Hlavní informace
mezi-korektnosti-a-buranstvim-uzkou-cestou
Joan Ponc. Untitled. 1948. wikiart.org

Mezi korektností a buranstvím – úzkou cestou

Když v 90. letech 20. století doputovaly zprávy o jevu zvaném politická korektnost z USA do Evropy, měly převážně podobu zábavných historek ilustrujících stupiditu panující na amerických univerzitách. Považoval jsem to za sice nechutný, nicméně pochopitelný produkt specifických zákrut historie této relativně mladé velmoci. V každé zemi se prolíná obdivuhodné se zavrženíhodným, přitažlivé s odpudivým, pochopitelné s nepochopitelným. Americké svědomí je alespoň v některých případech zatíženo genocidou, ale těžko popřít, že Američané podvakrát pomáhali Evropě z polízanice zvaná světová válka, kterou si naši předci na své hlavy přivolali. Američané zakládali první přírodní rezervace, ale také považovali za svou povinnost vměšovat se do vnitřních záležitostí bližších i vzdálených zemí. Stín otrokářství se zde prolíná s americkým snem. V USA se zrodila jak velká literatura už v době, kdy se Češi teprve probouzeli z mrákot, tak pásová výroba. Amerika trvá na trestu smrti i jazzu. Pocházeli z ní jak beatnici a hippies, tak spindoktoři a yuppies. Spojené státy jsou kolébkou slabomyslných televizních seriálů, i nesmrtelných grotesek a nezapomenutelných filmů. Škoda, že televizní diváci připustili jejich rozstříhání reklamami, bojkot by k jejich likvidaci bohatě stačil. Díky Američanům máme mnohem přesnější představu o vývoji vesmíru, ale také o problematičnosti demokracie, která hluboko do 60. let praktikovala rasovou segregaci. Zkrátka mišmaš a nevyčerpatelná zásobárna argumentů pro jakýkoli postoj, který si lze představit. Zbystřil jsem teprve v okamžiku, když se ke mně doneslo, že je z veřejných knihoven vyřazováno i Dobrodružství Toma Sawyera, protože Mark Twain si dovolil použít ve své době běžné slovo nigger. Že začíná přituhovat, jsem pochopil teprve z knihy Jiřího Krupičky „Flagelantská civilizace“, v níž autor podrobně popisuje nebezpečné nesmysly, které se již koncem minulého století staly nedílnou výbavou množství lebek. Další důvěryhodná varování před likvidací paměti následovala, protože zpočátku přicházela především od uprchlíků z totalitních režimů. Od té doby hladina vysokoškolské slabomyslnosti stoupla tak vysoko, že to vzbudilo zájem dalších neotupělých bytostí.

Jednoho slunečního dne se možná někomu podaří vysvětlit, proč vše, co spatří světlo světa ve Spojených státech, se o pár let později uchytí i v Evropě. To platí jak o hamburgerech a honácích dobytka, tak o hudbě a stejnokrojích. Hlasatelé korektnosti převzali kazatelský tón otců zakladatelů a orientovali ho opačným směrem. Už není nutné civilizovat barbary, ale zaostalé spoluobčany. O čtvrt století později se zhoubné nápady staly organickou součástí mentální výbavy i řady evropských krajanů. Puritánské třeštění, které bývalo výrazem morální povýšenosti civilizačně vyspělejších, se přeneslo od zbrusu nových oblastí a našlo si své vyznavače i ve starých vlastech. Politický dopad korektnosti popřít nelze, pokud jde o její správnost, darmo mluvit. Právě zcestnost navrhovaných řešení, jinak řečeno neschopnost vypořádat se s realitou v její nepolapitelné složitosti, je poznávacím znamením nebezpečí vyvěrajícího z touhy po dokonalém světě obydleném bratry a sestrami. Politicky korektní popis světa rozhodně není cestou k nápravě minulých křivd či projevem smyslu pro spravedlnost. Mnohem častěji se jedná o projev nezkušenosti, nebo, což je podstatně horší, o ukájení potřeby černobílého světa.

