TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
tajemnymi-cavernami-po-stopach-legionare
Vchod do caveren pod Doss Alto

Tajemnými cavernami po stopách legionáře

100 let od vystoupení čs. legií v Itálii II.

Poslední dny vlastence Štorcha

Návštěvy muzeí, mauzoleí a zvonů míru jednoho zmůžou, a tak není od věci stanovit si pro jednou snazší cíl – v našem případě lokalizaci hotelu Torbole na riviéře lázeňského města Riva di Garda. Proč jsme si vybrali právě tento hotel? Inu proto, že právě v něm byl vězněn mučedník italských legií Alois Štorch a odsouzen k smrti poté, co byla odhalena jeho výzvědná mise.

Alois Štorch vyrostl ve vlastenecké rodině a Rakousko – toto „vězení národů“ – nenáviděl podobně jako valná část neněmeckého mužstva. Jakýkoliv způsob ublížit mu nebo alespoň neprospět vnímal jako krůček k dosažení československé samostatnosti. 27. května 1918 Štorch proměnil přesvědčení v činy, z rakouského vojska zběhl k Italům a o měsíc později se třemi českými spolubojovníky podnikl noční průzkumnou plavbu člunem přes Gardské jezero. Cílem byly rakouské pozice, po jejichž průzkumu se všichni měli zhruba do dvou dnů vrátit. Ironií osudu Rakušané té noci čekali člun s uprchlými rakouskými zajatci, a zesílili proto hlídky. Celá špionážní mise tak získala tragikomický, téměř cimrmanovský rozměr: Rakušané Štorchův člun zaregistrovali, ale zprvu jej považovali za člun uprchlých zajatců a nechali jej plout. Při přiblížení ke břehu pak dokonce začali českým vojákům ze člunu pomáhat. Ti si tuto „pomoc“ pochopitelně vyložili jako snahu zajmout je živé, takže došlo k potyčce a rozdělení skupiny (část se snažila uniknout, část dokončit úkol). Bilance nočního konfliktu nakonec čítala: zastřelený rakouský důstojník, z Čechů Tobek unikl, Jeřábek byl zastřelen ve vodě, Štorch a Šmarda zajati.

Následovalo uvěznění v hotelu Torbole, rychlý soud (o to rychlejší, že zde v tu dobu zrovna pobýval arcikníže Maxmilián, který trest osobně schválil) a následujícího dne exemplární oběšení Štorcha na dohled československým pozicím (Šmardovi byl na poslední chvíli trest zmírněn na 20 let vězení). Příběh měl docela dramatickou dohru: pohled na oběšeného Štorcha Čechoslováky nedemoralizoval (jak Rakušané doufali), ale naopak rozzuřil a italský velitel legionářské divize, generál Graziani následně nařídil těžké odstřelování rakouských pozic, v němž zmizela i Štorchova šibenice...

A právě po stopách tohoto odvážného martyra jsme se vydali.

Hledání Štorchova památníku

Riva di Garda bylo vůbec prvním italským městem, kde se mi obyvatelé jevili na první pohled zamračení a uzavření skoro jako běžní Češi. Snad to bylo tím, že jsme dorazili v pondělí dopoledne a Italové museli do práce. První milou slečnu jsme potkali v informacích v budově umístěné v bývalém nádraží. Poradila nám, kde se pravděpodobně nachází pomník Aloise Štorcha. Až později jsme zjistili, že nám neporadila úplně přesně. Zásadní informací pro případné pátrače je, že Alois Štorch byl Italy překřtěn na „Luigi Storch“. Buď, jak buď, jeho památník se nachází na úplně opačném konci města než infocentrum, a proto upřednostňujeme chůzi směrem k domnělému hotelu Torbole po kamínkově pláži plné palem a bunkrů, které v jinak idylickém parku připomínají strategickou důležitost tohoto zálivu ve válce před sto lety.

Hotel Torbole však nenalézáme ani po dalších desítkách minut pochodu. Zlatým hřebem dnešního dne tedy měla být samotná návštěva památníku Luigi Storcha, jež se měl nacházet na místním hřbitově. Hřbitov, nikoliv pochmurný, ale bělostně velebný a slavnostní, jsme za pomoci GPS našli, Štorchův památník nikoliv. Pochopili jsme, že nás osud vábí k odpočinku a celkem rádi jsme jeho voláni uposlechli. Až večer jsem s pomocí internetu dohledal, že se památník nachází od hřbitova dosti stranou. Kdo hledá, najde – což platí i o internetu. Pro případné hledače uvádím GPS souřadnice Štorchova památníku: 45.8901258N, 10.8471778E.

Bitva o Doss Alto

Po takovém fiasku bylo na místě si zvednout sebevědomí a dobýt hodnotnější cíl v podobě hory Doss Alto (702 m. n m.), místa hrdinného a úspěšného obranného boje čs. legionářů (konkrétně z 33. a částečně i 34. pluku italské legionářské divize) proti několikanásobné rakouské přesile.

Stoupáme z Naga (200 m n. m.). Po slabé hodině očekávaně prudkého výstupu se objevují první pozůstatky lidské činnosti. Je zjevné, že se zde nacházelo zázemí – nehluboké caverny (tedy umělé jeskyně vytesané do skály), veliký vydlážděný nástupní prostor, studna, dobře zachované zbytky kamen a spousta dalších zbytků staveb, schodů a zdí.

