TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
umeni-neni-zadny-design-ani-konstrukce-i
Eugen Jindra, Šifra, 2016.

Umění není (žádný) design ani konstrukce I.

S Petrem Císařovským o umění a výstavě Kugemat Kurta Gebauera a Eugena Jindry aka Morgenabendtot v Galerii SmetanaQ.

Pavlína Bartoňová: Christian Morgenstern tvrdil, že bychom měli věci spíš charakterizovat, než kritizovat. Jak bys tedy charakterizoval díla Eugena Jindry?
Petr Císařovský: To je dobrá myšlenka, ale je hodně těžké nekritizovat a být konkrétní. Měl jsem pocit, že Jindrova práce je spíš architekturou než sochařstvím, za něž se prezentuje. V duchovním smyslu od umělce očekávám víc vnitřního prožitku. U pana Jindry jde spíš o formální bázi. To znamená, že předvádí hru tvarů a do ní zasazuje nějaký akcent, který má být symbolem nebo klíčem. Ten je ale většinou v naroubované anekdotické podobě. Kdybych měl jen jednou větou charakterizovat práce Eugena Jindry, řekl bych, že se nejedná o sochařství, ale o design.

Jak jsou objekty Eugena Jindry zpracované po stránce řemeslné? 
Způsob zpracování odpovídá ,,studené“ zámečnické práci s kovy. Ten je oproti ,,horkému“ kovářskému způsobu charakteristický pro stavební a designerské práce. Přinutit železo k tomu, aby posloužilo k vyjádření výtvarných principů, je nadmíru těžké. Kov se odedávna používá v lepším případě jako konstrukční materiál, v tom horším jako nástroj destrukce. K výtvarnému účelu jsou tak vhodnější mnohé jiné materiály, jenže technická revoluce zvrátila tradiční přístupy a to, co bylo donedávna nemyslitelné, je nyní lehce dostupné a proveditelné. Mám na mysli nejen rozvoj metalurgie a s ní širokou škálu strojů a nástrojů, ale především tím vyvolanou masovou produkci celosvětového měřítka – železo dnes vidíme všude. Ty dvě strašné evropské války byly vedeny jeho prostřednictvím. Obří stavební projekty ze železa jako mosty nebo věže doplnily od druhé poloviny 20 stol. monumentální výtvarné kreace Caldera, Serry nebo třeba Chillida. S prostředky, které má současný sochař pracující s kovy k disposici, lze vytvářet dříve nemyslitelné realizace.

Pan Jindra věří, že hodnota uměleckého díla je přímo úměrná jeho schopnosti odporovat analýze. Co myslíš?
Povídání kolem sochařství jsou většinou jenom literární paralely a samotnou věc to nijak nevysvětluje. Socha, která nemluví sama sebou, tj. svým jazykem, tak mlčí a nic nesděluje. Je pochopitelně velmi těžké interpretovat sochu – nejazykovou kulturu jazykovou formou. Vím z vlastní zkušenosti, jak to jde ztuha, jak těžce se člověk přiblíží snad jen na práh věci. Nemám moc rád, když se o sochařství mluví v definicích, protože každé špičkové dílo definici překračuje. Co však mohu říci bez uzardění, aniž bych se blamoval, je to, že sochařství je za prvé transformace duchovního prožitku do materie prostřednictvím skladby forem a za druhé schopnost vyjádřit monumentalitu. Monumentalita nespočívá ve velikosti, ale v poměrech forem mezi sebou. Svého času Miró řekl, že malířství je něco jako pohár červeného vína, což je pochopitelně pitomost. Taky si z něj hned surrealisté udělali legraci.

Do několika svých děl pan Jindra zašifroval verše z Máchova Máje nebo Goetha. Jsou pro Tebe čitelné?
Já jsem je tam nepřečetl, ale jiní je tam třeba přečtou.

Co podle Tebe lidé od umění očekávají?
To je velice různé a odvíjí se to především od toho, jakou máme osobní výzbroj, tj. vzdělání, výchovu a v jakém žijeme čase a prostředí. Někdo se rozechvěje nebo dokonce rozpláče, když vidí krásný obraz. Některé věci Ti tak sáhnou dovnitř, že získáš zásobník vjemů, ke kterému se neustále vracíš a hodně dostáváš. Ovšem jsou lidé, kteří to vůbec nevnímají, jejich citlivost je postavena na prožitcích v jiném ranku. Mám několik takových kamarádů. Dokážu s nimi být, ačkoliv jsou vůči výtvarnému umění úplně necitliví. Zůstává to, co osloví hodně lidí, co projde generacemi, jenže dopředu se to odhadnout nedá, protože nevíme co je za rohem, natož co bude zítra, jací budou lidé, po čem sáhnou, co je osloví, jaká bude móda. Gotické obrazy, třeba kupříkladu ty s výjevem Ukřižování, mají dobové šaty, v čase renesance zas šaty renesanční...

