TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
prezident-je-slipar
Paul Gauguin. Red hat. 1886. Výřez. wikiart.org

Prezident je slipař

Národ je rozdělen a už víme podle čeho.

Spodní prádlo považujeme za nedílnou součást svého šatníku. Jsme přece civilizovaní muži. Každé ráno je oblékáme se stejnou samozřejmostí, s jakou se po spravedlivém spánku probouzíme, vypijeme šálek kávy, vykouříme první cigaretu. Jedni nasadí trenýrky, druzí slipy. Děláme to zcela automaticky. Takhle nás to odmalička rodiče učili a my již nad hlubším významem látky, kterou nosíme pod kalhotami, nepřemýšlíme. Ovšem, pokud zrovna nejsme ten den objednáni k lékaři anebo nejdeme na rande, od něhož si slibujeme více, než posezení někde v koutku kavárny, provětrání peněženky a polibek na tvář.

Zvyk je železná košile a kdo by v jejím sevření myslel na spoďáry. Taková blbost. V tom shonu a starostech, které se na člověka ze všech stran valí. Od rána do večera v práci, peněz tak akorát na zaplacení činže a půjček, šéf pitomec a kdysi milovaná manželka se už dávno proměnila v nepřítele. Zkrátka, znáte ten vtip, když se má chlápek tak dobře, že kdyby se měl o malinko lépe, už by se to nedalo vydržet. Cítíte se těžký a prázdný jako starý vagón na odstavné koleji. Máte odslouženo. Očkem ale přece jen pozorujete plné vlaky, které uhánějí kolem vás. Jedete v tramvaji a sousedovi čtete přes rameno noviny. Oči vám jezdí ze strany na stranu v rytmu jízdy a najednou se zastaví stejně jako vůz veřejné dopravy u refíže. „Spodní prádlo ovlivňuje současnou politickou situaci v zemi,“ vyrazí vám na pár vteřin dech černý titulek. Něco tak absurdního, pomyslíte si. Jistě, občas se trenýrkáři a slipaři dostanou v hospodě do sporu. Nadávají si do teplých bratrů, manekýnů a starých zastydlých dědků, kteří už potřebují větrat. Lokálem znějí primitivní glosy, žádné vážné argumenty. Taková chlapská škádlení. Ale politiku, tu do toho nikdy netahají. Trenýrky nebo slipy ji přece nemohou ovlivnit, jsou na tom stejně jako obyčejný volič měsíc po volbách.

Dokonce to máme doloženo historicky. Bederní rouška, kousek plátna omotaného kolem boků, chránila ve starém Římě mužské genitálie hlavně před zimou a úrazem. Že by sehrála i politickou roli a díky kvalitě či střihu, který zdůrazňuje proporce váženého senátora „tam dole“ ovlivnila například jeho kariéru, není známo. Navíc rouška byla přikrytá tunikou, kterou dotyčný většinou zvedal, jen když šel na stranu. Od třináctého století nosili muži pod kalhotami spodky. Lněné nohavice asi trochu škrábaly, když ale přišly chladné dny, byly k nezaplacení. O jejich politickém vlivu však zase nikde ani zmínka. A máme tady nešťastné trenýrky. Už od třicátých let dvacátého století jimi pánové zdobí část svých těl mezi pupkem a koleny a až dosud nesehrály v historii žádné země nijak zásadní politickou roli. Možná postranní, zdi oválné pracovny Bílého domu však zůstávají němé. Prezident saxofonista si užívá důchodu a po stážistce se slehla zem.

U nás v Čechách je to jiné. Nepatříme sice mezi země, jejichž občané jsou zapsáni na každé stránce registru mezinárodního patentového úřadu, zato objevy, které spatřily světlo světa právě v naší kotlině, stojí za to. Vynalezli jsme kontaktní čočky, kostku cukru, ale třeba i proteinové nudle nebo samodofukovací pneumatiku. Ve světě obdivovali černé divadlo a kinoautomat. Každý Čech je tak trochu umělec. A právě do oblasti umění patří náš další vynález. Prezidentská vlajka z červených trenýrek. Ušili ji mladí výtvarníci a věnovali hlavě státu. Rovnou ji na Hradě také nainstalovali, aby zaměstnancům tamní kanceláře ušetřili práci. Krásně plápolaly ty rudé trencle nad Prahou, jako kdysi záře nad Kladnem. Mladíci dozajista předpokládali, že prezident, starý pán, bude nosit stejně jako oni trenýrky a z daru bude mít radost. Zmýlili se jako ti, kteří tvrdí, že Polky jsou škaredé ženy. Hlava státu nechala ihned prapor stáhnout a sama ho demonstrativně spálila. Umělce zachránil od žaláře jen slib, že už to nikdy neudělají. Zkrátka, s trenýrkami vsadili na špatnou kartu. Prezident je zřejmě slipař. Jak jinak si jeho počínání vysvětlit.

A tak se skutečně stalo, že spodní prádlo rozdělilo občany naší země na dva politické tábory. Slipaři podporují prezidenta, ale pravověrní trenýrkáři jej následovat nemohou, to by se zpronevěřili sami sobě, svým ideálům, výraznému prvku své identity.

Na závěr ještě doporučení mladým výtvarníkům. Když budete chtít vyrobit pro pana prezidenta novou originální standardu, udělejte ji ze slipů. Jistě bude spokojen.

22 6 2018 obr8

Paul Gauguin. Red hat. 1886. wikiart.org

Podporují nás:

                                                     30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno             

Partneři:

logo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big   cze-logo    Peroutak logo1