Jen o pár metrů výš se ve skalním průchodu nachází vchod do další caverny s dvěma dělostřeleckými střílnami s fantastickým výhledem nejen na protější, pár set metrů vzdálené skály (kde už asi byly italské pozice), ale i na klikatou silnici v úbočí a samozřejmě Gardské jezero. Výhled ze střílen je tak uchvacující, že člověk s fantazií úplně slyší praskání a dunění výstřelů, sypání skal, řízné povely v němčině a do toho jadrné klení převážně českého mužstva...

Poutní místo Malga Zures

Pro další pochod směrem na Malga Zures jsme ze dvou cest zvolili tu levou, vedoucí zprvu skvěle zachovanými zákopy, avšak následně dost šíleným prudce stoupajícím svahem, během jehož ztékání jsem se raději striktně díval doprava na skálu než na nekonečný sráz pod sebou. Jsem si též jist, že uzoučká, asi dvacet metrů dlouhá, před palbou naprosto nekrytá skalní kosa spojující rakouské pozice, nepatřila k oblíbeným místům rakousko-uherských vojáků.

Stoupáme dál a konečně protínáme silnici (cestu autem jsme z úcty k našim předkům předem vyloučili) a přicházíme k Malga Zures, patrně poutnímu místu s kamenným domem a sympatickým „open-air kostelem“. Z pamětní cedule se dozvídáme, že i zde probíhaly v roce 1915 prudké boje mezi vojáky Rakousko-Uherska a Itálie.

Následuje další pochod a strmé stoupání s mnoha stopami války a spoustou dobře zachovaných zbytků rezavých plechovek a vojenského nádobí (jak jsme si později ověřili, všechny tyto rezavé zbytky byly skutečně od vojáků a nikoliv od turistů s Májkami). Po výstupu zase sestupujeme. Doss Alto je totiž vlastně „horou v úbočí“, nikoliv nejvyšší, ale strategicky dosti významnou. Táhneme přes italské (nebo už československé?) zákopy, rozdílné od rakouských: jsou vedeny ve dvojí linii, širší a každou chvíli zpevňované kamennými stavbičkami, jež snad sloužily jako pozorovatelny či střílny pro kulomety.

Tajemnými cavernami až k ostudnému památníku

Poněkud zmoženi sestupem získáváme čas před zdoláním hory vkročením do nenápadně vyhlížející caverny se zbytky betonového vstupu – snad zde se Čechoslováci opevnili při své legendární poslední obraně před rakouským náporem? Chodba však nekončí, vede nás dál a dál a chabé mihotání z mého telefonu v úplné tmě záhy odkrývá zbytky vybavení – malou studánku, kvalitní kamenné vyzdění (snad mělo československým vojákům dávat pocit „domova“?). Každopádně se jedná o prvek v cavernách poměrně neobvyklý, protože kdo by sekal dvakrát 30 cm skály navíc (jen aby ji zase obezdil?) a dosud plně funkční betonový reservoár na svedenou vodu.

Postupujeme dál a zjišťujeme, že toto není žádná obyčejná „caverna“. Bludiště chodeb nekončí, ale naopak se rozšiřuje. Pod světlíkem na vrcholu chodeb následuje prudký sešup dolů, kam už sestupuji sám, Honza pod ním čeká v blahodárném vlivu úzkého paprsku světla. Klesám tedy temnou chodbou a záhy objevuji další a další uličky podzemního městečka, vyzděné „domečky“ i střílny se skvělým výhledem ven. Tohle je prostě pecka. Zkoumáním bludiště pod Doss Alto se dají při důkladném pojetí klidně strávit dvě hodiny. Pokud přemýšlíte, kam vytáhnout svoje děti na pořádné dobrodružství, průzkum chodeb pod Doss Alto je spolu s příběhem o její obraně prostě musí nadchnout.

Škrábu se ze spodních pater zpět ke světlíku a pak nejrozsáhlejší cavernu, kterou jsem dosud viděl, opouštíme, abychom navštívili vrchol vrcholů legionářských a snad i jiných. Rychlé stoupání zbytky zákopů a opevnění přináší nádherný výhled – a zklamání. Kromě dvou věnců od Čs. obce legionářské (z toho jednoho notně omšelého) zde není žádný prvek odkazující na čs. legionáře; dva pamětní kameny na památku italských alpínů samozřejmě nepočítám. Prosím Ministerstvo obrany České republiky, aby se ke svým tradicím přihlásilo nejen verbálně, ale i činy a tomuto „svatému místu“  křtěného bojem italských legií věnovalo aspoň pamětní kámen! Jeho zhotovení, doprava a instalace představují náklady maximálně jednotek stovek tisíc Kč a efekt na sebeuvědomění a hrdost vojáků, takto klíčový element bojeschopnosti každé armády, je zřejmý. V tomto smyslu budí snad dost rozpaků už fakt, že naprostou většinu zmínek o československých legiích na svých památnících nezařídili Češi, ale Italové.

První díl zde.

9 10 2018 obr1

Ústí řeky Sarco, kde hodlal Štorch přistát se svým člunem

9 10 2018 obr2

Bunkry mezi palmami – Riva del Garda

9 10 2018 obr3

Vchod do caveren pod Doss Alto

Podporují nás:

                                                     30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno             

Partneři:

logo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big   cze-logo    Peroutak logo1