Dříve zábavné se proměnilo v nepříjemnou součást každodennosti. Už není možné otevřít noviny, zapnout rádio, pustit televizi, aby člověk nenarazil na její zastánce. Nepřátele, dříve měšťáky, imperialisty, fašisty a podobnou havěť, nahradili rasisté, homofobové a xenofobové. K získání cejchu škůdce už stačí neprojevit předpisové nadšení při setkání s člověkem jiné rasy nebo neprahnout po družbě s cizojazyčným sousedem. Na nepřátele lepší budoucnosti je možné povýšit i trváním na svých osvědčených návycích. Což teprve když člověk nachází cosi pozitivního dokonce i ve vlastní minulosti a nehodlá se zříct svých starých dobrých potěšení. Jsou zvyky a zlozvyky. Jsou tradice a zlotradice. Zádrhel spočívá v tom, že je příliš snadné zmást prosťáčkům hlavy a že i zmizení nesporně škodlivého může vyvolat pocit nenahraditelné ztráty.

Role obětí, do nichž bývali obsazováni uražení a ponížení, případně chudí duchem nebo vykořisťovaní proletáři, tentokrát připadla příslušníkům cizích etnik a archaických kultur bez rozdílu. Nedostatek lásky k různým subkulturám a alternativám se stal důvodem k exkomunikaci z veřejného prostoru. Slovník tohoto mocného hnutí se pozvolna stal nezbytnou podmínkou k získání akademického postu či podílu na moci v médiích. Rovněž angažovaní kumštýři si museli osvojit nové mimikry, aby nepřišli o místo na slunci. Odsouzeníhodnou se stala i věc tak půvabná jako je nostalgie, protože bránila v rozletu držitelů správného výkladu dějin.

Násilí plodí násilí, ze stupidity povstává stupidita, akce vyvolává reakci. Tak už to chodí, dodal by nebožtík Vonnegut. Jakmile byla vynalezena slova jako „genderqueer“, které označuje lidi, kteří se necítí být ani mužem, ani ženou, nebo termín „pansexuál“, což je prý člověk, kterého přitahují úplně všichni – muži, ženy i transsexuálové, bylo vyloučeno, aby se odpověď na dostaveníčko nedostavila. Vyvrhelů odmítajících slibný projekt fungl nového obecného blaha přibývalo geometrickou řadou. Chvástání politickou nekorektností proniklo až do kotle, v němž se vaří veřejné mínění. Půvabné nehoráznosti, nedílná součást hospodské zábavy, se proměnily v součást veřejného vystoupení kdejakého rebela bez příčiny. Tímto posunem získaly duševní výlevy odpůrců slabomyslné korektnosti radikálně odlišnou kvalitu. Maniakální posedlost čistotou poskytla špíně zvláštní přitažlivost a rehabilitovala sprostotu a hulvátství. Vulgarity ještě nedávno společensky nepřijatelné, se proměnily v projev imponující odvahy. Hovno přestalo smrdět, protože přestalo být exkrementem, ale proměnilo se ve výraz žoviálnosti a lidovosti. Podobně jako je možné být vulgární bez užití jediného sprostého slova, tak ani prdel a sráč nechrání před slizkou oplzlostí mluvčích mlčící většiny. Nepokrytě rasistické výroky přestaly být čímsi, za co je třeba se stydět, protože se proměnily v přirozenou a pochopitelnou obranu zemitého životního stylu, nositele lidové moudrosti. Lpění na patriarchálním modelu a vystavování buranství na odiv se proměnilo v povznášející obranu tradičních hodnot. Bůhví a čertví, co si pod nimi představit, dosadit lze cokoli, co je dostatečně rozplizlé. Příchod korektnosti opačné, korektnosti historicky zakotvené v rodné hroudě, je pouze nepřekvapivým výkyvem kyvadla do opačného extrému, protože na našeho Pepka Vyskoče si sahat nedáme. Tak jako politická korektnost idealizuje civilizace cizí, tak historizující korektnost idealizuje civilizaci vlastní. Zastánci politické korektnosti vidí pouze zločiny předků, zastánci domácké korektnosti se je snaží všemi silami popřít, nebo alespoň zrelativizovat. To je pak každá domluva těžká. Soudnost se jako obvykle ocitla mezi mlýnskými kameny: na jedné straně polovzdělanci a agresivní zastánci jakýchsi mlhavých tajuplných kořenů, na druhé bojovní napravovatelé historických křivd a potírači nešvarů. Společným jmenovatelem je popírání existence nepoučitelných blbů a nenapravitelných grázlů v obou táborech, v prvním případě pod záštitou příslušnosti k vlastnímu kmeni, v druhém pod heslem převýchovy.

