TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
zrusit-skolu-nestaci
Jan Steen. A Riotous Schoolroom with a Snoozing Schoolmaster. 1672. Výřez. wikiart.org

Zrušit školu nestačí

Otevřený dopis Pavlu Kovaříkovi.

Být srostlý s pravdou,
se spravedlivou nechutí ke každé blouznivé zaujatosti,
to je můj úkol zde!“

Robinson Jeffers

Vážený pane Pavle Kovaříku,

přečetla jsem si jeden z Vašich posledních ataků vůči povinné školní docházce. Ani nevíte, jak s Vámi souhlasím!

Zvláště, hledím-li na něžné blonďaté kučery své milované pravnučky, která se přijde pochlubit tím, jak napsala jeden ze svých prvních domácích úkolů. Ještě je nadšená. Strach mne jímá při pomyšlení, jak dlouho tomu tak bude. Stejně a možná ještě víc mne dojímá pohled na další dvě pravnoučátka, škole ještě zdaleka nedorostlá, jejichž matka pranic nedbá na jejich přání a nutí je večer co večer vlézt pod sprchu.

Co tím chci říci: vyjadřujete shodně se mnou nechuť ke konání, jež nazýváme povinným. Jste ovšem nedůsledný. Nejde přece jen o povinnou školní docházku. Povinností, jež nás od narození do skonání provázejí, je tolik, a jsou tolik svazující. Dovedu si bez nich představit o tolik šťastnější svět!

Například: povinné vynucování osobní hygieny od útlého dětství. Jsme přece vědoucí lidé, všichni víme, že pojímáme stravu a její zbytky vyvrhujeme. Proč z toho dělat jakousi intimní povinnost? Naši prapředci, i příbuzní z biologické říše tento problém vyřešili naprosto svobodným počínáním.

Jiný příklad: odívat své tělo podle toho, co dodají rodiče. I to je odmala stresující, i tady by měla být naprostá svoboda jednání. Líbí-li se mu chodit po ledu bos, však vlastní zkušeností přijde tvoreček k tomu, co je méně bolestné.

Strava: také tady uplatňuje dospělá generace útrpné právo a nutí mládě k pojídání potravy údajně výživově hodnotné. Proč i zde nenechat naprostou volnost? Měla jsem v dětství kamaráda, který pojídal žížaly. A vyrostl z něj velmi inteligentní a společnosti užitečný tvor.

Dělení dne na noc a den: i tady se odmala uplatňují tvrdé zásahy do svobodných rozhodnutí. Proč nenechat dítěti svobodnou vůli, kdy bude bdít, kdy spát, vždyť matkou prosazovaná pravidelnost není nic jiného, než její touha najít pro sebe volný čas, jinými slovy „odložit dítě“.

Celá péče od zrození je jedno násilí za druhým, žádný prostor pro svobodný rozvoj.

Máme štěstí, že jsou mezi námi matky, které alespoň pro akt zrození dítěte vyžadují vlastní rozhodnutí. Podporovala bych je. Protože, jistě byste dokázal spočítat, kolik by se ušetřilo peněz zrušením porodnic. Kolik dalších, čekají-li na zásahy v kritických okamžicích zrození drahé přístroje. Povinné předcházení porodní a kojenecké úmrtnosti přece také není přirozené.

A můžeme pokračovat. Proč kočárky, kolébky, postýlky? Už v tom omezeném prostoru, do něhož matky kladou svá robátka, vnucují pocit zábran, mezí, hranic. A potom ty kšíry v kočárku, v sedačce v autě! I to musí mít na následný vývoj nějaký účinek.

Proč sjednávat v širší rodině péči o batole, předškoláka? Dítě by si mělo vybrat samo, s kým bude trávit čas bez matky, bez otce. Chápu, to už je organizačně poněkud náročnější, těžko lze – jsou-li v pracovním procesu – sjednat na určitý čas nástup tetiček, babiček, dědečků, aby si dítě mohlo vybrat, ale při troše důmyslnosti by se i toto dalo vyřešit. Protože trávení času s někým, kdo není pro dítě inspirativní, jaký to je hřích.

Záměrně přeskakuji předškolní a školní období. Jako expertu se Vám nemohu rovnat, jen bych opakovala Vaše zjištění.

Ale půjdu dál. Jen zcela náhodně. Zrušme autoškoly. Otec přece naučí lépe, citlivěji a ve chvíli, kdy je to vhodné svého potomka ovládat motorové vozidlo sám. Ale, neomezují nás vlastně pravidla silničního provozu? Jak tam projevit svobodnou vůli a radost ze života?