Nedegeneruje tím důrazem na „oslovování a módu“ kultura do zábavy?
Srovnáme-li třeba Leonarda s Michelangelem a víme-li, že se neměli rádi, víme i proč se neměli rádi, každý postupoval úplně jiným způsobem, jak mu velel jeho naturel, jeho schopnosti, jeho rozhled a touha. Víme, že Leonardo se víc věnoval „vědátorství“, naproti tomu Michelagelo byl bytostný řemeslník, kameník a malíř, který to všechno dával do obrazu úplně neliterárně, čistě výtvarně. Ve výtvarné poloze u nich šlo o konflikt modernity s tradicionalismem. Ovšem oba měli společné to, že se své tvorbě zcela oddali! Faktem je, že většina současných věcí v umění slouží kratochvíli a k pobavení publika. Všimni si, kolik přibylo v poslední dekádě ve veřejném prostoru soch se zjevně prvoplánovým anekdotickým obsahem, věcí absurdního charakteru. To sice da Vinci dělal svého času také – pro své mecenáše navrhoval masky na karnevaly a ohňostroje nebo zdobil karnevalové vozy – ale nepovažoval to za umění, nýbrž za zábavu a „jenom“ se tím de facto živil. Umění jistě může naplňovat na jednu stranu i potřebu zábavy, vlastně i ta nejvážnější díla, dejme tomu od Michelangela, jsou do určité míry zábavná. Stěny, které pomyslně oddělují sféru pozemskou a spirituální jsou prostupné a proměna jednoho v druhé je stěží postřehnutelná. Vždycky ale musí platit, že ona pozemská, materiální část nepřevažuje, protože umění je nejdůležitější projev duchovního života člověka, nikoli jen nějaká ,,nadstavba“. A to je ten základní rozdíl, to dělí průměr, tj. pouhou nezávaznou hru od toho vyššího, neměřitelného. Vždycky to tak bylo a vždycky to tak bude.

Vypadá to teď s uměním bledě?
Vůbec ne, jen je toho všeho strašně moc. Ti, kteří se umějí prosazovat a mají za sebou ty, kteří je prosazují, tak jsou holt víc vidět. A lidé nežijí s uměním tolik jako dřív, protože nám přibyla televize, internet, prostě všechno to harampádí civilizace, co nás ruší od vidění a rozlišování věcí. Zahlcení lidé jen těžko dokážou rozlišovat. Nicméně z minulosti je zřejmé, že kvalita se nakonec vždy prosadí.

Ztrácíme schopnost rozlišovat podstatné od podružného...
Je to celospolečenský problém a zdaleka se nejedná jenom o umění. Ta zahlcenost pseudoinformacemi a nadvýroba šuntu je jako záplava. Masmédia masakrují lidské vědomí, posouvají, lžou, modelují věci, to vidíme u voleb, jací tajtrdlíci dneska dokážou oslovit kohokoliv. Děje se tak ve všech sférách a bohužel i v umění. Závažné a pořádné věci se vytvářejí stále, pouze v té záplavě nejsou tolik vidět. Běžnost nás obklopuje, ovšem důležité je jít za tu zeď, která je v každém z nás, za ní je zázrak a kdo ho nevidí, tak je holt postižen tím, že dělá průměrné věci. A průměrná věc je vlastně věcí zbytečnou, protože bude zase velmi brzy nahrazena. Lidé si sice raději a rychleji zvyknou na průměrné věci, ale velice rychle je zas dají pryč jako obnošené šaty. Kdežto věci, které přesáhnou čas, ve kterém je nám dáno žít a protáhnout se pomyslnou klíčovou dírkou někam dál, ty nás oslovují stále.

Konec první části.

Petr Císařovský (nar. 1950 v Praze). Vyučil se uměleckým kovářem v Jihlavě (1965–1968), vystudoval UMPRUM v Praze obor sochařství (1969–1975). Věnuje se převážně volné sochařské tvorbě a svoje plastiky ková ze železa. Je autorem například Bran sv. Františka z Assisi a sv. Anežky v pražské Františkánské zahradě, nové hrobky Bedřicha Smetany na Vyšehradě a Bran Noe a Chvalozpěv Stvoření v kostele sv. Vavřince v německém Herne. Žije a pracuje v Olešně u Mšena.

8 11 2018 obr2

Eugen Jindra, pohled do výstavy.

8 11 2018 obr3

Eugen Jindra, pohled do výstavy.

8 11 2018 obr4

Eugen Jindra, Šifra, 2016.

8 11 2018 obr5

Eugen Jindra, pohled do výstavy. Foto: Cermak Eisenkraft.

Více na http://www.artforgood.cz/cs/virtualni-prohlidky/gebauer-jindra

Podporují nás:

                                                     30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno             

Partneři:

logo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big   cze-logo    Peroutak logo1