Na hrubý pytel je vskutku blbost přišívat hedvábnou záplatu, žel jazykový projev není pytel. Proti lesnímu požáru je možné bojovat ohněm, ale proti blbosti nelze bojovat blbostí. Extrém nelze zahnat na ústup extrémem s opačným znaménkem. Uhlazená jazyková neurčitost není případnou odpovědí ani na křupanskou bodrost, ani na plamenné projevy spasitelů. S fundamentalistickým vyznavačem všech alternativ bez rozlišení je soužití stejně vyloučené jako s členem Ku Klux Klanu. Popírat rozdíly mezi civilizacemi má řadu styčných bodů s popíráním zločinů a genocid, jimiž historie překypuje. Žonglování se zkratkovitými, rádoby samozřejmými pojmy, je typické pro duševní sebeukájení nebo jako fígl k dobývání moci. Tímto způsobem je možné se dopracovat k výrokům typu: „Bitevní seskupení, která stojí na obou stranách, jsou nám všem dobře známá: na jedné straně, a to je moje strana, stojí svoboda, demokracie, tradiční rodina a běžné v dějinách osvědčené lidské chování, suverenita evropských národních států, patriotismus, zahraniční cesty a pobyty namísto migrace. Na druhé straně stojí politická korektnost, multikulturalismus, humanrightismus, feminismus, genderismus a agresivita homosexualismu, masová migrace, paní Merkelová, pánové Schulz (šéf SPD) a Juncker (šéf EK), nedobrovolná a nespontánní unifikace, centralizace, harmonizace a standardizace Evropy.“ Prostoduchost zastánců politické korektnosti, zplodila zástup obránců tradic bez ohledu na jejich obsah, včetně Václava Klause stařešiny, jenž je autorem uvedeného citátu. Autostylizace do role ochránce dobra proti nastupujícímu zlu nápadně připomíná klasické westernové schéma, což u tohoto přeběhlíka z amerického tavicího tyglíku k zabijačkovému nacionalismu české provenience není nic překvapivého. Patriotismus je podle něj amerikánsky O.K. v jakýchkoli dávkách, homosexualismus si může dát patentovat jako vlastní objev. Proč tomuto provinciálnímu státníkovi, který ve vzrušeném zápalu let 90. nahradil normalizaci standardizací, náhle začala vadit standardizace Evropy, se od něj ovšem nedozvíme.

Cenzura je neodmyslitelná od autoritativních režimů, k zavedení autocenzury postačí neukojená ctižádost nebo zbabělost. Záludnost obou korektností spočívá v tom, že mnohomluvností zakrývají velké mlčení o nepohodlných, navíc poměrně naléhavých tématech. Problémů, o nichž mluvit se nesluší, tím ovšem nikterak neubylo. Zákazy nezmizely, pouze se přesunuly jinam. Jakákoli idea se stává podezřelou, jakmile je na její obranu nutné zatajovat nepříjemná fakta. Z veřejné debaty tak mizí celé okruhy problémů, o nichž hovořit, by bylo výsostně užitečné. Pro černobílé vidění a magické myšlení je charakteristické používání formulek a zaklínadel.

