soused, bez našeho vědomí a zcela bez varujícího označení, vytyčil hranice téměř neviditelnými dráty s probíhajícím elektrickým  proudem. Ne, nejednalo se o ohrazení pastvy pro zvířata, zkrátka jen úsečka plotu mezi dvěma pozemky. Když se o ty elektrické dráty po zimě v době tání zranilo mokrou rukavičkou malé dítě naší návštěvy, tak jsem velmi zdvořilým dopisem požádala na místní služebně příslušníky Policie ČR, aby sousedovi domluvili. Dostalo se mi oficiální písemné odpovědi, že bylo provedeno místní šetření a nebylo shledáno týrání zvířat. Sousedé si mezi sebou dál spokojeně šuškají tu známou větu „co si v Praze upekli, to ať si tam snědí, soudy stejně nefungují, advokáti jsou drazí, tak aspoň že policie je naše”. Ani zde jsem žádný prvek etiky při praktickém výkonu práva nenalezla.

Stále platí stará definice, vyučovaná na katedrách teorie státu a práva bez ohledu na politické vedení země, že totiž stát je organizované násilí. Je proto legitimní, že stát nemá prioritní zájem dělat občany šťastnými a zdravými, zájmem státu je pořádek a řád.

Otázkou pro nás zůstává, zda si při své lidské i advokátní praxi uvědomujeme, že kontinentální právní  systém předpokládá důvěru občana ve státní spravedlivost, zda si uvědomujeme, že právě pro tuto důvěru občana stát nazýváme státem právním.

Skuliny, nebo dokonce vakuum mezi platnými právními předpisy a praktickým výkonem práva v každodennosti občanů se vyplňují tak říkajíc za pochodu. Zdá se mi, že tyto skuliny se vyplňují buď posilováním nejistoty, strachu a ovládání, nebo podporou odvahy k etice, sebedůvěře a spravedlnosti, k posilování vědomí, že zodpovědnost za svá jednání nese prvně každý občan sám.

Jen zdánlivě s našimi lidskými i profesními právnickými zkušenostmi nesouvisí množství dalších objevů na poli lidské vědy (medicíny, psychologie a psychiatrie, ochrany životního prostředí, ekologie, ekonomie i marketingu), že totiž lidské vztahy jsou uzdravitelné stejně jako lidská těla efektivně, to je účinně a trvale – pouze zevnitř.

Na konferenci o etice v trestním právu konané na Univerzitě Palackého v Olomouci zazněla otázka: Lze z etického kodexu advokáta definovat pojem „oprávněný zájem klienta”? Odpověď místopředsedy ČAK Tomáše Sokola byla, že jej definovat nelze: „oprávněný zájem“ se musí posuzovat v každém jednotlivém případě zvlášť.

Z výše uvedeného vyplývá, že nám nezbývá, než posuzovat každý případ lidsky, s citem pro situaci, eticky. A propagovat vládu práva tak, aby ji sami lidé požadovali.

Jako luční advokát, a především jako prostý účastník několika různých řízení ovšem vnímám, že lidé jsou mainstreamovým systémem tak vyčerpaní, že na požadování vlády práva jim už nezbývá sil a tak rezignují, nebo se uchylují k bezpráví.

Možná je to stav žádoucí pro nastolení vlády chytrých kvantových počítačů? Nevím. Můžeme ale cítit, že pro ty silnější, kteří ještě nerezignovali, je tu možnost neustávat v edukativní snaze navracet do výkonu práva postupně jak klima lidskosti, tak etiku jako praktickou disciplínu filozofie.

Za svůj dlouholetý život jsem totiž ověřila, že jednat eticky se přece jen vyplatí.[4] 


[1] Jako první nás tak pojmenoval úctyhodný advokát Martin Vychopeň a nyní nás tak rozšafně nazývá také mediálně známý Tomáš Sokol.

[2] Podle § 1028 o.z.

[3] Usnesení ze dne 1.12.2016 sp.zn. 22 Cdo 4071/2016.

[4] Text s mírnými úpravami byl přednesen autorkou Mgr. Marií Voříškovou, advokátkou, dne 21.9.2018 na Odborné konferenci ke 100 letům české a slovenské advokacie konané v Luhačovicích, jako závěrečný příspěvek samostatného panelu Aktuální otázky českého  a slovenského práva a advokacie, moderovaného JUDr. Vladimírem Jirouskem, předsedou České advokátní komory. (red. kráceno.)

Podporují nás:

                                                     30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno             

Partneři:

PN logo sRGBlogo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big   cze-logo    Peroutak logo1