Proč dodržovat pravidla různých sportovních her, střelby, honitby, pravidla na koupalištích, v dopravních prostředcích... To vše je přece tak strašně ubíjející a rozhodně nevede k úplnému a radostnému rozvoji osobnosti.

A vztahy v rodině? Proč mít ohled na matku – přece koná svou povinnost, jestliže kromě jiného zabezpečuje chod domácnosti. Proč mít ohled na prarodiče, vždyť už si své odžili a jakákoli povinnost navštívit je, pomoci jim, zajímat se o ně přece omezuje svobodu rozhodování toho mladého jedince. A proč se nakonec zajímat o otce? To přece bylo jeho rozhodnutí nikoli povinnost trávit se mnou čas, patrně to dělal s chutí, mně vždycky zdůrazňoval, že šťastný budu jedině tehdy, budu-li se svobodně rozhodovat a dělat to, co mne těší. On už mne nezajímá, nejsem s ním šťastný, musel bych se nutit.

Tak dost.

Může se Vám zdát, že od tématu „zrušme povinnou školní docházku“ jsem poněkud utekla. Nemyslím si to. Mám jen letitou zkušenost s „rušením“ a jeho následky:

  • existovala jistě ne skvělá, ale funkční péče pediatrická, široce dosažitelná,
  • existovala preventivní zubní péče o školáky
  • existovala hustá síť jeslí a školek atd. 

Neteskním po dobách, v nichž jmenované funkce existovaly, jen vidím, kolik starostí, námahy, problémů je potřeba řešit při jejich obnově. A jak málo ochoty se takovou starostí zabývat.

Vždycky je snadnější bořit než stavět. Rušit než budovat. Vždycky je potřeba vzít v potaz schopnosti, postavení a názory výjimečných rodin a porovnat je s možnostmi rodin obyčejných, průměrných, možná i nefunkčních. Rodin městských a rodin v místech se špatnou dostupností čehokoli a kamkoli.

Západní svět (hlavně Amerika, Anglie) se drží dávné praxe. Chceš dobré vzdělání na prestižní škole? Zaplať.

My s rakouskou minulostí se víc blížili francouzským občanským rebelům a zařídili školu všem dosažitelnou. Jen ty dozorce s rákoskami jsme neaplikovali.

Vážený pane Kovaříku, bojujte dál za změny ve školském systému. Potřebuje to. Problém však není v povinné docházce. Problém je v představě, že škola vychová a naučí všemu – od hygieny přes bezpečnost, finanční zdatnost, sexuální pojmy, kritické myšlení... a rodina je jen laskavé a chápající hnízdo. Problém je v administrativní zátěži učitelů, v nedostatku pomůcek, neexistenci odborných asistentů, ve vysokém počtu dětí ve skupině, v takřka nemožnosti učitele vnímat cokoli nového, protože je příliš zatížen všemi povinnostmi, vyplývajícími z jeho činnosti, v neustálém a roztodivném tlaku na jeho činnost od zřizovatele, rodičů, když každé hnutí rukou, každou „plánovanou výchovu“ musí popsat a registrovat, v bezpečnostních pravidlech atp.

Nevím, jaké vzpomínky na školu máte Vy sám. Asi šťastné nebudou. Sešla jsem se loni se svými žáky – dnes už důchodci. Před šedesáti lety končili povinnou školní docházku. Vzpomínali hezky a troufám si tvrdit, že vděčně. Protože mají zkušenost s vlastními potomky a bezpečnostními pravidly, která dnes škole vévodí, vědí třeba, že takový výlet, jaký jsme společně zažili, by si dnes žádný učitel nemohl dovolit. A to byly tři dny na Pastvinské přehradě.

Učitelé jsou ještě méně svobodní než ti, co jsou povinni navštěvovat školu. Také o tom, prosím, bádejte.

Autorka kantořila v letech 1952–1973 (kdy byla ze školství odejita) na mnoha místech od pohraničí po Prahu, poté pracovala v Národní knihovně. 

3 1 2018 obr2

Jan Steen. A Riotous Schoolroom with a Snoozing Schoolmaster. 1672. wikiart.org

Podporují nás:

                                                     30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno             

Partneři:

PN logo sRGBlogo pozadi cervena Automediace2udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big   cze-logo    Peroutak logo1