Na otázku, proč některé země zůstávají navzdory finanční pomoci chronicky chudé, mají oba tábory předem hotovou a neslučitelnou odpověď. Zjevné rozdíly mezi civilizacemi i kulturami jsou sice do očí bijící, ale jednou se sluší je popírat, podruhé zveličovat. Pouze zkoumání příčin si účastníci sporu nemohou dovolit. Proč ani půl století po dekolonizaci v Africe neubývá autoritativních režimů, se také hned tak nedozvíme. Proč cikáni vynikají spíš v hudbě než v literatuře a vědě? (Výraz Rom je dle posledních zpráv diskriminační, protože nebere v potaz ostatní podskupiny tohoto etnika). Bylo by užitečné zjistit, čím to je, že z 659 držitelů Nobelových cen za vědu jen tři jsou původem z majoritně muslimských zemí a kariéru museli dělat na Západě, ačkoli arabské civilizaci vděčíme za algebru, trigonometrii a záchranu velké části antické vzdělanosti. Co způsobuje, že Židé mají proporcionálně zdaleka největší počet Nobelových cen ve všech oborech? Vliv prostředí, nebo vliv původní kultury? Ze statistik lze zjistit, že vyznavači islámu tvoří 8-9 % francouzské populace, ale ve vězení už to dělá 70 %. Dodnes není jasno ani v tom, proč je tak snadné vyvolat ničivou vlnu nacionalismu. Ani psychologové nedostanou možnost zkoumat, proč někdo rasistou zůstává navzdory pobytu v cizím prostředí a někomu se ho podařilo ze sebe smýt, aniž vytáhl paty za humna. Žádné výzkumné pracoviště nezíská grant na výzkum zabývající se otázkou, proč se na americké poměry adaptují domácí černoši hůře než nově přišlí Asijci. Ačkoli je zřejmé, že vztah k autoritě nebo státu se mění od země k zemi, zkoumat příčiny těchto podivných jevů je také vyloučeno. Vlivy životní úrovně, rozlohy, počtu obyvatel, historické zkušenosti, tradice, kultury, teprve čekají na svého analytika. Zážitek reálného komunismu přežívající v podmíněných reakcích mlčící většiny rozděluje Evropu podobně jako rozdíly životních stylů katolíků a protestantů. Vztah k rodině nebo třeba k církvím je dán historickou zkušeností, která je v Polsku jiná než ve Španělsku. Filosofové a spisovatelé se k těmto zapeklitých problémům doposud vyjadřovat smějí, ale oslovit mohou nanejvýš čtenáře, protože zbytek populace čerpá informace z jiných kanálů. Historické, sociologické a psychologické zkoumání odlišností a rozdílů je dovoleno jen pro utajované účely marketingu a armády, protože milovat nebo nenávidět lidstvo je snadné, s jednotlivými civilizacemi a jejich příslušníky je větší nesnáz. O důvodech buď ticho, nebo svalování viny na společnost či obětního beránka.                             

Oba popisy světa, politický i historicko-centristický, se rozšířily jak pandemie. Uvidíme, co bude dál. Dva idiotismy jsou sice méně nebezpečné než jeden, ale důvod jásat to není. Dokud se oba tábory vyčerpávají v půtkách, zbývá ještě čas věnovat se věcem podstatnějším. Kdyby oba odtáhly do horoucích pekel, dýchalo by se sice lépe, ale čeho by se chopili pozůstalí sirotci, je ve hvězdách. Rozdíl mezi světovým názorem a myšlenkou aspirující na status ideologie je dán lidskými a duševními kvalitami vyznavačů. Novinkou je pouze to, že ačkoli tentokrát nesmysl postrádá koncovku -ismus, přesto přitahuje chudáky, kteří k životu potřebují jednoduchý návod a oportunisty větřící příležitost si namastit kapsu. Ale i za tuto lekci je možné být vděčný, protože z jakékoli zkušenosti, kterou člověk přežije, lze načerpat lepší porozumění světa. Koneckonců i můj vlastní pohled je omezený horizontem mých vědomostí, výslednicí putování, nevyhnutelnou selekcí, nesoucí stopy mojí vlastní iracionality, čili pracovní hypotézou, kterou může nový objev postavit na hlavu. To neznamená, že bych neměl jakýsi názor, že bych si za ním nestál, že neuznávám určité hodnoty. Sranda skončí teprve ve chvíli, kdy protivníci dosáhnou svého cíle, jímž je likvidace nonšalance, pochybností, nejistoty a neklidu, které jsou bohatstvím, jemuž se pár usmolených miliard vyrovnat nemůže.

Podporují nás:

Nadace Karla Janečka

Partneři:

logo pozadi cervena Puvodni-staticke-logo-bile-pozadi casablanca logoudalostireflexespolecnost-j-chart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big

Inzerce

loading...